- Evropský rozhled - http://www.evropsky-rozhled.eu -

Každý, kdo podporuje Palestince, je pro Izrael teroristou

Postávat s palestinskou vlajkou na Ben Gurionovo letišti v Tel Avivu není dobrý nápad. Dáváte tím najevo své sympatie k  jednomu národu, který je místními orgány považován za synonymum terorismu a násilí. Svět se nesmí dozvědět, že nějaký cizinec, který přiletěl odněkud z té podivné Evropy, podporuje palestinský lid a že snad stojí za humanitárním projektem Freedom Flotilla II.

 

Evropan podporující humanitární akci představuje pro Izrael  největší nebezpečí. Proto všude stojí vojáci s kulomety. Proto je každý zahraniční návštěvník podroben speciálním kontrolám. Ti, kteří drží v rukou propalestinské insignie nebo se hlásí k hnutí Freedom Flotilla II, jsou ihned na letišti zadrženi. Pokud máte v rukou vlajku Palestiny, jste jistým teroristou, na kterého se nevztahují mezinárodní předpisy a pravidla. Jste tím, kdo ohrožuje stát Izrael.  Zdatní vojáci vám odeberou vlajku.

Chytnou vás za podpaždí a odvedou k autobusu. Čeká vás nádherný několikahodinový výlet. Dokonce izraelský systém je tak laskavý, že vás usadí do pojízdného prostředku plného švábů. Ta malinkatá zvířátka se pohybují všude možně, malá autobusová okénka jsou zavřena. Co kdybyste se rozhodl, že utečete? Dvě hodiny pojedete izraelskou pouští, sem tam přes vás přeleze stádo maličkých zvířátek a vy nevíte, co s vámi bude. Nikomu jste nic neudělal, jen jste chtěl vyjádřit sympatie utlačovanému lidu.

Dokonce i novináři, kteří chtěli pouze zdokumentovat celou událost,  jsou považováni za jakési teroristy. Je s nimi zacházeno naprosto stejně. Například David Poort, novinář Al Jazeery, který přiletěl do Izraele pracovně, byl nemilosrdně zatčen a bylo s ním zacházeno jako se všemi ostatními. Pravda o situaci, pravda o chování izraelských orgánů nesmí být světu sdělena.

Po dvou hodinách putování dorazíte k vojenské, či policejní stanici. V  Izraeli se stanice těžko rozeznávají. Vypadají totiž stejně. Dozorci obtěžkáni obušky a nezbytnými kulomety vás vykopnou ven. Bez varování upadnete spoutaný na izraelskou půdu. Izraelský voják, který nezná jiný jazyk než hebrejštinu, na vás začne cosi řvát. Jako Rambo jednou rukou vyzvedne nebohé tělo jednoho sympatizanta. Pěkně v řadě jednoho po druhém vás odvedou do budovy. Následuje kolečko dvouhodinových výslechů.

Ihned pochopíte, jak je to s izraelskou přívětivostí. Toto je pravé světlo tamější demokracie. Po dvou hodinách se vás oficír ověnčený mnoha vyznamenáními optá, jestli nechcete psychologa, odejde a přinese sadu dokumentů. Všechny máte podepsat. V prvním je prohlášení o tom, že nesouhlasíte s humanitární misí Freedom Flotilla II, v dalším je váš slib, že jste nechtěl a nebudete pořádat žádné protesty proti Izraeli a  posledním dokumentem je souhlas s vaší deportací z Izraele.

Takto izraelské úřady zacházejí se stovkami aktivistů. Mezi zadrženými jsou lidé různých národností. Naleznete mezi nimi Američany, Španěly, Italy, Holanďany, Belgičany a třeba také Francouze. Izrael v tomto ohledu nedodržuje mezinárodní předpisy a úmluvy. Lidská práva jsou trhána jako role starého nepotřebného papíru. Ovšem co bychom chtěli od režimu, který se neštítí bourat lidem domovy, který se nebojí uzurpovat jeden lid.

Kdysi velmi zkoušený národ se nyní chová stejně jako jeho minulí trýznitelé. Kdysi byly pogromy vysílány na židovský národ a ten nyní stejně tvrdé pogromy posílá na Palestince. Je mi zle z toho, co se tu děje. Se všemi je zacházeno jako se zvířaty.

Dne 24. 6. 2011 se například konala pokojná demontrace ve městě Nabi Salih. Lidé pokojně demonstrovali podporu Palestině a palestinskému lidu. Byli převlečeni za klauny, spidermany, různé šašky, děti v rukou držely draky. Lidé šli ulicemi, pouze hlásali hesla na podporu lidských práv a dožadovali se, aby se Izrael choval k lidem jako k  lidským bytostem a ne jako ke švábům. Nic neničili, nikoho nenapadali. Na demonstraci byli místní náctiletí spolu s malými dětmi. Přesto proti nim izraelská armáda použila slzný plyn. Co k tomuto odpornému činu více dodat? Co je to za systém, když dokáže takto tvrdě zasáhnout vůči náctiletým a malým dětem?

Jistě, nechat demonstrovat děti nebylo zrovna moudré, ale cožpak armáda vidí v dětech teroristy? Takto vzniká nenávist, která  se v dětech pěstuje od útlého věku. Mladí lidé jak z palestinské, tak i z  izraelské strany jsou vychováváni ke vzájemné zbytečné nenávisti. Přesto byla demonstrace v Nabi Salih pokojná. Nikdo neházel kameny a přesto se vojáci  zachovali, jak nejhůře mohli.

Izrael navíc ignoruje celou řadu rezolucí OSN.

Rezoluce OSN 194 z 11. prosince 1948, ve které se hovoří, že izraelská okupace palestinských území je nezákonná, doslova říká:

„Uprchlíkům, kteří se chtějí vrátit do svých domovů a chtějí žít v  míru se svými sousedy, by mělo být umožněno, aby tak učinili v  nejbližším možném termínu,  těm, kteří se nechtějí navrátit, musí být věnována náhrada za ztracený majetek.“

Rezoluce Rady bezpečnosti  242 z 22 listopadu 1967 vyzývá ke stažení izraelských sil z okupovaných území v předešlém konfliktu, osídlení Izraele v Palestině je podle této rezoluce nezákonné.

Rezoluce Rady bezpečnosti  446 z 22 března 1979
“ říká, že politika a praxe Izraele v zakládání osad na palestinských a jiných arabských území okupovaných od roku 1967 nemají žádnou právní platnost, a představuje vážnou překážku pro dosažení komplexního, spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě. “

Rezoluce Valného shromáždění OSN 3236 z 22. listopadu 1974 potvrzuje „nezadatelná práva palestinského lidu v Palestině na sebeurčení bez vnějšího zásahu“.

Rezoluce Rady bezpečnosti 1397 z 12.03.2002 potvrzuje vizi regionu, kde dva státy, Izrael a Palestina, žijí bok po boku v bezpečných a uznaných hranicích.

Ani jednu z těchto rezolucí Izrael nedodržuje. Seznam porušovaných  rezolucí OSN je ale daleko větší. Rezoluce 452 například vyzývá Izrael, aby zastavil budování osad na okupovaných územích. Rezoluce 468 vyzývá Izrael k tomu, aby zrušil nezákonné vyhoštění dvou palestinských starostů a soudce, a usnadnil jejich návrat. Rezoluce 471 vyjadřuje hluboké znepokojení nad selháním Izraele při dodržování Čtvrté ženevské konvence [1]. Tato konvence vytváří pravidla, jak zacházet s civilisty během válečného konfliktu. Izrael tato pravidla ignoruje. Rezoluce 497 pojednává o tom, že připojení Golanských výšin k Izraeli je neplatné a požaduje, aby Izrael zrušil neprodleně své rozhodnutí a okupaci území.

S dodržováním rezolucí OSN si Izrael nedělá těžkou hlavu, má podporu USA. Starosti jim dělají spíš aktivisté a  novináři, kteří upozorňují na porušování lidských práv. Posádky humanitární flotily jsou označovány za teroristy. Členové posádky jsou zatčeni a  poté deportováni z Izraele nebo jsou odvedeni na nějaké nestranné místo.

Humanitárního konvoje Freedom Flotilla II mají různé problémy s úřady, které jim brání ve vyplutí. Francouzská loď Dignite al Karama, která nabírala nové palivo na Krétě, je zadržována řeckou pobřežní stráží, stejně tak dopadla loď Luise Michel, která je zadržována v přístavu Pireus. Stejně dopadla kanadská loď Tahrir. Tři členové její posádky dostali podmínečný trest a pokutu 80 eur. Budou žádat o povolení k vycestování. Řecko-švédsko-norské lodi Juliano bylo povoleno plout pouze po řeckých ostrovech. Loď je pronásledována příslušníky řeckého námořnictva. Španělská loď Guernica je taktéž v přístavu, její posádka je na španělském velvyslanectví v  Aténách a dožaduje se, aby španělský ministr zahraničí zatlačil na řeckou stranu.

Nejdále se z celého humanitárního konvoje dostala irská loď, která kotví v Turecku. Sabotéři jí poškodili lodní šrouby, a tak  stále probíhá jejich oprava. Lodě mají na palubách kriticky potřebný náklad pro obyvatele Gazy. Jedná se o léky, potraviny, stavební prostředky na stavbu domů a další vybavení. Jak izraelská strana, tak i strana Spojených států se snaží všemožně znemožnit pokračování humanitárního kontingentu.

Lodě čelí nejrůznějším sabotážím a zákazům v plavbě. Evropané, kteří vyjadřují podporu flotilám, nejsou v Izraeli vítáni. Ukazují na nehorázné chování izraelských úřadů, a tak musí být za každou cenu umlčeni.