POSLEDNÍ ČLÁNKY



 
Volodymyr Baluch v dokumentárním filmu.
 

U příležitosti Dne ukrajinské vlajky se na Velvyslanectví Ukrajiny v Praze promítal dokumentární film Baluch: Putinův rukojmí pojednávající o životě politického vězně Volodymyra Balucha z vesnice Serebrjanka na Krymu. V prosinci 2016 si pro něj domů přišli pracovníci ruské Federální služby bezpečnosti (FSB) a následně byl odsouzen k tří a půl letému trestu odnětí svobody za údajnou snahu opatřit si zbraně a munici. Po promítání filmu následovala videokonference s režisérkou filmu Anželou Rudenkou.

Volodymyr Baluch je ukrajinský farmář, který se nesmířil s okupací Krymu. Odmítl se vzdát ukrajinského občanství a opakovaně vyvěšoval na svůj dům ukrajinskou vlajku, na zeď domu dával cedulku připomínající nebeskou setninu (sto lidí, kteří zemřeli při demonstracích na Majdanu). A protože se jako ostatní obyvatelé vesnice nenechal zastrašit, přišla si pro něj FSB a našla u něj doma zbraně a munici. On o zbraních a munici ve svém domě neměl ponětí, předměty nepoznával a ani otisky jeho prstů na nich nebyly. Přesto v současnosti sedí v ruském vězení, kde se mu prudce zhoršil zdravotní stav. Na zveřejněných záběrech je vidět, že s ním ve věznici jednají násilně.

Filmaři se vydali na okupovaný poloostrov natočit o jeho životě dokumentární film. Bez povolení krymských úřadů. Film není ale jen o Baluchovi, ale také o jeho rodině, která za něj trpí v rámci tzv. kolektivní viny. Mít jméno Baluch znamená, že nemůžete například získat práci ve zdejší škole, protože vaše jméno je spojeno „s teroristou“. Filmaři se šli osobně zeptat ředitelky školy, proč pro příjmení odmítla zaměstnat jeho příbuznou, ta se s nimi odmítla bavit a zavřela před nimi vrata. A ještě na filmaře zavolala ruské bezpečnostní služby s nepravdivým tvrzením, že pronikli na její pozemek. Dva vozy bezpečnostních služeb začaly po filmařích v oblasti pátrat, ale jim se díky pomoci přátel podařilo uniknout.

Z následné videokonference s režisérkou Anželou Rudenkou z Rádia Svoboda vyplynulo, že lidé v oblasti jsou rozděleni na dva tábory. Ti, kteří s okupací nesouhlasí, jsou ale zastrašeni to říkat nahlas. Lidé na ulici si nepovídají, aby náhodou neřekli něco, kvůli čemu by je někdo udal ruským bezpečnostním službám. Na druhou stranu i přes rozdílné postoje k okupaci Krymu se sebou lidé navzájem vycházejí dobře a komunikují spolu na jiná témata. Filmaři mají nyní zákaz vstupu na okupovaný Krym, protože tam filmovali bez povolení úřadů. Rodina, která po okupaci chtěla ve svém domově zůstat, má dnes jiný názor. Krym chce opustit.

Po skončení videokonference se na zahradě Velvyslanectví konala neformální debata, zejména k problematice politických vězňů na Ukrajině, ale též se diskutovalo o paralelách mezi současnou okupací Krymu a tehdejší okupací Československa.













Volba lidskosti