Americký vzdělávací systém je něžný a hravý a jeho cílem je vybudovat zdravé sebevědomí žáka a podporovat jeho tvořivost. Nevěnuje se pozornost nedůležitým dovednostem a vědomostem. Nelpí se na gramatice. Eliminovala se didaktika psaní. Děti si kreslí písmena a číslice nápodobou. Dril se nepodporuje. Ve školách se děti seznamují s matematickými koncepty, ale chybí nezbytný nácvik matematických dovedností. Násobilka není nutnou dovedností v době kalkulaček a počítačů. Dělení pod sebou je zastaralá záležitost, a žák, který nemá ponětí o dělení, ale demonstruje porozumění konceptu tím, že problém vyžadující dělení vyřeší opakovaným sčítáním, je kladně ohodnocen, protože vykazuje schopnost logického myšlení. Čtení se programově neučí, slabikáře neexistují, funkční fonetická metoda nácviku čtení je často nahrazena méně funkční, ale zajímavější, metodou globálního čtení.
Neklade se důraz na nabyté vědomosti, důležité je, aby se žák cítil vždy dobře a nebyl demotivován případnou kritikou nebo neúspěchem. Výsledkem je, že systém produkuje děti, které neumějí číst, psát a počítat, ale cítí se dobře a mají zdravé sebevědomí.
Jednou z populárních nálepek, které si lidé připevňují na zadní část aut, je nálepka s textem POKUD TUHLE CEDULKU UMÍTE PŘEČÍST, PODĚKUJTE SVÉMU UČITELI. Na nálepce však chybí text, který by se zamýšlel nad tím, komu má poděkovat ten, který číst neumí. Nebo ten, kdo neumí číst s porozuměním. Případně ten, kdo neumí vypočítat jednoduchý slovní příklad.
Vzdělávací systém automaticky předpokládá, že stačí seznámení se s konceptem, a ten, kdo má zájem, musí se samovzděláváním nebo odborným doučováním učební látku naučit. Vědomosti žáků se ve školách zjišťují prostřednictvím testů (většinou s volbou odpovědí). Nezkoumá se pochopení souvislostí, spíše jen znalost definic odborných termínů. Vědomosti žáků v oblasti přírodních a společenských věd jsou velmi plytké a často úplně chybí pochopení souvislostí.
Osvícení rodiče, kteří zpochybňují vzdělávací koncepci na státních školách, se snaží najít alternativní způsoby vzdělání svých dětí. Domácí vyučování, domácí doučování, soukromé školy, případně odborná doučovací centra jsou jejich možnosti. Alternativní vzdělávání je časově i finančně náročné, ale často je jedinou možností jak dítěti poskytnout kvalitní vzdělání.
Pouze doučovací centra učí žáky tradičním způsobem
Nárůst popularity odborných doučovacích center je jen důsledkem selhávajícího státního školství. Žáci, kteří projdou odborným doučováním, jsou zpravidla úspěšnější v testech a mají větší šance uspět při přijímacích zkouškách na školy soukromé, nebo se dostat na prestižní vysoké školy. Doučovací centra ignorují státní vzdělávací osnovy a učí žáky tradičním způsobem. Čtení se učí fonetickou metodou a matematické koncepty drilem. Vzdělávací centra neučí vědomosti. Učí žáky číst s porozuměním, kladou důraz na fonetickou, analyticko-syntetickou metodu čtení, rozvíjení slovní zásoby, gramatická pravidla a základy psaní. V matematice se klade důraz především na nácvik základních aritmetických dovedností.
Každý žák, jemuž rodiče zaplatí výuku v doučovacím centru, je otestován standardizovaným diagnostickým testem, který ohodnotí úroveň jeho dovedností. Na základě výsledku testu je vytvořen individuální doučovací program, který je šitý na míru každému žákovi. Drilují se především chybějící dovednosti. Doučovací systém je odborně propracován. Každá dovednost má svůj kód a každá kódovaná dovednost má své podkódy, neboli nezbytné předpoklady ke zvládnutí konkrétní dovednosti. Systematicky se postupuje od jednoduchých dovedností k dovednostem komplexním a složitým. Např. teprve poté, co žák prokáže zvládnutí analýzy textu a nalezení základní myšlenky, může postoupit do vyšší úrovně, tedy k nácviku usuzování a dedukcí. Nebo v matematice, teprve až žák zvládne násobilku, může postoupit k výuce dělení a dokud nezvládne koncept rozkladu čísla na prvočísla a nalezení nejmenšího společného násobku dvou čísel, nemůže postoupit k operacím se zlomky. Aplikuje se logická posloupnost matematických konceptů, která ve státních školách chybí.
Doučovací centra učí žáky především dovednosti efektivního čtení, které je předmětem státních standardizovaných testů. V matematice se klade důraz na nácvik základních matematických dovedností. V doučovacích centrech se žáci učí analyzovat odborné texty a odlišit důležité informace od informací podřadných a vypisovat si poznámky z textů. Vzhledem k tomu, že žákům je ve školách často poskytován studijní materiál pouze na papírech (vytištěných z internetu) a neexistují sešity k jednotlivým předmětům a často ani učebnice, v doučovacích centrech se věnuje pozornost také nácviku organizace studijního materiálu. Žáci se učí organizovat si papíry do tematických složek a pedagogové v doučovacích centrech často fungují jako fundovaní organizátoři školního materiálu a dělají pořádek ve školních aktovkách přeplněných stohy papírů, ve kterých se žák není schopen orientovat.
Žáci, kterým rodiče platí suplementované vzdělání, mají obrovský náskok před vrstevníky, kteří spoléhají pouze na systém státního vzdělání. Doučovací centra garantují úspěch, a každý žák, který projde odborným doučováním, významně zlepší svá školní testová skóre. Hodina odborného doučování stojí 50–80 dolarů a průměrně žák v doučovacím centru stráví 170 hodin (zpravidla 6 hodin týdně).
Primárním účelem odborného doučování je příprava ke standardizovaným testům. Jakmile žák úspěšně zvládne základní výuku, podstoupí intenzivní přípravu testových strategií. Žák, který úspěšně zvládl jazykový i matematický materiál, má sice v testech výhodu, ale přitom v nich nemusí uspět, pokud se mu nedostane kvalitní přípravy právě v oblasti testových strategií. Naopak žák, který nemá akademické předpoklady, ale umí se orientovat v testech, může dosáhnout nadprůměrných výsledků.
(pokračování)
(1) Budeme jednou umět pouze testy?
