FACEBOOKOVÝ DETEKTIV


Facebookový detektiv dokáže najít různé informace o facebookových profilech. Jediné, co potřebujete, je znát ID profilu, o který se zajímáte.

1. Přihlašte se na Facebook

2. Jděte na zájmový profil

3. Zkopírujte url adresu profilu

4. Nechte si ji převést na ID, například tady.Pozn. Časem vytvoříme vlastní skript.

5. ID profilu vložte níže do polí a hledejte.


Příspěvky



Příspěvky, které profil napsal

Příspěvky, ve kterých je profil označen

Příspěvky, pod kterými profil komentoval

Příspěvky, které se profilu líbily


Fotografie


Fotografie s označeným profilem

Fotografie nahrané uživatelem

Fotografie, na kterých je profil označen

Fotografie, které profil okomentoval

Videa, na kterých je profil označen

Fotografie, které se profilu líbily


Ostatní



Skupiny, ve kterých je profil členem.

Soukromé skupiny, ve kterých je profil členem.

Přátelé profilu.

Stránky, které se profilu líbí.


POSLEDNÍ ČLÁNKY



 
I am the hacker enter my world
 
Evropský rozhled počátkem týdne čelil značným nepříjemnost, jejichž cílem mělo být donutit nás okamžitě ukončit veškerou činnost. My jsme se ale nezalekli a nepřistoupili jsme požadavky kladené vyděračem, byť jeho hrozby za „neposlušnost“ měly a stále mají být likvidační. Co se stalo vysvětlím vzápětí. Domnívám se zároveň, že tento text bude i přínosným materiálem pro ty, kteří se zabývají studiem alternativních médií a desinformační scénou.

Evropský rozhled je alternativní médium, které vzniklo v roce 2010. Prvopočátečním impulsem k jeho vzniku byl můj dobrovolný odchod z České pirátské strany, který měl ale nečekaný následek, a to odepření přístupu do redakčního systému Pirátských novin, kterým jsem tehdy naprosto propadla a točil se kolem nich celý můj dosavadní život. Nezbylo mi tedy nic jiného, než založit vlastní alternativu a pojmenovala jsem jí Evropský rozhled.

Alternativa měla a stále je postavena na stejných pirátských myšlenkách – to jest lidé u nás publikují zcela zdarma texty pro druhé a veškerý obsah spadá pod creative commons. Máme to ostatně napsané i v patičce webu a každý je s tímto obeznámen. Nemáme reklamy, nemáme cookies. Činnost Evropského rozhledu stojí 600 Kč na rok, to je poplatek za doménu a hosting. Tento poplatek hradím ze svého standardního příjmu z běžného zaměstnaní a nikoho dalšího tím nezatěžuji.

Krátce po svém vzniku redakce Evropského rozhledu neměla nouze o přispěvatele. Stali jsme se přestupní stanicí pro odpadlíky z České pirátské strany, kteří se najednou cítili na světě zbytečně. Česká pirátská strana je totiž politická strana, ve které a pro kterou musíte žít aktivně od rána do noci, pohltí vás jako sekta. Někteří ale časem přestanou být se stranou spokojeni a nezbývá jim nic jiného než ze strany odejít. Takový odchod ale není snadný, protože najednou jste nikdo.

S touto vlnou odpadlíků se do redakce dostal i muž po padesátce, říkejme mu Lubor. Byl ze všech nejaktivnější a poskytoval mnoho rad, například typologických nebo měl snahu dělat grafické návrhy, jak by měly webové stránky vypadat. Některé z rad jsem využila, jiné ne. Webové stránky Evropského rozhledu jsme psala sama v php jazyku pro redakční systém WordPress a trvalo mi dva měsíce, než web nabyl své původní podoby. Spolu s webem jsem se tenkrát naučila základy databází a php jazyka a byl to mimochodem kód stránek, který mi mnohokrát pomohl k tomu, že i přes pomluvy jsem našla zaměstnání v IT.

Spolupráce s Luborem v letech 2010-2012 byla přínosná, psal v průměru jeden článek za dva týdny. Plánoval dokonce z Evropského rozhledu udělat občanské sdružení, ale odmítla jsem. Kdyby mě z občanského sdružení někdy v budoucnu vyloučili, přišla bych o Rozhled stejně jako kdysi o Pirátské noviny. Místo toho jsem ER zaregistrovala jako online pokračující zdroj v jedné z českých knihoven, aby v budoucnu nebylo tak snadné mi Rozhled odcizit.

Občas nám ale odcházeli spolupracovníci a stěžovali si, že jim Lubor psychicky ubližuje. Prý jim přes Facebook ponižujícím způsobem nadává za to, co napsali, a nutil je, aby texty stáhli, nebo aby v redakci vůbec nepůsobili. Spolupracovníci spory řešili prostě odchodem. Nové lidi jsem pak nabírala s dovětkem, že Lubora musí ignorovat, protože Evropský rozhled je můj projekt, nikoliv jeho a já rozhoduji, kdo v redakci bude a kdo nebude. Zásadním pravidlem bylo, že každý si může psát, co chce a jak chce, ale na svou vlastní právní odpovědnost.

Lubor ale právní odpovědnost za své texty nikdy nepřijal, a to přestože přebíral i obsah jiných autorů s jejich fotografiemi. Měl řadu výmluv, hlavně že to moc řeším a tak, prý jde o jeho kamarády a nikdy mě nezažalují. Musí stačit, když se k autorství přiznal v chatu na Facebooku (mezitím jsme oba dva několikrát účty na Facebooku zrušili).

Kdybych tehdy bývala měla základy rozpoznávání vlajek pro praní špinavých peněz a financování terorismu, zřejmě by začala všude blikat červená kontrolka, která by mě varovala, že s takovým člověkem mám pozastavit spolupráci, i když se zatím choval mile. Jenže tehdy mi bylo dvacet a takové věci nás ve škole nenaučili, neuvědomila jsem si proto, jak moc je jeho počínání nebezpečné.

V roce 2013 Luborova aktivita začala upadat. V té době se také Evropský rozhled samovolně přeměnil. Začala jsem se totiž věnovat monitoringu extremistických skupin v České republice, impulsem k tomu bylo přepadení ve vlaku asi 40-ti neonacisty, kteří mi ukradli záznamová média. Tato přeměna samozřejmě v řadách pravidelných čtenářů alternativ nebyla populární. Lubor často tlačil, abych se tématu nevěnovala, nazýval mě malou nevyzrálou holkou, která neumí hospodařit se svým časem. Co článek o extremismu, to vlna psychických útoků z jeho strany. Naštěstí omezoval svou publikační činnost a začal se víc aktivně zapojovat do činnosti Parlamentních listů a Literárních novin. Doufala jsem, že ho napadne, že by měl odejít jinam.

K velkému zvratu došlo v roce 2014. Na počátku roku, dva týdny před státními závěrečnými zkouškami, se mě pokusil docent Konvička vyloučit ze školy. Nelíbilo se mu, že jsem o jeho organizaci Czech Defence League prohlásila, že je extremistická, a dovolila si tato slova ještě potvrdit citací čtvrtletní zprávy o extremismu, kterou pravidelně zveřejňuje Odbor bezpečnostní politiky MVČR. Fakulta se incidentem zabývala a konflikt přerostl na celorepublikovou úroveň. Děkan tvrdil, že z mých řad přišla hrozba, údajně pokud se fakulta docenta Konvičky nezbaví, pak budě kampaň otočena proti němu samotnému, zvlášť pokud je v Parlamentu poslancem za pravici. Později jsem zjistila, že onen tlak vyvíjel Lubor z redakčního e-mailu ER a to nátlakem na členy Akademického senátu Jihočeské univerzity, kde požadoval, aby se rozhodli, jestli děkan má být děkanem, když je i poslancem. Děkan samozřejmě tehdy usoudil, že nebude nikomu ustupovat a utvrdil se v tom, že Konvička bude na škole působit do aleluja, ať se stane, co se stane.

Ačkoliv se může zdát, že Lubor se postavil na stranu obránců uprchlíků, opak je pravdou. Po události otočil o 180° a stál se jedním z nejvýznamnějších tahounů v boji proti imigrantům. A mně došlo, že mám v redakci trojského koně, časovanou bombu, která klidně bude šířit desinformace, jen aby vyvolala celostátní nepokoje. Několik štvavých článků se objevilo, hned jsem je smazala. Každé stáhnutí článků provázely psychické útoky. Za vzor mi byla předkládána AC24 a Aeronet, že mám být jako oni… Odebrala jsem Luborovi publikační práva, aby nemohl zveřejňovat texty bez mého vědomí. Právě včas, protože krátce poté se dal do psaní velmi hanobícího článku proti Saše Uhlové, který už nikdy nespatřil světlo světa.

Až do listopadu 2016 se po Luborovi slehla zem. Působil na svém Facebooku a pomalu na svou stranu přetáhl všechny občany, kteří jsou proti migraci. Přátelil se i s lidmi, kteří se po aféře s Konvičkou zapojovali do kybernetických útoků proti mé osobě. Občas nabízel, že mi daruje na památku svou knihu, jejíž byl autorem, ale že mi ji může zaslat jen na adresu bydliště a hrozně se rozčiloval, že mu tu adresu nechci sdělit. Prý co jsem to za paranoika, když mu ani neřeknu, kde bydlím… Co by se mi asi tak mohlo stát, kdyby věděl, kde bydlím…

Ukončit s ním spolupráci jsem plánovala už v roce 2015. Vyděsilo mně, když jsem zjistila, že v České pirátské straně nikdy žádný Lubor nepůsobil. Tou dobou opět prohlašoval, že je členem Pirátů a dokonce se prý zúčastnil i jejich Pirátského fóra. Nebyl ani na seznamu účastníků Pirátského fóra. Uvědomila jsem si, že ho nikdo nikdy neviděl. Působil a komunikoval jen přes internet. Lidí, kteří ho údajně znali a působili i v ER, jsem se zeptat nemohla. Také jsem je nikdy neviděla a navíc byli mrtví. Zní to děsivě, ale lidé, kteří působili pod sekcí Lubora, všichni do jednoho zemřeli. Dojeli na zdravotní stav, jiní zkombinovali trávu s mesocainem. V letech 2010-2013 nám umřelo víc členů než v redakci Charlie Hebdo.

Bylo mi i divné, kde bere Lubor tolik volného času, když působí na Facebooku od rána do večera. Kde bere ten čas na štvaní proti uprchlíkům a hlavně kdo ho živí? Přiznal se k působení v nakladatelství, které se proslavilo tím, že vůči němu proběhla velká policejní razie. Údajně za šíření toxikomanie. Také jsem věděla, že v tom nakladatelství působili všichni, kteří jsou dnes vůdčími postavami ve štvaní proti imigrantům. Byl tam Konvička, Hrindová z Naštvaných matek, také zakladatel asociace, přes kterou se financuje síť alternativních desinformačních webů. Když jsem se Lubora začala vyptávat, co to má všechno znamenat, hrozil, že mě zažaluje a finančně zlikviduje, pokud o tom někde budu mluvit. Prý využije svého práva na ochranu osobnosti a já se utopím v nekonečných pokutách. Také na mě vytáhl kompromitující materiál, který by zveřejnil, kdybych ho z Rozhledu vyhodila (nic nezákonného, jen hodně smutného). Zhruba rok jsem vymýšlela, jak se ho zbavit, aby nás nepotopil.

Situace se uspíšila 17. listopadu 2016. Tehdy se na Evropském rozhledu objevil text cizího autora, který tam umístil Lubor, přestože mu byla odebrána publikační práva! Text byl obohacen o spoustu autorsky chráněných fotografií. Tak jsem Lubora, jako mnohokrát předtím, požádala, aby mi zaslal potvrzení, že přebírá právní odpovědnost za text a fotky, které zveřejnil. Odmítl. Odmítl i mnohokrát v minulosti.

Článek jsem opět stáhla. Začala další vlna výhrůžek. Prý pro Evropský rozhled nepracuje zadarmo a začal si vyčíslovat ušlý zisk za šest let dozadu. Také se začal dožadovat proplacení ušlého zisku za zveřejnění autorských fotek, které na Evropský rozhled nahrál a teď mi zpětně odebral právo k jejich zveřejnění. Za každý den prodlení po mně bude vymáhat další peníze jako penále. Dal mi ultimátum dvě hodiny, abych všechny jeho články a fotky, které tam nahrál, odstranila. S touto výhrůžkou přišel v deset večer a čas jsem měla do půlnoci. Nutno také zmínit, že druhý den ráno mě čekala operace hlavy – o tom sice nevěděl, ale kdo ví.

V podstatě mě tak těsně před operací vystavil tlaku, abych celý Evropský rozhled okamžitě stáhla a škody začala opravovat, až se dám zdravotně do pořádku. Ale na to já nechtěla přistoupit, aby Evropský rozhled několik týdnů nefungoval. Místo toho jsem v databázích vyexportila do záloh všechny jeho články a smazala je. To samé jsem měla v úmyslu i s jeho nahranými fotografiemi, ale mezitím došlo k další záhadě. Fotky nahrané jeho účtem se mi pod rukama začaly přepisovat na moje jméno, jako bych je tam po celé roky uploadovala já sama. To ve mně vzbudilo obavu, že Lubor má přístup do databází a chystá se skutečně provést právní kroky za to, že jsem bez jeho souhlasu používala jeho fotografie. Nezbylo mi nic jiného, než procházet všechny fotografie od roku 2010 jednu po druhé a mazat vše, co není moje. Vzápětí mi byl zaslán e-mail, který se tvářil, jako by ho psala právní vymáhací agentura. Požadovala proplacení škod za všechny fotografie a texty, jejichž autorem byl Lubor. E-mail přišel ovšem z free mailu na Seznamu.cz a mohl si ho napsat sám.

Předpůlnocí jsem měla všechno hotové. Jeho fotky a články byly pryč. Celkem tam uploadoval 3288 fotografií, ke kterým zpětně požadoval vyplacení peněz za údajný ilegální upload. Taková pokuta by se mimochodem mohla vyšplhat k 18 milionům korun.

Jakmile bylo všechno odstraněno a zálohy zaslané na jeho e-mail, aby si články mohl naexportit na svůj web jinam, spustil desinformační kampaň za to, jak ideologicky promazávám na Evropském rozhledu články….

Tolik tedy k tomu, jak se desinformační scéna pokusila zlikvidovat Evropský rozhled.











Volba lidskosti