O historii Velvyslaneckého příkazu k ruskému Dni diplomatického pracovníka

Výnosem prezidenta Ruské federace ze dne 31. října 2002 připadá na 10. únor Den diplomatického pracovníka. Datum svátku je spojeno s nejstarší dochovanou zmínkou o úřadu, který se věnoval zahraničním věcem, s 10. únorem 1549 a Velvyslaneckým příkazem (Посольский приказ, 1549-1720).

V 9. století staroruský stát působil jako aktivní účastník mezinárodních vztahů v Evropě. K významné události došlo v Konstantinopoli v roce 838, kde byl staroruský stát poprvé představen na dvoře byzantského císaře Theofila jako samostatný stát, stejně jako v hlavním městě franckého území Ingelheimu o rok později v roce 839. V roce 860 se stát dočkal mezinárodního uznání uzavřením dohody o míru a lásce s Byzantskou říší. To je první známý právní dokument v historii Ruska.

Diplomacie se stala organickou součástí staroruské státnosti, vyjadřovala a hájila geopolitické zájmy východoslovanských národů. Využívala přitom říční a mořské obchodní cesty, včetně známé cesty od Varjagů k Řekům, a navazovala kontakty se svými sousedy, jinými zeměmi a národy. Předmětem ruské zahraniční politiky byly desítky různých států, knížectví i svazů. Vztahy byly rozšířeny a posíleny přijetím křesťanství v Rusku.

Od druhé poloviny 11. století po tatarsko-mongolské invaze byla roztříštěná jednota ruské zahraniční politiky a diplomacie. Nejvlivnější knížata sama vstupovala do mezinárodních svazů a navazovala zahraničněpolitické vztahy.

Od 15. století se Rusko stávalo stále vlivnějším státem. Moskevská knížata udržovala vztahy s desítkami států na západě i východě. Zahraničními otázkami se zabývala například Bojarská duma. Pro řešení problémů, kterým čelila ruská diplomacie, bylo nutné vytvořit zvláštní oddělení. Hlavní roli při utváření nového úřadu Velvyslaneckého příkazu hrál Ivan Michajlovič Viskovatý. Instituce nabyla pevné formy až v 50. – 70. letech 17. století. Zároveň vznikly první stále diplomatické mise v zahraničí.

Během tohoto období se ruská diplomacie zabývala ochranou národních zájmů, mezi které patřilo rozšiřování území, růst populace a státního bohatství. Diplomacie se snažila zajistit ochranu svých hranic na východě Ruska, na jihu chránila hranice před vpádem krymských Tatarů a Turků. Rovněž se snažila o znovusjednocení s ukrajinskými a běloruskými zeměmi, aby země získala přístup k Baltskému moři.

Velvyslanecký příkaz byl rovněž centrem kryptografie. Korespondence mezi vůdčími postavami státu vyžadovala ochranu informací. Vznikaly zde nové šifry, šifrovaly a dešifrovaly se dokumenty.

Úřad měl na starosti všechny zahraniční obchodníky a obecně všechny cizince, kteří do země vstupovali. Už v té době se podílel na výkupném za vězně, nebo jejich výměně za jiné zahraniční vězně. Dohlížel i nad osobami studujícími v zahraničí.

V roce 1720 se Velvyslanecký příkaz mění na Kolegium zahraničních věcí.

 
O Dni diplomatického pracovníka

V Den diplomatického pracovníka se na ruském ministerstvu zahraničních věcí koná ceremonie, během které ministr a představitelé dalších státních struktur přednesou projevy. Diplomatičtí pracovníci a veteráni dostávají ocenění. Následně se kladou květiny k pamětním deskám zemřelých diplomatů a také na pohřebiště významných ruských diplomatů. Podobná setkání se pak konají i na velvyslanectvích a konzulátech v zahraničí.

V České republice byla ke Dni diplomatického pracovníka již včera svolána videokonference ve spolupráci s Klubem mládežnické a dětské diplomacie v České republice za podpory Rady mladých diplomatů (RMD) Ministerstva zahraničích věcí Ruské federace a Všeruského dětského centra (VDC) „Orljonok“.

Přejeme tímto ruským diplomatům, aby se jim na diplomatické misi v České republice líbilo a aby zde nebyli nuceni plnit úkoly, které jsou v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením i vůlí, tak jako i s mezinárodním právem, jenom proto, že taková je právě politika současné Ruské federace. Diplomacie bez zachování důstojnosti diplomatického pracovníka není možná.