POSLEDNÍ ČLÁNKY



Já čtu každý den pár hodin noviny – profesionální deformace. Víc než polovina z nich jsou německé, anglické, americké, izraelské. Nikde nejsou tak jednostranné, nikde se tak nesnaží vzbudit protiruské a protiputinovské nálady. Putinovi nefandí nikdo, zato však drtivá většina tisku události hodnotí věcně a střízlivě. Jen u nás Putina stále víc a víc démonizujeme a Rusy nenávidíme. Je to skoro povinné, kdo se nepoddá, je podezřelý – a z čeho? Samozřejmě z toho, že obdivuje Putina, nebo je rusofil.

Odpustili jsme Francouzům, odpustili jsme Polákům, odpustili jsme i našim odvěkým a tradičním nepřátelům Němcům, odpustili jsme všem národům, se kterými jsme kdy válčili anebo nás napadali či okupovali. Jen Rusům nemůžeme odpustit a běda tomu, kdo se kamarádí s nějakým Rusem – je to zrádce národa. Našli jsme svého nepřítele a teď všichni v jednom šiku hurá na něj: Opatrně, slovně, sametově – avšak kdyby nedej bože skutečně přišel, budeme svorně mlčet a vrcholem odboje budou písničky a písničkáři budou, až bude po všem, národními hrdiny, odbojáři… Mně už ten čecháčkovský knedlíkový a pivní nacionalismu také vadí, ne že bych říkal, že dosáhl stupně jako ten ukrajinský. A naštěstí ho, stejně jako na Ukrajině, nebo v Rusku, zdaleka nesdílí všichni. Ale stále máme ten stádní reflex, který v nás vybudovali komunisté a taky trochu národní buditelé – pro „odrodilce“ máme i my to staré sokolské „čepel vem tu zrádnou hruď“.













Volba lidskosti