Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



Čtenáři píší do redakce...

Nevíme, jak to chodí v jiných redakcích, ale u nás je celkem veselo. Píší nám samí psychopati. Jejich jazyk podobá se Opráskům sčeskí historje, ale tak humorné to zase není. Jsou to nájemní vrazi, rváči a nacisté…

Nejčastěji nám píší fotbaloví chuligáni. Nemohou se smířit s tím, že jsme před nimi na vlakovém nádraží v Duchcově neutíkali. Místo toho jsme vytáhli fotoaparát a udělali si pár vzpomínkových fotek. Díky následné titěrné investigativní práci se nám „útočníky z Duchcova“, jak jim poeticky říkáme, podařilo identifikovat. Tím jsme si podepsali ortel smrti.

Komiks: Jak se slepice chtěla dostat do novin...

Hodně lidí demonstruje ne proto, aby něco změnili, ale aby si o sobě posléze přečetli v novinách. Samotný skutek jim ale mnohdy tak nějak prostě utek’… A chraň pánbůh toho novináře, který by si dovolil o podobných lidech nenapsat ani mkň!

Věnováno všem novinářům, kteří musí při své práci snášet útoky od různých pochybných existencí.

Zápisky z cest na Třetí břeh

Za svitu baterek jsme pročesávali skládku komunálního odpadu. Nad temnými korunami okolních lesů se proti šedé příměstské obloze rýsovala černá silueta rozhlasového a televizního vysílače. Její rudé oko nás s výšky lhostejně přehlíželo. V kuželech světel se náš dech přeměňoval v jasně ohraničenou páru, přes kterou jen stěží byly rozpoznatelné nikým nepotřebné předměty. Nebyli jsme tam sami. Ten večer se k nám přidal zdejší bezdomovec, který už roky žije skryt ve zdejších lesích. Táhl se za námi jako stín a po celou dobu si stěžoval, že má hlad a prosil nás, ať mu nebereme jídlo, kdybychom nějaké našli.

Snová realita války

Procházím se se psem okolo sportovního stadionu. Je sychravé, jakoby beznadějné počasí. Za mnou se tyčí šedá betonová džungle panelového sídliště, která atmosféře moc nepřidává. Z tribun se ke mně donáší pomalá, líná melodie a mně se vše jakoby ztrácí. Už není jednadvacáté století, nikoliv. Stojím uprostřed válečných let, rok 1941 či 1942, tím jsem si celkem jist. Socialistická tribuna stadionu mizí, nicméně hudba hraje dál. ale i ta se změnila. Již to není ona líná melodie hodna pohnutí lidského ducha, nýbrž je to píseň bojovná a ačkoliv německy moc nerozumím, je mi, jako bych slyšel v dunění slav z děl oslavný text dedikovaný německému wehrmachtu.

Petr Pojman: Ruský a ukrajinský organizovaný zločin

Máte pocit, že česká vrcholová politika je pod vlivem organizovaného zločinu? Poznatky ukazují, že ruské skupiny si některé české politiky už koupily. Vedle domácí organizované kriminality patří ruskojazyčný organizovaný zločin mezi největší hrozby pro Českou republiku. O tom a mnohém jiném pojednává studie Ruský a ukrajinský organizovaný zločin – Hrozby a rizika pro ČR v kontextu globalizace organizovaného zločinu od Petra Pojmana. Studie vznikla v rámci výzkumného projektu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP).

Jiří Komorous: Lovci smrti

Stejně jako dluhy se netýkají jen dlužníka, tak i drogová závislost nedopadá jen na samotného uživatele drog. Obojí je nefalšovaným nepřítelem svobody ve svobodné společnosti a zabijákem těch, kteří by jinak pro společnost mohli být v lecčems užiteční. Kniha Lovci smrti na mnoha místech ukazuje, jak obchodníci se smrtí rozkládají celou společnost.     Autor knihy plk. JUDr. […]

Nepokoje na sídlišti Máj pokračují

http://www.evropsky-rozhled.eu/nepokoje-na-sidlisti-maj-pokracuji/První příznak, že něco není v pořádku, se objevil v sobotu dopoledne na pražském hlavním nádraží, když do vlaku na České Budějovice nastoupili neonacisté. Bylo to tvrdé jádro české krajní pravice. V jejich čele stál mladík v černém tričku s vyobrazeným bílým lvem v červeném štítě, který se v minulosti zúčastnil bitvy o Janov. Od prvního okamžiku byl radikální. Nabádal své druhy, aby v Budějovicích rozpoutali větší peklo, než jaké způsobili v Janově.

Klausovo odcházení s hanbou

Možná to byla náhoda, když se naše tramvaj zastavila na Malostranském náměstí a nepokračovala dál v jízdě, neboť dopravu zablokoval narcisový průvod s Moranou připomínající prezidenta Václava Klause. A možná jsme tudy jeli zcela záměrně, protože jsme chtěli předběhnout onen narcisový průvod, který před malým okamžikem vyrazil z Hradčanského náměstí na Karlův most, kde měla být Morana zapálena a svržena do Vltavy. Ať tak či onak, začátek „Klausova odcházení s hanbou“ jsme prošvihli zhruba o hodinu a čtvrt.

VLSR

Slavíme Velkou sametovou
a vůdčí třídu úspěšných,
zatímco vrány oči klovou
umrzlých líných neschopných.

Mandáty z voleb uctíváme
a z komunismu strach nás svírá,
na rovnost bratří málo dáme,
svoboda jediná je víra.

VŘSR po česku

Tichá voda břehy mele,
ti co mlčeli, již vstávají,
demokrat jde do prdele,
komunisté zase jásají.

Stavaj strana ogromnaja,
vstávej slavná revoluce,
před svobodou propast, jáma,
z demokratů už jsou onuce.

Jak se redaktoři ER dostali do potyčky s nacionalisty už cestou do Kralup nad Vltavou

O chystaném střetu extrémistů v Kralupech nad Vltavou jsme se dozvěděli měsíc s předstihem. Na počátku všeho byla samolepka nalepená na skříni realitní kanceláře před Diecézní charitou v Českých Budějovicích, která pod hlavičkou webového portálu Revolta.info svolávala extrémisty na Svatováclavskou manifestaci. S kolegou jsme samolepku z prosklené skříně pracně seškrabávali švýcarským nožíkem, stejně jako stovky jiných podobných samolepek, které hyzdily ulice našeho města.

123