Standardizované testy v USA ovládly vzdělávací osnovy. Zatímco v minulosti sloužily standardizované testy výhradně k účelu zjišťování připravenosti studentů ke studiu na vysokých školách, dnes testy slouží k porovnávání škol, k mezinárodnímu srovnávání, a jsou důležitým faktorem financování škol. Úspěch škol je posuzován a finančně ohodnocován na základě testových výsledků žáků. Výsledky žáků ve standardizovaných testech jsou vysvědčením škol a determinují atraktivitu měst a sekundárně ceny místních realit. Rodiče školou povinných dětí se běžně stěhují do měst se školami s dobrou reputací, tedy do měst, ve kterých školy produkují testově úspěšné žáky. Čím lepší škola, tím atraktivnější město (s drahými domy a vysokými místními daněmi, ze kterých se financují školy). Státním testům jsou povinně podrobováni žáci všech škol, několikrát v průběhu základní školní docházky. Testuje se často a z různých důvodů. Žáci, kteří se hlásí na soukromé školy (základní i střední), jsou testováni nezávislým standardizovaným testem, který zjišťuje jejich způsobilost ke studiu na soukromé škole.
Pro každého studenta je klíčovým testem standardizovaný test zakončující školní docházku (v 18 letech), tedy obdoba maturity. Skóre v testu je posuzováno vysokými školami, na které se student hlásí. Studenti na středních školách se mohou maturitnímu testu podrobit kdykoliv v průběhu studia na střední škole a test mohou opakovat několikrát, dokud nedosáhnou cílených výsledků. V maturitním testu se zkoumá čtení s porozuměním, psaní a matematické koncepty. Spousta studentů maturitní test poprvé absolvuje ve 3. ročníku (případně již ve 2. ročníku) a výsledek testu jim slouží jako jakýsi preliminární základ ke zvolení účinné a efektivní strategie maturitní přípravy s cílem dosáhnout potřebného skóre k přijetí na vysokou školu vlastní volby, případně k získání finanční pomoci prostřednictvím nejrůznějších stipendií. Prestižní vysoké školy vyžadují nadprůměrné výsledky v maturitním testu, zatímco běžné místní vysoké školy velké nároky nemají.
Důraz na standardizované testy vytvořil zvláštní vzdělávací klima. Stát vytváří testy a učitelé jsou pod vysokým tlakem produkovat výsledky a jsou nuceni přizpůsobovat výuku tak, aby jejich žáci v testech uspěli. Méně času se věnuje výuce vědomostí, důležitý je především nácvik testových dovedností. Školy jsou zodpovědné za výsledky v testech, a to, co se netestuje, se neučí. Standardizované testy zjišťují úroveň čtení, nikoliv nabyté vědomosti. Obsah vyučovaných předmětů se zužuje a vědomosti žáků jsou jen povrchní.
Schopnost kritického čtení je cílem základního a středoškolského vzdělání, méně už prostředkem k získávání vědomostí. Ve vzdělávacím procesu se klade důraz na výuku klíčových testových dovedností: porozumění čtenému textu, pochopení základní myšlenky z kontextu vytrženého odstavce, uchopení důležitých fakt z textu, analýza příčiny a následku, vyvozování závěru a předpovídání pokračování textu, nácvik definic nejčastěji testovaných cizích slov, schopnost dešifrovat neznámá slova na základě kontextu, atd.
Je nepochybné, že schopnost čtení s porozuměním je důležitým předpokladem k úspěšnému studiu a k pochopení studijních materiálů, a proto se mu věnuje cílená pozornost, často však právě na úkor výuky vědomostí.
Vzdělávací systém na bázi učení k testům vytvořil přirozenou poptávku po doučovacích centrech, která připravují studenty k testům a nabízejí intenzivní dril testových strategií. Téměř každý student, kterému rodiče zaplatí přípravu k testům, výrazně zlepší své výsledky, protože pomocí intenzivního tréninku se naučí efektivně číst, orientovat se v testech, rychle analyzovat otázky a nabízené odpovědi, najít klíčová slova a odborně odhadovat pravděpodobnou správnou odpověď prostřednictvím identifikace a eliminace odpovědí evidentně nesprávných. Naučí se efektivně si rozplánovat stanovený časový limit, rychle se rozhodnout, kdy je vhodné risknout nesprávnou odpověď a kdy je naopak takový přístup kontraproduktivní (např. jsou-li strhávány body za nesprávné odpovědi).
Prostřednictvím testového výcviku se studenti naučí unikátním dovednostem. Nabízí se otázka, jak se vlastně dají interpretovat výsledky ve standardizovaných testech a zda testy pouze nezjišťují schopnost úspešně skórovat v testech.
Nácvik testových dovedností je v testové společnosti velmi důležitý. Také odborná připravenost k vykonávání profesí se posuzuje na základě výsledků v testech. Pokud chce člověk získat licenci k vykonávání jakéhokoliv povolání (účetní, elektrikář, zdravotní sestra, učitel, …), musí úspěšně složit státní test. Úspěch v testu nemusí nutně odrážet solidní znalosti z oboru a odborné předpoklady k vykonávání zvolené profese. Zcela jistě však odráží kvalitní připravenost v oblasti testování.
(2) Budeme jednou umět pouze testy? – pokračování textu
Autorka textu Jana Bradley vystudovala speciální pedagogiku v ČR na Univerzitě Palackého v Olomouci a později v USA na St. Elizabeth College v New Jersey, kde od roku 1994 též žije. Pracovala ve škole pro děti s kombinovaným postižením a věnovala se alternativní a augmentativní komunikaci neverbálních jedinců. V současné době učí v soukromé doučovací škole připravující studenty ke standardizovaným testům. Vyučuje angličtinu a matematiku.
– – – – – – – – – – – – – – –
POZNÁMKA ER: Nemohli jsme nedoprovodit tento text záběry z krátkometrážního (16:20) filmu Byl jsem mladistvým intelektuálem, je opravdu skvělý. Na fotografiích v roli Pavla Vladimír Škultéty, ikonu konzumu hraje překvapivě skutečný Michal David, šéfintelektuála vynikající Robert Jašków, vypravěče Vladimír Brabec (major Zeman), číšníka Jan Hrušínský, knihkupce František Fuka a další, vyrobila Česká televize a Marek Dobeš – Brutto v roce 1999. – TIP! Citace z úvodu filmu:
„Jak můžeš sledovat takovou bezduchou slátaninu, vždyť je to standardizovaný produkt masové kultury, prostý jakéhokoliv hlubšího myšlenkového poselství. Jsi povrchní, stejně jako ta komerce, kterou konzumuješ, proč se raději nezkusíš ponořit do konsekutivně nonvoluntaristického světa tvůrců nezávislých na tržním mamonu? Jsi intelektuálně retardovaný a já už s tebou odmítám sdílet společný prostor. Odcházím mezi ty, kteří jsou na vyšší duševní úrovni, se kterými mám společné myšlenkové niveau…“
„Je třeba tematizovat vztah svého naivního parciálního já v intertextuální výměně a příslušným indukovaným anticipacím.“
