Utajovaná diplomatická depeše 09PRAGUE672 z listopadu 2009 popisuje pohnutky prezidenta Klause, které vedly k jeho dlouhému otálení s podpisem Lisabonské smlouvy. Zabývá se Klausovou nákloností k Rusku a také tím, proč Bushova administrativa odmítala prezidenta pozvat do Bílého domu. Evropský rozhled pro vás připravil volný překlad depeše.

Odkazy na diplomatické depeše se objevily na sociální síti Twitter den po hackerském útoku na WikiLeaks, o pár dní později byly publikovány v nezpracované podobě na jejich webových stránkách. Evropský rozhled vytvořil mirror stránek WikiLeaks, který obsahuje všechny depeše z Americké ambasády v Praze a v Bratislavě. Najdete ho na webových stránkách wikileaks.evropsky-rozhled.eu.
 
 

Co Lisabonská smlouva prozradila o prezidentovi Václavu Klausovi

 
SHRNUTÍ Český prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu 3. listopadu 2009, ve stejný den kdy Ústavní soud rozhodl, že Lisabonská smlouva a její ratifikace nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Po podepsání smlouvy se USA a EU znovu zaměřily na důležité iniciativy. Klausovi příznivci tvrdí, že Lisabon ukázal, jak prezident lpí na svých zásadách, ačkoliv v roce 2003 uzavřel dohodu s komunisty, aby se mohl stát prezidentem. Jiní říkají, že je stoupencem obstrukční politiky, který na nejvyšší míru zvyšuje svou ústavní pravomoc ceremoniální hlavy státu, aby tak uplatnil svůj značný vliv na veřejné mínění. Je silným transatlantickým spojencem a bude jím i nadále, ale vztahy s Ruskem mají pro něj větší prioritu. Zatímco jeho motivy mohou zůstat neobjasněny, ratifikace Lisabonské smlouvy ukázala, že Václav Klaus hraje jen jednu melodii, a to je ta jeho vlastní. KONEC SHRNUTÍ

 
 
Klaus jako politik

Prezident Václav Klaus (68 let – pozn. redakce: psáno v roce 2009) je ekonom a ke svým výhodám přišel po Sametové revoluci, když spolu se stejně smýšlejícími ekonomy vzdělaných západními ekonomickými myšlenkami (Klaus studoval na Cornell University) nabídl své služby disidentům, kteří utvářeli novou vládu. V prosinci 1989 se stal ministrem financí. Bývalý prezident Václav Havel řekl v diskusi na London School of Economics, že měl po pádu komunismu méně věřit ekonomům a klást větší důraz na morálku. Václav Havel nezmínil jména, ale Havlovo negativní smýšlení o Klausovi je v České republice velmi známé. Klaus naopak nemá rád pozornost, která je stále věnována Havlovi.

Klaus se stal předsedou strany Občanského fóra, která se v roce 1991 následně rozpadla. V té době Václav Klaus založil středopravicovou Občanskou demokratickou stranu (ODS). V letech 1992 – 1997 byl předsedou vlády a dohlížel na „sametový rozvod“ se Slovenskou republikou. V prosinci 2008 opustil ODS, když pražský primátor Pavel Bém prohrál svůj boj s Mirkem Topolánkem o funkci šéfa strany. Ačkoliv Klaus uvedl ideologické rozpory s vedením ODS, klíčovým faktorem bylo nepřátelství s Mirkem Topolánkem.
 
 

 
 
Klaus jako prezident

Klaus je nyní ve druhém funkčním období prezidenta (a ústavně posledním); poprvé byl zvolen v roce 2003 a znovu zvolen byl roku 2008. Aby získal dostatek hlasů v obou komorách Parlamentu, uzavřel tajnou dohodu s komunisty, ve které souhlasil, že jim dovolí účastnit se určitých událostí na Pražském hradě. Prezident není volen přímou volbou, ale většinou obou komor Parlamentu – Poslanecké sněmovny a Senátu. Klausova role je hlavně ceremoniální. Hlava III. Ústavy České republiky říká, že prezident:
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu (jen když dojde k naplnění jednoho bodu za čtyř podle článku 35),
d) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu (pozn. prezident stanovuje datum voleb),
e) jmenuje soudce Nejvyššího soudu,
f) jmenuje velvyslance,
g) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu,
h) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
ch) má právo udělovat amnestii.

Popularita prezidenta je obvykle vysoká, protože je velmi dobře spřízněný s průměrnou českou společností a udržuje veřejné mínění na své straně. Chlubí se, že jeho oblíbenost dosahuje až 78 % (2005). Havel měl 90 % v roce 1990. Nicméně podle českých průzkumů veřejného mínění a sociologů je mu nakloněno tak 50 % společnosti. Klaus v poslední době zaostává za premiérem Fischerem a stal se druhým nejoblíbenějším českým politikem s ratingem 61 %. Naproti tomu je pro srovnání Fischerův rating 79 %. Z dlouhodobého hlediska je Klaus považován za nejoblíbenějšího politika.

Někteří Češi možná začínají s prezidentem ztrácet trpělivost. Podle politických analytiků můžeme Klausův mírný skluz v oblíbenosti na 55 % z části přičíst svržení Topolánkovy vlády. Zasvěcenci jsou si jisti, že spustil tok událostí, které vedly k jejímu svržení. Klaus od té doby poskočil v oblíbenosti na 61 %. Klaus vládě České republiky způsobil komplikace v EU, protože mu dlouho trvalo podepsání několika smluv – jako je například přistoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu, které leželo na jeho stole od podzimu 2008 do 9. června 2009. To České republice nepřidalo na důvěryhodnosti , Češi byli poslední členský stát EU, který přistoupil na Mezinárodní trestní soud.

 
 
Lisabonská smlouva a Klaus

Zatímco Klaus zůstává relativně oblíbeným politikem, má mnoho kritiků. Podle jeho příznivců je Klaus zásadový a říkají, že dobře hájí zájmy českého národa. Naproti tomu ho jeho kritici považují za narcistu, rybu plující proti proudu a za stoupence obstrukční politiky. Klaus je notorický euroskeptik, který se neostýchá veřejně vznést svoje námitky k Lisabonské smlouvě. Dal jasně najevo, že Lisabonská smlouva představuje pro Českou republiku významnou změnu a že je to krok špatným směrem.

V poslední době uvedl, že Lisabonská smlouva by mohla dovolit sudetským Němcům vyhnout se českým soudům a zvýšit své majetkové nároky vyplývající z Benešových dekretů u Soudního dvora EU. Většina právníků a ústavních odborníků souhlasila, že Benešovy dekrety by nemohly být zrušeny, protože Listina základních práv není retroaktivní (pozn. působící zpětně). Klaus žádal trvalou výjimku z listiny základních práv, a to navzdory tomu, že předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso to nazval jako „umělou překážku“. Ivo Šlosarčík z katedry Západoevropských studií Univerzity Karlovy, který je odborník na Lisabonskou smlouvu, řekl zaměstnanci ambasády, že stížnost u Ústavního soudu a Klausovo manévry nebyly nikdy právně opodstatněné, ale byly pouze politickými obstrukcemi.

 
 
Ústava České republiky

Podle ústavy České republiky nemá český Parlament pravomoc donutit českého prezidenta, aby podepsal smlouvu nebo aby předal toto rozhodnutí na ně. Jedinou možnou cestou může být odvolání prezidenta z funkce, zpovídá-li se před Ústavním soudem z velezrady na základě obvinění Senátu. Klaus pochopil svoji moc v rámci české Ústavy a plně toho využil, a odolává tak dlouho, jak jen je to možné, tak jak to udělal s Mezinárodním trestním soudem. Evropská sociální charta, dodatek k původní Sociální chartě, která se zabývá právy zaměstnanců, mu ležela na stole čtyři roky. Toto chování podtrhuje pravomoc prezidenta v rámci Ústavy České republiky – může být na něj vyvinut tlak, aby podepsal smlouvu, ale nemůže být k podpisu donucen.

 
 
Do Ruska s láskou

Klaus obhajuje svoje silné vazby na Rusko. Zatímco vláda České republiky odsoudila ruskou vojenskou akci v Gruzii v srpnu 2008, Klaus prohlásil, že to je Gruzie, kdo nese zodpovědnost za konflikt na Kavkaze. Klaus byl také na straně Ruska, když nesouhlasil s jednostranným vyhlášením nezávislosti Kosova. V říjnu 2009 se Klaus setkal s ruským prezidentem Medvěděvem, aby prodiskutovali ekonomické otázky a podepsali několik obchodních smluv. Ruská média Klause přivítala vřele, zvláště po té, co poznamenal, že EU je pro Českou republiku větší hrozbou než Moskva. Dále také řekl, že politický systém a svoboda v Rusku je teď největší a nejlepší v historii Ruska za poslední dvě tisíciletí. Během cesty Klaus předal Medvěděvovi ruskou verzi knihy „Modrá, nikoliv zelená planeta“, kterou nechala přeložit do ruštiny ruská ropná společnost LUKOIL. Klaus také přivítal účast Ruska na mnohamiliardovém výběrovém řízení na výstavbu nové české jaderné elektrárny – na tom samém výběrovém řízení, kterého se účastní také americká společnost Westinghouse.

Český politolog z Metropolitní univerzity vysvětlil Klausovu lásku k Rusku tak, že Klaus v sobě nedokázal vytvořit prostor pro západ – což je role obsazená Václavem Havlem – bylo logické, že se obrátí směrem k Rusku. Dokonce bývalý prezident Havel poznamenal, že Klausovo myšlení má původ v jeho dospívání v době normalizace, která přišla po Pražském jaru, tedy v době, kdy autokratický český režim závisel na Rusku.

 
 
A taky USA

Ačkoliv byl Klaus hlasitým kritikem vojenské akce v Iráku, zůstává Klaus silným transatlantickým spojencem, který je pyšný na dobré vztahy s USA a často je navštěvuje. V uplynulých letech byl nicméně frustrován svou neschopností získat pozvání do Bílého domu. Přes velké agitace ho Bushova administrativa odmítala po mnoho let kvůli jeho názorům na akci v Iráku. V roce 2005 nakonec došlo ke krátké návštěvě. Viceprezident Biden souhlasil, že se sejde s Klausem 6. listopadu během jeho krátké návštěvy USA. Protiraketová obrana ukázala Klausovu prozíravost: nabídl jen opatrnou podporu, a obratně uhýbal problematickým otázkám, které nejsou u Čechů oblíbené a rozdělují vládu. Když jede do USA, navštíví CATO institut, kde má přednášky. Účastnil se diskuse u kulatého stolu v Prezidentské knihovně Ronalda Reagana.

 
 
Komentář: Euroskeptický a transatlantický

Klausovo funkční období skončí v lednu 2013; do té doby bude v podstatě využívat své oblíbenosti k ovlivňování veřejného mínění. Jeho činy mohou být malé – když odmítl vyvěsit vlajku EU na Pražský hrad během českého předsednictví; mohou být ale také velké – když zdržoval přijetí Lisabonské smlouvy. Je euroskeptický a lídrům EU netrvalo dlouho, aby zjistili, že vyvíjet tlak na Klause je kontraproduktivní. Ačkoliv je více nakloněn k Rusku, můžeme si být relativně jistí, že zůstane silným transatlantickým spojencem, který nás bude pozívat na Pražský hrad. Konec komentáře.

Thompson-Jones