V Kongresovém sále Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích se ve středu 7. ledna 2015 od 17:30 konala přednáška Pavlíny Bitarové nazvaná „Má cesta k islámu a zase zpátky“. Přednášku zorganizoval docent Přírodovědecké fakulty JU Martin Konvička, který je zakládajícím členem občanského sdružení Czech Defence League, dle měřítek MVČR pravicově extremistického.
Impulsem ke konání přednášky „na půdě Jihočeské univerzity“ dle vlastních slov docenta Konvičky bylo předvánoční zjištění, že za své vulgární chování bude postaven před etickou komisi Jihočeské univerzity. Akademický senát Jihočeské univerzity přijal Etický kodex JU dne 15. 4. 2014 a některé jeho body se jeví, jako by byly dopředu připravené na chystaný a dobře utajovaný proces s panem docentem. Do této doby se docent Konvička zdráhal zatahovat náboženský aktivismus na své pracoviště, hrozící postih ze strany Jihočeské univerzity ale tyto zábrany prolomil.
Pozvánky
První veřejná zmínka o přednášce se objevila na facebookových stránkách IVČRN České Budějovice dne 22. prosince 2014. Jedná se o dopis docenta Konvičky adresovaný vedení Jihočeské univerzity, vedení Biologického centra AVČR, radním jihočeské metropole, akademickým senátorům a dalším, které zve na přednášku Pavlíny Bitarové a mimo jiné uvádí, že stejná přednáška již proběhla na katedře genderových studií FHS UK v Praze.
Dámy a pánové,
(vedení Jihočeské university, vedení Biologického centra AV ČR, radní jihočeské metropole, akademičtí senátoři… atd.)
Dovolte, abych Vám touto zprávou popřál co nejkrásnější Vánoční svátky, jakož i vše nejlepší do Nového roku.
Současně mi dovolte, abych Vás v začátku příštího roku pozval na – alespoň doufám – skutečně mimořádnou společenskou událost – veřejnou přednášku dámy, kterou pokládám za skutečnou Hrdinku, bývalé muslimky a naší budějovické spoluobčanky Pavlíny Bitarové.
koná se:
Středa 7. LEDNA 2015, v 17:30 v Kongresovém sále Biologického centra AV ČR (akademický areál na Branišovské 31, od recepce vpravo).
předpokládaný konec: 19 hodinByl bych jedním z nesčetných učitelů na Jihočeské universitě a nenápadným akademikem, kdybych se před několika lety, spíše nechtěně, nezačal angažovat mezi tuzemskými kritiky islámu. Setkání s paní Bitarovou mě takříkajíc „politicky nasměrovalo“, protože jsem si uvědomil, že nám i v naší zemi nenápadně bují problém, před kterým nadále nelze skrývat hlavu do písku.
Paní Bitarová je mimořádně odvážná dáma, skvělá přednášející a také, troufám si tvrdit, originální politická myslitelka, jejíž postřehy skutečně stojí za to být slyšeny. Rozhovory s ní otiskl například časopis Reflex, vystupovala v TV Nova, přednášela na katedře genderových studií FHS UK Praha.
Přednáška, kterou jsem se rozhodl zorganizovat na půdě budějovických akademických pracovišť, má za cíl ji představit osobnostem společenského, politického i akademického života našeho města, stejně jako zájemcům z řad studentů Jihočeské university a širší veřejnosti.
Uvědomuji si, že termín je těsný a většina z Vás má velmi nabitý program. O to víc samozřejmě potěší, pokud si najdete hodinku času a na přednášku se přijdete podívat. Protože akce je veřejná, uvítám též, když o ní spravíte případné další zájemce.
Děkuji a těším se na případné setkání,
Martin Konvička, doc., Mgr., PhD
Přírodovědecká fakulta Jihočeské University + Biologické centrum AV ČR
Druhá pozvánka se objevila na stejných facebokových stránkách 29. prosince 2014. Administrátor stránek uvádí, že přednáška se koná na půdě Jihočeské univerzity a odkazuje na facebookovou událost „Veřejná přednáška exmuslimky Pavlíny Bitarové“, kterou založil Jaroslav Novotný dne 25. prosince 2014 (ID profilu: 100005627252978). Událost spoluhostuje s docentem Konvičkou.
Na přednášku se dále zvalo standardními komunikačními kanály iniciativy Islám v České republice nechceme (IvČRN), pozvánka se objevila i na portálu Eurábia. Plakátek na facebokové stránky JU umístil Jiří Barták, pravá ruka docenta Konvičky.
Od ledna 2015 byly na několika místech Přírodovědecké fakulty JU k vidění letáky, ať už byly rozmístěny na všech školních nástěnkách, na stolcích budovy C, nalepeny na zdech a skleněných výplních vstupu do budovy B, a jinde, viz fotogalerie.
[nggallery id=30]
Kdo se akci postavil na odpor?
Vzhledem k narychlo uspořádané přednášce, která zasáhla do svátků vánočních a oslav nového roku, se lidskoprávní aktivisté nestihli zaktivizovat. Velkou roli na tom sehrála také skutečnost, že se přednáška konala v Českých Budějovicích, které jsou pro pražské aktivisty příliš vzdálené. Proti akci vystoupilo jen několik málo místních.
První výraznější odpor projevil Tomáš Mařík na svém facebookovém profilu 30. 12. 2014, kdy akci přirovnal k přednášce exžidovky, která bude mluvit o pravé tváři židovství, což uzavřel slovy: „Konečně islamofobie na akademické půdě? Boží!“.
Do Maříkovy diskuse se zapojil děkan PřF JU František Vácha, který uvedl, že se přednáška nekoná na půdě Jihočeské univerzitěy, ale v sále Biologického centra AVČR (BC AVČR). Zároveň oznámil, že se na přednášku půjde podívat, protože veřejná diskuse je lepší než ty anonymní internetové různých pseudoúčtů.
Iniciativa IvČRN je totiž známá tím, že používá mnoho a mnoho falešných účtů a nikdo vlastně neví, kdo se za nimi ve skutečnosti ukrývá. Přednáška byla proto jedinečnou šancí pohlédnout do očí těm, kteří doposud byli anonymní.
Aktivisté v této záležitosti kontaktovali i rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhoffera a ředitele BC AVČR Miloslava Šimka, se žádostí, aby váhou své autority přednášku na akademické půdě zakázali.
Další nesouhlasné reakce se objevily na facebookových stránkách Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Patří mezi ně například reakce Mikuláše Zvánovce, který přednášku vnímá jako univerzitní podporu současnému pegida-hnutí.
Dalším, kdo Jihočeskou univerzitu upozorňoval, že přednášku organizují xenofobové, byl Luděk Kvapil a v neposlední řadě Evropský rozhled zastoupený mnou.
Ze soukromé korespondence s rektorem Jihočeské univerzity vyplynulo, že docent Konvička onu zveřejněnou pozvánku určenou vedení JU, Akademickému senátu , vedení BC AVČR a dalším posílal s dovětkem pod čarou: „Akce je ryze soukromou aktivitou, není podporována žádným grantovým fondem ani neslouží k propagaci žádné politické strany či hnutí“. Tento dovětek ovšem na sociálních sítích nezveřejnil a jeho pozvánka tak působila dojmem, že je akce pořádána Jihočeskou univerzitou, případně BC AVČR.
Dva dny před konáním přednášky si ředitel BC AVČR Miloslav Šimek pozval docenta Konvičku do své kanceláře a opět dle jeho slov po něm požadoval, aby podepsal smlouvu o pronajatí sálu a zaplatil za pronájem. Docent Konvička následně uvedl, že takový postup nebývá u jiných akademiků zvykem a sály jim BC AVČR prostě půjčí zdarma, a to na cokoliv.
>>K poslechu přednáška Pavlíny Bitarové – stahuj zde
Přednáška – úvod docenta Konvičky
Ačkoliv byla přednáška doposud prezentována pod názvem „Má cesta k islámu a zase zpátky“, od této chvíle se o přednášce hovoří již jen pod rozšířeným názvem „Sloužila jsem zlu – Cesta k islámu a zase zpátky.“
Docent Konvička zahájil přednášku slovy, že kontroverzní témata na akademickou půdu patří, přesto se téma kritiky islámu zdráhal na své pracoviště dlouho zatahovat. Předvánoční události jej však dovedly k závěru, že je nejvyšší čas, aby se přednáška uskutečnila.
Přednáška se konala v den útoku na redakci Charlie Hebdo, dne 7. ledna 2015 jen několik hodin poté. Docent Konvička uvedl, že zástupci organizace IvČRN pod vedení Beátrice Radosy právě stojí před Francouzskou ambasádou v Praze a uctívají památku mrtvých, které povraždili islámští radikálové. „Toto už není terorismus, ale válka proti evropské populaci,“ uvedl a pozval přítomné do Prahy na chystanou demonstraci v Praze proti islámu (konanou 16. ledna 2015). Poté předává slovo Pavlíně Bitarové.
Jeden z pořadatelů přednášky Pavlíny Bitarové, který se objevil 16. ledna 2015 i jako pořadatel demonstrace proti muslimům na Hradčanském náměstí v Praze.
Docent Martin Konvička (vlevo) spolu s dalšími pořadateli přednášky z řad IvČRN.
Přednáška – pokračuje Pavlína Bitarová
Samotná přednáška Pavlíny Bitarové se snaží působit neradikálním dojmem. Je to příběh nešťastné ženy, která byla obětí domácího násilí. Radikální výroky zaznívají až v následné diskusi. Následující podkapitola bude pouze citovat, co Pavlína Bitarová na přednášce uvedla, bez jakéhokoliv doplňujícího komentáře, který by vyvracel některé nepravdy.
Otec Pavlíny Bitarové byl pravoslavný křesťan ze Sýrie, který se seznámil s její matkou během studií v Brně. Tři roky žili v Alžírsku, kde otec plánoval ropné vrty. Pavlína do svých 11 let navštěvovala školu v Sýrii, ale po roce 1990 se vrátili natrvalo do Československa. Do Sýrie jela naposledy v roce 2002, kdy jí bylo 23 let.
Jelikož pocházela ze dvou naprosto rozdílných kulturních světů, byla jako dítě nespokojená s tím, čím je. V Sýrii byla považována za drzou Evropanku a u nás za „čmouda“. Do toho se její rodiče rozvedli. Jako malé dítě musela 2x ročně létat do Československa, aby mohla mít českou školu. Měla individuální studijní plán.
V roce 2004 se jí narodila dcera a ona se stala svobodnou matkou. Islám ji přitahoval, protože kladl důraz na klidný rodinný život. V mešitě k ní byli vždy milí a pohostinní. Konvertitky podle ní hledají v životě řád a místo. K islámu je konverze hrozně snadná a teprve po ní začnou „ty malé krůčky“ k zjištění, co je islám skutečně zač.
Jiří Barták (vpravo) hlídá s kolegou východ z Kongresového sálu.
„Proč jsi k islámu konvertovala, když ne všechno je takové, jak sis představovala?“ říkali jí. Hned byla zakázána hudba a holky z Austrálie vyhazovaly svá CDéčka, které si sem přivezly, nesměly si ani broukat písničky, protože by skončily v pekle, které nazývají Haram. Nesmí se chodit ani do kina. Vzápětí však Pavlína uvádí, že existuje arabská kultura, která ale nemá nic společného s islámem.
Vzpomněla příhodu, kdy svou tříletou dcerku vzala na návštěvu, kde byl i sedmiletý muslimský chlapec. Její dcerka byla oblečená jen v tričku a punčochách, jak bývá u malých dětí v České republice zvykem. Na návštěvě jí však bylo vynadáno, že její dcerka je nahá a je vidět její aura a to se nesluší, protože jejich 7-letý chlapec by mohl být jejím mužem.
Pavlína dále uvádí, že jako muslimka nemůžete slavit Vánoce, islámské kongresy se v České republice konají zásadně jen přes vánoční svátky, prý proto, aby se zpřetrhaly všechny vazby. Nesmíte slavit ani narozeniny, protože to slavíte rok, kdy jste blíže k hrobu a za to byste opět skončili v pekle.
Problémem je výtvarná, hudební a tělesná výchova – nemůžete zobrazovat lidské bytosti. Nejhorší z hudebních nástrojů je flétna. Tělesnou výchovu mohou děti absolvovat tak do třetí až čtvrté třídy, pak děti musíte oddělit – to je hlavní důvod, proč se ženy v tomto období stěhují do zemí svých manželů.
Už jenom to, že muslimka nosí hidžáb, tak provádí džihád. Dává tím totiž najevo, že je lepší než většinová společnost. Nikábnice jsou ještě horší, nikáb nosí jako symbol podmanění si společnosti a s hidžábnicemi se nebaví.
Předseda Islámské nadace Muneeb Alrawi si Pavlínu vybral, aby zprostředkovávala styk s veřejností. Od Evropské unie dostali například peníze na hru Identita je náš islám.
Po roce se Pavlína provdala za Inda z Bombaje. Než si ho vzala, viděla ho jen dvakrát. Při třetím setkání se vzali. Celý vztah byl založen na tom, že láska není důležitá, důležitější je modlit se. Podle muslimů má být žena zabezpečená, aby mohla vychovávat děti. Ty děti ale musí být muslimové.
Prozatím neznámý příznivec IvČRN
Jak se člověk neustále modlí, začíná o sobě pochybovat. Alespoň Pavlína to tak pociťovala. Vybrat si jen to dobré z islámu nejde. Když s něčím nesouhlasíte, můžete jen říct, že jste ještě nevyzráli natolik, abyste to pochopili. Muslim nemůže říct, že prorok byl pedofil nebo že tresty kamenováním jsou barbarské.
Muž může ženu bít, když mu například špatně uvaří, ale nikdy ji nesmí zbít tak, aby s ní nemohl souložit. Podle Pavlíny začínaly být manželské sňatky v mešitě problematické, protože se 80 % manželství do měsíce rozpadlo.
Ani její manželství nebylo šťastné, zažila islámské domácí násilí. Žena ale nesmí hovořit o tom, že ji někdo bije, to je velké tabu. Letěla po ní pánev, pak žehlička. Po 6 týdnech manželství se rozvedla. Existuje šest způsobů mužského rozvodu, ale jen jeden ženský, a ten vychází z příběhu, kdy žena šla za Mohamedem a při rozvodu musela vrátit věno, které v jejím případě tvořilo zahradu. Ne každá muslimka ale věno může vrátit. Do smluv spousta Češek-konvertitek napíše, že chtějí naučit korán a to vrátit nejde, proto se nemohou rozvést.
Na závěr své prezentace ukázala printscreen hacknuté e-mailové korespondence mezi Muneebem Hassanem Alrawim a Eduardem P., kde píší o tom, že je nebezpečná, ale nesouhlasí s tím, aby ji zabili, protože by to byla pro muslimy negativní reklama.
Pavlína Bitarová přednášku uzavírá slovy, že největšími obětmi islámu jsou sami muslimové a reforma islámu od dob wahhábismu není možná. Muslimové nemohou islám odsoudit.
[nggallery id=33]
Diskuse s Pavlínou Bitarovou
Do diskuse s Pavlínou Bitarovou se až na dva případy zapojovali příznivci IvČRN, kteří se však snažili vystupovat jako náhodní posluchači. Výjimku tvořil docent Jiří Šantrůček přednášející na PřF JU Fyziologii rostlin, který položil neutrální otázku, a student PřF JU, který nevěřil tomu, že islámská hudba neexistuje.
Zástupci IvČRN seděli mezi posluchači a zapojovali se do diskusí. Žena sedící uprostřed mezi dvěma pány byla jednou z nich.
Hned v úvodu diskuse zaznělo, že neexistují umírnění muslimové, ale jen ti radikální. Pavlína Bitarová vysvětlovala, že umírnění muslimové nemohou radikální části islámu odsoudit, protože by odpadli od islámu. Podle jejího názoru jsou nejhorší muslimové právě ti umírnění. Například muži po narození prvního dítěte jsou ostatními muži v mešitě donuceni být radikálními, protože skutečnost, že jeho žena nenosí hidžáb, je ostatními muslimy vnímána tak, že je neschopný muž, když si není schopen došlápnout ani na vlastní ženu. Umírněný muslim proto neexistuje, protože by byl odpadlíkem od islámu.
Následně PavlínaBitarová znovu popisovala svůj vztah s muslimem. Ačkoliv měla astmatický záchvat, nutil ji chodit nakupovat. Zároveň nesměla chodit do kuchyně. Ze své mateřské musela živit celou rodinu, protože on, ač byl zaměstnaný v IT, veškerý svůj plat posílal rodině do Bombaje.
Když jí maminka umírala na rakovinu, bylo to proto, že je špatnou muslimkou.
Její dcerka ve školce hrála na flétnu, takže podle islámu by měla skončit v pekle. Znovu zopakovala, že nic jako islámská hudba neexistuje. Pokud muslim hraje, dělá to vždy navzdory islámu.
Podle Pavlíny Bitarové muslim o muslimovi nesmí říct nic špatného, takže o nastávajícím nelze dopředu prakticky nic zjistit. Kdyby spal se všemi holkami na diskotéce a pak se pomodlil, tak je vše v pořádku. Pokud jsou muži na džihádu, pak mohou pít alkohol a jíst vepřové, protože to dělají ve vyšším zájmu.
Žena nemá v islámu žádné postavení, i sedmileté dítě může své matce rozkazovat, co má dělat. Muslimky sice mohou studovat, ale praxi pak nesmějí vykonávat. Málokdy začnou ženy pracovat. Když žena omdlí, prostě ji překročí. Jako příklad Pavlína Bitarová uvedla Bělorusku po císařském řezu, která u modlitby začala krvácet. Její desetiletý syn zavolal zdravotníky, ale matka Alžířanka jejich pomoc odmítla.
Jiný zástupce IvČRN se přihlásil s poznámkou, že žil v letech 2006-07 v londýnské muslimské čtvrti a že si jeden bohatý muslim klidně umístil na svůj drahý automobil SPZ s nápisem Ladin. Pavlína Bitarová zase zmínila, že se muslimové často pojmenovávají po krvavých bitvách. Jiné osmimilionové auto jednoho muslima mělo značku s nápisem, který znamená: „Já jsem velmi špatný“.
Pán v bílém diskutuje o nenávistných SPZ, která si na auta dávají muslimové. Jeden ze dvou pánů je pravděpodobně Michal Strnad.
Muslimové prý „uvalili fatvu“ na Evropskou unii za její přístup k homosexuálům. Když se muž poohlédne po ženě, není to jeho hřích, ale hřích té ženy. Padaly i tak ostré výrazy, jako že žena je pro muslimy pouze „chodící dělohou“ a do nebe se dostanou, jen když zemřou při porodu.
V daném okamžiku už byla diskuse značně radikální. Pokračovalo se tím, jak v mešitách ženám lžou, dokud nekonvertují. Hlídají si, aby se žena neseznámila s těmi zahalenými, s odůvodněním, že by to nepochopila.
Zazněly otázky jako: „Všichni muslimové jsou buď radikální nebo blbí?“ a odpovědi jako „Jakákoliv reforma je cestou do pekla.“ Muslimové zamrzli v 18. století při poslední wahhábistické reformě.
Do diskuse se vkládá i docent Konvička s tvrzením, že všichni reformátoři islámu jsou za toto kamenováni a znovu opakuje, že tuto válku s islámem vyhrajeme a to díky internetu.
Stará paní, která se projevovala ze všech diskutujících nejvíc nábožensky nesnášenlivě, zpočátku plačtivě uvedla: „Oni budou na nás zlí, i když budeme hodní – náš humanismus oni považují za naši slabinu.“ Aby nakonec vykřikla, že je „pro konec humanity a aby všechny muslimy smázli“. Naše lhostejnost k problematice islámu nás přivede do rakve.
Radikální důchodkyně požadovala „smazání muslimů“…
Nechybělo ani přirovnání muslimů k nacistům – u nacismu je jasné, že nešlo o zvrácenost pár jedinců, ale že byla celá ideologie špatná.
Odezvy po přednášce
Z odezev na Facebooku se daly propojit tváře aktivistů IvČRN s jejich účty na Facebooku. Z reakcí je ovšem také patrné, že se lidé kolem IvČRN osobně neznají a sami nevědí, kdo jak vypadá a jak se jmenuje.
Fotografie z přednášky zveřejnil Jan Masaki Toužimský, v ten okamžik však vystupující pod falešným jménem Jay Tee. Další falešné jméno, který používá, je Jan Masaki San (ID profilu: 100002970285913). Jan Toužimský zajišťoval iniciativě IvČRN fotodokumentaci přednášky a nahrával ji rovněž na kameru.
Na fotografii je zachycen Jan Masaki Toužimský, který IvČRN zajišťoval fotodokumentaci přednášky a pořizoval její videozáznam.
Přednášky se dále zúčastnila osoba vystupující na Facebooku jako Michal Strnad (ID profilu: 1225617854), Stanislava Ahmed Entlerová (ID profilu: 1331770281) či Eva Richterová, známá též jako Eva Klabalová (ID profilu: 100000861793290). Z fotek, které pořídil Michal Strnad, se zdá, že seděl v pravé části sálu v lavicích pro pořadatele.
Jedna z blondýnek v pozadí je Eva Richterová. Zároveň se omlouváme čtenářům za velmi špatnou kvalitu snímku.
Negativní ohlas na přednášku přišel od Vladimíra Soustružníka, který v přednášce cítil až příliš zaujatosti.
O několik dní později zveřejnil docent Konvička shrnutí na svém blogu iDnes.cz pod názvem „Kterak jsem pořádal „kontroverzní“ přednášku“ a Jiří Barták poté zveřejnil videozáznam přednášky na svém kanálu na portálu Youtube. V českobudějovickém Deníku udělali rozhovor s Pavlínou Bitarovou.
