V úterý 12. května 2015 došlo k zásadnímu průlomu v jednáních o Ukrajině na schůzce Lavrov-Kerry v Soči. Média podřízená stávajícímu typu moci a jeho paradigmatu si nejdříve vůbec nevěděla rady s tím, jak o schůzce informovat („naše“ i zahraniční). Ministr zahraničí USA zde totiž pronesl formulace, které se naprosto lišily od linie, která byla médiím a dalším slouhům vnucována. Kerry zde mj. uvedl:
„Důrazně jej vyzývám, aby si to rozmyslel. Pokud by se pustil do těchto akcí, vážně by to ohrozilo dohody z Minsku. Byli bychom tím velmi znepokojeni a mohlo by to přinést významné důsledky… Žádám všechny, aby se zapojili do naplňování dohody z Minsku a o politické řešení. Zdržte se samostatných silových akcí…“
Proč takto radikální změna postoje? Někteří to vysvětlují jednoduše a prostě „zmoudřením“ americké administrativy. Omyl. Není to zmoudření, ale spíše panický ústup tváří v tvář tvrdé realitě, kterou si USA a její eurovazalové neuvědomili v důsledku Velké ukrajinské lži, které sami podlehli. A najednou před ní stojí… Ale postupně – od oficiálních informací k pochopení toho, o co jde.
.
.Rozhovor ministrů zahraničí Lavrova a Kerryho v Soči o Ukrajině a Íránu – 12. květen 2015
.
Kdo a jak informuje
První reakci na významné setkání přinesly Literární noviny, a to textem, který napsal přímo sám vydavatel M. Pavel. Upozornil v něm mj. na rozpaky médií, pokud jde o informování o tom, co se vlastně událo: „Ctihodný německý Der Spiegel celý den váhal, zda informaci o jednání Kerry-Lavrov-Putin vůbec zveřejnit. A nebyl v tom sám. Odhodlal se až večer. Bude to ještě zajímavé….“, viz text Téměř utajená schůzka .
Kompletní záznam tiskové konference Lavrov-Kerry v angličtině najdete zde: Press Availability With Russian Foreign Minister Sergey Lavrov .
K tomu podrobný komentář v češtině: Vážné varování do Kyjeva z úst šéfa americké diplomacie. Jestli začnete zase útočit, přijdou následky .
Se zpožděním informaci o jednání přinesly i další média, např. Novinky.cz: Kerry na jednání s Lavrovem a Putinem kritizoval Kyjev .
.
O co jde
USA se doposud snažily krýt veškeré Porošenkovo počínání, který je sám pod tlakem radikálů. Současná ukrajinská moc nenacházela jiné východisko ze současné neřešitelné ekonomické situace, než rozpoutat konflikt s Ruskem. V rámci něj pak zčásti zfanatizovat (zfašizovat) a zčásti likvidovat vlastní obyvatelstvo. Počítala přitom s bezvýhradnou podporou USA a s tím, že USA dotlačí EU k přímé vojenské akci Ukrajině. Čím větší bude konflikt s Ruskem, tím větší šance pro přežití současné moci na Ukrajině. A USA tlačily na pilu. Euroreprezentace se ukázala mimořádně slabá a ustupovala a ustupovala, jen občas projevila náznak dočasného vzdoru.
Proč najednou taková změna? A je jen dočasná, nebo se jedná skutečně o zvrat?
Jak již jsem mnohokrát napsal, Putin se za žádnou cenu nechce nechat vtáhnout do vojenského konfliktu s EU (podporovanou USA). Poté, co situace vygradovala tak, že mnozí europolitici začali věřit fikci o nebezpečí ze strany Putina, dal Putin (prostřednictvím Lavrova) Kerrymu jednoznačně najevo, že bez jakýchkoli zábran obětuje obyvatelstvo východních částí Ukrajiny. Čím více se toto obyvatelstvo (bez podpory ze strany Ruska) bude bránit, tím větší budou masakry tohoto obyvatelstva ze strany současné ukrajinské moci a tím hrůznější bude kontext, ve kterým praskne Velká ukrajinská lež. To, co by se odehrálo, pokud by Rusko dalo ruce pryč od východní části Ukrajiny, by nebylo možné mediálně kamuflovat. Ani „našimi“ médii. A Putin by za to nenesl žádnou odpovědnost. O tu by se dělily USA s euroreprezentací.
Jak se do této pasti diplomacie USA a EU dostala? Jde o souběh několika faktorů:
1. Důsledek slepé uličky, do které vede překrývání vnitřních problémů vytvářením vnějšího nepřítele.
2. Důsledek překrývání jedněch konfliktů ještě většími.
3. Především pak důsledek toho, že tvůrci současné propagandy byť i jen částečně, ale dostatečně uvěřili vlastním lžím a představám. Tomu, jak se snažili konflikt vylíčit. K tomuto uvěření byli svým způsobem dotlačeni těmi, co této propagandě uvěřili.
4. V neposlední řadě, ale spíše z dlouhodobého hlediska, je to projev krize dosud vládnoucího základního ideového paradigmatu vyjednávání vlivu uplatňovaného strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, viz: REFORMY (16) Čtecí prizma současného dění .
Podrobně pak viz 5. kapitola monografie (formát PDF) Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb .
.
Otevřelo se startovní okno
V úvodu k letošnímu seriálu o reformách jsem 1. února 2015 jako jeden z úkolů uvedl:
>>Sledovat vývoj z hlediska vytvoření „startovního okna“ pro prezentaci výsledků v prakticky využitelné podobě. – O tom podrobně pojednám v dalším pokračování. Předběžně řečeno jde o to, že selhávání současné euroreprezentace a poměrně dramatický vývoj, který je důsledkem tohoto selhávání, povede během několika měsíců k tomu, že bude nutné podstatným způsobem přehodnotit přístupy k řešení problémů. Ty se budou nadále vyhrocovat a doznají nových podob. Jedním z efektů bude to, že se vyvstane, resp. zesílí poptávka po komplexní reflexi doby a návrhu komplexních řešení. Vývoj vedoucí k vytvoření „startovního okna“ je nutné monitorovat tak, aby ho bylo možné využít. (Pokud známe logiku toho, čím je určováno současné dění, můžeme předvídat, co se stane.)<<
Zdroj: REFORMY 2015 (1) Úvod k letošnímu seriálu .
K tomu pak na případu vývoje na Ukrajině jsem problematiku otvírání startovních oken pro prokomunikování reforem podrobně rozebral v článku uveřejněném ve čtyřech částech, toto je odkaz na první část: REFORMY (5) Otvírání „startovního okna“ – Ukrajina . Podle mě se právě nyní takové okno otevírá. Dokážeme toho využít?
Zdroj: Kerry-Lavrov: Zmoudření, nebo panický ústup?
