POSLEDNÍ ČLÁNKY



Osmadvacátého října roku 1939 si Pražané pokojnou demonstrací připomínali jednadvacáté výročí vzniku Československé republiky a vzpomínali na svého prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Jejich demonstrace byla potlačena pořádkovou policií a jednotkami SS, Němci nestříleli jen do vzduchu, ale i do lidí. V memorandu československé vlády se uvádí, že zastřelen byl pekařský dělník Václav Sedláček. Dále svému zranění podlehl 11. listopadu student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal, ubytovaný toho času na Hlávkově koleji. Při pohřebním průvodu 15. listopadu se s ním rozloučil farář Československé církve husitské, Jaroslav Krejcárek.

 

 

Pietní projevy odporu během pohřbu Jana Opletala organizované českými studenty a jejich učiteli vyústily v brutální zákrok proti mladé intelektuální elitě, reprezentované tehdy členy Národního svazu českého studentstva. Studenti Hlávkovy koleje byli prvními obětmi útoků německých ozbrojených sil namířenými proti československým vysokoškolákům. Byly uzavřeny všechny české vysoké školy na dobu tří let, několik stovek studentů bylo internováno do koncentračních táborů a devět vedoucích představitelů studentských organizací bylo v Ruzyni popraveno.

Perzekuce českých vysokých škol se stala v době války významným symbolem odporu proti dosud vítěznému tažení Německa Evropou a 17. listopad byl o dva roky později na londýnském manifestačním shromáždění delegátů studentů 26 národů světa prohlášen Mezinárodním dnem studentstva, jakožto výraz hluboké úcty popraveným a uvězněným československým studentům.

Před Hlávkovou kolejí v Praze se 17. listopadu 2013 sešli politici a široká veřejnost, aby si připomněli události roku 1939.

„Před 74 lety jsme se dostali z jednotlivých kolejí do Ruzyně, kde jsme byli očíslováni a vlaky dostaly směr Drážďany a Berlín, do koncentračního tábora Oranienburg a Sachsenhausen. Po půlnoci ze 17. na 18. listopadu 1939 jsme prošli branou koncentračního tábora se známým názvem Arbeit macht frei. Toho dne nás prošlo 1081, z toho jedna čtvrtina byla kolem 20-ti let,“ začal vzpomínat pamětník událostí Vojmír Srdečný.

„Připomínám jednu událost, která se stala 22. listopadu toho roku. Byli jsme shromážděni na appelplatzu a poučeni velitelem tábora, že jsme zde na převýchovu. 18. ledna 1940 byla mimořádná zkouška mrazem. Na 15 tisíc heftlinků (pozn. – vězeň německého koncentračního tábora) stojí na appelplatzu ve 28 stupňovém mrazu, kolem tří hodin. Jeden z nejstrašnějších zážitků v lágru, kdy několik desítek z nás ve stoji zmrzlo a padlo bez života k zemi.

Obdobná situace nastala 8. února 1940, kdy to bloku 52, křídla B, vrthl blockführer von Detzen, vyhnal studenty do mrazu a dal je zaházet metrovou vrstvou sněhu. Pod sněhem leželo 120 kolegů asi jednu hodinu a pět z nich nepřežilo. Sergej Machonin o nich ve své publikaci napsal Zemřeli s červeným ohněm na prsou a se sněhovou růží v ruce.“

 

 

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička během svého projevu upozornil, že jsme jedinou zemí, která 17. listopad neslaví jako státní svátek Mezinárodního dne studentstva, ale jako Den boje za svobodu a demokracii. Název podle něj neodpovídá historickým skutečnostem a svátek byl studentům z roku 1939 de facto ukraden.

„V československém kalendáři bylo uvedené datum státním svátkem – Mezinárodním dnem studentstva. V roce 1990 byl však v tehdejší ČSFR přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii a o devět let později, den před jeho 60. výročím (!) – opakuji, den před jeho 60. výročím (!), nově uveden mezi státní svátky coby Den boje za svobodu a demokracii. To je jednou z příčin, proč se zejména z povědomí mladé veřejnosti, a de facto i z národní historické paměti, znalosti o  listopadových událostech roku 1939 vytrácejí a současně s tím, bohužel, rovněž jeho význam a odkaz. Přitom nebýt studentů 17. listopadu 1939, nebyl by ani listopad 1989! Smutné je, že jediný mezinárodní svátek, mající původ v českých zemích, byl přejmenován právě u nás.

Před třinácti lety Ing. Josef Jíra, jeden ze studentů 17. listopadu 1939, tehdejším ústavním činitelům – prezidentovi ČR, předsedům vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky – poslal dopis s návrhem uzákonit 17. listopad jako významný den – Mezinárodní den studentstva. Odezvy se nedočkal. Mimochodem, nevím o tom, že by nějaký kompetentní mezinárodní studentský orgán  uvedený svátek zrušil.“

„Smrt Jana Opletala a události 17. listopadu mají pro nás nadčasový význam. Připomínají nám jednak ideály svobody a demokracie, na nichž stojí naše moderní státnost, ale připomínají nám také ty, kteří položili za tyto ideály svoje životy. Je proto naší povinností předávat toto poselství dalším generacím, které se již narodily ve svobodě a tvrdými zkouškami minulosti neprošly,“ uvedl premiér v demisi Jiří Rusnok, který na vzpomínkovém shromáždění zastupoval prezidenta Miloše Zemana, toho času upoutaného na invalidní vozík.

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) Václav Havlíček připomněl, že studenti jsou trvalou složkou demokratického vývoje nejen v naší zemi, ale v celém světě, a vzpomněl si hned na několik významných milníků v dějinách země, během kterých sehráli studenti klíčovou roli. Byli to právě studenti, kteří podpořili Mistra Jana Husa v boji o Dekret kutnohorský. V roce 1648 studenti z Klementina a Karlína ubránili Prahu proti švédským vojskům, která okupovala Hradčany. V roce 1848 stáli na pražských barikádách v boji proti habsburskému absolutoriu. V roce 1948 pochodovali na Pražský hrad podpořit prezidenta Beneše v jeho snaze zabránit vzniku komunistické totality, bohužel v tomto okamžiku nebyli úspěšní a bylo to na dlouhá léta posledním vystoupením proti totalitě.

„Demokracie a svoboda jsou křehké pojmy, jejich existence není samozřejmostí, za svobodu je nutno bojovat a v každém okamžiku sledovat společenský vývoj, aby plíživou cestou nedošlo ke ztrátě práv a svobody občanů,“ uvedl závěrem svého projevu rektor ČVUT. „V letech komunistické totality naše republika ztratila postavení jedné z nejvyspělejších průmyslových zemí světa a dnes, i po třiadvaceti letech, se toto postavení snažíme velmi obtížně vrátit.“

Na závěr pietní akce zazněly vlastenecké písně, jmenujme Sláva tobě, velký slávy synu, a nechyběla ani česká státní hymna Kde domov můj. Během písní představitelé parlamentu, ministerstev a jiných organizací pokládali před Hlávkovou kolejí věnce. Jeden z věnců zaslal i prezident Miloš Zeman.

 

 
 
Pochod studentů do Žitné ulice k pamětní desce Jana Opletala a Václava Sedláčka
 

Po oficiálním ukončení pietního shromáždění se zhruba 20 studentů vydalo na pochod od Hlávkových kolejí do Žitné ulice k pamětní desce Jana Opletala a Václava Sedláčka. Druhou částí vzpomínkové akce prováděli zástupci Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ), záštitu nad akcí převzali rektoři Univerzity Karlovy, ČVUT a Univerzity obrany.

Předseda SK RVŠ Miroslav Jašurek zmínil nedávné snahy politiků o omezení samosprávy vysokých škol v podobě vysokoškolských reforem, včetně snahy zasáhnout do jejich kompetencí ze strany hlavy státu.

„Apolitičností vysoké školy se myslí oddělení záležitostí školy od velké politiky. Přímé politické zásahy mohou na vysokých školách omezovat akademické svobody. Tyto hodnoty ale nejsou odděleny zcela, univerzitní politika a samospráva vyžadují, aby se o ně někdo staral a udržoval hodnoty, na který je samospráva založena, hodnoty svobodné akademické obce.

 

 

Nedávné volby do poslanecké sněmovny přinesly výrazné změny na české politické notě. Do našeho politického života vstupují subjekty, které s tradiční politikou, založenou na demokratickém rozhodování a fungujících politických stranách, mají společného často pramálo. Příčinou toho je naše apolitičnost tam, kde by bylo třeba zvolit zcela opačný přístup. Pro nás to znamená zásadní výzvu a zásadní zodpovědnost. Bez aktivní péče o politiku se nám totiž snadno může stát, že přijdeme o demokratický charakter našeho státu.“

Závěrem popřál všem, aby v tom nejkladnějším smyslu byli více političtí.

Rektor UK Václav Hampl dodal, že politika se školám stejně nevyhne, protože politika je dnes všude a měli bychom být lépe političtí. Studenti by měli umět mluvit nejenom za sebe, ale měli by být i hlasem ostatních, těch, kteří nejsou vychováváni tak, aby věci uměli dobře pojmenovat, pochopit a cítit.

Závěrečného slova se ujala předsedkyně Akademického senátu ČVUT v Praze Veronika Vymětalová, která připomněla, že i v dnešní době je potřeba chránit hodnoty svobody a demokracie.

Následovala minuta ticha, po jejímž skončení se kladly věnce k pamětní desce Jana Opletala a Václava Sedláčka.

 













Volba lidskosti