FACEBOOKOVÝ DETEKTIV


Facebookový detektiv dokáže najít různé informace o facebookových profilech. Jediné, co potřebujete, je znát ID profilu, o který se zajímáte.

1. Přihlašte se na Facebook

2. Jděte na zájmový profil

3. Zkopírujte url adresu profilu

4. Nechte si ji převést na ID, například tady.Pozn. Časem vytvoříme vlastní skript.

5. ID profilu vložte níže do polí a hledejte.


Příspěvky



Příspěvky, které profil napsal

Příspěvky, ve kterých je profil označen

Příspěvky, pod kterými profil komentoval

Příspěvky, které se profilu líbily


Fotografie


Fotografie s označeným profilem

Fotografie nahrané uživatelem

Fotografie, na kterých je profil označen

Fotografie, které profil okomentoval

Videa, na kterých je profil označen

Fotografie, které se profilu líbily


Ostatní



Skupiny, ve kterých je profil členem.

Soukromé skupiny, ve kterých je profil členem.

Přátelé profilu.

Stránky, které se profilu líbí.


POSLEDNÍ ČLÁNKY



Skupina ekonomů sdružená v Laboratoři světové nerovnosti vydala na konci roku 2017 výroční zprávu o nerovnosti ve světě. Nepřekvapí, že jako nejlepší místo pro život v ní vychází Evropská unie, zajímavější je, že Čína a Rusko si vedou lépe než USA. Zpráva zdůrazňuje význam států a jejich politik pro vývoj nerovnosti a kritizuje ničivé následky rozsáhlých privatizací, probíhajících od konce sedmdesátých let 20. století.

Zpráva je k dispozici v osmi jazycích: anglicky, francouzsky, španělsky, německy, rusky, arabsky, hindsky a čínsky. Ukazuje, že největší nerovnost panuje na Blízkém východě a nejmenší v Evropě. V USA a v Kanadě je vyšší než v Rusku a Číně.

figure-211c-Top10pcWorld_cz

Největší část růstu světového bohatství si přivlastňují ti nejbohatší. Podíl chudší poloviny lidstva na světovém růstu odpovídá hospodářskému vzestupu rozvojových zemí a dosaženým úspěchům v boji proti extrémní chudobě. Nejméně rostly v posledních desetiletích příjmy globální střední třídy, která zahrnuje chudších 90 % populací vyspělých zemí v Evropě a Severní Americe.

figure-214-GlobalGrowthShare_cz

Částečně tak lze snad pochopit klesající ochotu chudší části obyvatel vyspělých zemí pomáhat lidem ze zemí chudých. Nenávist nebohatých vůči chudým je ovšem tragickým případem chybné volby cíle — je trapné závidět chudší polovině lidstva, že dohromady získala z celkového světového hospodářského růstu ani ne polovinu toho co pouhé 1 % nejbohatších.
Podíl 1 % nejbohatších na celkovém národním příjmu ve vyspělejších zemích světa od osmdesátých let 20. století vzrostl, zatímco v méně rozvinutých zemích s největší nerovností, jako Brazílie, Blízký východ nebo subsaharská Afrika, se drží na více méně stálé vysoké úrovni. V Indii se po výrazném růstu ustálil mírně nad úrovní subsaharské Afriky, v Rusku vylétl během 90. let 20. století až k hodnotám Blízkého východu a Brazílie, ale v první dekádě 21. století poklesl na úroveň subsaharské Afriky, kde se v posledních letech drží. Stejné úrovně dosáhl podíl 1 % nejbohatších na celkových příjmech Spojených států amerických. Nejmenší část národního příjmu si 1 % nejbohatších přivlastňuje v Evropě, poměrně nízký je tento podíl i v Číně.

figure-211d-Top1pcTime_cz

Když roste podíl 1 % nejbohatších, podíl 50 % nejchudších klesá. Ve srovnání jednotlivých zemí nicméně vidíme některé rozdíly. Evropa z něj opět vychází jako světový ostrov rovnosti, podíl chudší poloviny obyvatelstva na celkových příjmech je tu nejvyšší. Nejnižší je na Blízkém východě, v Brazílii ovšem dosahuje mírně vyšší úrovně, shodné se subsaharskou Afrikou. Na stejnou úroveň poklesl v USA. V Číně je podíl 50 % nejchudších na celkovém příjmu podobný jako v Indii, v Rusku o trochu vyšší.

figure-211e-Bottom50pcTime_cz

Zpráva dává příjmovou nerovnost do souvislosti s nerovností majetkovou. Zejména kritizuje rozsáhlé privatizace, prosazované od konce 70. let 20. století, které přesouvají majetek z veřejné sféry do soukromé. Poměrnou úspěšnost Evropy v regulaci nerovnosti přičítají státním službám, které zvyšují životní úroveň i příjmy chudší části obyvatelstva, například školství. Privatizace ovšem vedly k tomu, že státy dnes mají prakticky nulový majetek, nebo jsou dokonce zadlužené, a tak ztrácejí schopnost poskytovat své služby.

Data použitá ve zprávě jsou dostupná na webu wid.world. Tam je možné například prohlížet grafy vývoje příjmů nejbohatších a nejchudších v jednotlivých zemích — aspoň v těch, pro které jsou všechna data k dispozici.

Ze Západní Evropy si můžeme prohlédnout vývoj ve Francii od roku 1900 do roku 2014. Podíl nejbohatšího 1 % (modře) tam klesal, a podíl chudší poloviny obyvatelstva (červeně) rostl, především od 20. let do roku 1945. Během 50. let příjmová nerovnost ve Francii mírně rostla, v 60. začala výrazněji klesat. Poklesu nerovnosti učinila přítrž neoliberální kontrarevoluce na konci 70. let, ale ke katastrofálnímu nárůstu nerovnosti nedošlo. Podíl nejbohatšího 1 % na národním příjmu se dnes pohzbuje kolem úrovně 50. let, podíl nejchudších 50 % dokonce od 90. let mírně vzrostl a přiblížil se zpátky k 70. letům.

France1900-2014income1pc

S francouzskou rovnostářskou idylou kontrastuje obraz USA od roku 1913 do 2014. Podíl 1 % nejbohatších (modře) na celkových příjmech země tam prochází občasnými velkými výkyvy, zejména ve 20. a 30. letech, ale v zásadě setrvale klesá do 70. let 20. století, a pak zase, s výkyvy již menšími, setrvale stoupá zpátky na úroveň počátku 20. století. Podíl chudší poloviny obyvatestva na celkových příjmech (červeně) je evidován až od 60. let, a tak je na něm v grafu vidět jen velmi krátký růst. Klesat začal už na začátku 70. let, když podíl 1 % nejbohatších klesat přestal. Obzvlášť varovné je, že růst nerovnosti v USA bude zřejmě pokračovat — zárukou toho je čerstvá Trumpova daňová reforma.

USA1913-2014income01pc

 

Na tom, jaký podíl z ruských příjmů šel kdy 1 % nejbohatších (modře) a jaký chudší polovině obyvatelstva (červeně) mezi roky 1905 a 2015, si můžeme povšimnout několika zajímavostí. Pokles nerovnosti v Rusku začal nejpozději už s revolucí roku 1905, možná i dřív, na grafu není vidět nic, co by ukazovalo na vliv Velké říjnové socialistické revoluce 1917. V době stalinismu nerovnost v Sovětském svazu naopak mírně rostla, k jejímu poklesu, zejména k výraznému zvýšení podílu nejchudších 50 % na příjmech země, došlo mezi roky 1956 a 1968. Po dvaceti letech stagnace začala příjmová nerovnost růst už v roce 1988, tedy spolu s prvními náznaky politických změn, ještě před pádem komunistických režimů a rozpadem sovětského bloku. Propad podílu chudší poloviny Rusů se zastavil ještě za Borise Jelcina, mírný skokový nárůst tohoto podílu odpovídá druhému, nedokončenému Jelcinovu prezidentskému období.  Podíl 1 % nejbohatších ovšem přestal růst až za Vladimira Putina (a jeho částečný propad spadá do prezidentského období Dmitrije Medvěděva).

Russia1905-2015income1pc

Data pro Čínu jsou k dispozici jen od roku 1978. Vidíme podobný pokles podílu chudší poloviny obyvatel na příjmech země (červeně) a nárůst podílu nejbohatšího 1 % (modře) jako v Rusku, vývoj je však plynulejší a prozatím se zdá, že se oba podíly ustálily okolo 15 %.

China1978-2015income1pc

Indie se nápadně podobá USA, a to nejen tím, že údaje o příjmu nejchudších 50 % jsou tam k dostupné až od pozdější doby než ty o příjmu nejbohatšího 1 %.

India1951-2013income1pc

Pro Česko nejsou dostatečná data k dispozici, ale Východní Evropu mezi důkladně prozkoumanými státy zastupuje Polsko, byť pouze od roku 1983. Stejně jako v Rusku následuje po období socialistické rovnosti, kdy 50 % nejchudších Poláků vydělávalo dohromady „závratných‟ 30 % celkových příjmů země, postkomunistický nárůst nerovnosti, ten se však narozdíl od Ruska ustálí bez větších otřesů na běžných evropských poměrech podobných Francii.

Poland1983-2015income1pc

Vidíme, že pro každého, kdo nepatří k majetné elitě, je nejpříznivější částí světa Evropa a nejlepší strategií do budoucna držet se Evropské unie. Napodobováním Ruska ani Číny bychom si nepolepšili, i když některé zajímavé náměty pro inspiraci bychom tam najít mohli. Oproti tomu USA jsou především odstrašujícím příkladem tragicky chybné hospodářské a sociální politiky a rozhodně není žádoucí podřizovat Evropu jejich vlivu.











Volba lidskosti