FACEBOOKOVÝ DETEKTIV


Facebookový detektiv dokáže najít různé informace o facebookových profilech. Jediné, co potřebujete, je znát ID profilu, o který se zajímáte.

1. Přihlašte se na Facebook

2. Jděte na zájmový profil

3. Zkopírujte url adresu profilu

4. Nechte si ji převést na ID, například tady.Pozn. Časem vytvoříme vlastní skript.

5. ID profilu vložte níže do polí a hledejte.


Příspěvky



Příspěvky, které profil napsal

Příspěvky, ve kterých je profil označen

Příspěvky, pod kterými profil komentoval

Příspěvky, které se profilu líbily


Fotografie


Fotografie s označeným profilem

Fotografie nahrané uživatelem

Fotografie, na kterých je profil označen

Fotografie, které profil okomentoval

Videa, na kterých je profil označen

Fotografie, které se profilu líbily


Ostatní



Skupiny, ve kterých je profil členem.

Soukromé skupiny, ve kterých je profil členem.

Přátelé profilu.

Stránky, které se profilu líbí.


POSLEDNÍ ČLÁNKY



 
screen-shot-2016-12-05-at-2-52-39-pm
 

V listopadu 2016 byla publikována příručka Keira Gilse o ruské informační válce. Určena je především zaměstnancům NATO, kteří se v ruské informační problematice zatím neorientují. Publikace cituje mnohé ruské představitele a pasáže z ruských vojenských publikací o vedení informačně-psychologických a informačně-technologických operacích mimo území Ruska.

Autor příručky Keir Giles je britský akademik, který se zabývá bezpečnostními otázkami. Spolupracuje s Královským institutem mezinárodních vztahů (Chatham House) v Londýně. Jeho publikace vycházejí pod hlavičkou NATO Defense College v Říme.

Nedávné americké volby, kdy byl zvolen prezidentem Donald Trump, nebo dřívější odchod Velké Británie z Evropské unie, ukázaly, jak závažné dopady mohou mít úspěšně vedené ruské informační operace na nepřátelském území (viz také zprávy CIA).

Ruská informační válka zahrnuje počítačové a psychologické operace, strategickou komunikaci, maskirovku (taktika na zmatení nepřítele, ale i potenciálních spojenců svých i nepřátel), šíření desinformací, elektronickou válku, oslabování komunikací a navigačních systémů, vyvíjení psychologického tlaku či destrukci počítačových schopností nepřítele.

Využívá k tomu počítačů, smartphonů, zaběhlá i nově vytvořená média, výroky celebrit, on-line trollovací kampaně, botnety (automatické procesy, které dokáží například vstupovat do diskusí a působit dojmem, že komentáře napsal člověk) a videa na YouTube. Smyslem informační války je ovlivňovat vnímání a chování nepřítele, veřejnosti a mezinárodních společenství na všech úrovních.

Citace v příručce pochází v drtivé většině přímo z ruských armádních zdrojů a z citací politických představitelů země. Za prosazováním taktik informačních operací stojí například bývalý představitel GRU Vladimír Kvachkov, ale autor odkazuje i na publikace Sergeye Chekinova a S. A. Bogdanova. Chekinov stojí v čele Centra pro vojenský strategický výzkum při Vojenské akademii generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace a jeho publikace tak mohou být dobrým indikátorem v současných trendech ruského vojenského směřování.

Podle Kvachkova informační válka sestává ze dvou základních typů, mezi které patří informačně-psychologická válka, která si klade za cíl ovlivňovat věřejnost a zaměstnance ozbrojených sil, ta probíhá trvale i v mírovém období. Druhým typem je informačně-technologická válka. Ta ovlivňuje technologické systémy, které jakýmkoliv způsobem zpracovávají informace. Provádí se za války a při ozbrojených konfliktech.

Nejdůležitějším útokem je takzvaná informační konfrontace.

Odborníci vypozorovali, že se konfrontace liší v mírovém a válečném období.

Mírová informační konfrontace zahrnuje utajené operace, vojenský průzkum, špionáž, dehonestaci a degradaci lidí v opozici, získávání výhod v informační sféře. Naopak za války jsou ruské operace otevřeně agresivní, dochází k diskreditaci autorit, k masovému ovlivňování civilistů a zaměstnanců ozbrojených složek, falzifikují se události, šíří se desinformace, provádí se hackerské útoky. Dále se odstraňují nevhodní politici a diplomaté, ovlivňuje se veřejné mínění, mezinárodní a náboženské organizace.

Z toho se dá uvažovat, že Rusko se právě nachází vůči Západu ve válečném stavu.

Obecně informační psychologická konfrontace zahrnuje:
– přímé lži za účelem šíření desinformací mezi ruskou a zahraniční společností
– skrývání kriticky důležitých informací
– pohřbívání cenných informací v mase informačního odpadu
– zjednodušování, potvrzování a neustálé opakování
– nahrazování termínů – používají se termíny, jejichž význam není jasný, nebo podstoupil kvalitativní změny, tím se obtížněji vytváří obraz události
– tabu na určité formy informací
– známí politici a celebrity se mohou účastnit politických akcí a mít vliv na své voliče/fanoušky
– poskytuje negativní informace, které obecenstvo přijímá snadněji než ty pozitivní

 
Proč Rusko útočí v informační rovině?

Rusko se nedokáže vojensky vyrovnat NATO, proto vyvíjí nové válečné strategie. Těží hlavně z historických, kulturních, jazykových a nacionálních rovin, jeho desinformační kampaně mají proto široký zásah.

Chekinov s Bogdanovem uvedli, že informační a psychologické zájmy budou na vrcholu všech forem a metod operací v příštích válkách. Jejich cílem bude získat nejen kontrolu nad zbraněmi, ale i snížit morálního a psychologického ducha v opozičních silách a u veřejnosti. Takové operace budou základem ruského vítězství.

Rusové se už dnes domnívají, že jejich informační válka je na takové úrovni, že jsou schopni dosáhnout svých strategických cílů.

Konvenční vojenské síly jsou v Rusku redukovány na minimum a jsou nahrazeny efektivním využitím internetu. Internetová síť je využívána k pozměňování uvažování občanů států, které jsou cílem agrese. Informační zdroje jsou jedním z nejefektivnějších typů zbraně, dá se pomocí nich destabilizovat celá země.

Lidé v napadené zemi přestanou věřit svým politikům, ozbrojeným složkám, státním institucím, naopak začínají podporovat agresora, který jde ve skutečnosti proti jejich vlastním zájmům.

K ovlivňování mysli a rozhodování osob kromě desinformací se mohou využít emoce, které v člověku vybudí určitý psychologický stav, za kterého se s jedinci dají provádět další operace. Pod emocemi lze například ovlivňovat rozhodování. Pokud se nepodaří ovlivnit přímo politiky, je potřeba ovlivnit veřejné mínění a politici se pak budou snažit získat podporu u voličů s tímto pozměněným uvažováním.

 
Tlak na média a jiné organizace

Cílem informační války je mimo jiné rozbít vztahy s jinými státy a diskreditovat vládní a nevládní oponenty. K tomu se dají využít v zemi zaběhlá média, pokud se Rusku podaří dostat je pod kontrolu. Masmédia mohou vyvolat chaos a zmatek a demoralizovat společnost.

Příkladem může být vysílání kanadské televize CBC, která ve zpravodajství uvedla, že přítomnost kanadských vojáků v Litvě na cvičení NATO může být vnímáno jako provokace, protože vojska budou působit u hranic Ruska v bývalém satelitním státě. Tím televize podryla důvěru občanů ve svou armádu.

Nejsou to ale jen média. Všechny veřejné instituce v zemi jsou vystaveny útokům, včetně náboženských a kulturních organizací, nevládních organizací, veřejných hnutí a akademiků financovaných ze zahraničí. Rusko se snaží mít vliv na bezpečnostní odborníky a osoby z think-tanků.

Spolu s informační válkou Rusko sestrojilo informační vojko, které sestává z hackerů, novinářů, specialistů na strategickou komunikaci a psychologické operace. Dále tu jsou jazykově vybavení specialisté, aby akce mohly cílit na nerusky mluvící obyvatelstvo. Jazyková vybavenost ruských špionů je na takové úrovni, že obyvatelé zasažené země z mluveného projevu nerozpoznají, že nejde o jejich občana.

V zemích zakládají neziskové organizace, které provádí hybridní operace. Členové takové organizace pak bývají obyvatelé zasažené země. Ti se snaží zdiskreditovat vládní agentury, snížit jejich prestiž u spoluobčanů a podkopat důvěru občanů v právní aparát i v ozbrojené složky. Dále skupují média, provádí informační operace a navrhují delegáty do lokálních voleb.

Lze prokázat přímé vazby mezi Ruskem a politickými stranami. Ruskem je financována například francouzská Národní fronta. V českém prostředí Martin Nejedlý zůstal na Pražském hradě v roli poradce Miloše Zemana díky penězům z ruského ropného gigantu Lukoil (není v publikaci, pozn. redakce).

Operace si kladou za cíl deprivovat nepřítele a snížit jeho schopnost bojovat, působí ale i na ekonomiku země, akademickou sféru, technologie, politiku, životní prostředí, morálku a kulturu.

Zajímavé je, že naprosto stejné metody používá i Islámský stát.

 
Informace z ruského úhlu pohledu, hackerské útoky

Informace se z ruského úhlu pohledu mohou nacházet v tištěných médiích, v televizi, v rádiu, v hlavách lidí, v počítačích i ve smartphonech. Přenos informací může být naopak uskutečněn přes desinformace v médiích, nebo mohou být na veřejnosti neustále opakovány manipulátorem.

Nástroji ruské informační války tak mohou být DDoS útoky, pokročilé exploitační techniky, ale i RT televize a Sputnik.

Hackerské útoky cílí na různé zájmy, ale jejich hlavním cílem je pravděpodobně vyvolat paniku u veřejnosti. Proto nelogicky cílí na různé organizace, aniž by to mělo nějaký hlubší význam.

Ruská informační kampaň je provázena paděláním dokumentů a tyto dokumenty bývají předkládány veřejnosti jako získané hackerskými útoky. To má své výhody. Jednak lidé věří, že Rusko je v hackerských aktivitách silnější, jednak taková legenda je poutavá pro novináře a informace šíří dál.

Vzpomeňme si tak například na hacknuté e-maily premiéra Sobotky, nebo na prakticky totožný scénář s e-maily Hillary Clintonové (není v publikaci, pozn. redakce).

Rusko dále využívá asymetrické odpovědi, například hrozby nukleárním útokem. Smyslem takových informací je, aby reakce Ruska nešly předvídat a snaží se vyvolat pocit, že je Rusko nezodpovědné.

 
Farmy trollů a botnetů

Trollové jsou fiktivní účty na síti, řízené reálnými živými lidmi, botnety jsou naopak účty, které řídí automatické procesy. Obě dvě skupiny se zaměřují hlavně na čtenáře diskusí pod internetovými články. Takové falešné účty mají různou úlohu.

Šíří především desinformace z loutkových médií, ovlivňují diskuse, zveřejňují provokující argumenty.

Novináři si navíc skrze trolly uvědomují, že psát proti Rusku se nevyplácí. Čelí riziku poškození své reputace, útokům na osobní život, finanční i sociální zázemí. Přesto se najdou novináři, kteří tlaku dokáží odolat a v kritice Ruska pokračují (v České republice například Ondřej Kundra). Jiní novináři rezignují.

Trollové tvrdí, že naši představitelé nám lžou, lžou a opět lžou, ale tady a tady se říká pravda. Získávají si postupně podporu frustrovaných občanů a ti jim pomáhají šířit desinformace a podkopávat důvěru ve stát. Nepravdy nutně nemusí být konzistentní, cílem je podkopat důvěru lidí v existenci objektivní pravdy, ať už v médiích nebo u oficiálních zdrojů.

Navíc není možné tolik lží vyvracet. Vymyslet si lež lze snadno a okamžitě, ale prokázat jí zabere mnoho úsilí a času. Pravda pak přichází až v době, kdy společnost žije novou lží a starší téma už nikoho nezajímá. Na tomto principu vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman (vsuvka redakce) a o pár let později Donald Trump.

Na sociálních sítích navíc existuje mnoho účtů, které jsou důvěryhodné a mají velký počet followerů. Ty se zatím nevyužívají na nic jiného než na budování této důvěryhodnosti a získávání co největšího počtu diváků. Také vyvíjejí metody, jak nebýt na sociální síti identifikován jako falešný profil. Rusko ale umí i hijacknout existující účty významných lidí a ve vhodném okamžiku obojí využít v informační válce.

 
Rusku otevřelo oči Arabské jaro

Rusku otevřelo oči Arabské jaro, které ukázalo informační převahu západu. Podle ruského generála Makhmuta Gareyeva byla západní informační technologie využita k rozpoutání arabského jara.

Ale internet samotný byl už v roce 1996 prohlášen ruskými bezpečnostními službami za hrozbu. V Rusku úředníci nesmí používat zahraniční software, ani komunikační kanály.

Zakázáno je používat mnoho dalších zahraničních služeb, ale i počítačových her.

Americký poskytovatel streamových médií Netflix je prý financován americkou vládou, uvedl ministr kultury Vladimir Medinski. I hra Pokemon Go je prý součástí západní informační války. Ministr komunikací a masmédií Nikolay Nikirofov uvedl, že hra slouží jako sběr informací z celého světa pro zpravodajské služby.

Andrey Lugovoy, bodyguard KGB, sponzoroval zákon, který kriminalizuje vliv zahraničních organizací na ruské televize – tento krok si lze vysvětlovat jako signál špatného domácího mínění o politice Ruska.

Nedávno byla Levada-Center, nezávislá agentura veřejného mínění, označena za zahraničního agenta.

 
Poučit se lze z okupace Krymu

O vedení informační války na poli technologickém se lze v mnohém přiučit z událostí na Ukrajině.

Ukrajinští představitelé chybovali, když používali mailové servery v Rusku. Rusové se tak k jejich citlivým datům nemuseli vůbec dostávat skrze hackerské útoky, měli je prostě zpřístupněné na vlastním území.

Rusové také získali převahu a fyzickou kontrolu nad internetovou infrastrukturou v počáteční fázi obsazování Krymu. Získali kontrolu nad IXP (Internet Exchange Point) v Simferopolu a přerušili kabelové spojení. Dřív se při okupacích obsazovaly televize, rádia, redakce novin, dnes se vypíná internetové připojení.

Rusové dále na Ukrajině využili sofistikované útoky zahrnující GPS jamming (rušení signálu) k vyřazení navigačních systémů.

Mimo Ukrajinu se Rusko zajímá i o podmořské komunikační kabely (vody Skotska), zájem projevují i o satelitní komunikace. Zkušenosti s ukrajinským civilními telekomunikačními infrastrukturami vedly k informační dominanci na Krymu v březnu 2014.

NATO by proto mělo být připravené na zhroucení kyberstruktury a hardwaru, síťových serverů, podmořských kabelů a přerušení dodávek elektřiny.











Volba lidskosti