POSLEDNÍ ČLÁNKY



Přinášíme vám jeden ze starších zápisů z jednání nejznámějšího českého whistleblowera Libora Michálka s členy České pirátské strany. Diskuse se uskutečnila krátce poté, co předseda Strany zelených Ondřej Liška potvrdil jeho kandidaturu do Senátu – a to ještě předtím, než proběhlo společné jednání všech tří koaličních stran (Piráti, SZ, KDU-ČSL). Libor Michálek se tak mohl veřejnosti jevit jako stranický kandidát Strany zelených a to Piráty, kteří s Michálkem jednali už na Pirate Party International – General Assembly in Prague, značně rozčílilo.

Jednání se uskutečnilo 28. června 2012 v pražské restauraci Herečka a Evropský rozhled byl k němu jako jediný z médií přizván. Jelikož diskuse trvala několik hodin, rozhodli jsme se zápis rozdělit na několikadílný seriál.

 

Libor Michálek jedná s předsedou českých Pirátů Ivanem Bartošem během Pirate Party International - General Assembly in Prague o možné kandidatuře do Senátu. Praha, 13.-15. duben 2012, foto: Roj


 

19:25 28.6.2012, Mikuláš Ferjnečík

Mikuláš Ferjenčík, místopředseda České pirátské strany (Piráti), se ujímá úvodního slova.

Navazuje na nedávnou aféru, kterou kolem kandidatury Libora Michálka do Senátu vyvolala Strana zelených (SZ), když si de facto přivlastnili kandidáta jako svého.

První setkání Libora Michálka a předsedy Pirátů Ivana Bartoše proběhlo už během Pirate Party International – General Assembly in Prague, a už tehdy se hovořilo o možné kandidatuře. Stejně tak se kandidatura do Senátu řešila dlouho předtím i na úrovni pirátského předsednictva.

Zeleným informace o kandidatuře unikla v tiskové zprávě ze setkání republikové rady SZ, a to ve zkreslené podobě. Předseda SZ, Ondřej Liška, potvrdil kandidaturu Libora Michálka do Senátu za SZ ještě předtím, než proběhlo společné jednání všech tři stran (SZ, Piráti, KDU-ČSL), které se mělo konat 27. března – SZ, Pirátů a KDU-ČSL.

Podle Mikuláše Ferjenčíka má trojkoalice šanci uspět ve volbách.

Členská základna Pirátů je však rozdělena na dva tábory, na ten, který se domnívá, že ze strany koaličních partnerů problémy nenastanou, a na ten, který je přesvědčen, že problémy nastanou.

 
19:28 28.6.2012, Ondřej Profant

Pražský předseda Ondřej Profant je pro podpoření kandidatury do Senátu. Navrhuje hlasování.

 

Libor Michálek vypráví o korupci na SFŽP během protestů Holešovské výzvy, Praha 15. duben 2012


 

19:29 28.6.2012, Libor Michálek

Libor Michálek na úvod sděluje pár slov o sobě.

V roce 2010 upozornil policii na skutečnosti, které nasvědčovaly korupčnímu jednání v souvislosti se Státním fondem životního prostředí (SFŽP).

Od roku 1996 pracoval ve Fondu národního majetku, kde se připravovala privatizace řady státních firem. Už tehdy kritizoval pomalou privatizaci bank a skutečnost, že stát přišel o majetek v řádu miliard korun.
Komise pro cenné papíry – Private Investors

Jako referent pracoval na Úřadu pro cenné papíry, od roku 1998 potom ve vedoucích funkcích Komise pro cenné papíry.

Komise v roce 2005 vyšetřovala kauzu Private Investors, která byla hodně propojená s politiky. Šlo tehdy velmi zjednodušeně o to, že obchodník s cennými papíry, který dejme řečeno měl tisíc klientů, systematicky uzavíral ziskové obchody pouze pro určitou vybranou skupinu prominentů, a všichni ti ostatní klienti pak byli ztrátoví, nebo měli minimální zisky.

Obchodníci s cennými papíry totiž nemuseli do několika sekund nahlašovat České národní bance nebo Komisi pro cenné papíry, jaké obchody a pro jaké klienty uzavřeli. V realitě to probíhalo tak, že během dne obchodník uzavřel sto či dvě stě obchodů a až po uzávěrce se rozhodovalo, které obchody se přiřadí kterému klientovi. Byla to ideální platforma, aby se systematicky ziskové obchody připisovaly prominentům a ty ztrátové, či s minimálním ziskem, ostatním klientům.

 
Penzijní fondy

V České národní bance působil v oblasti penzijních fondů v letech 2006 – 2010. U penzijních fondů to bylo jako u Private Investors, jen ve větším měřítku.

Dejme řečeno, že aktiva penzijních fondů byla 200 mld. korun, z toho 5 mld. patřilo akcionářům a 195 mld. klientům. Někdy v roce 2009 došlo ke zhodnocení majetku zhruba o 5 %, takže z 200 mld. se dostáváme na hodnotu 210 mld. korun.

Standardně by asi člověk očekával, že se tento majetek rozdělí v poměru 1:40, to je nějakých 250 mil. pro akcionáře a 4,75 mld. pro klienty. Opak byl však pravdou, klienti dostali dvě miliardy a akcionáři osm miliard. Akcionáři tak zhodnotili svůj majetek o 160 %, zatímco klienti jen o 1 %.

To se Liboru Michálkovi samozřejmě nelíbilo a následně byl bankovní radou odvolán z funkce.

 
Státní fond životního prostředí

V roce 2010 Libor Michálek dostal nabídku od pana Knetiga, který byl poradcem tehdejšího ministra Drobila, aby šel na SFŽP a provedl tak zvanou transformaci v „zelenou banku“.

Vzhledem k tomu, že v té době Libor Michálek neměl zkušenosti s transformacemi investičních fondů na podílové fondy, bral tuto nabídku jako profesní výzvu.

Nicméně záhy po jeho jmenování se ukázalo, že jeho úkolem bude něco úplně jiného. A to něco jiného později vyústilo v podání trestního oznámení. Ministr ho následně z funkce odvolal, poté sám skončil ve funkci. Celá kauza skončila bitvou, která má dozvuky ještě dnes. Například v úterý mu oznámili, že státní zástupkyně navrhla zastavit trestní řízení vůči panu Drobilovi.

 

Libor Michálek si získává podporu členů České pirátské strany během společné diskuse, která se uskutečnila 28. června 2012 v pražské restauraci Herečka. Zprava sedí Michal XChaos Polák a pražský předseda Pirátů Ondřej Profant. Fotku jsme poctivým způsobem zkopírovali z Pirátských novin, aniž bychom se redakce zeptali o svolení.


 

Volby do Senátu

Pro koho ten Michálek dělá?

Poté, co vypukla v roce 2010 kauza na SFŽP, se Libor Michálek nechtěl aktivně spojovat s politickými stranami. Už tehdy bylo mnoho spekulací, pro koho vlastně pracuje.

Někteří si mysleli, že pracuje pro ODS, protože střední Čechy chtěly peníze na čističky odpadních vod. Když se však odmítl podepsat pod čistírnu odpadních vod Praha, bylo jasné, že pro ODS nepracuje.

Další spekulace byla, že pracuje pro pana Tůmu, který byl dříve guvernérem ČNB a angažoval se na Magistrátu hl. města Prahy. Pan Tůma totiž také silně kritizoval výstavbu pražské čističky. Nakonec se ukázalo, že nepracuje ani pro pana Tůmu.

A nepracuje ani pro TOP09, protože kritizuje některé kroky pana Kalouska.

Na závěr se spekulovalo, že pracuje pro Věci veřejné, protože se prý setkal s jejich poslankyní kvůli etickému kodexu.

 
Nechce být členem politické strany, ale vstoupit do politiky je záhodno

Od pana Bělobrádka dostal nabídku, aby v březnu 2011 kandidoval do Senátu přímo za KDU-ČSL. Nechtěl však, aby na kauzu SFŽP bylo nahlíženo tak, jako je dnes nahlíženo třeba na kauzu regionálního operačního programu Severozápad.

Kvůli kauze na SFŽP by zatím nerad vstupoval do nějaké politické strany, protože je stále otevřená. Zároveň však nechce čekat dalších pět let, než kauzu projednají soudy. V současné době je záhodno, aby se do politiky dostávali lidé, kterým jde o transparentnost, doslova – kterým jde o dobrou věc.

Piráti mu byli velmi sympatičtí právě svým programem, i když mediálně je strana známá spíš protesty proti dohodě ACTA. Pirátský program je z větší části o tom, jak předcházet systémové korupci, jak nastavit volební systém tak, aby nebyly systematicky diskriminovány menší strany, a zabývá se i transparentností státních institucí a státem ovládaných podniků.

Prostě aby se nedělo to, co jsme mohli pozorovat před pár týdny, když se nějaký novinář dotázal Českých drah, jaké jsou jejich náklady na marketingové a jiné pseudoslužby, a České dráhy odpověděly, že si záznamy nevedou. A přitom právě náklady na tyto pseudoslužby jsou potenciálem pro miliardové úspory.

 
Proč koalice Pirátů, SZ a KDU-ČSL?

S předsedou Pirátů Ivanem Bartošem se sešel už před třemi měsíci na mezinárodní pirátské internacionále v Praze, kde společně jednali o možné kandidatuře do Senátu.

Zároveň si však uvědomoval, že je potřeba mít širší základnu, když už by do toho šel. A čistě z hlediska programového se mu jevila Strana zelených jako strana, která je na společné lodi s Piráty. Současně ale cítil také vnitřní potřebu kontaktovat pana Bělobrádka, protože ten se na něj obrátil už někdy před více jak rokem.

Tyto lidi vnímá jako ty, kteří míní boj s korupcí opravdu vážně.

Česká republika přichází podle průzkumů až o 100 mld. korun ročně, což přesahuje i odhady nelegálních obchodů s drogami v České republice.

Je stále přesvědčen, že je možné udělat programový průsečík tak, aby obsahoval maximum z programu všech tří koaličních stran. Na druhé straně se nediví naštvanosti Pirátů poté, co se na veřejnost dostala ona nešťastná vyjádření, že je pomalu stranickým kandidátem SZ. Sám byl naštvaný a nejradši by s kandidaturou prásknul, na druhé straně si uvědomuje, že je dobré vyčkat, až emoce trošku opadnou.

 
Zkušenost s lidoveckým NERVem, aneb emoce je lepší nechat nejdřív opadnout

Podobnou chybu udělal před rokem, když mu pan Bělobrádek nabídl, aby vstoupil do „NERVu“, to znamená do určité ekonomické rady, která by přinášela alternativní pohledy na důchodovou, ale i zdravotnickou reformu a řadu dalších.

V té době však Libor Michálek odjížděl na dovolenou a v tom mezičase kdosi vypustil do tisku, že povede lidovecký „NERV“. A to ještě ani netušil, že v tom „NERVu“ má být i pan Petrák, který byl představitel společnosti, která byla s korupcí na SFŽP prošetřována.

Když to zjistil, dle vlastních slov málem spadl pod stůl a byl hodně naštvaný. Další jednání de facto utnul. Nicméně potom se ty věci nějakým způsobem vysvětlily.

To co se odehrálo kolem firmy Mott MacDonald, kde byla odejita paní Pošvárová, byla další velmi zajímavá kauza kolem dálnice D47, týkala se toho, jak různé poradenské firmy konsolidují projekty velkých investorů.

„Nechám otevřenou otázku, zda kvůli jednomu vyjádření pana Lišky totálně zabít potenciál zviditelnit menší politické strany a ukázat, že možné prorazit do politiky a demonstrovat schopnost dohodnout se na programu,“ uvedl na závěr Libor Michálek.













Volba lidskosti