V současném světě plném individualismu, sobectví, povýšenosti a agresivity je solidarita sprostým slovem. Nedejbože, aby někdo chtěl „sockám“ z řad dětí právě vržených z vyhřátého bezpečí dětských domovů do surového světa či lidí, kteří ne vlastní vinou přišli o jednu z nejzákladnějších lidských potřeb – o bydlení, dokonce i nějak pomáhat. Posvátné zlaté tele má přece přednost vždy, všude a za všech okolností, a komu se to nelíbí, toho vyneseme v zubech.
Žilo bylo jedno občanské sdružení, které založila parta nadšenců odhodlaných pomáhat lidem, kteří byli v současné společnosti řídící se hobbesovským heslem člověk člověku vlkem ponecháni svému osudu. I vyhledali vhodný objekt, obešli všechny dotčené úřady, s pomocí dobrovolníků i samotných lidí bez domova objekt opravili, vybavili základním nábytkem, nádobím, postelemi… prostě vším, co ke slušnému bydlení patří. Lidé bez domova se nastěhovali a začali hospodařit. Uklízeli a udržovali pořádek nejen ve zmíněném objektu, ale i mimo něj, pracovali, chovali se slušně. Lidé ze sousedství i někteří vášniví hráči airsoftu za nimi chodili na kávičku a kus řeči. Život v objektu pomohl mnoha lidem bez domova vrátit se domů nebo zpět do normálního života a mohl pomáhat mnoha dalším lidem bez přístřeší, kteří se chtějí vrátit zpátky z té bludné cesty zvané život na ulici. To by ovšem nesmělo snažení onoho občanského sdružení narazit na útes touhy po mamonu, lidské nadřazenosti a agresivity.
Měsíc se s měsícem sešel a začaly se dít věci. Když byli lidé bez domova na brigádě, někdo jim vytloukl okna a zdemoloval pracně zbudované zařízení a vybavení. Lidé bez domova škody opravili a doufali, že budou moci normálně žít, ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř, a tak se lidé bez domova setkali s nevítanou návštěvou osobně. Došlo na provokace, vyhrožování, a to i likvidací psa, kterého dostali od hodných lidí na hlídání. Následovalo další daleko brutálnější zdemolování všeho, co si lidé svépomocí pracně opravili a vyházení těchto předmětů do blízkého lesa. Lidé bez domova byli vyděšení, a proto je občanské sdružení stáhlo na nějaký čas do bezpečí. Když si ale šli pro to málo, co jim ještě zůstalo, byli znova napadeni a jeden z nich byl zraněn. Co následovalo, čtenář možná uhádne, pokud ne mohu již teď prozradit, že předsedovi sdružení se dostalo nejen výpovědi z objektu, ale také ujištění, že lidem bez domova útočníci nedají pokoj.
P. S. Nedávno si podobný nadčlověk s velkým N odplivl před kamarádem. Proč? Spáchal ten nejhorší hřích – byl na návštěvě u lidí bez domova. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a tak si třeba z modrého nebe někdo na prvně jmenovaného také odplivne. To je totiž ďábelská síla i na Velkého architekta vesmíru a stvořitele všech živých tvorů.
