POSLEDNÍ ČLÁNKY



První příznak, že něco není v pořádku, se objevil v sobotu dopoledne na pražském hlavním nádraží, když do vlaku na České Budějovice nastoupili neonacisté. Bylo to tvrdé jádro české krajní pravice. V jejich čele stál mladík v černém tričku s vyobrazeným bílým lvem v červeném štítě, který se v minulosti zúčastnil bitvy o Janov.

 

 

Od prvního okamžiku byl radikální. Nabádal své druhy, aby v Budějovicích rozpoutali větší peklo, než jaké způsobili v Janově. Rahowa, rozuměj rasová svatá válka, začala. „Z Budějovic uděláme druhý Auschwitz, všechny cikány proženeme ohněm, nebo ještě lépe – uděláme si z nich biopalivo, ať jsou aspoň k něčemu užiteční.“

Oheň byl zřejmě blízký jeho srdci, v Budějovicích chtěl navštívit benzinovou pumpu a naplnit tam flašky od piva hořlavinami. Podle neověřených informací byl zatčen krátce po příjezdu do Českých Budějovic.

 
Černá síla, bílá síla – v jednotě je síla!

Romové se shromažďovali ve Volfově ulici na Máji. Nebyli tam jen ti místní, přijeli je podpořit i přespolní, například Romové z Českého Krumlova a z Krupky, odtud přijela známá hip hoperová kapela De La Negra. Tématem shromáždění bylo občanské soužití místních obyvatel s romskou menšinou, a nediskutovali v ní jen Romové, ale i ostatní obyvatelé ze sídliště.

První se svým projevem vystoupila Dana Kuchtová, bývalá ministryně školství. Stejně jako zbylí ohlášení řečníci vyjádřila Romům plnou podporu v těžkých časech, které jim nastaly. Objevil se i Štefan Tišer, předseda Strany rovných příležitostí, který se dlouhodobě snaží problematiku Romů řešit přes politiku.

Vystoupil i zástupce zpravodajského portálu Romea.cz, který dříve pracoval jako sociální pracovník, mohl tedy s jistotou vyvrátit známou neonacistickou lež, že Romové jsou na dávkách zvýhodňováni oproti majoritní společnosti. Dávky jsou ve skutečnosti pro všechny nastaveny stejně, v souladu se zákony, které schválili poslanci.

 

 

Romové zároveň odmítli tvrzení, že nechtějí chodit do práce. Skutečnost je taková, že je nikdo nechce zaměstnat. V minulosti představovali levnou pracovní sílu a pro tohle město udělali pořádný kus práce. Na pracovním trhu je ale nahradili Ukrajinci. Romové by dokonce byli ochotni pro sídliště Máj něco udělat zadarmo, jen kdyby tím ostatním ukázali, že pracovat chtějí a umí.

Být v dnešní době Romem není nic příjemného. Kdykoliv jdete do obchodu, všichni vás sledují, jako byste přišli krást. Když jdete po ulici, najde se někdo, kdo vám do očí řekne, že jste „černá svině“.

Řešily se ale i opačné situace, a to když Rom řekne bílému, že je „bílá svině“. Mariposa se to snažila vysvětlit jako důsledek mnohaletého sociálního utlačování majoritní společností, která s nadáváním do sviní začala. Rom si to už jen upravil k obrazu svému.

Takové vysvětlení se ale nezdálo paní, která bydlí ve Volfově ulici. Minulý týden chtěla jít na romské shromáždění Čikhatar Het 2 / Z bahna ven 2, ale jeden Rom ji odtud vykázal se slovy, že je bílá svině. Proto šla na náměstí a přidala se k extrémistům. Prostě se jí nelíbilo, aby na nadávku „černá svině bylo nahlíženo jako na rasistickou, zatímco na „bílou svini“ nikoliv. To ale Mariposa přece neřekla.

Také vyjádřila nespokojenost s přílišnou hlučností Romů na sídlišti a že romské děti bijí ty bílé, když si venku hrají. Jeden z Romů ji označil za místní rasistku, ale ona popřela, že by byla rasistkou. Z těch skinheadů venku má také strach a nechce, aby tu chodili po městě. Tím si vysloužila potlesk a je docela možné, že se její sousedské vztahy s Romy alespoň o trochu zlepší.

Byla jediná z řečníků, která se vyjadřovala protiromsky, hodně křičela, přesto dostala prostor k vyjádření svého názoru. Kdyby takto přišel Rom na neonacistickou demonstraci, nevrátil by se odtud živý.

Debata se točila i kolem skupin na Facebooku. Chtě nechtě, na Facebooku všechno začíná, ostatně i dnešní demonstraci prý svolal patnáctiletý kluk. Zatímco stránky proti Romům během okamžiku zmizí, romské stránky proti bílým nikoliv. Na jednu takovou místní podali trestní oznámení, ale policie jim jen oznámila, že s tím nemohou nic udělat, protože stránky byly založeny v Americe, kde platí svoboda slova. Na ty stránky píší romské děti.

Romové také vyzývají zástupce médií, aby jejich fotografie nezveřejňovali, protože mají obavy, že by si je neonacisté mohli vyčíhnout, až v nějaký jiný den půjdou do obchodu. Toto přání respektujeme.

 
Chyceni v pasti na náměstí

Na náměstí Přemysla Otakara II. začala o páté hodině odpolední nepovolená manifestace. Sjeli se na ni neonacisté z celé republiky. Mohli jste potkat například mladíka, který byl před týden vyfotografován, jak hajluje v Krajinské ulici. Byla tu ale i dívka, která zastupovala České lvy a držela před Samsonovou kašnou jeden ze štítů. Nechyběly ale ani známé firmy, které byly například na pietním pochodu za Miloše Reha v Litvínově.

Nad náměstím vlála červenobílá vlajka s bílým lvem v červeném štítě, která se stala symbolem rozpuštěného Národního odporu. Řada účastníků manifestace měla kolem krku uvázané šátky. Někteří chodili o berlích, jak se ale později ukázalo, bez berlí dokázali běhat stejně rychle jako jejich zdraví kolegové.

Policie byla nekompromisní, všichni dostali pětiminutové ultimátum, aby se rozešli. Někteří neonacisté si to vyložili ale tak, že nastal čas vyrazit s kuklami na hlavě Krajinskou ulicí směrem na Máj. Tam už stáli těžkooděnci a nasměrovali je do ulice Kanovnické. Tam ale k překvapení všech stáli také těžkooděnci a průvod odmítali pustit dál.

Pouštěli je ven po malých skupinkách. Na druhém konci ulice stála další hlídka. Ta dohlížela, aby se neonacisté neshromažďovali v parku nedaleko pošty na Senovážném náměstí. To se opravdu stalo a hříšníci skončili v policejním antonu.

 

 

Akce na náměstí dopadla fiaskem pro všechny strany. V prvé řadě někteří radikálové věděli, že na náměstí ten den nemají chodit a odjeli rovnou na Máj. Dále se neonacisté shromažďovali po malých skupinkách na zastávce U pošty a tramvaj číslo tři je nepozorovaně odvezla až k romským obydlím na Máji.

Policie také nedomyslela, že řada radikálů je přespolních a když je zdrží na náměstí, těžko se už dostanou domů. České Budějovice mají mizerné víkendové spojení s okolním světem a poslední vlaky a autobusy odjíždějí už po sedmé hodině večerní. Nemůže se proto nikdo divit, že se řada radikálů rozhodla přečkat noc na sídlišti Máj.

Zároveň kdyby dovolili jít demonstrantům v průvodu, měli by ho lépe pod kontrolou, než když se jim malé skupinky radikálů rozutekly po celém sídlišti. Na druhou stranu malé skupinky nepřitahovaly pozornost, a tak se k nim nepřidávali místní lidé.

 
Sídliště Máj pod palbou

V blízkosti Penny Marketu a multikina Cinestar postávalo několik stovek radikálů odhodlaných k boji. Ulici Antonína Barcala uzavřeli těžkooděnci, na místě postávala i kriminálka. Po silnici se procházel mladík v masce hnutí Anonymous, ke kterému se posléze přidal mladík v kukle American Bull. Situace byla napjatá a v první vlně to schytali novináři.

„Proč nás fotíte? Jděte psát články o tom, co tu dělají Romové,“ vykřikoval potetovaný pán s vlasy obarvenými na blond, kolem krku se mu leskl stříbrný řetízek, a ukazoval rukou směrem k Volfově ulici, kde měli Romové shromáždění. Novináři se následně ocitli pod palbou plechovek.

 

 

První konflikt řešil antikonfliktní tým s mladíkem, kterému nebylo vidět do tváře, protože měl na hlavě kuklu. Oblečen byl do mikiny World of Ultras, jak už název napovídá, byl to fotbalový chuligán.

Bojovnější náladu rozpoutal až muž v bílém tričku a slunečních brýlích, který si stoupl před těžkooděnce a mával před nimi vlajkou Národního odporu. K němu se přidávali další mladíci, kteří v následujících hodinách sehrávali vůdčí role mezi roztroušenými skupinkami radikálů. Za zmínku stojí mladík v černé bundě se zeleným šátkem, který po celou dobu určoval směr, kterým se radikálové mají vydat, přesto před koncem nepokojů stále nebyl zatčen. Byl tam ale i mladík v masce hudebníka Řezníka, který byl spolu s Hrobkou a Pitvou souzen za písničku Konečné řešení, nově souzen za prodej triček s Breivikem, ve kterém hrál v klipu Noc plná překvapení.

V 18:40 se dav demonstrantů rozhodl, že prorazí policejní zátarasy. Těžkooděnci do nich stříleli dýmovnice. Křižovatka se rázem ocitla v husté mlze, přes kterou šlo jen velmi obtížně sledovat pohyb osob. Odpověď radikálů byla ještě razantnější, na policisty a novináře se snesla sprška skleněných lahví, které se po dopadu na betonovou cestu tříštily do všech stran jak právě vybuchlé granáty. Házeli kameny a občas někdo odpálil petardu.

Na prvotních fotografiích po zásahu je vidět mladík na kolečkovém vozíku, který o několik hodin později policistům tvrdil, že je jen místní a právě se vrací domů, čistě náhodou do Volfovy ulice a čistě náhodou ho doprovázel onen stoupenec fotbalových chuligánů, jen neměl na hlavě kuklu. Teď ho fotografové zachytili v kolektivu radikálů, který před malou chvílí aktivně vyzývali dav k útoku na policisty.

 

 

Na místě zůstalo několik zadržených osob. Dva policisté klečeli na zádech chlapce s melírem, o kterém radikálové tvrdili, že mu je jen 14 let. Policisté ho přesto nešetřili, tloukli ho obušky, jako každého jiného zadrženého. Chlapec ale nebyl žádný svatoušek, už na náměstí Přemysla Otakara II. se pohyboval ve společnosti nejradikálnějších osob, například doprovázel pána o berlích s černým šátkem kolem krku. V ulici Antonína Barcala stál v první řadě vedle muže s vlajkou Národního odporu a těsně před útokem se společně na něčem domlouvali.

Aby se v oblasti zásahu snížila viditelnost, nasadili proti demonstrantům modré dýmovnice. Při rozhánění demonstrantů vypomáhali i policisté na koních. Díky koním se dokázali velmi rychle přesouvat v náročném terénu, jakou jsou kopce s překážkami. Takových lokalit je na Máji nespočet.

Před sedmou hodinou večerní se před policisty postavil „pán o berlích“. Teď už je ale neměl a bez jakýchkoliv pohybových obtíží se přibližoval k těžkooděncům. Obě paže měl zdvižené nad hlavou. Než k nim ale došel, ti opět proti demonstrantům nasadili pyrotechniku. Pán zavrávoral a vypadl mu mobilní telefon z kapsy. Nebyl jediný, kdo ten den něco ztratil, trávníky byly posety různými ztracenými předměty, počínaje klíči od bytu, konče peněženkami.

Za multikinem Cinestar těžkooděnci nasadili slzný plyn. Málokdo ale předpokládal, že se iniciativy ujme neznámá osoba v černé kukle, zvedne z trávníku kanystr s unikajícím plynem a hodí ho zpět na těžkooděnce. Těm, protože neměli plynové masky, hrozilo, že budou paralyzováni vlastní zbraní. Jeden z nich se obětoval pro záchranu kolektivu a kanystr odkopl zpět na původní místo. Pak do oblasti zamořené plynem vstoupil další radikál. Na obličeji měl nasazenou plynovou masku a na prstech ukazoval všem přítomným symbol vítězství. To bylo ale všechno, co udělal.

 

 

Bitva pokračovala opětovným nasazením modrých dýmovnic. V tu chvíli už měla policie zmapované zájmové osoby. Mnoho radikálů bylo nepředvídatelně zatčeno svými „kamarády neonacisty“. To byli ti takzvaní tajní, kteří se skutečným neonacistům podobali jako vejce vejci. Někteří měli trička s nápisem Everlast, jiní stylově potetované paže, jeden měl na zádech prozřetelně napsáno „bizoni“. Bylo ale obtížně je navzájem rozlišit. Nicméně začalo jedno zatýkání za druhým, některé zatčené opakovaně paralyzovali taserem.

Chybovali ale i sami policisté, když dav demonstrantů nahnali na chodník před Billou. Ten chodník byl z dlažebních kostek. Nejprve přes silnici přeletěla popelnice, posléze radikálové z chodníku vytrhávali dlažební kostky, které házeli po živém terči.

 

 

Různí lidé volili různé taktiky boje. Jedna slečna povstávala před benzinovou pumpou s transparentem Stop dvojím dávkám, černým i bílým. Jiní neonacisté vysedávali u piva v restauraci Jiskra a ze zahrádky sledovali dění v okolí. Na novináře pak pokřikovali, ať píší objektivně. Další hrozili policistům u antonů, že by měli nosit masky, protože by je někdy v budoucnu mohl někdo na ulici poznat. Svérázně to pojal mladík, který ke kopytům koní pokládal květiny. Byl to ale ten samý mladík, který stál v první řadě radikálů a držel českou vlajku.

 

 

Neonacisté svojí akcí ničeho pozitivní nedosáhli, ke svému cíli se ani na okamžik nepřiblížili. Více než stovka z nich byla zatčena. Některé osoby byly mezinárodně hledané, a tak díky nepokojům na ně konečně spadla klec. Jediné, na co mohou být chuligáni hrdí je, že si z peněz daňových poplatníků odčerpali dalších 15 milionů, protože tolik prý stojí každý takový policejní zásah.

 













Volba lidskosti