Závěrečný den Mediálního fóra 2019 patřil sekci „Informačně-komunikační technologie v kontextu médií“, kdy žurnalistika byla dána do přímé souvislosti s kybernetickými hrozbami a válkami. První dopolední podsekce se věnovala tématu „Umělá inteligence a nové technologie: výzva pro moderní média“. Hlavního slova se ujal profesor Smirnov z moskevské diplomatické školy, který označil za hlavního viníka kybernetických hrozeb pro Ruskou federaci Spojené státy americké. Jiný řečník mluvil o čínském Zlatém štítu v souvislosti s vyvážeností svobody versus kyberbezpečnosti.

Po obědě druhého dne odstartoval třetí panelový blok nazvaný „Žurnalistika post informační epochy čili zlatý věk dezinformace“. Dezinformace ovšem z pohledu ruských narativů propagandy. Dozvíme se tak, že není pravdivá informace o zasahování Ruské federace do amerických voleb, že Krym nikdy nebyl anektován a východoevropští novináři by se měli vrátit ke své slovanské identitě. Takové informace zaznívaly z úst bývalých politiků komunistických stran, ale i odborníků Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova.

Druhý den Mediální fóra 2019 po skončení přestávky na kávu se v pražském hotelu Grand Majestic Plaza řešilo téma Nových a tradičních médií; Blogosféra a sociální sítě; Faky a „Deepfaky“. V diskusním bloku zástupci Ruské federace a kanadská blogerka Eva Barlettová popřeli chemické útoky a ruské letecké nálety na civilní cíle v Sýrii. Za desinformace byly označeny také informace o mrtvých ukrajinských vojácích na Donbase. Ne všichni řečníci sdíleli taková stanoviska.

Druhý den Mediálního fóra 2019 pokračoval diskusním panelem na téma regionálních médií a role korporátních médií. Pro domácí čtenáře bude nejzajímavější referát Vladimíra Franty, českého korespondenta Sputniku. Vedle něj se diskuze zúčastnil Hendrik Weber, který v Norsku čelí kritice za propagandistické cesty na okupovaný Krym. Zbylí dva řečníci z Ruska prosazovali, aby stát převzal odpovědnost za média s ohledem na bezpečnost svých občanů.

Ve čtvrtek 21. listopadu 2019 probíhal již v pořadí druhý den Mediálního fóra pořádaný deníkem Mezinárodní život. Dopoledne probíhala diskuze v sekcích „Současný svět a odpovědnost žurnalistiky“ a jedna z diskusních otázek cílila na hledání vzájemné rovnováhy mezi jedincem, médii a státem. Diskuze se účastnili novináři se zkušenostmi s válečným konfliktem na Balkáně nebo s terorem v Pákistánu, ale vystoupil třeba i Nor Bjørn Nistad z Kaleidoskopu, přezdívaný v českých odborných kruzích na dezinformace jako „šílenec“.

Ve středu 20. listopadu 2019 se v hotelu Grand Majestic Plaza nedaleko pražského Palladia uskutečnil první panelový blok II. mediálního fóra – 2019: svoboda žurnalistiky v kontextu práv člověka, nových technologií a mezinárodní bezpečnosti (Free Media Forum). Konference pořádaná Moderní diplomacií, Mezinárodním životem, Vizí & Globálními trendy a mnoha dalšími žurnály se konala pod režií ruských expertů na média, umělou inteligenci i kyberbezpečnost. Evropský rozhled byl jedním z mála českých online pokračujících zdrojů, kterému se podařilo na Free Media Forum zaregistrovat.

Stalo se, že na Mediálním fóru 2019, který v Praze pořádala Ruska federace, novinářka Deníku N Petra Procházková vrazila facku Vladimíru Frantovi ze Sputniku, a to během pauzy na kafe. Video, které se nyní šíří po sociálních sítích, natočil fotograf V. H. a rozšířila jej Raptor TV. Evropský rozhled byl Mediálnímu fóru přítomen a na situaci, která vedla k fyzickému útoku, neseme bohužel svůj díl viny.

V neděli 17. listopadu 2019 se nevzpomínalo jen na studentské protesty z před třiceti lety, ale ozvali se také ti, kteří polistopadový vývoj vnímají jako velkou zradu na lidech. Říkají, že dnes žijeme v době, kdy i malá chyba vás může připravit úplně o vše, včetně domova a života, kdy se lidé bojí chodit demonstrovat, aby nepřišli o práci. Jsou z platformy Skutečná levice a problém společnosti spatřují v chování těch nejbohatších, často podvodníků s vazbami na bývalý režim. Demonstrovali na náměstí Republiky.

Existují události, které netáhnou. V neděli 17. listopadu 2019 proběhly hned dvě takové. Českoslovenští vojáci v záloze za mír svolali vzpomínku před sochu maršála Koněva, ale v době zahájení protestu na místě byla jen svolavatelka. O chvíli později se na Hradčanském náměstí sešla Česká suverenita, které na demonstraci kromě pořadatelů přišli pouze policisté. Obě uskupení zvala ke svobodné diskusi, ani v jednom z případů diskuse neproběhla.

Na 17. listopad 1989 vzpomínají lidé různými způsoby. Beze sporu nejzajímavější jsou ale vlastní vzpomínky lidí, o kterých se dosud neví. V Resslově ulici na jednom ze schodů jsme našli kamenem zatížený dopis pro Lídu, hořící bílou svíčku a kytici svázanou stuhou v barvách trikolóry. V dopise, který snad byl určen i pro širší veřejnost, se dočteme, že jde o vzpomínku na učitelku Lídu z Resslovy ulice, která tři dny po listopadu 1989 ve sborovně vstala a řekla: „Kolegyně a kolegové, musím vám říci, že jsem ráda, že komunistická strana už nebude mít vedoucí úlohu ve společnosti.“ V té době to znamenalo mít velkou odvahu.

V budově Ústředního výboru KSČM se v sobotu 9. listopadu 2019 konal koncert kvarteta Molodo Zeleno z dětského pěveckého sboru Eťud-Tais z Alčevska. Děti, které o dva dny dříve zpívaly před sochou Koněva na demonstraci proti „fašismu‘“ na Ukrajině, uvedly několik lidových, osvobozeneckých, vlasteneckých i dětských písní. Poté následovala s dětmi beseda.

Ve čtvrtek 7. listopadu 2019 pochodovali k Velvyslanectví Ukrajiny mladí i staří komunisté s rukami sevřenými v pěst, aby vyjádřili nesouhlas s událostmi na Donbase, za jejichž hlavní viníky označují ukrajinskou vládu. Den akce si nevybrali náhodou, 7. listopad připadá na den Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), bývalý státní svátek Svazu sovětských socialistických republik a na den zahájení Měsíce československo-sovětského přátelství. Velvyslanec Ukrajiny události s humornou ironií shrnul na sociální síti Twitter.

Proti turecké invazi v Sýrii protestují v Praze různé aktivistické skupiny. V sobotu 2. listopadu 2019 se tématu chytla česká radikální levice, která na něm částečně participuje ve snaze protlačit své levicové myšlenky mezi širší veřejnost. Mezi ty patří například poražení patriarchátu, ženská revoluce, ale i klima, antifašismus a antikapitalismus. Během následného pochodu tak bylo možné slyšet skandování antifašistických hesel. Sami organizátoři z Výboru na obranu revoluce v Rojavě svůj původ v radikálně levicových organizacích nepopírají.