Evropský rozhled
Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



Ondřej Kundra: Meda Mládková - Můj úžasný život

Pokud znáte Františka Kupku, měli byste znát i Medu Mládkovou, která ho objevila na periferii Paříže v Puteaux v sousedství populárního malíře Jacqua Villona. Hned první den návštěvy přímo u něj doma poznala, že jde o malíře světového rozměru, který ale zatím nikoho netáhl, protože nebyl Francouz. Byla to ostatně jedna z nejcennějších vlastností Medy Mládkové – dokázala svými instinkty rozpoznat, kdo má na to ovládnout světové prvenství v umění, i když zatím nebyl vůbec znám. Když pak Kupka ležel na smrtelné posteli, chtěla, aby byl při odchodu na onen svět šťastný, a tak mu zalhala, že už brzo bude mít svou velkou výstavu. Co řekla, to musela pak také splnit.

Kdo nemluví česky, toho zabiju!

Sobota 2. dubna 2016, 4:30 ráno, tramvajová linka č. 54 ve směru Sídliště Barrandov -> Lehovec. U Smíchovského nádraží nastupuje značně opilý muž, sotva v ruce udrží prázdný půllitr. Dává o sobě hned vědět, když po rozjetí tramvaje na všechny přítomné zakřičí: „Kdo nemluví česky, toho tady zabiju! Přivandrovalce sem nikdo nezval!“ Shodou náhod v tramvaji sedí jenom Češi. Z opilce mají všichni srandu, policisty nikdo nevolá. Jeho společník se ho snaží zklidnit, ať je zticha, že si ho odvedou. Ale jemu to je jedno, prý ať si ho za názor klidně seberou. Společník záhy tramvaj opouští s dobrou radou, ať nevystupuje, že mu tato tramvaj jede až domů.

Zakázaná literatura: Jednou se zase setkáme, Sanam

Hamíd věřil, že se otci na přehradě v Pákistánu podaří vydělat dost peněz, aby za ním celá rodina mohla odcestovat. To se ale už nikdy nenaplnilo. Zahraniční drony mířící na konvoj Tálibánu zabily i jeho. Když si vojáci svůj omyl uvědomili, bylo už pozdě. Přišli tak alespoň do vesnice a mamince dali jako kompenzaci 3000 dolarů. Tehdy maminka rozhodla, že pošle Hamída do Evropy, aby byl svobodný. Hamíd sliboval, že v Evropě vydělá dost peněz, aby se jednoho dne rodina zase šťastně shledala. Malá Sanam o jeho odchodu ale nesměla nic vědět.

Válčil jsem v poušti - Richard Zdráhala

Brzy začaly prosakovat zprávy, že v sousedním Polsku se tvoří československý legion. Richard Zdráhala se rozhodl, že se ze země musí dostat ven. Mezi letci se vyskytlo mnoho zájemců o útěk a objevil se i železničář, který jim řekl, do jakého vozu mají naskočit, aby se do Polska dostali. V polském Krakově tehdy působila početná skupina československých uprchlíků.

Kvůli získání peněz z finančního fondu a jejich následný převod v jedné z bank se však brzy poté do protektorátu vrátil. Okamžitě po něm šlo gestapo a 1. září se navíc dozvěděl, že začala válka s Polskem. Němci se nezadržitelně blížili ke Krakovu, kde byli všichni jeho kamarádi. Uchýlil se proto k rodině kapitána Špačka v Olomouci.

Přečtěte si: Zázraky se dějí - Juliane Koepckeová

Před 44 lety, přesně na Vánoce roku 1971, spadlo do peruánské džungle letadlo společnosti LANSA, let 508. Turbovrtulový letoun typu Lockheed L-188A Electra vletěl do bouřky na trase z Limy do Pucallpa v Peru.
Na palubě zemřelo 91 lidí, ale jako zázrakem přežila 17-letá Juliana Koecpeková, která se po více jak 40-ti letech od neštěstí rozhodla převyprávět svůj příběh v knize Zázraky se dějí. Společnost LANSA se v té době potýkala s mnoha leteckými neštěstími a ještě před nehodou o ní kolovala nelichotící říkanka: „LANSA se lanza de panza“, což znamená přibližně něco jako „LANSA přistává na břiše“. Toto letadlo bylo poslední, které ještě nespadlo.

<!--:cs-->Jaké to je? (báseň z ruzyňské věznice)<!--:-->

 
 
Dívám se zamřížovaným oknem cely
a přemýšlím o vás
O lidech stejných jako
jsem já,
co dokázali být tolik jiní než já.
Jaký to musí být pocit,
číst cizí poštu a snažit se ve vyznáních lásky najít zlo
Co cítíte, když razítkujete něčí stesk a samotu razítkem ,,kontrola korespondence,,

Zdá se, že jedinou možností je pokusit se nahlédnout svět z nového pohledu, poučeného minulostí a směřujícího do budoucnosti. Neoliberální kapitalismus nelze změnit, jen překonat vytvořením zcela nové vize, či modelu, který není jeho protikladem, ale zcela novou kvalitativní úrovní civilizačního vývoje lidstva. Měla by být změna individuální nebo společenská? Obě roviny musí být vzájemně propojeny. Takže otázka by měla znít co můžeme společně udělat a jak to můžeme udělat. Společně. Nová společnost by měla mravnost nejen vyžadovat, ale i umožňovat. Tedy neměla by se jen tvářit, že manipulace je špatná, ale neměla by manipulovat. Nová společnost by měla být založena na spolupráci a ne konkurenci, tedy soupeření, které likviduje protivníka. Neexistuje jediná, jednou provždy daná definice svobody. Svoboda je neustálá snaha být o krok vpřed před systémem. Skutečně svobodný, moderní člověk musí svobodu neustále přehodnocovat v reakcích na snahy systému.

VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI • Old Shatterhand se narodil ve Velké Chuchli, Samuel Beckett se narodil v Podolí, Boris Vian se narodil v Karlíně, John Lennon se narodil na Jižním Městě, Kryštof Kolumbus se narodil v Nuslích, Janis Joplin se narodila v Dejvicích, dalajláma se narodil v Kobylisích, Bart Simpson se narodil v Bráníku, Calamity Jane se narodila na Žižkově, Lawrence Ferlinghetti se narodil v Holešovicích, Božena Němcová se narodila v Las Vegas, Ulrike Meinhof se nenarodila vůbec. Sieg heil byznys, kapitalismus akbar!

<!--:cs-->Facebooková inscenace: Operace Zkáza Prahy<!--:-->

Z analýz fotografií pořízených během včerejší demonstrace proti bombardování Gazy vyplynulo, že se bojovníci Hamásu ukrývají v Praze. Zprávu dnes dopoledne zveřejnila izraelská tajná služba Mossad. Izraelské stíhačky F-16 by se nad Prahou měly objevit ve 23:00 hod. Operace, jejíž krycí název je Zkáza Prahy, by měla být zahájena v jednu ráno místního času. Aby se předešlo civilním obětem, obdrží všichni postižení předem varovné SMS zprávy s podrobnými instrukcemi, jak uchránit své životy…

Obracíme se na všechny spisovatele, žurnalisty, učitele, obracíme se na slušné lidi (lidi!) celého světa, aby byli rezistentní vůči zezvířečtění politiky v diktatuře junty, zrůd pod lidskými maskami. Ani pohled jim nevěnujte, ani slova s nimi nepromluvte. A pokud se nespokojíte s pasivní rezistencí, jistě víte, co máte dělat. Stačí nechat promluvit hlas vlastního svědomí. Čeští spisovatelé s krajním znepokojením sledují, jak jsou cynicky a brutálně potlačována elementární lidská práva, včetně práva na fyzickou existenci. Raketové, letecké, dělostřelecké a jiné útoky na hustě osídlené oblasti, jakými jsou Gaza, největší koncentrační tábor na světě, nebo Doněck či Lugansk, perly Donbasu, obrácené v ruiny s rozesetými dětskými hračkami a mrtvolami narychlo pokrytými plachtami, mezi nimiž v hrůzném zoufalství, jindy už takřka lhostejně, procházejí ti ještě živí. Zápalné, kazetové a fosforové bomby, raketomety grad, smerč či uragán, dokonce i balistické rakety se mají stát a stávají nástrojem masového zabíjení a gigantické devastace. Jako by velký satan destrukce skřehotal vítězné rekviem lidskosti. To vše se vede s cílem zastrašit, vyhnat či vyvraždit co největší počet obyvatel. Představují se zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti, zločiny nepromlčitelné a – hlasy všech mrtvých, umučených a zraněných krutým způsobem – do výšin nebes volající.

<!--:cs-->Harold Kushner: Když se zlé věci stávají dobrým lidem<!--:-->

Kniha Když se zlé věci stávají dobrým lidem od amerického rabína Harolda Kushnera je knihou pro všechny, které život zranil. Nebýt Haroldova syna Aarona, který ve věku čtrnácti let zemřel na progerický syndrom rychlého stárnutí, nikdy by nevznikla.

Jeden ze způsobů, jak si lidé vysvětlují smysl utrpení, vychází z předpokladu, že si zasloužíme, co se nám stalo. Neštěstí je jako trest za naše hříchy. Ale opravdu? Je lákavé věřit, že zlé věci se stávají jen zlým lidem, protože Bůh je spravedlivý soudce. Jenže tento výklad má mnoho závažných nedostatků. Vytváří v lidech pocit viny tam, kde k němu není důvod, […]

<!--:cs-->Rus, dvě facky a já<!--:-->

Celý život jsem dělal pochůzkáře v našem malém městě. Teď, když už jsem konečně v zaslouženém důchodu, vám budu vyprávět, milý příteli, můj nejzvláštnější případ, protože jste mě o to tak slušně požádal. Prosím, omluvte vrtochy stáří, kdybych se někdy až příliš odchyloval od tématu. Také ovšem nečekejte nějakou detektivku, ostatně, jak vím, máte jich plnou knihovnu a já nejsem ani Hercule Poirot, ani Sherlock Holmes.

Inu, tedy k příběhu. Není to dávno, zhruba před třemi lety, kdy zrovna Rusové obsadili Krym, potom Ukrajinu a celková situace byla taková, že si mnozí mysleli, že bude válka s Ruskem, a Rusové logicky nebyli moc oblíbení.

<!--:cs-->Zápisky z cest na Třetí břeh<!--:-->

Za svitu baterek jsme pročesávali skládku komunálního odpadu. Nad temnými korunami okolních lesů se proti šedé příměstské obloze rýsovala černá silueta rozhlasového a televizního vysílače. Její rudé oko nás s výšky lhostejně přehlíželo. V kuželech světel se náš dech přeměňoval v jasně ohraničenou páru, přes kterou jen stěží byly rozpoznatelné nikým nepotřebné předměty. Nebyli jsme tam sami. Ten večer se k nám přidal zdejší bezdomovec, který už roky žije skryt ve zdejších lesích. Táhl se za námi jako stín a po celou dobu si stěžoval, že má hlad a prosil nás, ať mu nebereme jídlo, kdybychom nějaké našli.

123










Volba lidskosti