POSLEDNÍ ČLÁNKY



Archiv: 3 . Září 2015, Čtvrtek

Pomáhejme trpícím tam, kde žijí

Skutečné oběti hladomoru a válek neutíkají do Evropy. Nemohou si to ani dovolit, většina z nich si za celý život nevydělala na „cestovné“ vyžadované mafiemi. Většina z nich neví co je mobilní telefon a neuměla by jej použít i kdyby jim jej někdo daroval. Neměli by ani komu zavolat. V jejich kruzích se s něčím takovým nesetkávají a z moderních vymožeností poznali hlavně samopaly vojáků, kteří je vyhnali z jejich domova, nebo kamiony, které do uprchlického tábora přivezly pár pytlů rýže a mouky. Chtějí přežít. Chtějí, aby jejich děti nebyly znásilněny, zmrzačeny, nebo zabity vojáky válčících režimů a neumíraly hladem. Ti skutečně potřební nikdy nebyli centrem pozornosti, byli bezpečně daleko a nedožadovali se svých „práv“ a „svých“ nároků, i když to bylo jen právo na život, které jim rozhodně patří. Byli a jsou vděčni za bezpečí, za své životy a za životy svých rodin. V minulosti jsme o nich často neslyšeli, pokud nedošlo k nějaké další přírodní katastrofě, nebo dalším válečným zvěrstvům, dalšímu zločinu proti lidskosti.

1












Volba lidskosti