Ústavní soud ČR
Joštova 8
660 83 Brno 2
Email: podani@usoud.cz
Věc.: Otevřený dopis všem soudcům Ústavního soudu ČR – Pl.ÚS 20/14
Podnět k zahájení kárného řízení
Vídeň, dne 7. dubna 2015
Vážená paní soudkyně,
vážený pane soudce,
Dne 1. dubna 2015 mi bylo doručeno Vaše plenární rozhodnutí ze dne 24. března 2015 (Pl.ÚS 20/14) ve kterém bezezbytku ignorujete mou stěžejní námitku proti postupu obecních soudů, ač jsem jí nevyjádřil podrobně pouze ve své ústavní stížnosti podanou dne 20. 2. 2006 pod bodem 3.4.4) protokolace a spojil jí i s návrhem na provedení dokazování, ale zopakoval a zdůraznil jsem jí ještě jednou ve svém návrhu na obnovu (str. 6 a 7), podaném po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva dne 24. 9. 2014. Podstatou mé námitky bylo, že pod ekonomickým tlakem soudní znalec z oboru účetnictví Česká znalecká a.s. vydal nepravdivý posudek, zástupce znalce se při hlavním líčení před Městským soudem v Praze k tomu přímo doznal a předsedkyně senátu protokol o hlavním líčení zfalšovala, když mi na závěr jednání odmítla vydat protokol s odůvodněním, že musí ještě opravit pravopisné chyby a druhý den mi předala verzi protokolu, která přiznání znalce již neobsahovala. Usnesením dále odmítla protokol opravit a mé odvolání odmítl Vrchní soud v Praze s ironickou argumentací, že jednání nebyl přítomen. Obecné soudy přitom „opřely svá rozhodnutí … zejména o závěry znaleckého posudku z oboru účetnictví.“, jak tvrdí Ústavní soud ve svém již zrušeném usnesení (III.ÚS 209/06), na které Vy opakovaně odkazujete. Nutno ještě zdůraznit, že hlavnímu líčení bylo přítomno několik svědků, které jsem ve své ústavní stížnosti navrhoval slyšet za účelem prokázání mého tvrzení. Tyto mé návrhy byly plénem Ústavního soudu též zcela ignorovány, ač sám Ústavní soud opomenuté důkazy obecným soudům často vytýká.
Nevím, jak k takto fatálnímu selhání ze strany Ústavního soudu mohlo dojít a není zřejmé z jakého důvodu plénum o mé stěžejní námitce nebylo informováno soudcem zpravodajem (!sic), ale podstatné je, aby Ústavní soud ČR našel cestu nápravy a navodil taková opatření, která zabrání opakování takovýchto či podobných hrubých pochybění a zásahů do základních práv. Sám k tomu přispěji podáním návrhu podle ust. § 63 Zákona o Ústavním soudu ve spojení s ust. § 228 odst. 1 písm. b) Občanského soudního řádu, případně ve spojení s ust. § 229 odst. 3) k Ústavnímu soudu ČR. Předsedu Ústavního soudu ČR ale žádám, aby věc prošetřil a případně dle ust. § 134 Zákona o Ústavním soudu zahájil se soudcem zpravodajem kárné řízení z důvodů uvedených v ust. § 133 odst. 1) téhož zákona. Neinformování soudu o významné námitce stěžovatele a důkazních návrzích ze strany soudce zpravodaje představuje podle mého názoru ohrožení důvěry v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu a je závažným porušením povinností soudce při výkonu jeho funkce.
Na závěr bych chtěl připomenout, že jsem se ohledně manipulace s protokolem, tedy zfalšování trestního procesu ze strany Městského soudu v Praze v této věci obracel na Ústavní soud ihned poté, co jsem vyčerpal všechny procesní prostředky, tedy odvolání k Vrchnímu soudu v Praze proti rozhodnutí o mém návrhu na opravu protokolu. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2004 (sp.zn. IV.ÚS 609/03) odmítl můj návrh jako předčasný a uvedl, že „Ústavní soud, považuje za nutné zdůraznit, že nikterak nezlehčuje důležitost náležité protokolace pro vydání spravedlivého rozhodnutí o vině, a to s přihlédnutím k tomu, že má z vlastní rozhodovací činnosti poznatky o občasném podceňování významu náležité protokolace (srov. např. nález ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01)“ a dodává, že „Ústavní soud je přesvědčen, že obecné soudy v řízení o opravných prostředcích, přihlédnou (pokud se tak již nestalo) ke skutečnostem tvrzeným v ústavní stížnosti, a pokud je shledají oprávněnými, budou na ně příslušným způsobem reagovat.“ Nejen, že se přesvědčení Ústavního soudu nenaplnilo, neboť obecné soudy v dalším rozhodování odkázaly pouze na své původní usnesení, ale jak je zřejmé i Ústavní soud ve složení pléna tuto argumentaci zcela opomenul. Za takového stavu důvěra v justici v České republice nemůže být obnovena. Takovéto procesy pouze připomínají nedemokratickou dobu Československa.
S úctou
Philipp Janýr
