POSLEDNÍ ČLÁNKY



Nastalo léto. Někteří lidé vyrážejí na dovolenou k moři, jiní se rozjeli po vlastech českých, zemědělci se připravují na sklizeň bohaté úrody. Jediný, kdo chmuří čelo, je český včelař. Ptáte se proč? To Vám ale musím vysvětlit od počátku: po celé jaro, kdy kvetly stromy, keře i kytičky, létaly pilné včelky přírodou a opylovaly a sbíraly nektar, ze kterého jen ony dovedou vyrobit med. Včelaři se radovali z bohaté úrody a med vytočili, někteří jednou, jiní i vícekrát. Jenže včely nesbírají med pro včelaře, med je jejich krmivem na zimu, bez medových zásob uhynou. Včelař musí proto včelstvu dodat krmivo náhradní, obvykle roztok vody a cukru, a to v množství nikoli malém, ale v množství cca 10-25 kg na jedno včelstvo. Včely musí být nakrmeny nejpozději do poloviny září, poté už je pozdě.

 

Úl v Hluboké nad Vltavou - foto © Ingrid Romancová

 

A tady nastává problém: žádná organizace v Čechách se nezabývá distribucí cukru jako krmiva pro včely. Včelaři jsou proto odkázáni na nákup cukru v běžné obchodní síti. Ještě v roce 2010 se dal v různých obchodních řetězcích a v nejrůznějších akcích sehnat 1 kilogram cukru za 9,90 Kč, 10,90 Kč, dokonce i za 11,90 Kč. Pravda, chtělo to hlídat akce a podmínky akcí, věnovat čas pátrání v letácích a dotazování přímo v obchodech. Letos je situace horší. Cena cukru se vyšplhala na 19,90 ze 1 kilogram. Copak o to, i to by možná včelaři ještě zkousli, ale zkuste se vžít do situace včelího farmáře, který potřebuje pro nakrmení 150 včelstev sehnat 3,5 tuny cukru, když si hypermarket stanoví podmínku, že prodává pouze 2 kg cukru na osobu a den!

Tak nešťastný včelař sebere celou rodinu, naháže do auta celý šatník a vyrazí do 30 km vzdáleného hypermarketu. Každý člen rodiny pak prochází pokladnou se dvěma kilogramy cukru v ruce, dokud není v autě alespoň 500 kg. Po dvou otočkách se musí každý člen rodiny převléknout do jiného trička, protože v hypermarketu jsou v provozu jen dvě pokladny a pokladní by si je mohly pamatovat. Hlava rodiny proto ještě vytáhne bateriový holící strojek a na parkovišti si oholí třídenní strniště, maminka si přemaluje make-up a děti vyfasují čepice. Nechtějí pokladním dělat potíže, protože pokladní by za porušení příkazu vedení mohly přijít o práci. To kdyby se jí třeba rodinky zželelo a namarkovala by nedej Bože 8 kg cukru na jeden paragon.

Některé dny mají zvláštní štěstí: to když mají v supermarketu cukr, zabalený sice do kilogramového balení, ale ty jsou ještě přebaleny do 10-kilogramových balíků. Rodinka tak nemusí přehazovat a skládat jednotlivé kilové pytlíky. A když se náhodou stane, že kojenec je uznán za samostatného spotřebitele a mamince mohou pokladní na kase markovat cukr i na kojence, propadá celá rodina euforii.

Večer se všichni spokojeně vrátí domů, maminka jde ohřát večeři a dohlédnout na děti, aby se umyly a šly spát, zatímco hlava rodiny skládá ulovený cukr do garáže a počítá paragony i množství přivezeného cukru. Radost už mu kalí jen pomyšlení na fakt, že účetní si řekne za zaúčtování jednoho dokladu 15,- Kč, díky čemuž sice zakoupil 1 kg cukru za 19,90 Kč, ale protože na paragonu jsou jen 2 kg cukru, vyšel ho jeden kilogram cukru na pouhých 27,40 Kč. Ale co, zůstává mu radost z práce a ze zdravé rodiny, kterou vyvezl na celodenní výlet do supermarketu.

Tak co, ještě se divíte, proč stojí 1 kg medu 130,- Kč? Nechtěli byste také sami včelařit? Je to přece radostná a velice prospěšná práce, na čerstvém vzduchu…

PS: Jak je možné, že rakouskému nebo německému včelaři stačí jen zavolat do velkoobchodu a cukr mu přivezou na paletě, v 50-kilových pytlích až domů. Nebo budou muset i naši včelaři nakupovat cukr v zahraničí?













Volba lidskosti