Blokáda vědců, univerzitních studentů a ostatních ochránců cenného ekosystému u Ptačího potoka byla poznamenána nepřiměřeným policejním zásahem. Předkládáme vám výběr fotografií, které podle nás jsou nejvíce otřesné – policisté upustí do bláta zadrženého důchodce; postarší dámě je málem vykloubeno rameno; maminka s dětmi míří na sociálku; otci nebylo dovoleno jet se svou nezletilou dcerou na policejní stanici do Kašperských Hor…
Všechny zde uvedené fotografie jsou volně šiřitelné. Fotografie zobrazíte ve vyšším rozlišení, když na ně poklikáte. Postupně budeme galerii aktualizovat.
Policie zatkla staršího muže a odvádí ho k policejnímu autu.
Policie staršího muže upustila do bláta.
Policie zvedla staršího muže ze země, na oblečení jsou patrné skvrny od čerstvého bahna.
Zadržená maminka s dětmi jdou k asfaltové cestě, kde počkají na příjezd sociálky.
Zadržená křičela bolestí, že jí vykloubí rameno.
Další ze zadržených v poutech.
Rozdělování zadržených na ty, které pustí hned, a na ty, které odvezou do Kašperských Hor.
Muž byl zadržen po té, co se domáhal doprovodit svou zadrženou nezletilou dceru na stanici v Kašperských Horách. (Pozn. redakce: ověřujeme, zda na fotografii je skutečně právě otec.)
Při zásahu lidé ztráceli mobilní telefony a boty.
Muž byl zadržen mimo území vyhrazené páskou.
Nápis na skle policejního auta: „Jedu do pekla.“
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko



















Pět příběhů z policejního zásahu:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/odvolejte-velitele-zasahu-na-sumave-vyzvali-aktiviste-policejniho-prezidenta
Hlasování o postupu vedení Národního parku na ČT:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/211411000370804/video/?fromvoted=2646&idp=1096898594&midec=211411000370804&idec=211+411+00037%2F0804&online=1
Stráský (ODS, bývalý ministr dopravy, bývalý ministr zdravotnictví, dnes expert na přírodu)
„a vozíme tam milion denně…“
Jan Stráský (Bez obalu)
http://www.youtube.com/watch?v=t4f7drnb09Y&feature=player_embedded
Šumava jako tragický test občanské inteligence – BOHUSLAV BINKA
Nikdy neměla Česká republika tolik znalců lesnictví, krajinné ekologie a evoluce jako v posledních několika dnech sporů v Národním parku Šumava. Ekonom a prezident Václav Klaus, bývalý ministr dopravy, bývalý ministr zdravotnictví a turista Jan Stráský, právník Tomáš Chalupa, novinář Martin Komárek – ti všichni se cítí být tak trochu lesníky, krajinnými ekology a ochranáři. Jelikož já sám odborníkem na les nejsem a navíc bych své jméno viděl v uvedeném seznamu expertů na Šumavu jen velmi nerad, podívám se na smysl současné blokády trochu jinak.
Všichni více-méně rozumíme termínu „inteligenční kvocient“ a uznáváme, že má určitý vztah k našim rozumovým schopnostem. Přinejmenším stejně důležitý je „emoční kvocient“, který vyjadřuje naši schopnost vyznat se ve světě emocí. Abychom mohli zhodnotit význam současné blokády na Šumavě, navrhuji tyto dva psychologické pojmy doplnit termínem společenským: „občanský kvocient“, který vyjadřuje míru schopnosti rozeznat společenský význam událostí a odpovídajícím způsobem na ně reagovat. Vysokou míru občanské inteligence vykazují obyvatelé skandinávských zemí, ale také Švýcarska, Nového Zélandu či Nizozemí, nízkou míru naopak značná část obyvatel Běloruska, Turkmenistánu či Čadu. A jak jsou na tom s občanskou inteligencí obyvatelé České republiky?
První, co nás zarazí, je podivné pěti- až desetileté zpoždění, se kterým se naše občanská inteligence probouzí. O temné stránce „české cesty“ privatizace začala široká společenská debata přesně ve chvíli, kdy Vladimír Stehlík, Viktor Kožený či František Mrázek spokojeně manipulovali získanými majetky. O morálních kvalitách Stanislava Grosse se začalo spekulovat ve chvíli, kdy skončila privatizace jeho Ministerstva vnitra a slovo kmotr se do českého slovníku dostává několik měsíců poté, co kmotři definitivně ovládli krajskou politiku na většině území ČR.
Druhým zajímavým rysem české občanské inteligence je schopnost převráceného (či přesněji zvráceného) vidění situace. Hněv se často neobrací proti původcům určitého společenského zla, ale proti těm, kteří na ně upozorní. Své by mohli vyprávět například environmentalisté, které často za společenské škůdce označují lidé zadávající několikanásobně předražené, smysl postrádající zakázky. Nebo lidé, kteří se v polovině devadesátých let snažili prokázat, že Václav Klaus není tak geniálním ekonomem, za jakého ho považují česká média.
Ukazuje se deficit české občanské inteligence také v případě sporu o Národní park Šumava? Myslím, že ano a to hned dvojím způsobem.
V první řadě se velmi silně projevil již zmíněný syndrom zpoždění. Veřejnost nereagovala před rokem, když se ministrem životního prostředí stal, dle informace dvou celostátních deníků (Lidové noviny a Hospodářské noviny), právník a kmotr Pavel Drobil. Nereagovala, když Drobilův nástupce Chalupa jmenoval na místo ředitele Národního parku Šumava člověka, jehož znalosti lesního hospodaření i ochrany přírody lze vyjádřit příměrem, ve kterém se primářem neurochirurgického oddělení stane odborník na pozdní středověkou filosofii. A nereagovala ani v okamžiku, kdy Jan Stráský pozměnil Radu Národního parku Šumava tak, aby odpovídala jeho představám. Každý, kdo kritizuje extremismus účastníků blokády, by se měl nejprve podívat na vskutku extrémní netečnost části odborné i laické veřejnosti. Vždyť každý z uvedených kroků by v Dánsku, Švédsku či na Novém Zélandě znamenal silnou kritiku a oslabení vlády. Současná rozhořčená debata je v tomto smyslu minimálně o půl roku zpožděná, a netýká se toho nejdůležitějšího.
Snad ještě horší je zvrácený obrat rolí. Občanská demokratická strana dosadila do funkce ministra životního prostředí dva ryzí amatéry s velmi problematickou minulostí. Jeden z těchto amatérů pak prosadil do funkce ředitele NP Šumava amatéra třetího a ten navýšil počet laiků v Radě Národního parku a nepřímo zrušil její vědeckou sekci. Takto vedený Národní park začal porušovat zákony. Nevím, co více odpovídá slovnímu spojení neodborná arogance. Přesto jsou z agresivní arogance obviňováni lidé, kteří se aroganci mocných rozhodli postavit. Přesto jsou z amatérizmu obviňováni lidé, jejichž odborné znalosti převyšují odborné zázemí pana ministra i ředitele nikoliv v procentech, ale řádech. Už dávno nejsem aktivista, ale přesto je z mého pohledu současný spor o Šumavu velmi dobrý test občanské inteligence, ve kterém jsme, mimo blokujících, téměř všichni propadli. Snad už naposledy.
http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/bohuslav-binka-sumava-jako-tragicky-test-obcanske-inteligence
Bohuslav Binka
Mrtvý les a jiné báchorky ze Šumavy – Tomáš Smrž
Šumavu obchází strašidlo umírajícího lesa. Politici jí chtějí zachraňovat. Kdo z nich sahá po tučné kořisti, a kdo jen neví, která bije?
Společenské vnímání lesa je zatíženo mnoha předsudky a stereotypy. Často les ztotožňujeme pouze se stromy, resp. stromovým patrem. Přitom už na prvním stupni základní školy jsme se učili o stavbě a funkci lesa. Jediné, co odumřelo v lesích, postižených kůrovcovou kalamitou, je právě stromové patro. Bylinné patro zůstalo zachováno. Mechové patro zůstalo zachováno. Půda zůstala nenarušená. Rozpadem stromového patra vzniká strukturně pestré prostředí, vhodné pro usídlení mnoha druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub. Ve skutečnosti zde najdeme více druhů organismů, než v běžném hospodářském lese. Ještě stále tam vidíte smrt?
Příroda by byla poněkud „amatérským projektem“, kdyby odumřelé stromové patro nedokázala obnovit. Alespoň v našich středoevropských podmínkách lze tuto nadsázku použít. Kdo chce, najde si dostatek důkazů na Bavorské, ale už i na české straně Šumavy. A kdo tuto samovolnou obnovu nechce připustit, může se stát pravým ekoteroristou a pokoušet se jí zabránit. Nic jiného mu asi nezbude.
Obnovený les nebude ani jednodruhový, ani stejnověký. Zkuste zabránit bříze, jejíž semena jsou větrem unášena prakticky všude, aby pronikla mezi postupně odrůstající semenáčky smrku. Také jeřáb, někde olši, prostě nezadržíte. Na člověka, správce rezervace, tak zbude jediný úkol: v polohách někdejších smíšených lesů doplnit buk, jedli, javor klen, jilm. K tomu nastanou vhodné podmínky po několika desetiletích obnovy lesa.
Srovnejme nyní tento postup s těžbou kůrovcem napadených porostů a následnou výsadbou mladých stromků na holinách. Z lesa se odvezou kmeny, ve kterých je vázána velká část zásoby živin, potenciálně dostupných pro život ekosystému. Tyto živiny již nebudou vráceny do půdy, kde se činností půdních živočichů a mikroorganismů „recyklují“. Součástí exportu živin budou i kationty, důležité pro neutralizaci půdních kyselin a udržování stávající úrovně kyselosti půdy. Podotýkám, že už nyní je kyselost půdy pro zdravý vývoj lesních ekosystémů na Šumavě mnohde přímo nebezpečná.
Teprve po odstranění souší se výrazně změní podmínky prostředí, jako je teplota, vlhkost a jejich výkyvy v denním i delším rytmu. Tento šok bohužel nepřežije velká část půdní fauny, jejíž činnost je klíčová pro tvorbu humusu a utváření příznivých vlastností půdy. Po silných deštích se přidá eroze a vymývání živin ze svrchních půdních horizontů. Následkem holosečné těžby se tak spustí kaskáda procesů, které ekosystém skutečně poškodí. Teprve s uschlými kmeny smrků z lesa skutečně začne mizet život.
Pak nastane obtížná fáze založení žádoucího smíšeného lesa pomocí předpěstovaných sazenic. Buk je citlivý na poškození pozdními mrazy, které lze v horských podmínkách Šumavy jedině očekávat. Pro zdravý vývoj by měl být po určitý čas chráněn mírnou clonou mateřského porostu. Před čím? Před extrémním úpalem, teplotními a vlhkostními výkyvy. To platí dvojnásob pro jedli. Mezi sazenicemi všech druhů na holinách se navíc prosazují jedinci s tzv. „pionýrským genotypem“. Tito jedinci relativně rychle rostou, načež rychleji stárnou a jsou napadáni různými chorobami a škůdci. Aby toho nebylo málo, v půdě na holinách často chybějí symbiotické houby, které pomáhají stromkům získávat vodu a živiny. Proč? Roznášejí je půdní živočichové, jejichž podstatná část podmínky na holině nepřežila.
Bude-li se Vám zdát nynější postup správy národního parku Šumava správný, sáhněte preventivně po vědecké literatuře. Doporučuji knihu „Co vyprávějí šumavské smrčiny“. Její hlavní autorkou je profesorka Hana Šantrůčková z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Tato učebnice ekologie šumavského lesa se čte „jako pohádka“, tak dobře je napsaná. Být přírodovědcem tváří v tvář počínání nynějšího vedení parku může být nezáviděníhodné. Vědci z českých univerzit jsou zatýkáni policisty v lese, když se snaží bránit zmaření nejen vlastních prací politicky dosazenými diletanty. Zdá se vám to málo absurdní? Vítejte v České republice.
Tomáš Smrž
http://tomassmrz.blog.idnes.cz/c/203745/Mrtvy-les-a-jine-bachorky-ze-Sumavy.html
Šumava: mafiáni proti bláznům – Glosa MARTINA FENDRYCHA, 2. 8. 2011
Jak se vyznat ve sporu o šumavského kůrovce? Kdo má pravdu? Káceči nebo stromoví aktivisté, kteří se přivazují ke kmenům, aby je bránili před pilami?
Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg včera na tiskovce řekl, že se na Šumavě odehrává pseudonáboženská válka a že se ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a jeho ministerstvo chová jako mrtvý brouk.
Podle většiny veřejnosti se jako náboženští fanatici chovají protikácecí aktivisti. Copak je normální takhle bojovat za stromy? Naopak káceči jim připadají normální. Lidé s pilami, nebo spíš ti za nimi, kteří si brousí zuby na kmeny, případně na nové sjezdovky a developerské projekty, mají o dost lepší PR. Ono to pěkně zní, když se napíše: Přes odpor aktivistů jsme porazili sto stromů, a díky tomu další tisíce zachránili… Ale kníže má skoro pravdu, jde o náboženskou, nikoli pseudonáboženskou válku. Dnešní nejrozšířenější české náboženství je svatý konzum. A les, který není těžen, kde nejezdí těžká technika, se spotřebákům vůbec, ale vůbec nelíbí (= nerentuje).
Šlamastyka na Ptačím potoku u Modravy ukazuje dvě věci. Jak malý vliv mají u nás vědci. Odmítají kácení, ale prakticky nikdo je nebere vážně. Obří vliv ovšem mají politici, kteří, jak víme, nesledují zájmy přírody, ale zájmy průmyslu. Těžebního, turistického. Však taky udělali ředitelem Šumavy bývalého ministra (jsme jedné krve ty a já).
Kdo dosud nevěděl, jak se má na spor o kůrovce dívat, ten si mohl udělat nedávno jasno. A to ve chvíli, kdy se ukázalo, že někdo vypustil brzdovou kapalinu jednomu z aut, které patří obráncům stojících stromů. Policie incident vyšetřuje. V podstatě jde o vražedný útok. To jsou ryze mafiánské metody. A mafiáni, jak víme, obvykle nestojí o zachování biotopu, unikátní krajiny, ale o přesný opak, o vytěžení, exploataci, proměnu, ze které jdou teď hned, momentálně, vydojit miliony korun.
Jaký tedy sledujeme střet? Když to hodně, hodně zjednodušíme, pak na jedné straně sofistikovaní mafiáni s dobrým PR, na druhé straně blázni, kteří touží aspoň kousek přírody nechat pokud možno bez vážných lidských zásahů. Mně jsou sympatičtější blázni.
Viz ZDE: http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/glosar/sumava-mafiani-proti-blaznum_208489.html
http://www.sumavapro.cz/o-ptacim-potoce/
O Darmožroutovi národněparkovém
Stráský: Je třeba zlikvidovat národní park – VLADIMÍR JUST, 25. 05. 2011
Pane Stráský, snažně Vás prosím, opusťte Šumavu, a to dřív, než naděláte další tsunami ostudy a nevratných škod. To Vám nestačí, že jste tak jako kdysi komunisté zhrdl vědeckými poznatky, konkrétně názorem 450 renomovaných přírodovědců, AV ČR, tří univerzit a patnácti ústavů a fakult, to Vám nestačí, že jste byl přistižen při záměrném překročení pravomoci veřejného činitele a je na Vás právem podáno trestní oznámení (nečekal jste na výjimku ze zákona, ignoroval ministrův příkaz a vpustil do parku chemii), to Vám nestačí, že jste byl usvědčen ze lži (ČTK: „Budeme práškovat – letecky i neletecky“ – Stráský: „Nikdy jsem nic podobného neřekl“), to Vám nestačí, že pěším turistům poskytujete ve vzdálenosti až 50 metrů od cest – jinam je nepustíte – truchlivý pohled jen na čerstvé holiny s pařezy a nelegálně odvezeným dřevem jako vizitku svého vkusu – Vy, který se zaklínáte právě pěší turistikou??? (I když podle Vašich výroků je zjevné, že jste na hřebenech Šumavy pěšky už řadu let nebyl, jinak byste nemohl opakovaně pronášet nesmysly o tom, že tam pod uschlým lesem nic neroste. Chcete-li, a na centrální Šumavě se už přestáváte orientovat, milerád Vás těmito místy pěšky provedu, třeba i poslepu).
Poslední kapkou trpělivosti všech, kteří Šumu opravdu milují a na rozdíl od Vás ji i znají, byla Vaše oslava 20. výročí založení Národního parku v sídle pozemkového magnáta Taliána, úhlavního, fanatického nepřítele samotné myšlenky národního parku, a to ve v čtyřhvězdičkovém Parkhotelu Tosch v Kašperských Horách. Tím jste se vlastně veřejně přiznal k podílnictví na likvidaci Šumavy. Přátelíte-li se totiž s člověkem, jehož krédo zní: „Čím dřív bude zrušena Správa NPŠ, tím déle bude žít a zelenat se naše Šumava. Je potřeba zlikvidovat Národní park dříve, než nevratně zlikviduje Šumavu… Nejhorším škůdcem Šumavy není lýkožrout smrkový, nýbrž darmozrout národněparkový.“ (František Talián, 12. 8. 2009).
Vážený pane darmožroute, odstupte prosím z funkce, na níž evidentně nestačíte, a to dřív, než jako leninský užitečný idiot dopomůžete likvidačním záměrům svého chráněnce Taliána. Odstupte, vážený pane darmožroute, dokud je na Šumavě ještě co chránit!
Doc. PhDr. Vladimír Just
Viz: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vladimir-just.php?itemid=13249
A tohle video prostě musíte vidět: http://www.youtube.com/watch?v=OLn2dV83H6g&feature=related Fakt dobrý…
Tady je vidět, jaké stromy jsou určeny ke kácení:
http://www.youtube.com/watch?v=OLn2dV83H6g&feature=related
Kůrovcova kmotra
Paní křičela: „Já se odsud ani nehnu, protože bráním lýkožrouta! Ať toho požere co nejvíc, protože kmotři potřebují peníze z vytěženého dřeva.“
Co křičela paní je z dokumentováno a pošleme to Evropskému rozhledu k publikaci. Nemáte pravdu.
Super… já chci taky bahení koupel! Možná přijedu do těch „lázní“ :D