POSLEDNÍ ČLÁNKY



Anthropoid: Působivý film, ale pravda je jen jedna

Film Anthropoid britského režiséra Seana Ellise, zachycuje jednu z nejklíčovějších českých událostí druhé světové války – atentát parašutistů na Reinharda Heydricha. Kdo se o historii příliš hluboce nezajímá nebo dokáže překousnout, že film obsahuje plno nepřesností, si může tento jedinečný snímek vychutnat od úplného začátku až do konce, a upřímně říct, že to byl jeden z nejlepších snímků, který kdy viděl. Obzvláště část samotného útoku na vůz třetího nejmocnějšího muže Říše je velmi působivá. Ale jak už bylo řečeno, film obsahuje mnoho historických nepřesností a pro diváka znalejšího může film představovat značné morální dilema.

O hledání mostu jednoho k druhému

V rámci výstavy Umění ve městě 2016, kterou pořádá Statutární město České Budějovice ve spolupráci s galerií GOODSTAFF, se v Hluboké nad Vltavou nedaleko zastávky Pod Kostelem objevila socha lavičky zvoucí kolemjdoucí k zastavení a přemýšlení nad tím, proč je všude kolem nás tak málo umění. Instalace Dialog Michala Trpáka, která je na pomezí sochy a užitné plastiky, má vybízet k navázání dialogu se sochou, místem a člověkem. „Kolik lidí, tolik názorů a občas je fajn zpomalit, usednout, otevřít láhev dobrého vína a třeba najít společnou řeč, most jeden k druhému,“ uvádí se v části popisku u sochy.

Ondřej Kundra: Meda Mládková - Můj úžasný život

Pokud znáte Františka Kupku, měli byste znát i Medu Mládkovou, která ho objevila na periferii Paříže v Puteaux v sousedství populárního malíře Jacqua Villona. Hned první den návštěvy přímo u něj doma poznala, že jde o malíře světového rozměru, který ale zatím nikoho netáhl, protože nebyl Francouz. Byla to ostatně jedna z nejcennějších vlastností Medy Mládkové – dokázala svými instinkty rozpoznat, kdo má na to ovládnout světové prvenství v umění, i když zatím nebyl vůbec znám. Když pak Kupka ležel na smrtelné posteli, chtěla, aby byl při odchodu na onen svět šťastný, a tak mu zalhala, že už brzo bude mít svou velkou výstavu. Co řekla, to musela pak také splnit.

Ručně psaný článek: Evropský parlament projednává masakr ve východním Kongu

Kdo nemluví česky, toho zabiju!

Sobota 2. dubna 2016, 4:30 ráno, tramvajová linka č. 54 ve směru Sídliště Barrandov -> Lehovec. U Smíchovského nádraží nastupuje značně opilý muž, sotva v ruce udrží prázdný půllitr. Dává o sobě hned vědět, když po rozjetí tramvaje na všechny přítomné zakřičí: „Kdo nemluví česky, toho tady zabiju! Přivandrovalce sem nikdo nezval!“ Shodou náhod v tramvaji sedí jenom Češi. Z opilce mají všichni srandu, policisty nikdo nevolá. Jeho společník se ho snaží zklidnit, ať je zticha, že si ho odvedou. Ale jemu to je jedno, prý ať si ho za názor klidně seberou. Společník záhy tramvaj opouští s dobrou radou, ať nevystupuje, že mu tato tramvaj jede až domů.

Zakázaná literatura: Jednou se zase setkáme, Sanam

Hamíd věřil, že se otci na přehradě v Pákistánu podaří vydělat dost peněz, aby za ním celá rodina mohla odcestovat. To se ale už nikdy nenaplnilo. Zahraniční drony mířící na konvoj Tálibánu zabily i jeho. Když si vojáci svůj omyl uvědomili, bylo už pozdě. Přišli tak alespoň do vesnice a mamince dali jako kompenzaci 3000 dolarů. Tehdy maminka rozhodla, že pošle Hamída do Evropy, aby byl svobodný. Hamíd sliboval, že v Evropě vydělá dost peněz, aby se jednoho dne rodina zase šťastně shledala. Malá Sanam o jeho odchodu ale nesměla nic vědět.

Zimní slunovrat

Úplněk mává vlajkou Dáiše,
věčností sviští cisternový vlak,
vše navždy v prachu, jen vši v kožiše,
národní hymnu kvílí vlkodlak.

Deset nejčtenějších článků na Evropském rozhledu za rok 2015

V uplynulém roce jsme zveřejnili přesně 100 článků. Navštívilo nás 71,974 unikátních čtenářů, kteří zobrazili celkem 1,250,918 stránek. V průměru jeden čtenář zobrazil 17 stránek.

Nejvíce se čtenáři zajímali o to, proč jsou u nás tak nízké platy, když jinde v Unii mohou být i několikrát vyšší.

Hned vzápětí vyhrála stará česká neřest – a tou je starat se do věcí, do kterých nám nic není – konkrétně jak někomu hacknout Facebook a prohlížet si jeho soukromé zprávy.

Válčil jsem v poušti - Richard Zdráhala

Brzy začaly prosakovat zprávy, že v sousedním Polsku se tvoří československý legion. Richard Zdráhala se rozhodl, že se ze země musí dostat ven. Mezi letci se vyskytlo mnoho zájemců o útěk a objevil se i železničář, který jim řekl, do jakého vozu mají naskočit, aby se do Polska dostali. V polském Krakově tehdy působila početná skupina československých uprchlíků.

Kvůli získání peněz z finančního fondu a jejich následný převod v jedné z bank se však brzy poté do protektorátu vrátil. Okamžitě po něm šlo gestapo a 1. září se navíc dozvěděl, že začala válka s Polskem. Němci se nezadržitelně blížili ke Krakovu, kde byli všichni jeho kamarádi. Uchýlil se proto k rodině kapitána Špačka v Olomouci.

Přečtěte si: Zázraky se dějí - Juliane Koepckeová

Před 44 lety, přesně na Vánoce roku 1971, spadlo do peruánské džungle letadlo společnosti LANSA, let 508. Turbovrtulový letoun typu Lockheed L-188A Electra vletěl do bouřky na trase z Limy do Pucallpa v Peru.
Na palubě zemřelo 91 lidí, ale jako zázrakem přežila 17-letá Juliana Koecpeková, která se po více jak 40-ti letech od neštěstí rozhodla převyprávět svůj příběh v knize Zázraky se dějí. Společnost LANSA se v té době potýkala s mnoha leteckými neštěstími a ještě před nehodou o ní kolovala nelichotící říkanka: „LANSA se lanza de panza“, což znamená přibližně něco jako „LANSA přistává na břiše“. Toto letadlo bylo poslední, které ještě nespadlo.

Vánoční speciál: Nad docentem entomologie se stahují mračna

V období nadcházejících svátků vánočních jsme pro vás připravili kouzelný speciál postavený na jednom z nejstarších řemesel – astrologií. Ptali jsme se, jakým vývojem projdou fašizující tendence v příštím roce, jestli bude docent Konvička odsouzen a zdalipak nadcházející události zamíchají nějak s kartami nad prezidentem Milošem Zemanem? Pojďme se společně ponořit do vánočního příběhu, který pro vás připravila na základě horoskopu docenta Konvičky astroložka z jihu Čech.

<!--:cs-->Jaké to je? (báseň z ruzyňské věznice)<!--:-->

 
 
Dívám se zamřížovaným oknem cely
a přemýšlím o vás
O lidech stejných jako
jsem já,
co dokázali být tolik jiní než já.
Jaký to musí být pocit,
číst cizí poštu a snažit se ve vyznáních lásky najít zlo
Co cítíte, když razítkujete něčí stesk a samotu razítkem ,,kontrola korespondence,,

Zdá se, že jedinou možností je pokusit se nahlédnout svět z nového pohledu, poučeného minulostí a směřujícího do budoucnosti. Neoliberální kapitalismus nelze změnit, jen překonat vytvořením zcela nové vize, či modelu, který není jeho protikladem, ale zcela novou kvalitativní úrovní civilizačního vývoje lidstva. Měla by být změna individuální nebo společenská? Obě roviny musí být vzájemně propojeny. Takže otázka by měla znít co můžeme společně udělat a jak to můžeme udělat. Společně. Nová společnost by měla mravnost nejen vyžadovat, ale i umožňovat. Tedy neměla by se jen tvářit, že manipulace je špatná, ale neměla by manipulovat. Nová společnost by měla být založena na spolupráci a ne konkurenci, tedy soupeření, které likviduje protivníka. Neexistuje jediná, jednou provždy daná definice svobody. Svoboda je neustálá snaha být o krok vpřed před systémem. Skutečně svobodný, moderní člověk musí svobodu neustále přehodnocovat v reakcích na snahy systému.













Volba lidskosti