Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.

Najdete zde například návody, jak se zdarma a neomezeně připojit na 5G síť, a postačí vám k tomu pouhá žiletka s magnetem. Je sice pravda, že 5G síť bude zranitelnější než 4G síť, ale určitě ne natolik, aby se dala hacknout pouhým magnetickým mezikružím umístěným do vzduchu. Přesto je na YouTube takových videí ke shlédnutí několik desítek a jsou šířena velkým množstvím různých kanálů. Na videích nevidíte, kdo experimenty provádí, ale jsou vidět experimentátorovy prsty a podle těch lze snadno určit, že všechna falešná videa na všech kanálech jsou pouze z jeho vlastní produkce.

V sobotu 14. září 2019 se před CrossClubem v pražských Holešovicích začala scházet freetekno komunita na každoroční DIY karneval, v letošním ročníku s anglickým podtitulem „Make Music, Not Weapons“ (dělej hudbu, ne zbraně). Subkulturní karneval s mnoha soundsystemy byl zaměřený proti zbrojnímu průmyslu, který čím dál víc ovlivňuje politiku a způsobuje utrpení nevinným civilistům.

Rozhodnutí Prahy 6 odvézt sochu maršála Koněva z náměstí Interbrigády zatím na blíže neurčené místo neplní jen stránky českých médií, ale také těch ruských. Připravili jsme letmý přehled, o čem ruská média informovala v pátek 13. září 2019. Zároveň věříme, že naši čtenáři jsou natolik znalí, že i bez dovysvětlujících komentářů dokáží rozpoznat rozdíly v informování mezi českými a ruskými médii a dokáží si informace sami ověřit.

Na fóru České pirátské strany se diskutovalo, jak vyřešit spory kolem sochy maršála Koněva. Piráti mají své zastupitele na Praze 6 a záležitost se jich přímo týká. Zastupitel Ondřej Chrást vyzval Piráty Celostátního fóra, aby se vyjadřili k jeho návrhu vyhlásit místní referendum. Do diskuse, která se nesla spíše v duchu odstranění sochy maršála Koněva, se zapojil i Roman Kučera, který namítl, že referendum je sice pěkná věc, ale nesmí být v rozporu s mezinárodní smlouvou. Jeho výroků se chytli novináři Deníku N a ve svém článku jej vykreslili jako proruského kolaboranta. Roman Kučera popírá, že by výroky zveřejněné v článku novinářům řekl.

Ministerstvo obrany Ruské federace na svých webových stránkách spravuje encyklopedii, kde se mimo jiné lze dozvědět, jaký je současný ruský výklad historie. V encyklopedii se lze dočíst i o maršálu Koněvovi, kvůli jehož kontroverzní historické roli roste napětí mezi Prahou a Ruskou federací. Pro zájemce přinášíme doslovný překlad encyklopedické stránky věnované životopisu tohoto historicky zajímavého vojevůdce, která může kdekomu posloužit jako odrazový můstek při hledání rozdílů ve výkladu historie z pohledu Ruské federace a z pohledu zemí, které měly být maršálem Koněvem „osvobozeny“.

    Platforma Vědci pro Šumavu, kterou tvoří vědci dlouhodobě se zabývající výzkumem šumavské přírody, zaslala hejtmance Jihočeského kraje otevřený dopis, jehož přílohou je i dokument vyvracející nepravdy a mýty, které se kvůli kůrovcové kalamitě objevují v médiích a na sociálních sítích. Vědci mimo jiné vysvětlují příčiny, proč takové nepravdivé zprávy ve veřejném prostoru vznikají, především varují před nejrůznějšími […]

Další otázku položil panelistům český korespondent Sputniku Vladimír Franta. Otázka směřovala na Four-Power Pact (Pakt čtyř) z počátku třicátých let, ve kterém byla zahrnuta i vojenská spolupráce s Hitlerem. Smlouva je dnes uložena v Itálii s tím, že se údajně neratifikovala, ale víme, že proběhly nějaké vojenské akce, například Itálie byla v Albánii a Etiopii, byl tam použit bojový plyn. Německé bombardéry ve Španělsku údajně používaly britské motory.

Michael Žantovský naznačil, že pan profesor Andrey Zubov je vrátil až k té antické poučce, chceš -li mír, připravuj válku a otázka je, jestli na tomto principu stále ještě existuje konsensus mezi zeměmi v Evropě. Mimo Evropu většinou ano, ale v Evropě je to předmět diskuse. Nastal okamžik, aby kladli otázky posluchači, protože odkaz Václava Havla je především o dialogu a porozumění. První otázky se ujal muž, kterého jsme zaznamenali již na setkání Lidových novin k 50. výročí okupace Československa. Tehdy prosazoval ruský pohled na historii a nyní to nebylo o nic jiné.

Michael Žantovský pokládá panelistům otázku, do jaké míry byla válka nevyhnutelná. Domnívá se, že ve chvíli podepsání paktu už válce nešlo zabránit. Měly třetí strany možnost účinně zasáhnout, aby k válce nedošlo? Byla tu Mnichovská smlouva, anšlus Rakouska, remilitarizace Porýní. Byl tu podíl Československa na vztazích s Polskem, v meziválečném období poznamenané nedůvěrou, nedorozuměním a racionálními zájmy. Polsko se cítilo ohrožené Sovětským svazem a Německem. Naopak Československo se cítilo v bezpečí.

Michael Žantovský zmínil, že už dva až tři dny po podepsání smlouvy Molotov-Ribbentrop byl znám nejenom obsah smlouvy, ale i obsah tajných protokolů, které dlouho Sovětský svaz popíral a objevily se v plném znění až po válce. The Guardian a The New York Times už 25. srpna 1939 psaly, že skutečným smyslem smlouvy je rozdělení Polska a sfér vlivu v Pobaltí a Rumunsku. Žantovský se domnívá, že to jsou věci, na které ty okolní státy možná měly reagovat. Jak k tomu došlo, že obsah tajné smlouvy byl tak brzo znám?

U příležitosti Dne ukrajinské vlajky se na Velvyslanectví Ukrajiny v Praze promítal dokumentární film Baluch: Putinův rukojmí pojednávající o životě politického vězně Volodymyra Balucha z vesnice Serebrjanka na Krymu. V prosinci 2016 si pro něj domů přišli pracovníci ruské Federální služby bezpečnosti (FSB) a následně byl odsouzen k tří a půl letému trestu odnětí svobody za údajnou snahu opatřit si zbraně a munici. Po promítání filmu následovala videokonference s režisérkou filmu Anželou Rudenkou.

Ve čtvrtek 22. srpna 2019 se v Knihovně Václava Havla sešli tři výjimeční hosté – Andrey Zubov, ruský historik, Andrzej Nowak z krakovské Jagellonské univerzity a Tatjana Tönsmeyer z univerzity ve Wuppertalu. Na osmdesáté výročí podepsání spojenectví mezi německou nacistickou 3. říší a Sovětským svazem diskutovali o tom, zda pakt Ribbentrop-Molotov byl příčinou druhé světové války. Na přednášce Zapomenutá válka? Evropa mezi Berlínem a Moskvou se diskutovalo ve čtyřech jazycích – česky, rusky, polsky a německy, což je pro zpracování velice náročné, soudě však podle zájmu zástupců polské ambasády je přáním, aby přednáška někde zachycena byla a aby byla srozumitelná v celém svém průběhu v jednom z jazyků. Pokusíme se o to postupně v několika dílech.