Na Mezinárodní den památky obětí holocaustu si lidé z celého světa připomínají oběti druhé světové války. Genocidu, která způsobila smrt 6-ti milionům Židů, 2 milionům Romů, 250,000 fyzicky a psychicky postižených a 9,000 homosexuálů, měl na svědomí nacistický režim a jeho přisluhovači. Pamětní den byl vyhlášen 1. listopadu 2005 na 42. plenárním zasedání Valného shromáždění OSN v rezoluci 60/7, známou též pod názvem „Připomínka holocaustu“. Připomíná den, kdy v roce 1945 osvobodila armáda tehdejšího Sovětského svazu největší nacistický tábor smrti Auschwitz-Birkenau.

Stáhli jsme všechny obrázky na portálu white-media.info na lokalní disk a zanalyzovali jsme jejich EXIF (Exchangeable Image File Format) informace, nebo-li metadata. Ty obsahují mnoho zajímavých a pro forenzní analýzu důležitých dat, například o typu fotoaparátu, jakým byly fotografie pořízeny, někdy i jméno jejich autora, software, ve kterém byly upravovány, či kdy byly změněny. Ačkoliv si autoři White Medií dávají velký pozor, aby po nich metadata v obrázcích nezůstávala, po pěti letech provozu webových stránek se jim přesto několik chybiček do snahy o anonymizaci vloudilo.

Jak jsme slíbili včerejšího dne, po IP adresách zveřejňujeme i vybranou e-mailovou korespondenci týkající se jednak samotného vzniku webových stránek White-media.info, tak také některých osob, které nahlašují osoby do AMK Watch, sekce na sledování „migrantů, xenofilů, neomarxistů a úchylů“.

Bohužel se nám nepodařilo připojit se na server v darknetu, kde jsme data měli uloženy (server je nedostupný), a proto zveřejníme jen několik e-mailů, jejichž zálohy máme uloženy na lokálním disku.

Nacionální webové stránky White-media.info mají problém. Na veřejnost se dostávají IP adresy jejich čtenářů od roku 2012 po současnost. Kolektiv WM, který se chlubí hackerskými útoky na přední české politiky a aktivisty, si tak vlastně neumí uchránit ani bezpečí vlastních fanoušků.

Kromě IP adres unikly rovněž některé jejich e-maily, které zpracujeme a zveřejníme během zítřejšího večera. Kromě „donašečů“ publikujeme i ty, které se váží k samotnému vzniku webového portálu.

Ministerstvo vnitra vydalo tiskové prohlášení ke zveřejňovaným e-mailům premiéra Sobotky na portálu White Media. Uvádí, že kolektiv nacionalistů hrubě manipuluje s veřejným míněním, když se pokouší vytvořit dojem, že premiér Sobotka si na svou soukromou e-mailovou adresu nechává posílat utajované materiály. Tato manipulace je postavena na kombinaci několika kroků. Asi nejvážnější manipulací je záměna přiložených dokumentů a tím vytváření neexistujícího kontextu. Vytrhávání vět z kontextů a vsazování je do naprosto jiného kontextu ostatně není žádný nový manipulační prvek, používá ho hojně i iniciativa Islám v České republice nechceme.

Marocký hacker, který si hezky po angloarabsky říká „ElSurveillance“, tvrdí, že na stránky pro dospělé a eskortní weby cílí v rámci širší kampaně, která odstartovala minulé léto. Napadl už 79 eskortních webů a zmocnil se opravdu citlivých dat.

První várka 71 stránek byla zveřejněna na ElSurveillancově webu 27. prosince, o den později následovalo dalších 8 stránek. Některé weby patří jednotlivým modelům, jiné eskortním agenturám.

Na 17. schůzi Senátu se senátor Jan Horník pokusil obnovit projednávání senátního tisku č. 52, který se týkal petice vyzývající Senát Parlamentu České republiky k projednávání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana. Uvedl, že projednávání tohoto tisku bylo na plénu Senátu 10. 12. prapodivně ukončeno, a to odchodem senátorů z jednání, což se prý za celé dějiny existence Senátu nikdy nestalo.

Předseda Senátu Milan Štěch rozhodl, že během pětiminutové přestávky prohlédnou záznam z minulé schůze a pokud řídící schůze prohlásil, že tento bod byl ukončen, bude návrh považován za nehlasovatelný.

V uplynulém roce jsme zveřejnili přesně 100 článků. Navštívilo nás 71,974 unikátních čtenářů, kteří zobrazili celkem 1,250,918 stránek. V průměru jeden čtenář zobrazil 17 stránek.

Nejvíce se čtenáři zajímali o to, proč jsou u nás tak nízké platy, když jinde v Unii mohou být i několikrát vyšší.

Hned vzápětí vyhrála stará česká neřest – a tou je starat se do věcí, do kterých nám nic není – konkrétně jak někomu hacknout Facebook a prohlížet si jeho soukromé zprávy.

Ve věku 42 let zemřel zakladatel Debianu Ian Murdock, jedné z nejstarších doposud vyvíjených distribucí GNU/Linuxu.

Oznámení o jeho smrti se objevilo na stránkách Docker.com, kde byl Murdock členem technického úseku. V současné době nejsou známy žádné podrobnosti k jeho úmrtí. Na sociální síti Twitter Ian Murdock osudný den zveřejnil zprávu, ve které sděluje, že jde spáchat sebevraždu. Jeho účet na Twitteru byl poté odstraněn.

Desinformační portál Aeronet.cz každý měsíc urguje své čtenáře, aby mu poskytli finanční dary na svůj provoz. „Nekomerční“ Aeronet.cz ovšem není uveden ve spolkovém rejstříku žádného krajského soudu a jejich sbírka není zmíněna ani v Centrální evidenci veřejných sbírek Ministerstva vnitra. Jejich financování je tak neprůhledné a s vysokou pravděpodobností i ilegální. Každý měsíc Aeronet.cz žádá své čtenáře, aby mu posílali peníze na svůj provoz. V tom posledním uvádějí, že projekt založený na dobrovolnické práci tří lidí čte milion čtenářů, někdy i více, a to prý něco stojí. Konkrétně za měsíc prosinec €1,290.00, což v přepočtu dělá něco málo […]

Můj účet na Telegramu mlčí. Strašidelně, nesnesitelně mlčí.

Poslední zpráva od Vlada přišla 25. prosince, těsně po vánočním obědě, jakmile moje děti vyběhly ze dveří ven na odpolední procházku.

„Pokud se neozvu během příštích 2-6 dní, můžete psát (o mně). Znamená to, že jsem mrtvý,“ řekl. „Vzal jsem si smrtelnou dávku.“

„Omlouvám se,“ dodal, byl ohleduplný až do konce.

Brzy začaly prosakovat zprávy, že v sousedním Polsku se tvoří československý legion. Richard Zdráhala se rozhodl, že se ze země musí dostat ven. Mezi letci se vyskytlo mnoho zájemců o útěk a objevil se i železničář, který jim řekl, do jakého vozu mají naskočit, aby se do Polska dostali. V polském Krakově tehdy působila početná skupina československých uprchlíků.

Kvůli získání peněz z finančního fondu a jejich následný převod v jedné z bank se však brzy poté do protektorátu vrátil. Okamžitě po něm šlo gestapo a 1. září se navíc dozvěděl, že začala válka s Polskem. Němci se nezadržitelně blížili ke Krakovu, kde byli všichni jeho kamarádi. Uchýlil se proto k rodině kapitána Špačka v Olomouci.

Před 44 lety, přesně na Vánoce roku 1971, spadlo do peruánské džungle letadlo společnosti LANSA, let 508. Turbovrtulový letoun typu Lockheed L-188A Electra vletěl do bouřky na trase z Limy do Pucallpa v Peru.
Na palubě zemřelo 91 lidí, ale jako zázrakem přežila 17-letá Juliana Koecpeková, která se po více jak 40-ti letech od neštěstí rozhodla převyprávět svůj příběh v knize Zázraky se dějí. Společnost LANSA se v té době potýkala s mnoha leteckými neštěstími a ještě před nehodou o ní kolovala nelichotící říkanka: „LANSA se lanza de panza“, což znamená přibližně něco jako „LANSA přistává na břiše“. Toto letadlo bylo poslední, které ještě nespadlo.