Mezi nejdiskutabilnější novinky zákona o zaměstnanosti patří sdílené zprostředkování zaměstnání s agenturami práce a vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání pokud odmítne vykonávat veřejnou službu.

Nově by například agentury práce měly dostat na každého uchazeče o zaměstnání, kterému budou zprostředkovávat zaměstnání, příspěvek 5 000 kč, za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou 1 250 Kč a za setrvání umístěného uchazeče o zaměstnání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně 6 měsíců 500 Kč. Na 90 tisíc takto zaměstnaných osob by byly náklady ve výši až 180 milionů korun.

Dále krajská pobočka Úřadu práce vyřadí z evidence uchazečů o zaměstnání každého, kdo by odmítl vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně a zároveň je veden v evidenci minimálně 2 měsíce. Ministerstvo práce a sociálních věcí si od zapojení uchazečů o zaměstnání do veřejně prospěšných prací a veřejné služby slibuje, že uchazeči budou motivováni k aktivnímu řešení své situace a zároveň se vytvoří vhodné podmínky pro zachování nebo získání pracovních návyků. Záměrem je vytvořit funkční systém, který by se nedal zneužít těmi, kteří pracovat nechtějí.

Kritici však varují před plíživou privatizací úřadu práce, která zatíží ve svém důsledku státní rozpočet více, než kdyby se sdílené zprostředkování zaměstnání s agenturami práce neschválilo. Peníze ze státního rozpočtu a z fondů Evropské unie by také mohly skončit u soukromých podnikatelů.

Odpůrci veřejné služby pro „dlouhodobě“ nezaměstnané nesouhlasí především s krátkou dvouměsíční lhůtou, během které by si měl uchazeč o zaměstnání najít práci, pokud nechce vykonávat veřejnou službu, nebo přijít o podporu v nezaměstnanosti. Skrze pozměňovací návrhy poslance Romana Sklenáka požadovali buď úplné zrušení daného odstavce, nebo prodloužení lhůty na pět měsíců. Všechny návrhy byly zamítnuty, a to i přes to, že poslanec Bohuslav Sobotka na třetím čtení návrhu zákona upozorňoval, že institut veřejné služby je v rozporu s Listinou základních práv a svobod:

Záznam stenoprotokolu ze dne 9. září 2011

[…] “To, co přináší tato předloha, to znamená, že spojuje institut veřejné služby nikoliv s dlouhodobou nezaměstnaností, ale s krátkodobou nezaměstnaností – už po prvních dvou měsících vyplácení podpory – podle našeho názoru nepřiměřeně omezuje toto právo, které je garantováno v Listině základních práv a svobod. Toto už není pouze spor o pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně při projednávání zákona, jakých tady dnes a denně zažíváme desítky a možná stovky, ale tady hrozí konflikt s Ústavou ČR, resp. s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku. Já cítím povinnost jako předseda České strany sociálně demokratické upozornit vládní koalici, upozornit vládní poslance na to, že se zde mohou dostat, pokud schválí vládní předlohu, do kolize s ústavním pořádkem v naší zemi, a že tím pádem vytvářejí prostor pro to, abychom se obrátili na Ústavní soud, aby celou věc posoudil a rozhodl, kde je pravda, zdali je dbáno Listiny základních práv a svobod, anebo zda vláda tato práva svým návrhem porušuje.“[…]

                                 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
  a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
  b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
  c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
  d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Poslanec Miroslav Opálka už v prvním čtení návrhu zákona nastínil nejkatastrofičtější scénář možného zneužití rozšiřování veřejných služeb a veřejně prospěšných prací:

Záznam stenoprotokolu ze dne 8. června 2011

[…] „Zdá se mi, že ministerstvo má velké oči, neboť technické, finanční i personální kapacity, jakož i možnosti práce jsou omezeny, pokud však do budoucna není předpokládáno, že půjde o levnou, státem dotovanou, tedy bezplatnou pracovní sílu pro různé komerční využití. Ne tedy jenom k zametání obce. Pak však každý zaměstnavatel, místo aby držel své kmenové zaměstnance, sáhne po této volné kapacitě. No, raději nedomýšlet.“ […]

O návrhu zákona se ve Sněmovně hlasovalo 6. 11. 2011 a přes námitky opozice byl návrh přijat. Z přihlášených 179 poslanců bylo pro 108, proti 69. Poslanci hlasovali následovně:

Odkazy:

Vše o sněmovním tisku 373, Novela z. o zaměstnanosti [psp.cz]
Zákon č. 435/2004