Kde je podle tebe důležitá hranice problémů, které v dnešní době nastaly?
Hranice? Myslím, že v našem státu je největším omezením finanční stránka. Jen se podívej, v jakém stavu jsou třeba pražské nemocnice. Budovy klinik se rozpadají, jak se do zdí starých budov zakusuje zub času. Vybavení si sotva můžeme dovolit a kvůli akreditacím a atestacím a povinným novým regulím převzatým z EU musíme kupovat další vybavení, často je zbytečné. K čemu kupovat digitální teploměry, které obvykle stejně nefungují, jak mají, když ty staré rtuťové fungují dobře a otrava rtutí se při jejich používání neobjevila už roky?

K čemu musíme kupovat elektrické tonometry, když se výsledek stejně zprůměruje? Vždyť na to se třeba na kardiochirurgii nemůžou spolehnout. Lidské ucho při používání fonendoskopu při měření tlaku je daleko poctivější a spolehlivější, než měřák, který nedokáže ukázat definitivní hodnoty i s výkyvy.

Zastáváš názor, že současná situace motivuje mladé lidi, aby v tomto oboru hledali uplatnění?
Měli jsme jedno z nejkvalitnějších zdravotnictví ve světě, a kam se to podělo? Na středních školách vymizel obor Zdravotní sestra, zato nutí středoškoláky, aby šli studovat výš. To jim ale nikdo pak nebude chtít dělat. Nikdo nebude chtít na zdravotní sestru studovat 7–9 let a ti, kteří to takhle vystudují, budou očekávat oprávněně patřičné ohodnocení, ale peníze na to nebudou. Kdo pak bude těm starým nemohoucím lidem utírat zadky? Vysokoškoláci těžko. Práce zdravotní sestry je poslání, které nedokáže dělat jen tak někdo a není to o vysoké škole.

A ti, kteří to dělají jen pro to poslání, nebudou chtít výš. Po vystudování střední školy, kdy mají zdravotničtí asistenti zakázáno mnoho výkonů, ale stejně přijdou do nemocnice a všechno zakázané musí stejně dělat, protože je to zapotřebí. Školených pracovníků je málo a bude jich ještě méně, až další ročník sester odejde do důchodu.

Myslíš, že zavedení regulačních poplatků, přes protesty lidí, je reálná možnost, jak dát našemu zdravotnictví potřebnou finanční injekci?
Lidé naříkají na hloupé regulační poplatky, ale proč? V jiných státech je zdravotnictví zpoplatněno téměř ve všech výkonech a nikdo si stěžovat nemůže. Dostávají od nás kvalitní zdravotnickou péči a ještě si stěžují, bijí nás a nadávají nám do kurev a vyžírků. Takové lidi ošetřujeme a stále ještě s úsměvem, plat přitom máme velmi mrzký. Například zdravotnický asistent těsně po škole dostane mnohdy ještě méně, než tabulkami udaných 12 500 hrubého (!). Při nájmech v Praze sotva vyjde. Myslíš si, že pro ně má smysl pracovat od rána do noci a od noci do rána za mzdu, za kterou si sotva zaplatí pokoj v bytě o několika nájemnících?

Jaký je tvůj názor na platy pracovníků ve zdravotnictví, tedy lékařů a dalšího personálu?
Placení nelékařských pracovníků v našem zdravotnictví je tak ubohé, že se divím, že odchodem do zahraničí nehrozí spíš sestry, než lékaři. Přitom ale stát, nemocnice i občané dokážou neuvěřitelně hýřit penězi. Proč třeba máme nad 10 zdravotních pojišťoven? Proč nemáme třeba jen dvě, které daleko lépe povedou konkurenční boj a bez problému zajistí všechny potřebné lidi?

Proč kupujeme drahé přístroje, které ve výsledku stejně většina lékařů neumí používat? Na co potřebují na standardní gynekologii tři resektoskopy? Proč plýtvat penězi tam, kde nejsou tolik potřeba? Pak přijdou za zdravotními sestrami a zakážou jim používat rukavice a plýtvat materiálem, takže musíme obvazovat daleko menším počtem obvazů, musíme převazovat jen třeba dvakrát nebo jednou denně a přitom nemůžeme použít ani rukavice jako ochranu proti potřísnění tělními tekutinami?

Proč si lidé nehradí sami ty výkony, které nutně nepotřebují? Proč při diagnostických metodách, jako je například hysteroskopie, pokud není předepsána z vážných, život ohrožujících důvodů, tento výkon nehradí? Je to ambulantní zákrok, kdy po několika hodinách odležení anestezie pacientka může domů. Proč neuhradí péči?

Ale tohle je všechno jen pohled jednoho rozhořčeného zaměstnance na interní záležitosti. Na zdravotnictví jako takové jen těžko budu hledat názory nebo řešení pro celek, to za nás musí udělat ti, které jsme si zvolili do vlády. Jen škoda, že jsou k tomu lhostejní.

(Poznámka ER: Autorka textu si nepřeje uvést své jméno.)