Anna Starková v minulosti vystoupila na ekonomickém fóru v Deplhi, kde byla uvedena jako expertka na mezinárodní vztahy a public relations. Dříve pracovala jako poradkyně výkonného ředitele ve Valdajském mezinárodním diskusním klubu, kterého se pravidelně účastní ruský prezident Vladimír Putin. V roce 2015 se sjezdu klubu zúčastnil i  bývalý prezident České republiky Václav Klaus. Starková pracovala i na pozici vedoucí mezinárodních projektů v Agentuře strategických iniciativ a působila v zahraničním oddělení politické strany Jednotné Rusko.

V Evropském parlamentu se příští týden bude schvalovat směrnice o copyrightu, jejíž některé části podle kritiků přinášejí cenzuru a omezení svobody internetu. V sobotu se proti přijetí směrnice protestovalo v celé Evropě. V Praze se konala demonstrace na Palackého náměstí pod vedením České pirátské strany. Vystoupili na ní nejen čeští poslanci, ale i bývalá švédská europoslankyně Amelie Andersdotter či ruský Pirát Alexandr Isavnin. Moderátorem sobotního odpoledne byl Marcel Kolaja, lídr pirátské kandidátky ve volbách do Evropského parlamentu. Od hlasování nás dělí jen několik málo dní a už v úterý se rozhodne, zdali se lidé budou moci svobodně vyjadřovat na internetu.

Ve středu 13. března 2019 se od 17 hodiny konala v Malém sále Městské knihovny v Praze placená přednáška o ruském kyberzločinu a informační válce, oficiálně na pozvánkách uvedená pod názvem Mocenské cíle kybernetických útoků? v rámci cyklu Mediální gramotnosti. Přednášející byli dva – Tomáš Flídr a Lenka Víchová. Tomáš Flídr působí jako expert na kyberbezpečnost ve společnosti Deloitte, v neziskové organizaci Team4Ukraine a Českém institutu manažerů informační bezpečnosti. Provozuje web kyberbezpečnost.cz. Spolu s Lenkou Víchovou byli posluchačům uvedeni jako lektoři, kteří jezdí na Ukrajinu přednášet vojákům, ale i civilistům o kyberbezpečnosti.

Před budovou Velvyslanectví Spojených států amerických se uskutečnila komunistická demonstrace „Ruce pryč od Venezuely“. Shromáždění svolalo České mírové hnutí v rámci mezinárodní kampaně Světové rady míru za účelem vyjádření solidarity s Bolívarovskou republikou Venezuela po té, co byl prozatímním prezidentem země prohlášen Juan Guaidó. Demonstrace se v ničem nelišila od všech ostatních komunistických shromáždění – zaznívaly hlasy nesouhlasu s politikou Spojených států amerických a čím dál častěji zaznívaly také nesouhlasy s prohlášeními prezidenta Miloše Zemana a s kroky ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka.

V předvečer 20. výročí vstupu České republiky a Polska do Severoatlantické aliance se v Domě armády v Praze uskutečnil diskusní večer věnovaný veteránům z misí v Afghánistánu. Za přítomnosti českého a polského ministra obrany Lubomíra Metnara a Mariusze Błaszczaka se promítal jeden z dílů polského dokumentárního seriálu „Veteráni, kteří unikli smrti“. Hlavní protagonisté televizního seriálu byli v sále osobně přítomni a zúčastnili se následné diskuse moderované plukovníkem Eduardem Stehlíkem, ředitele odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany.

Na pražském Staroměstském náměstí se v půl druhé odpoledne konala mezinárodní akce nazvaná „Об‘єднані прапором “ (z ukrajinštiny pravděpodobně nejlépe přeloženo jako Putovní vlajka). Smyslem kampaně je mluvit o problémech krymských Tatarů, ruské okupaci Krymu a lhostejnosti běžných lidí k dění. Akce se konala v den připomínky narození ukrajinského básníka Tarase Ševčenka. Kampaň byla zahájena Ukrajinci v Irsku v roce 2017. Začátkem roku 2018 se do projektu zapojilo více než 20 zemí světa, stejně jako krymští Tataři z různých koutů světa.

V rozhovoru s novinářem Benjaminem Bidderem pro německý Der Spiegel poodhalila opět svou krutou tvář. Rozhovor začíná nadpisem Janukovyčova důvěrnice Bondarenková: „Policie nepostupuje vůči demonstrantům dost tvrdě.“ Zatímco celý Západ odsuzuje násilí na Majdanu, ona bojuje proti tomu, aby se do události vměšovaly jiné země a brání brutální akce bezpečnostních složek proti demonstrantům. A zatímco před zraky novináře policisté střílí do demonstrantů, Bondarenková během rozhovoru v autě šokovanému novináři říká, že by měli být ještě tvrdší. Demonstranti jsou pro ní vandalové. Zapálili jim sídlo Strany regionu a zabili elektrikáře, který vyměňoval žárovky.

Ladislav Petráš: Sověti šli do Afghánistánu, protože tam Američané budovali základny a viděli až k Moskvě. Afghánistán je země různorodých národů a všichni jsou hrdí, že jsou Afghánci. Paštunové z Tálibánu jsou pastevci a zemědělci a v životě by nešli za hranice Afghánistánu, nešli by do Evropy, „aby si tu zchladili žáhu“. Nikdo z Tálibánu ještě neudělal teroristický útok mimo hranice. V Afghánistánu je zkorumpována vláda a oni si chtějí udělat pořádek ve své vlastní zemi. Je to jejich problém.

Přitom existuje tak jednoduchý klíč, dle kterého se dá poznat, kde je pravda, kde je dobro a kde zlo. Pakliže nějaká ideologie šíří nenávist, zlobu, rozeštvává lidi, je jasné, že je na straně zla. Tuto ideologii šířili nacisté, komunisté a teď ji šíří Putinovo Rusko. Rozeštvává národy v bývalé ruské říši, v zemích bývalého Sovětského svazu, rozeštvává Rusy a Ukrajince. Probíhá genocida kozáků a zapírají se dějiny, zabíjí je dál. Toto se děje bez velké pozornosti světové veřejnosti. Problém a ohnisko zla je v té ideologii, která momentálně ovládá Rusko.

O den později se konala přednáška Ohrožení a ztráty lidských hodnot v chrámu Panny Marie vítězné na Malé Straně v Praze (Pražské Jezulátko), kterou vedl generál Petr Pavel. Hned první otázka, která mu byla z publika položena, se týkala obnovení základní vojenské služby na způsob švýcarského modelu. Generál Pavel si ale nemyslí, že by znovuzavedení základní vojenské služby v té podobě, jakou ji známe z dřívějška, bylo prospěšné. Možná s výjimkou maminek, které se na něj ještě když byl náčelníkem Generálního štábu často obracely, aby si odvedl ty jejich klacky a udělal z nich chlapy. Zvláště ty maminky, které měly doma 35-letého mamánka, který měl svůj plat jako kapesné, a maminka vařila, prala a starala se. Tak takové maminky by velice uvítaly, aby jejich syn šel do armády. Ale bohužel v tomto smyslu armáda nemůže sloužit jako náhrada rodiny, školy a sportovních oddílů, to musí zvládnout jiní.

Nedávno se objevila v tisku zpráva, že slovenská policie obvinila za účast v bojích na Ukrajině prvního Slováka Mária Reitmana. Málokdo však ví, že čeští komunisté o něm smýšlí jako o hrdinovi Novoruska a proruské bojovníky na Donbase přímo podporují. Mário Reitman je naší redakci velmi dobře znám, vedli jsme s ním dřív online rozhovory o jeho zapojení do bojů na Ukrajině. Mário nám v tom období poslal řadu svých fotografii z povstaleckých bunkrů z oblasti Jasinovatá, fotografií zbraní, které tam používají, ale i fotografie různých medailí, které za účast v bojích získal. Začali jsme se proto o něj více zajímat.

Ve dnech 7.–8. 2. 2019 proběhl v Telči seminář Přírodní rozmanitost a ochrana přírody v praxi, kde odborníci diskutovali, jak se postavit k současné kůrovcové kalamitě v lesích nejen na Vysočině. Ta staví vlastníky lesů do těžké situace, kdy se musí jednak vyrovnat s velkými hospodářskými ztrátami, a zároveň dělat složitá rozhodnutí, na jaké dřeviny se do budoucna zaměřit, aby v měnících se klimatických podmínkách měl les šanci obstát. Odborníci z praxe i vědci se na semináři na toto téma shodli, že vzhledem ke globálním změnám klimatu, které ovlivní podnebí a počasí i v České republice, nelze do budoucna počítat se smrkem jako s hlavní hospodářskou dřevinou. Budoucnost českých lesů vidí odborníci spíše v jejich pestrosti.

V roce 1967 se předpokládalo, že v řeckých volbách plánovaných na 28. května 1967 zvítězí Strana středu a EDA a tím posílí levice. Demokratická pravice byla ochotna rozhodnutí voličů respektovat, ale radikální pravice nikoliv a rozhodla se nastolit diktaturu. Statní převrat plánovaly dvě skupiny. Jedna patřila králi s nejvyššími představiteli armády, druhou skupinu tvořili pravicově extrémističtí důstojníci. Překvapivě státní převrat v noci 21. dubna 1967 neuskutečnila první skupina, ale neznámí důstojníci – plukovník Georgious Papadopoulos, brigádní generál Stylianos Pattakos a plukovní Nikolaos Makarezos svrhli v dubnu 1967 demokratickou vládu a nastolili polofašistickou „plukovnickou juntu“. Junta následně začala věznit své oponenty, především z řad liberálů a komunistů, obnovila koncentrační tábory na ostrovech Jaros a Leros. Rozpustili všechny politické strany, zakázali veřejná shromáždění, zavedli cenzuru.