POSLEDNÍ ČLÁNKY



V souvislosti se studentskými demonstracemi proti zvolení Vítězslavy Baborové (KSČM) do rezortu školství v Jihočeském kraji uspořádalo Hnutí za přímou demokracii (HzPD) konferenci nazvanou „Demokracie versus Totalita v 21, století“, která se konala 2. února 2013 v aule Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Zleva Milan Valach (HzPD), Jaroslav Plucar (HzPD), Lukáš Valeš (Vysoká škola evropských a regionálních studií), Vít Strobach (ProAlt), perfomer Milan Kohout, Vojtěch Filip (předseda KSČM).

Zleva Milan Valach (HzPD), Jaroslav Plucar (HzPD), Lukáš Valeš (Vysoká škola evropských a regionálních studií), Vít Strobach (ProAlt), perfomer Milan Kohout, Vojtěch Filip (předseda KSČM).

Postřehy ze čtyřhodinové konference jsme se rozhodli shrnout do několika článků. První díl bude zaměřen na příčiny a dopady studentských protestů.

Vojtěch Filip (předseda KSČM) naznačil, že protestující porušují celou řadu článků z Listiny základních práv a svobod, protože všem komunistům odepírají právo podílet se na správě věcí veřejných. Petice Martina Rosochy, která odstartovala protesty, by tak mohla být označena za nezákonnou.

Během konference se ukázalo, že v pozadí protestů by mohly stát i finanční zájmy soukromých podnikatelů. Hlavním smyslem rezortu školství je přerozdělování financí. Dříve tento rezort spravovala ODS, po nich ho měli převzít Jihočeši 2012.

Hojně se diskutovalo také o tom, do jaké míry jsou „studenti“ zodpovědní za násilné akce, které byly proti paní Baborové vedeny, a nakolik jsou zodpovědní za její současný zdravotní stav.

Slovo studenti píšeme záměrně do uvozovek, protože protestů se účastní minimum studentů a i na konferenci jich dorazila jen hrstka. Za násilné akce proti paní Baborové nesou zodpovědnost rovněž dospělí, studenti se jich neúčastnili.

Zleva Michal Doležel (Sokol Brno I), Jan Samohýl (Teologická fakulta JU v ČB), Martin Rosocha (Gymnázium Třeboň) a Šimon Heller (organizátor protestů).

Zleva Michal Doležel (Sokol Brno I), Jan Samohýl (Teologická fakulta JU v ČB), Martin Rosocha (Gymnázium Třeboň) a Šimon Heller (organizátor protestů).

 
Stojí v pozadí antikomunistických demonstrací finanční zájmy soukromých podnikatelů?

Na počátku protestů proti komunistům v rezortu školství byla petice mladého učitele Martina Rosochy z Gymnázia Třeboň, ve které se psalo:

„My, níže podepsaní občané, nesouhlasíme, aby byl resort školství v Jihočeském kraji, jeden z nejvýznamnějších z hlediska budoucnosti nejenom našeho kraje, veden stranou, která se doposud řádně nedistancovala od režimu, který zde panoval v letech 1948 – 1989, a který je spojován s nesvobodou, politickými procesy a perzekucemi.“

Na demonstracích vyjadřují obavy z překrucování dějin komunistickou stranou.

„Je nutné, aby lidé ve svobodném vzdělávání dostali základní informace a základní vědomosti o těch oblastech vědění, které jsou potřeba k tomu, aby ta naše společnost byla spravedlivá, aby vytvořila zkrátka správný demokratický stát. Proto je potřeba, aby ve vzdělání byly udržené svobodné možnosti bádání v oblasti práva, v oblasti filozofie, v oblasti historie, protože přesně tyhle tři obory byly za časů komunistické diktatury nejvíc potlačeny a ty jsou nejvíc potřeba pro dnešní rozvoj, pro rozvoj demokracie,“ tvrdil Ivo Cerman na předvánoční demonstraci v Českých Budějovicích.

V diskusi s veřejností byla ale vznesena důležitá otázka k zamyšlení a to, co ve školství může ovlivnit krajská radní. K pochopení této otázky je potřeba přečíst si náplň odboru školství, mládeže a tělovýchovy v samostatné působnosti kraje a náplň činnosti odboru v přenesené působnosti (výkon státní správy):

Náplň odboru v samostatné působnosti kraje
Náplň odboru v přenesené působnosti (výkon státní správy)

„Rezort školství není žádný rozhodující rezort. Když se sestavují koalice, tak jde především o silové rezorty a o rezorty, kde se rozdělují peníze. Když Zimola sestavoval svojí koalici před čtyřmi lety, tak tyto silové rezorty dostala ODS a byli to oni, kdo rozděloval peníze. Dnes chtějí tyto rezorty Jihočeši 2012, kteří jsou béčkem ODS. Stojí za nimi určité skupiny podnikatelů. Takže o to tady jde, a to ostatní je jenom zástupný problém,“ uvedl jeden z přítomných členů ČSSD.

Ačkoliv člen ČSSD nebyl v danou chvíli schopen odpovědět na otázku, o jaké konkrétní podnikatele se jedná, na demonstracích se otázka financování školství už řešila. Konkrétně jim vadilo, že KSČM spolu s ČSSD připravili novelu zákona, díky které by se měly snížit dotace pro soukromé školy v kraji. V důvodové zprávě komunisté uvedli:

„V důsledku demografických změn klesá v současnosti počet žáků, kteří nastupují na střední stupeň vzdělávání. Vzhledem k tomu, že systém škol obsahuje mimo škol státních a krajských i školy soukromé a církevní, které na úrovni kraje nelze žádnými administrativními způsoby optimalizovat, je jakákoliv redukce jen jedné ze tří složek celého systému středního stupně vzdělávání v podstatě dopředu odsouzená k neúspěchu, neboť systém jako celek funguje na principu „spojených nádob“. Omezení optimalizace vzdělávacích kapacit výhradně na „státní školy“, jak je v současnosti praktikováno, se všemi problémy, jaké kapacity a v jakém rozsahu utlumovat / rušit či slučovat/, nemůže situaci vyřešit.“

 
Jsou demonstrace proti paní Baborové násilné?

Během proslovů na náměstích českých měst účastníci demonstrací upozorňují, že protesty nejsou namířené proti paní Baborové, ale proti její příslušnosti ke KSČM.

„Za rezort školství nesmí být odpovědný člověk, který zastává principy, které nejsou slučitelné s demokratickými principy,“ řekl na konferenci Šimon Heller, jeden z klíčových organizátorů protestů.

Vojtěch Filip tvrdí, že výše uvedený požadavek Šimona Hellera je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a požádal demonstranty, aby svého jednání zanechali. Naznačil, že v opačném případě bude celou petici pana Rosochy považovat za nezákonnou. Podle Listiny základních práv a svobod má totiž každý právo podílet se na správě věcí veřejných, bez rozdílu pohlaví, náboženství, politického přesvědčení, sociálního původu.

Vojtěch Filip dále zmínil, že praktiky demonstrujících jsou v rozporu s morálkou, odsoudil fyzické a psychické útoky na paní Baborovou. Nepovažuje za morální, že paní Baborovou tímto jednáním připravili o zdraví.

Velmi agresivní byly nátlakové akce pana Mášky, který se skupinou lidí bivakoval před domovními dveřmi rodiny Baborové, a kdykoliv chtěl někdo z její rodiny jít ven, musel čelit jejich nepříjemným otázkám. Málokdo si umí představit, jak moc nepříjemné je mít přímo pod okny „neznámé radikály“, u kterých nemůžete dopředu zhodnotit, jak se budou chovat, když vyjdete ven z domu. Případ v současné době řeší PČR.

Pan Máška svůj nesouhlas s komunisty navzdory vyšetřování vede dál, kromě bivakování se uchýlil například k více jak pětadvacetidenní hladovce. Protestní hladovka bývá hojně označována za psychické vydírání.

Kromě pana Mášky se demonstrací účastní ojedinělé osoby, které mají například černé kukly na hlavách, případně jsou oblečeni ve vojenském oblečení včetně obuvi. Někteří demonstranti nosí cedule, které volají „po zhynutí komunistů minulých, současných i budoucích“.

Organizátoři demonstrací se vůči těmto radikálním projevům protestů distancují. Říkají, že z organizačního hlediska nelze vše uhlídat, a proto vždy na začátku demonstrace zdůrazňují, že protesty mají být nenásilné. Na druhou stranu pana Mášku zvou na pódium, dávají mu prostor k projevům, a zmiňovali hojně i jeho několikadenní hladovku.

 
Bohumínské usnesení platné jen na vládní úrovni?

Před vánočními svátky studenti přichází s novou přesvědčující argumentací, proč by na kraji neměla být koalice ČSSD a KSČM, a tou je Bohumínské usnesení, které bylo přijato jako 14. usnesení na 27. sjezdu České strany sociálně demokratické:

„Sjezd schvaluje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, KSČ, MNS, KSČM, LB a SDL.“

Hejtman Zimola tvrdí, že tento zákaz platí pouze na vládní úrovni, ale demonstranti nesouhlasí. Podle nich je usnesení panem Zimolou porušováno, protože v něm není uvedeno, jestli jde o vládní či krajskou úroveň.

V citovaném textu skutečně není přímo uvedeno, že jde o vládní úroveň, ale odpověď se skrývá pod oním „závěrem hradeckého sjezdu“, který už protestující neuvádějí.

Původní hradecká verze vznikla o dva roky dříve. Tehdejší předseda strany Stanislav Horák na sjezdu řešil vládní koalice:

„Chceme být stranou, která v této chvíli, ač v opozici, chce svým postupem v Českém parlamentu nutit vládní koalici ke kompromisům ve prospěch tohoto státu a jeho občanů, či chceme být stranou, která odmítá jakoukoliv spolupráci s vládní koalicí, která svou verbální pyrotechnikou a siláckými výrazy přispěje k destabilizaci v této tak kritické době pro náš mladý stát? Řečeno lapidárně, chceme být stranou, která je ochotna spolupracovat s ostatními demokratickými silami v naší zemi, i když za určitých okolností to mohou být síly demokratické pravice, či chceme být stranou, která svojí radikální politikou a radikalizující rétorikou, nebo dokonce voláním po spolupráci s komunistickou stranou, by mohla tuto zemi zanést do náruče levého či pravého extrému?“

Citace pochází z diplomové práce Vladimíra Paneše – Dopad bohumínského usnesení ČSSD na českou politiku. Autor diplomové práce v závěru uvádí:

„Domnívám se, že mohu po provedené analýze konstatovat, že bohumínské usnesení (tak, jak jej charakterizuji v předchozím odstavci), lze bezvýhradně aplikovat pouze na nejvyšší politickou úroveň. Na nižších, regionálních úrovních, konkrétně v mém případě v analyzované oblasti Jižní Moravy, nelze jeho fungování potvrdit. Tento stav však není ničím novým, neboť, jak jsem prokázal ve svém textu, praxe koalicí s KSČM na úrovni regionů funguje de facto již po samém schválení bohumínského usnesení, aniž je tento stav explicitně kritizován či vůbec zmiňován.“

Za zmínku stojí také to, že výše uvedená citace Bohumínského usnesení, která je pravidelně na demonstracích předčítána, pochází z Wikipedie, kterou může kdokoliv editovat. Velká část editací vznikla po 17. 10. 2012, tedy zhruba tři týdny před sepsáním petice panem Rosochou.

„Připomeňme si, že Bohumínské usnesení bylo přijaté v roce 1995 (Bohumín), respektive v roce 1993 (Hradec Králové), tedy vlastně již před 20 lety. ČSSD si tehdy sama zakázala spolupráci se všemi extrémistickými stranami, tedy nejen s KSČM, ale i s SPR-RSČ, MNS, LB nebo SDL. Jde tedy o interní směrnici ČSSD, jejímž smyslem byla reakce na tehdejší situaci a podle mého soudu dojemně laciná snaha získat skrze toto prohlášení kladné body ani ne tak u veřejnosti, ale především u novinářů. Bylo tehdy před parlamentními volbami 1996 a šlo o voliče, šlo o to, aby se otupilo ostří kritiky pravicových médií proti levici. Média mají svoje centrály v Praze a zejména po aktuální zkušenosti s jejich chováním během prezidentské volby je každému zřejmé, že média straní a objektivní nejsou. Ostatně nejeden komentátor to i konstatoval, že prý je normální (samozřejmě není!), že každé médium podporuje nějakou politickou stranu. Proto se Bohumínské usnesení ČSSD stále tak kriticky připomíná. Médiím nejde o ideály, nejde o možné ohrožení „marxistickými“ idejemi komunistů, jde jim o hlasy voličů. A další parlamentní volby budou brzy, již v roce 2014 na jaře. Ve skutečnosti nejde o strach ze změn, které by komunisté chtěli realizovat (co by to konkrétně bylo?), jde o snahu ubrat hlasy ČSSD. Studenti by měli zcela jasně a konkrétně pojmenovat, co je na KSČM dnes nedemokratické. Zatím jsou výtky jen v obecné rovině. Nicméně pokud studentům jde opravdu o život v naší zemi, doporučil bych jim věnovat se zejména projektu Státní pokladna, který už dlouhou řadu let za pomoci firem IBM, HP, Logika a SAP vyvíjí MF ČR. Projekt stojí 5 mld. korun, již zde je podezření z velkého předražení zakázky. Domnívám se, že omezení korupce v řádu desítek ba až jedné či dvou set miliard Kč zajímá občany nepoměrně více. Evropský rozhled se tomuto tématu detailně věnoval a hlasité ticho, které se k tomu to tématu ozývá jak ze strany pravice, tak ale i levice, tedy ČSSD či KSČM je jasným důkazem, že vůle po transparenci veřejných financí tu prostě není – napříč politickým spektrem. Studenti by se též mohli zajímat i o to, proč vlastně mají komunisté takovou podporu. Bylo by to nepochybně užitečnější,“ shrnul závěrem Michal Rusek.













Volba lidskosti