V rozhovoru s novinářem Benjaminem Bidderem pro německý Der Spiegel poodhalila opět svou krutou tvář. Rozhovor začíná nadpisem Janukovyčova důvěrnice Bondarenková: „Policie nepostupuje vůči demonstrantům dost tvrdě.“ Zatímco celý Západ odsuzuje násilí na Majdanu, ona bojuje proti tomu, aby se do události vměšovaly jiné země a brání brutální akce bezpečnostních složek proti demonstrantům. A zatímco před zraky novináře policisté střílí do demonstrantů, Bondarenková během rozhovoru v autě šokovanému novináři říká, že by měli být ještě tvrdší. Demonstranti jsou pro ní vandalové. Zapálili jim sídlo Strany regionu a zabili elektrikáře, který vyměňoval žárovky.

Ladislav Petráš: Sověti šli do Afghánistánu, protože tam Američané budovali základny a viděli až k Moskvě. Afghánistán je země různorodých národů a všichni jsou hrdí, že jsou Afghánci. Paštunové z Tálibánu jsou pastevci a zemědělci a v životě by nešli za hranice Afghánistánu, nešli by do Evropy, „aby si tu zchladili žáhu“. Nikdo z Tálibánu ještě neudělal teroristický útok mimo hranice. V Afghánistánu je zkorumpována vláda a oni si chtějí udělat pořádek ve své vlastní zemi. Je to jejich problém.

Přitom existuje tak jednoduchý klíč, dle kterého se dá poznat, kde je pravda, kde je dobro a kde zlo. Pakliže nějaká ideologie šíří nenávist, zlobu, rozeštvává lidi, je jasné, že je na straně zla. Tuto ideologii šířili nacisté, komunisté a teď ji šíří Putinovo Rusko. Rozeštvává národy v bývalé ruské říši, v zemích bývalého Sovětského svazu, rozeštvává Rusy a Ukrajince. Probíhá genocida kozáků a zapírají se dějiny, zabíjí je dál. Toto se děje bez velké pozornosti světové veřejnosti. Problém a ohnisko zla je v té ideologii, která momentálně ovládá Rusko.

O den později se konala přednáška Ohrožení a ztráty lidských hodnot v chrámu Panny Marie vítězné na Malé Straně v Praze (Pražské Jezulátko), kterou vedl generál Petr Pavel. Hned první otázka, která mu byla z publika položena, se týkala obnovení základní vojenské služby na způsob švýcarského modelu. Generál Pavel si ale nemyslí, že by znovuzavedení základní vojenské služby v té podobě, jakou ji známe z dřívějška, bylo prospěšné. Možná s výjimkou maminek, které se na něj ještě když byl náčelníkem Generálního štábu často obracely, aby si odvedl ty jejich klacky a udělal z nich chlapy. Zvláště ty maminky, které měly doma 35-letého mamánka, který měl svůj plat jako kapesné, a maminka vařila, prala a starala se. Tak takové maminky by velice uvítaly, aby jejich syn šel do armády. Ale bohužel v tomto smyslu armáda nemůže sloužit jako náhrada rodiny, školy a sportovních oddílů, to musí zvládnout jiní.

Nedávno se objevila v tisku zpráva, že slovenská policie obvinila za účast v bojích na Ukrajině prvního Slováka Mária Reitmana. Málokdo však ví, že čeští komunisté o něm smýšlí jako o hrdinovi Novoruska a proruské bojovníky na Donbase přímo podporují. Mário Reitman je naší redakci velmi dobře znám, vedli jsme s ním dřív online rozhovory o jeho zapojení do bojů na Ukrajině. Mário nám v tom období poslal řadu svých fotografii z povstaleckých bunkrů z oblasti Jasinovatá, fotografií zbraní, které tam používají, ale i fotografie různých medailí, které za účast v bojích získal. Začali jsme se proto o něj více zajímat.

V roce 1967 se předpokládalo, že v řeckých volbách plánovaných na 28. května 1967 zvítězí Strana středu a EDA a tím posílí levice. Demokratická pravice byla ochotna rozhodnutí voličů respektovat, ale radikální pravice nikoliv a rozhodla se nastolit diktaturu. Statní převrat plánovaly dvě skupiny. Jedna patřila králi s nejvyššími představiteli armády, druhou skupinu tvořili pravicově extrémističtí důstojníci. Překvapivě státní převrat v noci 21. dubna 1967 neuskutečnila první skupina, ale neznámí důstojníci – plukovník Georgious Papadopoulos, brigádní generál Stylianos Pattakos a plukovní Nikolaos Makarezos svrhli v dubnu 1967 demokratickou vládu a nastolili polofašistickou „plukovnickou juntu“. Junta následně začala věznit své oponenty, především z řad liberálů a komunistů, obnovila koncentrační tábory na ostrovech Jaros a Leros. Rozpustili všechny politické strany, zakázali veřejná shromáždění, zavedli cenzuru.

Marek Obrtel je bývalý vojenský lékař. Po odchodu z armády se stal ředitelem Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje a po návratu do svého rodiště u Přerova pracuje jako lékař v oboru urgentní medicíny. Už třetím rokem den co den zabezpečuje činnost při odklízení nevybuchlé munice ve Vrběticích v rámci zdravotnických složek. Často vede rozhovory s policisty, kteří sklady hlídají, například o jejich akceschopnosti, a proto ví, že policie kvůli zabezpečování prostoru ve Vrběticích „těžce krvácí“, i když už událost nemá takový význam jako na svém počátku. Jedna větší demonstrace v Praze dokáže policii vyčerpat a přivést jí téměř do kolapsu.

Zde Štefec pravděpodobně naráží na řídící systémy spojení, velení a řízení (BMC3I), které shromažďují a vyhodnocují informace o vzdušném prostoru nad aliančními státy a efektivně přidělují prostředky, jako letadla či rakety, tam kde jsou zrovna potřebné. Klíčovou součástí BMC3I jsou jednotné systémy řízení a velení ACCS, které nahrazují různorodé národní systémy řízení a velení. Česká republika má vlastní středisko řízení a velení u 26. pluku v Brandýsu nad Labem. Česká republika už v rámci NATINEADS (NATO Integrated Extended Air Defense System) spadala pod severní region s velitelstvím v německém Ramsteinu. Smyslem společné kontroly vzdušného prostoru je dozvědět se, že do země míří objekt ještě dříve, než se objeví nad Českou republikou, takový objekt pak můžeme včas očekávat a adekvátně proti němu zasáhnout.

Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.

Ve středu 16. ledna 2019 pořádala Nová republika pod vedením bývalého ministra zdravotnictví Ivana Davida panelovou diskusi Jak by měla vypadat armáda ČR. Přednáška, jako mnohé jiné z proruské aktivistické scény, se konala na Novotného lávce v učebnách Českého Svazu Vědeckotechnických Společností (ČSVTS). Diskuse se původně měli účastnit čtyři panelisté, ale nakonec dorazili jen tři – Ladislav Petráš, Jaroslav Štefec a Marek Obrtel. Chybějící byl Martin Koller. Přednáška byla vedena v duchu kritiky armády ČR, NATO a EU, naopak Rusko bylo vykreslováno jako pozitivní hráč v konfliktech mezinárodního dosahu.

Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.

České komunistické organizace se ve dnech 29. – 31. října 2018 zúčastnily mise do Sýrie uspořádané Světovou federací demokratické mládeže a Světovou radou míru, během které se komunisté osobně setkali s nejmocnějšími muži syrského režimu, včetně prezidenta Bašára Asada. Během cesty se zastavili v libanonském uprchlickém táboře Mar Elias (Svatý Eliaš), kde navštívili představitele Lidové fronty pro osvobození Palestiny a Demokratické fronty pro osvobození Palestiny, označované za teroristické organizace. V úterý 27. listopadu o své cestě pořádali přednášku v budově Politických vězňů, o jejichž průběhu bude pojednávat tento několikadílný seriál

V závěrečném desátém díle o demonstraci komunistů proti válce na Donbase uspořádané dne 5. listopadu 2018 před Velvyslanectvím Ukrajiny se zaměříme na následný pochod ke Generálnímu štábu Armády České republiky. Před štábem zazněl projev Nikoly Čuříka, který odsoudil prodej českých houfnic Gvozdika firmou Excalibur Army na Ukrajinu a následně zkritizoval státní vyznamenání udělené Milošem Zemanem pro majitele holdingu Czechoslovak Group Jaroslava Strnada, pod jehož holding Excalibur Army spadá. V následujících částech si tento prodej houfnic přiblížíme, stejně tak okomentujeme, za co komunisté prezidenta Zemana v posledních týdnech kritizují.