POSLEDNÍ ČLÁNKY



Přece není možné, abychom zapomněli, jak moc si hodně z nás přálo konec té předchozí vlády a teď bychom si ji měli naordinovat znovu? Má se těch dalších odhadovaných 100 tisíc lidí opravdu ocitnout jako bezdomovci na ulici? Kolik z nich bude těhotných a kolik osamělých živitelek? Do jakého lágru budou odkázáni duševně nemocní příště? Chceme dát zelenou byznysu s chudobou? Je možné to všechno nevidět? Těší se někdo na další zvýšení spotřebních daní? Nebo snad uvěřit předvolebním slibům těch, kteří považují všechny sociálně slabé za nemakačenka? Nebo snad Babišovi?

Na co by volič zapomínat neměl, je skutečnost, kolika handicapovaným se za vlády Petra Nečase zhoršily jejich životní podmínky, kolik živnostníků zkrachovalo, kolik zaměstnanců bylo propuštěno, kolik nezaměstnaných nemohlo sehnat práci, třebaže pracovat chtěli, kolik „sociálně slabých“ se ocitlo v ghettech na okraji společnosti, kolik rodičů-samoživitelů se ocitlo v bezvýchodné situaci, kolik důchodců si nemohlo pořídit ani nezbytné léky. Jenomže před tímto nebezpečím – tedy nebezpečím vyostřeného narušení sociálního smíru – nás ODS ani TOP09 varovat nebudou… (Pochopitelně ani mainstreamová média)

Nikdo v politice není andílek a tedy ani žádná strana není svatá, přesto dělení na pravici a levici je stále legitimní. Mediální masírku si můžeme naordinovat, nebo ne. Když už, tak hodnotit kritickým rozumem. Pokud pravice poskládá dost hlasů, máme pokračování minulé vlády. Komu to vyhovovalo, tak bude volit tam, kdo chce změnu v sociální oblasti, chce zajistit přístup všech ke vzdělání i lékařské péči, dokáže se přenést přes neoliberální myšlenku každý sám na sebe a za sebe k sociálnímu smíru, bude volit levici. Tak jednoduché to je :)

.

Volně k tématu:

• Veronika Sušová-Salminen: Ode zdi ke zdi. Vládní krize jako krize české demokracie

Korupce, zneužívání funkce a přivlastňování veřejných zdrojů, pasivita a odcizení voličů, arogance politiků a paralýza veřejné kontroly – všechny tyto problémy jsou jasnými příznaky privatizace veřejného prostoru a politiky. Současná kauza jasně ukazuje na to, že tato privatizace je realitou, ba normou.

• Eduard Chmelár: Zachraňme demokracii

Demokracie je dnes v podstatě nahrazena oligarchií. Nastolit znovu demokratické poměry lze už jen nenásilnou revolucí, která vrátí rozhodování k lidem, a to i v ekonomických otázkách. Týká se to na prvním místě Evropské unie.

• Rádio Vatikán: Nastoluje se nová neviditelná tyranie

Finanční krize, kterou procházíme, nám dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly. Starozákonní zbožňování zlatého telete (srov. Ex 32, 15-34) dnes ilustruje nový, nelítostný výjev – fetišismus peněz a diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel.

• Michal Rusek: Média – intelektuální prostituce?

Pokud vlivná (klíčová) novinářská místa obsadí „ti, kteří spolu mluví“, je zcela zákonité, že se politika v určité zemi „zabetonuje“ na té úrovni poznání společenských jevů, na kterou ta či ona parta „dosáhne“.

• Jiří Pehe: Zahnívající partokracie

Podle prestižního týdeníku The Economist je Česká republika zahnívající partokracií. Politické strany se už v 90. letech zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá enormní korupcí. O tom vypovídají podle týdeníku nejen různé studie vypracované nezávislými odborníky v České republice, ale i pravidelné průzkumy Transparency International.

• 15M: Co chtějí Španělé, Brno 2. 6. 2011

Momentální situace se však netýká jenom Španělska, ale i dalších zemí včetně ČR. Proto zveme obyvatele České republiky, aby se přidali k našim požadavkům a vyjádřili tím svou nespokojenost s korupcí v politice, která nás dovedla až k ekonomické krizi, jejímiž důsledky trpí běžní lidé a nikoliv skuteční viníci.

• Michal Rusek: Hluší demokraté – zcela nefunkční projekt Státní pokladna

V demokracii nelze říct, že budu dělat něco špatného.  Veškerá politika spočívá v psychologickém „umění“ přesvědčit o správnosti svých činů rozhodující většinu. Nejde tedy o správnost činů, ale o získání podpory. O toto jde, toto je smutná podstata demokracie.

• Ladislav Štítkovec: Demokracie v České republice je jen iluze. Postavme se aroganci moci

Podle prohlášení OSN Mezinárodní den demokracie poskytuje příležitost k přezkoumání stavu demokracie ve světě. My dnes chceme poukázat především na katastrofální stav české demokracie. Mnoho lidí v naší zemi se naivně domnívalo, že po sametové revoluci jsme se ocitli ve vysněné demokracii. Nyní si uvědomují, že současný politický systém neslouží jim, ale jen vládnoucím elitám. Za 23 let fungování tzv. zastupitelské demokracie můžeme vyjmenovat stovky a více případů, kdy politici rozhodovali bez ohledu na to, jaký byl postoj většiny občanů v naší zemi.

• Martin Josse Helman: Iracionální moc volebních obrazů

Volby se vyhrávají přeludy. Sugestivními obrazy. Důležité přitom je, aby do nich co nejvíce lidí chtělo spontánně projektovat to, po čem touží. Ten, kdo si to neuvědomí, nemůže uspět. To ovšem nutně neznamená, že motivace politických vůdců nemůže být čistá. Tato forma manipulace je za současného stavu, v němž se lidé nacházejí, nevyhnutelná. Jednota a tím i síla hnutí ve společnosti vzniká převedením zájmů jednotlivců na „nejnižšího společného jmenovatele“ a to jsou zpravidla city, vášně, pudy a velice jednoduché myšlenky.

•  Nabubřelé ego a povrchnost novinářů jako ta lepší varianta

Budeme-li přemýšlet o bohatství naší země, neměli bychom kromě přírodních a lidských zdrojů zapomenout na mediální krajinu. Plné a jasné vědomí hlubokého významu této cennosti je přesně to, co nám chybí, co obvykle nevnímáme vůbec, či jen velmi omezeně.

• NEO2011: Občanská žaloba

Jsme svědky drancování veřejných zdrojů. My všichni neseme díl odpovědnosti za dnešní stav společnosti. Umožnili jsme vládnout těm, kteří upřednostňují osobní prospěch. Zvolení zástupci mohou dělat pouze to, co jim dělat dovolíme. Dovolili jsme jim příliš. Dovolili jsme si být příliš dlouho pasivní. Nyní už nechceme jen nečinně přihlížet k prohlubujícímu se mravnímu a hospodářskému rozkladu země. Odpovědný občan by měl dávat podněty k nápravě stavu, tak, aby se průběžně podílel na správě obce i státu. Součástí těchto podnětů musí být i upozorňování na zřejmé porušování pravidel a zákonů, jež ve svých důsledcích vede ke drancování veřejných zdrojů. Rozhodli jsme se proto využít svých občanských práv a začít plnit svoje občanské povinnosti.

• Dvě příčiny: Vytěsňování a faleš

Je zvláštní, jak velice se liší pohled na přítomnost v závislosti na tom, odkud naši společnost mysl pozoruje, co vidí oči, nebo dokonce co oči vidět chtějí a co vyloženě nechtějí. Vytěsňování faktů o skutečném světě, o realitě, je vědomé i nevědomé, děje se automaticky.

• Stát a Evropa jsme my – umřel Jiří Dienstbier

Poslední text pana Jiřího Dienstbiera: „Proti pravicově fundamentalistickému zpochybňování aktivních funkcí státu je třeba důrazně prosazovat pochopení, že hodnotu státu určuje míra vědomí, že stát jsme my. My občané stát potřebujeme pro zajištění veřejných služeb – školství, zdravotnictví, kultury, sociální spravedlnosti, zdravého životního prostředí. Ani bezpečnost, služby policie, hasičů, armády, zahraniční politiku, ani pravidla podnikání, která znevýhodní chamtivost a budou překážet propojení businessu s politikou, nám nezajistí žádná ruka trhu. To je role státu.“













Volba lidskosti