POSLEDNÍ ČLÁNKY



Se vzrůstající ekonomickou krizí se stále více českých rodin propadá hluboko pod hranici chudoby, s tím souvisí i problémy mladých studentů, kteří pocházejí z takto postižených rodin. Studenti jsou mnohdy nuceni při studiu živit nejen sebe, ale také své rodiče, což dřívější generace, a tedy hlavně jejich vlastní profesoři, vůbec nepamatují. Vysoké školy na takové studenty vůbec neberou ohledy. Na akademické půdě stále hojněji setkáváme s otřesnými případy mladých Čechů, kteří při studiu chodí i do dvou a více zaměstnání najednou. Některé z nich jsme oslovili a postupně zveřejníme jejich životní příběhy.

 

Příběh první
Pracovala jsem na jeden zátah i tři týdny v kuse, zbytečně

 

Letos na jaře mé rodiče propustili z práce pro nadbytečnost. Oni už jsou příliš staří na to, aby je někde opět zaměstnali. A i kdyby teď oba dva sehnali novou práci s průměrným platem, nepomohlo by jim to, protože jejich měsíční splátky za hypotéku, různé půjčky a jiné výdaje mezitím narostly do neuvěřitelné výšky. Veškeré naděje na záchranu vložili do mých rukou, protože jsem mladá žena.

Půl roku jsem chodila do tří zaměstnání najednou, přes den, přes noc, o víkendech, nonstop na jeden zátah. Málokdo si umí představit, co to obnáší.

Už vím, jaké to je, když se spánek stane zločinem, když si třeba i tři týdny nemůžete vyjít ven na procházku a dotknout se dlaní kůry stromu, který vidíte z okna své kanceláře, když nemůžete jít ani na rande se svým klukem, když vás všichni opustí, protože už na ně nemáte čas a těm výmluvám se třemi zaměstnáními prostě nevěří. Spát sotva 4 hodiny a to ještě v krátkých intervalech, tajně po nocích na kancelářské židli, nebo na dámských záchodech, s hrozným strachem, že to zaměstnavatel odhalí. Vím, jaké to je pracovat v naprosté vyčerpanosti a nemít prakticky žádnou naději, že po skončení šichty to doma vyspíte, protože šichta nikdy neskončí a domů nikdy nepůjdete. Žít s pocitem, že váš život skončil dřív, než vůbec mohl začít, kdy se každou minutou blížíte ke své předčasné smrti. Kdo nezná, nepochopí.

Musela jsem mnohdy snášet i šikanu, když mi například zaměstnavatel dával opakovaně najevo, že jsem „nevzdělanec“, protože při práci stále chodím do školy a každý semestr prodlužuji. Ani profesoři na škole nemají vůbec pochopení, proč někteří studenti musí chodit ještě do práce, natož do dvou. Ani školní rozvrhy nejsou plánovány tak, aby student, byť třeba jen dopoledne či odpoledne, mohl chodit aspoň na brigádu. Řada přednášek se tak musí vynechat a studium tím trpí.

Vydělávala jsem kolem 20 tisíc měsíčně a všechny peníze spadly do rukou finančním společnostem jako je CitiBank, GE Money Bank, HomeCredit, Visa, Liška, Essox, Česká spořitelna… Často jsem jim spolu s platbou psala do zpráv pro příjemce, že jsou vrazi mých rodičů a že hladovíme, ale evidentně je to nevzrušovalo, žádná odpověď nikdy nepřišla. Mně z těch peněz zůstaly sotva dva tisíce, to bylo jen na dojíždění do práce a ubohou svačinu v podobě vietnamských polívek a rohlíků.

Po půl roce už to takhle nešlo dál a všechno jsem vzdala, dvě zaměstnání jsem opustila na vlastní žádost. Během krátké chvíle ty dluhy rodičům narostly do původní výše a dnes jsou na tom ještě hůř než předtím, vlastně jsem se ten půlrok nemusela vůbec o nic snažit a dopadlo by to stejně. Nechci, aby nám někdo pomáhal a aby tisk byl zaplaven články o tom, jak naše rodina vykrachovala, přeju si jen, aby si společnost uvědomila, že dluhy nejsou jen problémem těch, kteří je vytvořili, ale dotýkají se i příbuzných, kteří za vzniklou situaci vůbec nemohou, přesto kvůli tomu hrozně trpí.

Příběh na základě e-mailové předlohy sepsala redakce Evropského rozhledu.













Volba lidskosti