POSLEDNÍ ČLÁNKY



V pátek 28. srpna 2015 se od 17 hodiny odpolední uskutečnilo v Praze na Jungmannově náměstí shromáždění nazvané „Vyjádření nesouhlasu s policejními represemi proti politickým aktivistům a aktivistkám“, které hlavnímu městu Praha řádně nahlásil Tomáš N. Impulsem ke svolání shromáždění, které je více známé pod názvem Kdo ohlídá hlídače, byla policejní operace Fénix zaměřená proti údajným členům Sítě revolučních buněk, spolu s níž napovrch vypluly informace o metodách policie při odhalování závažné kriminality. Nejde jen o nasazení policejních provokatérů, kteří se snažili vyburcovat levicové aktivisty k radikálním činům za hranou zákona, ale také o telefonní odposlechy osob na základě jejich politických názorů, včetně důmyslného zavirování jejich osobních počítačů.

 

 

Pozadí demonstrace

 
Ne demonstraci dorazilo odhadem 200 až 400 lidí, což je v souladu s počtem osob, které ohlásily svou účast skrze facebookovou událost Kdo ohlídá hlídače. Událost založila iniciativa Ne rasismu, Anarchistická federace a Autonomní sociální centrum Klinika.

Demonstraci přišly podpořit známé aktivistické tváře z celé republiky, zastoupení měly především ty, které událost svolaly přes Facebook. Ačkoliv si bedlivě hlídají, kdo je fotí a fotografy žádají, aby se jejich fotografie nikde veřejně neobjevovaly, začínají svoje tváře postupně odhalovat samy. Důkazem je například svolavatel akce, který na hlavním městě při ohlašovací povinnosti nevyužil možnosti skrýt celé své jméno na přehledu oznámených veřejných shromážděních, nebo nedávno natočené video o zatýkání aktivistů během operace Fénix.

Na ohlášenou demonstraci přišlo několik novinářů a kameramanů, ačkoliv na neohlášených solidárních demonstracích se zadrženými anarchisty před vazební věznice prakticky nechodí, výjimkou byla v jednom případě pouze televize Prima.

 

O co jde v kauze Fénix? Aktivisté/ka hovoří o policejních represích Iniciativa Ne Rasismu!.

 

Od opakovaného zveřejňování fotografií tváří policistů v civilu, kteří demonstranty fotografují či natáčejí přímo na kamery, se taktika sledování této demonstrace poněkud změnila (s přihlédnutím ke zkušenostem z minulých shromáždění). V první řadě se jednotliví policisté nesnaží průběh shromáždění monitorovat od začátku do konce, ale vstupují k průvodu jako „náhodní kolemjdoucí, kteří si to chtějí zaznamenat jen na památku“. Policisté tak například předstírají, že jsou cyklisté, kteří projíždějí kolem.

Tváře policistů začala na svém webu zveřejňovat Asociace Alerta. Bez jakéhokoliv doprovodného komentáře jsou tam k vidění jak skuteční kriminalisté z protiextremistického oddělení, tak příslušníci antikonfliktního týmu.

 
Projevy

Během pochodu z Jungmannova náměstí přes slavnou policejní ulici v Bartolomějské až na Václavské náměstí zaznělo několik projevů odsuzujících zatčení anarchistů během operace Fénix, vyklizení squattu Cibulka či uvěznění novináře Víta Hassana. Na přání anarchistické komunity nebudeme z akce zveřejňovat fotografie a uvádět jména řečníků, pokud nejsou slavní.

Nejmenovaná chartistka na Jungmannově náměstí uvedla, že žijeme v období obav o živobytí, ve strachu z rostoucí imigrace a s nepříjemnými pocity, že náš vlastní systém již nefunguje. Ve společností tak stoupá strach a agresivita. A v takovém období je potřeba být nejvíce ostražitý.

V posledních měsících se zdá, že policie sahá k prostředkům, které se strachem zacházejí velmi iracionálně. V médiích vyskakují informace o nebezpečných sítích ve společnosti, ale důkazy jsou velmi pofidérní – roznášejí však strach a nedůvěru. Šíření strachu pak s sebou nese šíření agresivity, nevědomosti, mizí uvážlivost a na scénu přicházejí rychlá a radikální řešení.

V mladí žila v disentu a živě si pamatuje dobu, kdy nikdo nevěděl, jakým způsobem bude jeho intimita použita pro bezpečnost státu a z čeho vás kdo obviní.

Kdysi si ji pozvala StB na výslech, když tu najednou přišli dva noví muži a tvrdili, že jsou z kriminálky a mají prý důkazy o jejím kšeftování s digitálními hodinkami. To bylo tehdy trestné, protože šlo o ilegální dovoz. Pak ji propustili a ona se vracela domů s podivným pocitem. Nejenže ji tedy zavřou, ale ještě navíc za něco takhle absurdního. Několik dní trávila úzkostlivým přemýšlením, kdo tomu uvěří, kdo o tom bude pochybovat, kdo je dost takový či onaký a jaká je ona sama. Díky svému židovskému původu je možná až přecitlivělá na to, jaké zprávy přicházejí z médií a represivních složek.

Další řečnicí byla mladá matka. Před čtyřmi měsíci k nim vpadli nad ránem policisté, když byla dva týdny před termínem porodu. Podezřelým teroristou byl její muž, takže kvůli ní přišli i s doktorkou. Je otázkou, jak se dozvěděli, že je těhotná. Po několika hodinách strávených prohlídkou bytu jejího přítele odvedli a ona zůstala sama doma, zatímco on byl v cele předběžného zadržení. Během těch dvou dní byl její nenarozený syn neklidný a nervozní a velmi se o něho bála. Naštěstí se přítel po dvou dnech vrátil, ale kdyby ne, porodila by a on by vůbec nevěděl, co se děje – nemohl by ani zavolat do porodnice, protože mu sebrali mobilní telefon, stejně jako všechny počítače. Jí telefon velkoryse nechali, aby si mohla zavolat sanitku a nechali by jí i počítač, kdyby jim přítel odšifroval ten svůj. Závěrem ironicky poděkovala policistům, že pečovali o jejího syna ještě předtím, než se narodil.

 
Antifenix
 

Během pochodu se průvod několikrát zastavil. Aktivisté ve svých projevech připomněli případ vyklizení legálního squattu Cibulka s řádnou nájemní smlouvou, která jim však byla po několika měsících vypovězena. Ačkoliv nepadlo žádné rozhodnutí u občanskoprávního soudu, policisté hned druhý den za masivní a velmi finančně nákladné operace Cibulku vyklidili. Dnes je Cibulka nejstřeženější chátrající památkou v zemi, i když po jejich vystěhování mělo dojít k její rekonstrukci.

Vystoupila i dokumentaristka Tereza R., která v roce 2010 natočila dokumentární film Manuál na výrobu teroristy odehrávající se v Baskitsku. Film pojednává o využívání antiteroristického zákona, který je ve Španělsku přilepen k různým zákonům. V Baskitsku díky tomu lidé mohou sedět ve vazbě až 4 roky, aniž by je z něčeho obvinili.

Ondřej S. mimo jiné připomněl případ novináře Víta H., který za to, že si stěžoval Generální inspekci bezpečnostních sborů na policejní násilí, nyní sedí za „křivé obvinění“ ve vězení. Inspekce pravidelně zametá pod koberec násilí páchané na demonstrantech, v případě násilí spáchaném na Vítu H. ale došlo k něčemu mnohem horšímu a to k zametení celé jeho osoby za mříže.

Vít H. působil na aktivistické scéně jako nezávislý fotoreportér, který měl velmi dobře zmapovanou celou extrémistickou scénu, počínaje Dělnickou stranou sociální spravedlnosti konče členy batalion Azov.

Po konfliktu s revizory doplatil na svojí podivnou povahu, která se u jiných lidí nevyskytuje, a byl soudními znalci označen za nedůvěryhodnou osobu, která si fyzický útok vymyslela. Nutno podotknout, že Vít Hassan byl často v minulosti vznětlivý a sám několik osob fyzicky napadl, za jedno napadení revizora byl už v minulosti odsouzen.

Závěrem pozvala německá antifašistka všechny přítomné na sobotní velkou antifašistickou demonstraci v Drážďanech, přičemž kritizovala násilné protesty u Heidenau, kde rasisté házejí kameny a lahve po uprchlících.

Po skončení shromáždění se konala afterpárty v Autonomním sociálním centru Klinika, kde proběhl anarchistický koncert.

 
Přílohy













Volba lidskosti