POSLEDNÍ ČLÁNKY



Archiv autora (4)

Česká média mají tendenci podílet se na morálně zabarvených hodnoceních a vyvolávat hysterii a pocity nestability či dokonce morální paniky. Objektivní analýza, která by reflektovala základní charakter politiky, tedy zejména zájmy versus jejich neviditelnost, pragmatismus versus morálka, kompromis versus ideologie, výměna u vlády versus ohrožení demokracie atp., a tím kultivovala politickou kulturu, často chybí.

Moc (a z ní plynoucí výhody a závazky) je základním, přímo elementárním cílem, který už nemá žádný reflexivní vztah k voličům a veřejnému zájmu. V minulosti se vláda hájila tím, že „musí dokončit reformy“, které prosazovala často nestandardními prostředky. Dnes už ani o tom nemluví. Dnes už prostě mluví jenom o tom, že neodejde. A nutno dodat, že v případě ODS, Petr Nečas riskuje (nebo spíš obětuje) i politickou budoucnost svojí strany.

A to nejlepší na konec: Fendrychův text (a spolu s ním celá řada novinářů a politiků) se tváří, že jsou to jenom komunisté (popř. pouze levice), kdo mají co skrývat. Není ale správné a objektivní se ptát i po tom, kdo další má co skrývat a komu dalšímu kontrola nad archívem a složkami StB může mocensky posloužit? Převládající způsob argumentace automaticky počítá s tím, že levice je „pošpiněná“ minulostí a má zájem na tom ji umlčovat a falšovat. Text tedy zapomíná na to, že přece i pravicoví politici přece mají svojí minulost.

Ve skutečnosti se mi zdá, že tu vyrovnávání s minulostí slouží jako jeden ze způsobů, jak se nedívat a nepojmenovávat současné problémy. Stalo se z něj pohodlné ale k ničemu nevedoucí dívání se do zpětného zrcátka. Vede k tomu, že se neptáme po tom v jakém světě žijeme dnes, co jsou naše dnešní problémy, z čeho opravdu vyplývají a jak je řešit.

1












Volba lidskosti