POSLEDNÍ ČLÁNKY



Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) zveřejnila pátou monitorovací zprávu, ve které hodnotí výsledky České republiky v potírání rozmanitých forem nesnášenlivosti.

 

Evropská komise chválí přítomnost antikonfliktního týmu na demonstracích.

Evropská komise chválí přítomnost antikonfliktního týmu na demonstracích a působení kriminalistů specializovaných na extremismus v každém kraji.


 

Česká republika za posledních pět let dosáhla výrazného pokroku v oblastech potírání extremismu. V roce 2009 vstoupil v účinnost antidiskriminační zákon, v boji proti diskriminaci byl pověřen veřejný ochránce práv. Vypracované strategie boje proti extremismu se daří naplňovat, v každém kraji působí kriminalisté specializovaní na extremismus. Během demonstrací se v terénu pohybují antikonfliktní týmy. Podařilo se zakázat politickou stranu, která podněcovala k rasové nenávisti.

V mnohých oblastech přesto ECRI požaduje zásah státních orgánů. Například by se mělo najít řešení na přemístění vepřína z pamětního místa romského holokaustu v Letech. Mělo by se také pokročit v plánech na uzákonění sociálního bydlení, aby Romové nebydleli v předraženém nevyhovujícím bydlení s praxí dotací.

V trestním zákoníku má Česká republika nejasnosti a nedostatky. V §356 trestního zákoníku je stanoven trest odnětí svobody až na dva roky pro toho, kdo veřejně podněcuje nenávist k některému „národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě či jiné skupině osob”. Podle ECRI v zákoně například chybí podněcování k násilí a k diskriminaci. Zákoník navíc neobsahuje žádný konkrétní odkaz na homofobní nenávistný projev. V §355 o veřejném hanobení nejsou uvedeny veřejné urážky. V §352 o násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci není uvedeno pro barvu pleti a jazyk, stejně by tomu mělo být i v předchozích dvou paragrafech.

České orgány prohlašují, že barva pleti a jazyk jsou zahrnuty pod pojmy rasa a etnický původ, ECRI doporučuje, aby v zákoně byly výslovně uvedeny.

Zákon vyjmenovává jakožto formy diskriminace obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k ní. V úpravě chybějí formy diskriminace jako segregace, diskriminace osoby na základě jejího spojení či vztahů s jinou osobou či osobami, oznámený úmysl diskriminovat a napomáhání druhé osobě při diskriminování. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora je i úmysl diskriminovat s jeho ohlášením považován za formu přímé diskriminace. Podle českých orgánů napomáhání třetí osobě je de facto diskriminace sama o sobě a je postihována.

V zákonech dále není uvedeno, že státní orgány mají při výkonu svých funkcí povinnost podporovat rovnost a bránit diskriminaci. Půjčky, granty a další výhody by ze zákona nesměly být poskytovány těm, kteří nepodporují politiku nediskriminace. V českém prostředí by tak s ohledem na současné dění nebylo možné uskutečnit s podporou prezidenta republiky islamofobní diskusi na půdě Senátu.

Osm členských států včetně České republiky má dále problémy se správnou transpozicí pojmu důkazního břemene.

„Například v oblasti zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě a přístupu k bydlení je důkazní břemeno sdíleno pouze tehdy, když se diskriminace předpokládá na základě rasy nebo etnického původu. ECRI vyjadřuje politování nad tím, že zákon, který má potírat diskriminaci, ve skutečnosti zakládá nerovnost v jeho aplikaci. Český veřejný ochránce práv doporučil, aby zákon byl novelizován tak, aby všechny oběti diskriminace měly před soudem stejná procesní práva,“ píše se ve zprávě.

ECRI je toho názoru, že veřejný ochránce práv nemá v současnosti nutné pravomoci a odpovědnost za účinné potírání rasové diskriminace. Veřejný ochránce práv nemůže vést šetření, nemá právo zahájit a účastnit se soudního řízení a nemá právo monitorovat legislativu a zákonodárným i výkonným institucím poskytovat rady. K druhému bodu ECRI konstatuje, že v roce 2012 byl novelizován zákon o Ústavním soudu České republiky, jenž zaručuje Veřejnému ochránci práv postavení vedlejšího účastníka řízení při jednáních, a to včetně těch, jež projednávají otázku platnosti zákonných aktů.

„V trestním zákoníku nejsou žádná ustanovení týkající se rasisticky motivovaného veřejného vyjadřování ideologie, jež hlásá nadřazenost skupiny osob anebo která naopak ponižuje či zostouzí skupinu osob na základě jejich rasy, barvy pleti, jazyka, náboženství, národnosti, národnostního či etnického původu,“ píše se závěrem v části zaměřené na nedostatky v trestním zákoníku.

Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti, ustavená Radou Evropy je orgán složený z nezávislých a nestranných členů, kteří jsou jmenováni na základě své morální autority a všeobecně uznávaných odborných znalostí v oblasti rasismu, xenofobie, antisemitismu a nesnášenlivosti.

Monitorovací studie v plném znění













Volba lidskosti