POSLEDNÍ ČLÁNKY



„Nebojme se, nebojme se být novináři, nebojme se být policisty, nebojme se být židy,“ řekl podle Českého rozhlasu francouzský premiér Manuel Valls. Nezapomněl na někoho? Měli by se muslimové jako Ahmed Merabet chlubit svým zaměstnáním u policie, ale ustrašeně tajit svou víru? A patří do dnešního Pochodu republiky v Paříži nacionalistická Národní fronta Marine Le Penové? Těšme se na odpověď chystaného čísla Charlie Hebdo.

Všichni jsou Charlie

Všichni jsme Charlie

V neděli 11. ledna prošel Paříží velký Pochod rebubliky, současně se konaly podobné pochody v řadě dalších francouzských měst. Francie tak dává najevo, že se nedá násilím, jako byly středeční masakr v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a páteční vraždění v košer obchodě Hyper Casher, zastrašit, že se nevzdá základních ideálů francouzské republiky: svobody, rovnosti a bratrství.

Vrazi z Charlie Hebdo a z Hyper Casher se přihlásili k islámu. Chérif a Saïd Kouachi tvrdli, že mstí proroka Mohameda na karikaturistech, kteří se ho opovážili zesměšňovat, a že vraždí pod vedením Al-Káidy v Jemenu (která si ve skutečnosti říká Al-Káida na Arabském poloostrově). Amédy Coulibaly, přítel bratří Kouachiů a člen stejné džihádistické buňky, v obchodě Hyper Casher pak prohlásil, že své útoky plánovali společně, a to pod vedením Islámského státu. Islamistická hesla vrahů způsobila, že se nikdo — doufejme že s výjimkou vyšetřovatelů — nezajímá, odkud vzala trojice Jestliže Manuel Valls říká zločinců vojenské zbraně, zato všichni mluví o islámu. Vedle obrovské vlny solidarity s oběťmi a podpory pro Charlie Hebdo se vzedmuly i dvě méně potěšitelné, naštěstí slabší, vlny, vlny nenávisti: jedna islamistická, druhá protiislámská. Islamisté z Al-Káidy a Islámského státu se nadšeně přihlásili k pařížským vrahům, a hned hrozí Evropě dalšími podobnými útoky. Islamofobové, xenofobové a nacionalisté zároveň jásají, že mají důkaz o zločinnosti islámu a nebezpečnosti přistěhovalců, vyzývají k pronásledování muslimů, odmítání uprchlíků a vyhánění přistěhovalců.

V Česku je méně muslimů než ve Francii, zato více islamofobů. Po zjištění, že Ahmed Merabet, jeden ze zabitých policistů, byl muslim, se Novinky.cz vyznamenaly titulkem „Odpravili vlastního‟ — jako by Ahmed Merabet pařížskou policii infiltroval ve službách Al-Káidy a vrazi v něm omylem zabili svého spolubojovníka, jako by každý muslim byl islamista, vrah a terorista. Jestliže Manuel Valls říká: „Nebojme se, nebojme se být novináři, nebojme se být policisty, nebojme se být židy,“ neměl by promluvit i o muslimech?

Přesné znění Vallsova výroku se těžko hledá, protože nejde o nejcitovanější část jeho projevu. Jde o projev ze sobotního shromáždění u košer obchodu Hyper Casher k uctění památky čtyř obětí pátečního útočníka. Věta citovaná Českým rozhlasem pak přesně zněla: „Nemějme strach, být novináři, být policisty, být židy, být občany.‟ Předseda francouzské vlády ovšem odpovídal na čerstvě zveřejněné prohlášení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který nabídl francouzským židům Izrael jako útočiště, a proto nejcitovanější z Vallsova projevu je, vedle slov „dnes jsme všichni Charlie, všichni policisté, všichni francouzští židé,‟ jeho výzva k francouzským židům: „Francie bez svých židů by už nebyla Francií.‟ V České republice víme, čím je naše země bez svých židů, stejně jako beze svých Němců, spíše jsme zapomněli, čím byla s nimi.

Když francouzské levicové strany, Socialistická strana, Zelení, Komunistická strana a Republikánské a občanské hnutí, přišly s myšlenkou uspořádat v neděli Pochod republiky, odmítly pozvat Marine Le Penovou a její Národní frontu. Nechtějí vylučovat její voliče, „Nebudeme nikomu kontrolovat stranické legitimace,‟ říkají socialisté, ale nechtějí napomáhat Marine Le Penové, aby si dělala reklamu a stavěla se do falešné role oběti.

Velmi ostře nacionalisty z Národní fronty odmítá Charlie Hebdo. Laurent Léger, jeden z jeho redaktorů, kteří přežili středeční masakr, řekl redaktorům Libération, že zrovna před vražedným útokem se bavili o tom jak co nejostřeji zesměšnit Michela Houllebecqa za islamofobní propagandu v jeho novém románu „Podvolení se‟ („Soumission‟, překlad arabského al islám). Jedna taková karikatura ostatně už vyšla na obálce zatím posledního čísla. Zvláště Cabu prý byl znechucen Houllebecqovým románem a tím, jaký užitek z něj bude mít Národní fronta. „Národní fronta nikdy nehájila humanistické hodnoty, svobodu a solidaritu jako Charlie. To není republikánská strana. Vždycky byla proti nám.‟ Národní fronta sice nikdy neposlala do redakce Charlie Hebdo zabijáky, ale nejméně desetkrát časopis žalovala pro urážku.

Na aktuální komentář Charlie Hebdo si musíme počkat do středy 14. ledna, až vyjde následující číslo. Charb, jeho šéfredaktor zavražděný bratry Kouachiovými, ovšem islamofobní nálady odsoudil už v roce 2011, krátce po žhářském útoku na tehdejší redakci. Navštívil tehdy divadlo Rond-Point, kde pro změnu katoličtí fundamentalisté protestovali proti uvedení divadelní hry Rodriga Garcii „Piknik na Golgotě‟. Charb tehdy prohlásil: „Mám plné zuby toho, jak se všichni znepokojují, že umírnění muslimové nereagují.‟ Odmítl samotný pojem umírněných muslimů, požadoval, aby se k lidem, kteří slaví Ramadán podobně jako on vánoce, nepřistupovalo jako k muslimům, ale jako k občanům. Žádat od francouzských muslimů, aby se jako umírnění muslimové vyjádřili k nějakému atentátu, je podle něj stejné, jako by od něj někdo vymáhal vyjádření k fundamentalistickým demonstracím před divadlem z pozice umírněného katolíka.

Než Charlie Hebdo vyjde, přispívají kreslíři z celého světa karikaturami k poctě zavražděným redaktorům a na jeho podporu. Na jedné z nich stojí dva zakuklení ozbrojenci zacákaní od krve, jeden drží v rukou otevřený Korán vzhůru nohama a stěžuje si druhému: „Kurva, s obrázky tomu bylo rozumět líp.‟ Na další stojí u policejního vozu vyjednavač s karikaturistou a vyjednavač volá megafonem: „Vzdejte se, nebo náš elitní kreslíř zkarikuje proroka!‟ Na jiné se dokonce sešli pařížští vrazi s německým hnutím Pegida; dva zakuklení ozbrojenci vyvolávají „My jsme islám,‟ a vedle dva Němci, jeden s vlaječkou a druhý s nápisem Pegida v rukou, podobně hlásají „My jsme lid.‟

Směr dnešního pařížského pochodu, z Náměstí republiky na Náměstí národa, se nesmí stát symbolem příštího vývoje evropské politiky. Dnes jsme všichni Charlie. Napořád musíme být všichni občany, hájit svobodu, rovnost a bratrství. Nesmíme se bát být novináři, být policisty, být francouzskými židy ani být evropskými muslimy.













Volba lidskosti