POSLEDNÍ ČLÁNKY



Ač jsem bývalý kuřák, mám už dost různých paradoxů.

Jdu z nákupu, obtěžkán zavazadlem a vstoupím do našeho paneláku. Vyvalí se na mne kyselý tabákovo-spalinový smrad. Udýchaný z cesty lapám po dechu a přeji si co nejdříve zmizet do svého bytu. Nastupuji do výtahu a dostávám další ránu v podobě ještě silnějšího zápachu. Couvám, zatajuji dech, otevírám okna na chodbě a raději použiji schodiště. Vyšplhám se do třetího patra, odemykám byt a s obrovskou úlevou do něho vstupuji.

Otevřu noviny a čtu, že chtějí zakázat kouřit ve všech restauracích. A tak si říkám, co to má znamenat? Do restaurace jdu několikrát za pět let, ale do domu a výtahu chodím prakticky denně. Přemýšlím a otevřu okno, abych si mohl vyvětrat byt a zbavit se toho odéru, který se na mne přilepil. Ale ouha! Začne se ke mně linout kouřový kandel z cigaret právě procházejících lidí pod okny a z oken šlukujících sousedů. A to už je na mne moc. Zavírám okna, abych neměl z bytu putyku 4. cenové skupiny.

Z předešlého tedy zní jedno ponaučení:

Naši zákonodárci nás mají tolik rádi, že nám chtějí zakázat kouřit v hospodách a v restauracích, tedy v místech, která si můžeme svobodně vybrat, nebo tam třeba vůbec nechodit, ale když dojde na naše domovy, tak je tato věc legislativcům ukradena. Je to pokrytectví, nebo záměr?

Říká se, že nejhorší jsou odnaučení kuřáci. Jenže tady jde o princip.













Volba lidskosti