K Pankrácké výzvě je možné připojit podpis na www.eps.cz/pankrac, kde je také k dispozici plný text výzvy.
Protikorupční organizace žádají odvolání Martina Romana z Dozorčí rady ČEZ a další kroky.
Praha, 31. října 2011 – 11 protikorupčních organizací včetně Transparency Int., Ekologického právního servisu, Oživení či iniciativy Veřejnost proti korupci sepsalo tzv. Pankráckou výzvu (podle sídla společnosti ČEZ), ve které žádají odvolání Martina Romana z dozorčí rady ČEZ, kontrolu zakázek pro Škodu Power zahraničním auditorem a několik systémových změn, které zvýší transparentnost a kontrolu hospodaření ČEZu a dalších státem ovládaných společností. Výzva je adresovaná Petru Nečasovi, Karolíně Peake, Miroslavu Kalouskovi a Bohuslavu Sobotkovi, kteří mohou o požadovaných opatřeních rozhodnout. K Pankrácké výzvě se mohou občané připojovat na internetu.
Právník EPS Martin Fadrný k tomu řekl:
„Vystupujeme společně, protože jsme se shodli, že jde o jednu z nejzávažnějších kauz tuzemské politiky v posledním desetiletí. Martin Roman vydržel ve funkci sedm let bez bezpečnostní prověrky a bez preventivních kroků, které by případný střet zájmů, o kterém se spekuluje léta, znemožnily. Pokud nebudou urychleně přijata rázná opatření požadovaná v Pankrácké výzvě, bude to další signál, že celá záležitost s Appianem má politické krytí z nejvyšších míst.“
Vladan Brož z Transparency International k tomu řekl:
„Opatření, která požadujeme, míří na dva cíle. Za prvé, mají umožnit skutečně nezávislé auditní vyšetřování zakázek, které od ČEZu získala Škoda Power, což považujeme za nezbytný doplněk probíhajícího trestního vyšetřování. Za druhé navrhujeme systémové změny, které by něčemu podobnému v budoucnu zabránily nebo to hodně zkomplikovaly – například umožnění externí kontroly ze strany NKÚ nebo znemožnění obchodů s anonymními firmami.“
Jan Štern z organizace Veřejnost proti korupci řekl:
„V celé kauze zdaleka nejde jenom o miliardy, které mohl stát tratit, když nechal Martinu Romanovi volné ruce. Fakt, že u nás někdo může řídit největší a nejmocnější státní firmu, jako by byla jeho soukromá, znamená zásadní deformaci nejen tržního, ale především politického prostředí. A to se nedá tolerovat.“
Co požaduje Pankrácká výzva?
1) Odvolání Martina Romana z dozorčí rady ČEZ
2) Zadání kontroly největších zakázek pro Škodu zahraničnímu auditorovi
3) Zákaz obchodování s anonymními firmami ve stanovách ČEZ
4) Zřízení vládního nominačního výboru pro jmenování dozorčích rad a následná obměna dozorčí rady ČEZ
5) Umožnění kontroly NKÚ ve společnostech ovládaných státem
6) Do budoucna komplexní novelizace právního rámce státem ovládaných společností podle doporučení OECD
K Pankrácké výzvě je možné připojit podpis na www.eps.cz/pankrac, kde je také k dispozici plný text výzvy.
Spojení:
Jiří Boudal
jiri.boudal@eps.cz
+420 608 658 305
Štěpán Rattay
stepan.rattay@oziveni.cz
+420 777 180 007
_____________________________________________
Redakce Evropského rozhledu doporučuje vaší pozornosti v této souvislosti shlédnout i tato videa:
Facebook 
Twitter 
E-mail 
Po přečtení příspěvku Evy Stiborové jsem přesvědčen, že v současné době nemůže vyjet z Blaníku rytíř dle její představy. Na to si musíme ještě počkat. Jak se můžeme projevit u příštích voleb? Všichni (kdo chtějí volby ignorovat) jít k volbám a protestovat! Jak? Jako protest volit stranu (ne její ideologii), ze které mají všichni současní politici strach a opakovaně se pokusili o její zrušení. Současné volební průzkumy ukazují začátek. Pokud se protest zdaří, věřím tomu, že ostatní politici po takových volbách sestoupí opět na zem a ze strachu umravní své chování. Demonstrace politici neberou vážně. Stávkami si škodíme. Budu rád, když navrhnete i jiný skutečně účinný způsob. Jen ne novou stranu!!! Ahojda Jan Straka
Radim Majk Jager na Facebooku k tomu napsal:
Nebylo by lepsi bojovat proti pricinam nez se stale dokola mazat s dusledky?
Před 2 hodinami · To se mi líbí · 2
Na to bych odpověděl takto:
Na příčiny problému se názory liší. Někdo si může myslet, že příčinou jsou špatná „vstupní data“ celého systému (boj dobra se zlem jako zadání), já, jako obyčejnej matfyzák, který fušuje do politologie, psychologie a dalších pomocných věd, jsem zatím dospěl k názoru, že příčinou je až fyzikálně působící moc peněz a že je nezbytně nutné mít plně pod kontrolou jejich cestu, tedy že nám především pomůže, alespoň jako vyřešení jedné určité základní příčiny dnešních problémů, PLNÁ TRANSAPRENCE státní kasy (rozpočet vlády, okolo 1,2 bilionu ročně) a místních (obecních) pokladen (215 mld. Kč – viz třeba zde http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozvoj-regionu/analyza-hosp-obci-pokles-schodku-1-4-mld/1001179/62154/).
O co tedy musíme všichni usilovat? Především o rychlou realizaci PLNÉ TRANSPARENCE ve Státní pokladně, což se dnes „řeší“ systémem „zloděj volá chyťte zloděje“, protože dokončovaný projekt Státní pokladna (viz zde: projekt IISSP) svěřujeme do opatrovnictví státu právě tomu ministru financí, který všemi dostupnými prostředky (evidentně na tom nemá zájem) brzdí nejen vyžadovanou a potřebnou změnu v anonymních akciích, ale také to, aby se:
1) transparence veřejné správy VŮBEC realizovala (všemožné zpoždění, odklady, pracuje se na tom už přes 10 let…),
2) aby se projekt počítačového sledování cesty veřejných peněz IISSP realizoval v NEtransparentní podobě.
Píšu o tom do médií přes 8 let a – samozřejmě – toho se „politici“ (mnohem přesněji však pijavice, které mají mimikry lidí starajících se o blaho společnosti) bojí nejvíce, doslova jako čert kříže.
Vždyť proč by strany vynakládaly stamiliony až miliardy na své volební kampaně, když by si ze Státní kasy potom nemohly vytáhnout tuto investici zpět + tučné – celkem až 200 násobné – rito?
A bez změny ve vládě tyto změny nikdy nenastanou.
Ostatně ve světě je to všude podobně, i když u nás je to „díky“ proslulé české vynalézavosti mnohem horší.
Moc peněz se projevuje jiným výkladem souvislostí a mladí lidé a naivní děti označují (až dementně a pokrytecky hloupě) přemýšlivé lidi, tedy aktivní kritiky tohoto zlo-systému, za komunisty, kteří chtějí krást a sami sebe za ochránce svobody a těch jediných pravých skutečných hodnot. I to patří k dokonalosti jejich falše.
Falešné rozdělení na dvě skupiny, kdy kritik nešvarů se označí za komunistu. A toto funguje v české politice už 20 let.
Smutné je, že falešní politici (obvykle je lepší je označovat přesným výrazem „svoloč“, zvykněme si na přesnou terminologii, to není urážka, ale opravdu jen „terminus technicus“) opravdu výborně ovládají práci s veřejností, tedy různé druhy public relations, takže skrze „veselé“ klipy (zkřížení nálady veselé a cíle klipu, změny myšlení) typu „Přemluv bábu“ se jim podařilo rozdělit „99%“ společnosti nejen na dobrou pravici a špatnou levici, ale též na dobré mladé a hloupé staré.
Velmi se obávám, že lidem bez politické zkušenosti prostě není dáno toto bezostyšné a především zlé divadlo prohlédnout.
Radim Majk Jager:
„Myslim, ze je to jeste o stupinek niz. Pricinou korupce je (statni) regulace jako takova. Tedy procesy, ve kterych „verejna moc“ prerozdeluje penize ukradene obcanum. Cim vice regulace, tim silnejsi korupcni prostredi. Korupci nelze vymytit, protoze urcita mira regulace je nutna, avsak jsem si jist, ze regulovat kazdou hovadinu, jak je tomu dnes u nas na zaklade debilniho pravniho positivismu, treba neni.
Nevim, zda si lidi vsimli, ale na ceske politicke scene neni jedina rozumne silna politicka strana, ktera by mela v programu omezeni regulace a prerozdelovani. Ergo, korupce se tu nesnizi, ale naopak dale utesene poroste.“
Pane Radime, vidím, že máte rád neoliberální rétoriku, kdy to, co vzniká mezi lidmi, tedy jejich „společnost“ je pro vás nepřítelem No1. OK, chápu a zřejmě i plně rozumím dalším směrům tohoto zajímavého druhu myšlení, přesto zásadně nesouhlasím.
Nejprve k roli státu. Tam, kde nemůže určité věci dělat jednotlivec nebo malá skupinka, tam se delegují peníze, moc a odpovědnost, tedy nahoru, abychom se nemuseli všichni (každý) starat o hasiče, policii, ochranu zdraví, nebo výuku dětí a mládeže. Ten PRINCIP delegování odpovědnosti, moci a peněz je v pořádku. A může to dobře fungovat, POKUD (…).
Za tím slovem POKUD se skrývá docela rozsáhlá diskuse. Nicméně právě o ni jde a bude záležet na tom, na jakou stranu se postavíme. Zda na tu stranu, kdy je možné stát považovat za velké družstvo vlastníků (podobně jako dobře funguje v nejednom domě, kde lidé byty vlastní), nebo na stranu, kdy budeme považovat, tak, jak jste to udělal vy, pane Radime, právě STÁT za první zlo a budeme chtít osekat všechny jeho funkce.
Ne, nemylme se. Na vině není stát, protože stát „jen“ zosobňuje to, jaké vztahy existují mezi lidmi. Takže pokud nefunguje správně stát, proradní úředníci kradou, tak je chyba zde a je nutné udělat taková opatření, aby se toto změnilo.
ČÁSTEČNĚ to může napravit právě plná transparence. Fatální chybou je však dětsky naivní a nevyzrálá představa, že bude lépe celý STÁT (a jeho služby) rovnou celý zrušit, protože, jak říkali marxisti, platí, že „stát je organizované násilí v rukou vládnoucí třídy).
(Ostatně, když chcete omezit stát, co armáda? Tu asi naopak budete chtít posilovat, že?)
OK, říkám na to vždy já, osekejme tedy i stát, ale začněme podle objemu plýtvání. A zde je nutné vnímat, že nejvíce stát vydává nikoliv na plnění sociálního pojištění (nejde o dary, je to pojištění) ale na korupci a zbytečných zakázkách, kde ročně zmizí 150-200 mld. korun.
Takže vynechejme, prosím, zle agresivní terminologii typu „peníze ukradené lidem“, protože to opravdu nejsou peníze lidem ukradené, ale legálně, tedy podle legislativy platné v družstvu vlastníků vybrané (rozuměj ve státu), a naopak používejme slovo krádež tak, jak je nutné jej užívat, kde má správný význam, tedy pro rozkrádání veřejného majetku.
Takže ano, zmenšeme stát, ale nejprve tak, že se zavede plná transparence a plýtvání skrze korupci klesne třeba o 100 mld. korun ročně – což bude znamenat snížení korupce „jen“ o 50 %.
Ráda bych věděla, kdo jsou lidé, které bychom měli podporovat a volit do příští vlády v případě, že by se nějakým způsobem podařilo tuto současnou odvolat. Mám pocit, že národ jako celek sice svorně nadává a remcá, ale výrazné osobnosti které by se snažily dokázat, že oni by nebyli jako oni – ty postrádám. Možná je to jenom moje stařecká zaslepenost a proto bych byla velice ráda, kdyby někdo takový vystoupil a hodně nahlas promluvil. Ale muselo by za ním už teď být vidět kus solidní práce. Jakési výsledky ve vědě, obchodě nebo průmyslu. Nestačí pouze hlásat, je potřeba moci ukázat co jsem doposud udělal a nahlas říci co si myslím.
Znám však tu naši povahu českou, tak si moc nadějí nedělám, přesto zdravím všechny, kteří se odhodlali alespoň k veřejné kritice. Eva Stiborová.
Stejné otázky si klade i redakce Evropského rozhledu, nicméně odpovědi též neznáme. Je smutné, že tu je tak málo skutečných poctivých osobností, jako byl třeba Baťa:
„Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jen jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naši zemí je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující.“ – Tomáš Baťa (1932)
Co zavinilo světovou krisi
Jan Antonín Baťa – Těžké časy
(sběr z jednoho rozhovoru v roce 1939)
http://www.zlin.estranky.cz/clanky/tomas-bata_-jan-antonin-bata/jan-a_-bata–vinici-krise.html
Odvaha, práce, systém
…(Bůh) bude chtít z evropských národů dostat ven tu pohodlnost, lhostejnost k dobrému i zlému, tu nepodnikavost, ze které vlastně vznikne válka…
…co způsobilo, že byla Evropa v letech od roku 1930 až do posledku vlastně kontinentem nezaměstnaných? Co to bylo jiného, nežli že k těmto desítkám milionů dělníků scházel nějaký ten milion mistrů a nějaký milion podnikatelů? Bylo-li v Evropě dvacet milionů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházelo milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnati.
Dělníci nemohli mít práci, když nebylo těch, kdo by ji pro ni našli a vytvořili (…) existovat, pracovat a žít v blahobytu, to jsou tři různé pojmy. Existovat je možno o chlebě a vodě. Pracovat je možno za všech řádů na světě. Ale pracovat a žít v blahobytu , tož to je zase něco jiného (…) lidé v Evropě žili, i když jich skorem dvacet milionů nepracovalo, že? A v Rusku umíralo a umřelo podle přiznání vládních míst tamních na pět milionů lidí, ačkoliv tam pracoval jeden každý. Dřel (…) musel. V Evropě neumřeli ani lenoši, kdežto tam zahynulo na pět milionů těžce pracujících lidí. To je ten rozdíl v řádu, v uspořádání života.
Kde jsou podnikatelé?
(…) Když to je právě to, že ovzduší Evropy a světa bylo otrávené tím komunismem a jeho zdánlivým vítězstvím v Rusku a bylo mnoho lidí, kteří si řekli, že státní služba a vůbec služba a zaměstnání je bezpečnější formou šťastného života, nežli býti podnikatelem.
(…) pamatuji, že vodili například po převratu po náměstí v Přerově jistou dámu, která se strašlivě provinila. Víš, co provedla? Postavila během světové války, když nebylo co na ten špatný kukuřičný chléb namazat dětem – továrnu na marmelády. Měla s tou továrnou úspěch. Nedala si ovšem mluviti do své práce od nikoho, tím méně od všelijakých povalečů, z nichž se stali převratem političtí předáci. Nu, a když nastal převrat, tož vodili milou majitelku továrny po Přerově, nesouce nad ní šibenici, s oprátkou na krku…
(…) Ta dáma nevydržela ani rok. Zemřela. Měla tři syny a dvě dcery. Synové vystudovali a stali se státními úředníky a učiteli, otec prodal továrnu jednomu z těch politiků, kteří tak zostudili jeho ženu, a z dcer se stala jedna učitelkou a druhá vstoupila do kláštera (…) Synové se nechtěli nechat voditi někudy s oprátkou na krku, pod šibenicí (…) státní úředníci nejsou vyžírači, ani učitelé. Problém je v tom, že každý dacan, každý povaleč mohl vystoupiti na obrácený sud a nadávati z plných plic továrníkovi, nutě jej, aby dělal to a ono a ještě cosi (…) To se dnes děje v celém světě. A také v celém tom světě, kde se to děje, vládne nezaměstnanost.
Banky a bankéři
Ti to rozežírali z druhého konce. Utloukali podnikatele v zájmu své peněžní moci. Někde to bylo v „zájmu národním“ a podobně….
….. kdyby se nějaký lékař ulakotil a chtěl sebrat všechny léky, co jich může dosáhnouti, schoval si je a zavřel do svého skladiště …. nedal by je nemocným …. se pominul. A když tedy je někdo bankéřem a spravuje peníze, je správné, když je zavře do pokladny a nedá, nepůjči je nikomu? (…) když se bankéř začne báti o peníze, musí přeci vždycky nastat krize, protože nemocní nedostanou svůj lék.
(…)
A ještě jedna stránka, pokud jde o bankovnictví: Banky ve světě se minuly účelem. Většinou ztratily svůj význam, ze kterého vzešly. To jest být osobním oddělením, osobáři hospodářského života. Takový osobář, ten má za úkol vybírati lidi. Vybírati je a popouzeti je. Budovati podnikatele. Dávati léky, elixíry mládí a krásy novým adeptům podnikatelství. Vychovávati nové podnikatele. To je jejich úkol, ne schovávati léčivo před nemocnými.
(…) dát možnost a příležitost (…) Zatím zejména náš, český bankéř, dělá jenom shakespearovského Shylocka. A hůře. Hydru. Požírá podnikatele, místo aby je hledal a vytvářel a vychovával.
Co to jsou ty bankovní koncerny? Koncerny, kde banka má majoritu akcií a mnohdy všechny akcie desítek průmyslových podniků. Podniků, kterým nerozumí, ale které vysává a do kterých on, bankéř, neschopný provozovati je, dosazuje ‚podnikatele‘. Tyto podniky to jsou, jež jsou pak v nejbližší krisi zastaveny a dělníci na ulicích. A takový ten mor se potom roznáší i do ostatních (…)
(…)
Byla u nás nějaká krise? (U Baťů, pozn. C.) Byly krise v celém světě a my jsme rostli. Proč? Poroučí u nás bankéř? Ne. Stojí s kloboukem v ruce u našich dveří. K službám vždy ochotný Julius Novotný, že? Nechali bychom my jej u nás poroučet? Cákryš. Utekl by první den. Ale banky jsou spíše upíry, nežli pařeniště podnikání. Lidé, kteří do toho nevidí jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkají ‚soumrak kapitalismu‘. Aspoň v Evropě tomu tak většinou je.
(…)
Bankéřovou povinností je najít pro chřadnoucí podnik jiného podnikatele. Prodat jej někomu, kdo jej bude chtít provozovat. Kdo u toho bude chtít býti celým srdcem, časem, hlavou, rozumem, jako musí býti podnikatel …. bankéř, který provozuje podnik, si musí troufat zaměstnávat lidi i přes doby krizí a neposílati je státu na krk, aby je živil, když přijdou těžké časy. Těžké časy jsou časté a právě tehdy se potřebuje podnikatel nejvíce. A tenkráte přichází situace, na kterou bankéř nestačí.
(…) zákon, který by jej přinutil (…) je takový zákon (…)jsou dva druhy zákonů. Jedny jsou zákony dané člověkem a druhé jsou v nás a pocházejí z naší vlastní podstaty. Zákony Boží. Ten zákon se nazývá poctivost (…) o těch se na školách neučí, a přece řídí svět.