Proč a jak civilizace pulsují

V úterý 17. února 2015 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze pořádala konferenci „Bezpečnost budoucnosti – dynamika komplexních společností“. Na konferenci přednášel mimo jiné významný historik, archeolog prof. Mgr. Miroslav BÁRTA, Dr., známý jako vedoucí expedic v Egyptě a Súdánu a ředitel Českého egyptologického ústavu FF UK. Jeho přednáška Jak a proč civilizace pulsují byla natolik zajímavá, že z ní zveřejňujeme stručné poznámky.

 
Proč a jak civilizace pulsují – prof. Mgr. Miroslav BÁRTA, Dr.

Ekonomická krize, která postihla celý západní svět, začala příběhem banky Bear Stearns. Ještě počátkem roku 2007 jí prestižní časopis Fortune 500 považoval za jednu z nejprogresivnějších bank, nejlepší ve svém oboru. Pak ale znenadání dva největší fondy této banky v srpnu 2007 zkrachovaly. To vše se odehrávalo na pozadí světového ekonomického fóra, kde vůbec nebyli schopni odhadnout blížící se ekonomickou krizi. Pak se ekonomové natolik vylekali, že na následující roky předpovídali price collaps.

Podobná náhlá a nikým nepředvídatelná změna nastala i v roce 2010 – s příchodem Arabského jara. Začalo se opět diskutovat o globálních klimatických změnách a jaký mají přímý dopad na naše společnosti. Na první příčky faktorů bezpečnosti planety Země se dostaly meteorologické a hydrologické katastrofy.

O studium dlouhodobých procesů v civilizaci má eminentní zájem armáda. V roce 1994 organizovalo NATO konferenci o změně civilizačních paradigmat, během které se diskutovalo o roku 2200 před Kristem. To byl okamžik, kdy celá severní hemisféra až na výjimky zkolabovala. Konference se zúčastnil mimo jiné významný klimatolog George Kukla, který tvrdí, že s globální změnou klimatu je to trochu jinak, než se vykládá na politických fórech.

Kolaps neznamená nic jiného než náhlou ztrátu komplexity a souvisí s teorií přerušovaných rovnováhách. Většina velkých změn probíhá nelineárně, skokově. Dobrým příkladem je rok 1989, kdy podstatná část světa vypadala během několika týdnů úplně jinak.

Při snaze předpovědět podobné proměny jsou velmi účinným nástrojem právě přerušované rovnováhy. Když se doba klidu mezi jednotlivými velkými změnami neustále zkracuje, nebo až vymizí, dokážeme predikovat, že se blíží nějaká velká zásadní změna.

Přerušované rovnováhy ve společnostech zformoval přírodovědec Stephen J. Gould, který měl problém vysvětlit problém fosílií v čase a dospěl k závěru, že se nevyvíjejí lineárně, ale skokově.

Archeologické záznamy ukázaly, že společnosti se po dlouhou dobu vyvíjejí v klidu a v určitém okamžiku najednou všechny subsystémy vytvářející společnost začnou interagovat takovým způsobem, že proměna proběhne v reálném čase v řádu dnů, týdnů, či měsíců.

Všechny tyto subsystémy, základní pilíře, na kterých stojí společnost, se blíží k okamžiku, kdy spustí něco, co může označit za přerušovanou rovnováhu.

Přerušované rovnováhy jsou známy nejen v globálních změnách klimatu, ale také na ekonomických burzách, kde je odborně nazývají switching processes.

Faktory, které systém přivedou na vrchol, jsou vždy ty samé faktory, které se transformují a přivedou následně systém do vážné krize, která vede ke ztrátě komplexity. Té novináři nesprávně říkají kolaps, ale je to ve skutečnosti velká ztráta komplexity.

Typickým příkladem je Egypt v 27. století před Kristem, kolem vlády panovníka Džosera. Země v té době prožívala období růstu, vznikaly velké pyramidy. Jedním z pozitivních faktorů byl růst státní administrativy, následkem čehož se sdílely informace a efektivně se přerozdělovaly ekonomické zdroje. Tím vznikla de facto společenská smlouva.

Pokud minoritní elita dokáže přerozdělovat zdroje tak, aby to bylo efektivní, má podporu většiny. Je ale v současné době minoritní elita schopna přerozdělovat zdroje tak, aby je majorita akceptovala? Pokud ano, tak je to dobře, ale pokud ne, tak hrozí, že dřív nebo později bude společenská smlouva zpochybněna.

K velkému zamyšlení stojí především následující poznámky:

Krizovým faktorem je legitimita, která nejde zkalkulovat, nicméně je důležitější než celé HDP.

Aplikace trestního práva je přímo úměrná etice, morálce a vyspělosti toho kterého národa.

Důležitá je také otázka autority.

U faktoru byrokracie vede k pádu nepřiměřený nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů. V České republice se po sečtení těchto výdajů dostáváme pod hranici 80 %. Jestli je toto číslo udržitelné, je otázka. Nejhorší je ale trend, který nevykazuje tendenci k jakékoliv změně.

Dále tendence státu k samouspořádávání – přesně na vrcholu se začnou osamostatňovat osoby, úředníci, rodiny, potom i zájmové skupiny – tuto teorii v osmdesátých letech propracoval americký ekonom Mancur Olson.

Praotcem všech lobistů byl Kashepses, který začal svou kariéru jako královský kadeřník a nakonec se stal premiérem. Takových kadeřníků, kteří mají lepší přístup k informacím než kdejaký „ministr“, u nás žije mnoho.

The Guardians dal dohromady tabulku nejvýznamnějších mužů, které spojuje jen jedna banka jménem Goldman Sachs. To je statisticky velmi nepravděpodobná distribuce hodnot.

Politolog Francis Fukuyama napsal knihu, ve které popisuje lobbistické skupiny ve Washingtonu během posledních 30-ti let. Dnes 14 tisíc lobbistů protočí ve svých kancelářích zhruba 3,5 miliardy za rok, a to jsou jen zdokumentované výdaje.

Jiná velmi vlivná kniha Nialla Fergusona popisuje skokový vývoj a faktory, které vás přivedou na pomyslný vrchol, aby nakonec způsobily pád. V roce 2011 autor publikoval článek ve Foreign Affairs, kde vytřídil 6 pilířů, které způsobily vzestup západní civilizace od 16. století. Je to soutěž, věda, vlastnictví, spotřeba, zdravotní péče a práce.

Systém, který je velmi komplikovaný, není schopen jakéhokoliv pozitivního vývoje. Například pokud jde nový zákon do návrhu, prochází vládními a nevládními organizacemi a vrací se v podobě, která má s původní verzí pramálo společného. Systém se sám brání před jakoukoliv pozitivní změnou. Fukuyama říká, že pokud systém není v krizi, která by přišla z venku, není schopen jakékoliv reformy. Takový systém nazývá vetokracií.

Klimatický vývoj má na nás velký vliv. Naše civilizace již prošly velkými událostmi, které zásadním způsobem přispěly ke ztrátě komplexity.

Roku 1200 před Kristem došlo k migracím statisíců lidí přes kontinentální desky. To znamená mezi kontinenty, nikoliv z jednoho státu do druhého.

Když bouchla sopka Tambora, nebyla tehdy na světě ani miliarda lidí. Naštěstí většina populace žila ve vesnicích. Dnes se zásobami ve fondu hmotných rezerv na 30 dní by se výbuch Tambory přežíval mnohem hůř.

Arabské chlebové jaro – rok 2010 měl být podle ekonomů klidný, ale klima se rozhodlo jinak – nastala velká klimatická změna. V Austrálii velmi pršelo, v Rusku byla nebývalá sucha. Z Moskvy utíkali lidé, protože se tam nedalo dýchat kvůli rozsáhlým požárům v okolí města. V konsekvenci na žně vyletěly ceny obilí zhruba 2,5 krát, zhroutil se do jisté míry globální trh. Rusové nedali na trh tolik obilí, kolik bylo potřeba, a to začalo působit jako trigger, jako jiskra, která vede k tomu, že ten systém, který je vnitřně nestabilní, se najednou zničeho nic promění. Zasažen byl arabský svět, kde už dlouhá léta trvalo velké sucho, které bude vrcholit zhruba za 20 let.

V roce 1999 existovalo v Sýrii zhruba 135 tisíc aquiferů, v roce 2007 jich bylo už 213 tisíc. Arabský svět je závislý na importu obilí, protože arabské země bez výjimky nejsou soběstačné v základních potřebách. V zemích eskalovalo sociální pnutí, až zkolabovaly, s výjimkou Jordánska, kde rodiny vynakládají zhruba 40 a více procent svého příjmu na pokrytí potravinových potřeb.

Tuniský student, který se na začátku Arabského jara upálil, byl v podstatě jen trigger, spouštěč. Ve skutečnosti se jednalo o konsekvenci dlouhodobé cesty ke krizi, kdy nastane nějaký trigger a ten vám promění svět náhle před očima. Stejné to bylo při proměně východní Evropy. V roce 1989 byli triggerem studenti, ale tím triggerem mohlo být cokoliv jiného.

Do 15-20 let nás čeká něco, s čím se současné migrace nedají srovnávat. Celý ten region vysychá a pokud trend vysychání bude pokračovat, tak během dvaceti let lidé na předním východě s velkou pravděpodobností ztratí obrovské množství zdrojů, které jim umožňují v regionu přežít. Vypovídá o tom stoupání aquiferů v Sýrií a značný pokles spodní vody.

Doprovodnými jevy je ztráta etiky, ztráta hodnotového systému, ztráta ponětí o tom, co se stalo. Dřív bylo zvykem argumentovat pomocí argumentů, dat a fakt. Dnes když někdo argumentuje naprosto nepodloženě, tak všichni tleskají a říkají, že má bezvadné alternativní a originální myšlení.

V naší zemi navíc není jediné médium, které by mělo u občanů autoritu. Během 20. století došlo k diskreditaci velkých ideologií a velkých klasických stran.

Ve společnosti se často vyslovuje myšlenka, že společenské vědy nepotřebujeme. Děje se tak ve jménu technologických inovací. Pokud však nebudeme mít metody a nástroje ke zmapování společenského dění, pak nepochopíme, co dělat do budoucna. I egyptologie bude strategická, protože nastavuje zrcadlo.