Signatáři Holešovské výzvy uspořádali konferenci, na které vytvořili tzv. Národní radu. Ta dala vládě a prezidentovi ultimátum, že do konce února mají podat demisi, jinak 15. března uspořádají v Praze celonárodní demonstraci. Vláda a prezident na tuto výzvu nereagovali, a tak nyní chystají slíbený protest.
Ten, kdo sleduje práci Nové antikapitalistické levice, ví, že jsme podpořili – nejen slovy, ale i činy – všechny odborářské protesty proti Nečasově vládě a jejím reformám, všechny demonstrace pořádané iniciativou ProAlt, Festival za demisi vlády pořádaný spolu s Iniciativou za demisi vlády a dalšími, stejně jako protestní akce pořádané Spojenectvím práce a solidarity.
Na první pohled se může zdát, že demonstrace Holešovské výzvy, či chcete-li Národní rady, je jen další z protivládních protestů, který je třeba podpořit. NAL se ale v tomto případě rozhodla jinak. Jaké důvody nás k tomu vedly?
Obecně lze říci, že ne vše, co je proti vládě, si zaslouží podporu. Bude-li dělat protivládní demonstraci Dělnická strana sociální spravedlnosti, nepřijde nikomu divné, že ji nepodpoříme. Jejich cíle jsou naprosto opačné než cíle naše. Podobně iniciativa DOST, která je koalicí různých odnoží konzervativců a fašistů, pořádala demonstrace proti nové koncepci sexuální výchovy na školách připravené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Není tedy důležité pouze proti komu je demonstrace namířena, ale také to, za co ta či která demonstrace je, a v neposlední řadě i kdo za ní stojí.
Holešovský požadavek vlády odborníků
Ústředním problémem mezi požadavky Holešovské výzvy je požadavek vlády odborníků bez politických stran. Tento požadavek může apelovat na „zdravý rozum“, že věci mají dělat lidé, kteří jim rozumějí, nikoliv nýmandi. Ignoruje ale základní fakt, že každá vláda činila, činí a bude činit politická, nikoliv odborná rozhodnutí.
Ilustrujme si to na příkladech. V otázce daní: zdanit chudé prostřednictvím zvýšení DPH nebo zdanit bohaté pomocí progresivního zdanění příjmů? Která z odpovědí je více „odborná“? Je odbornější žádat po vysokoškolských studentech školné či naopak hájit princip bezplatného vysokého školství? Je odbornou otázkou, zda omezit právo na stávku či naopak dát odborům více pravomocí v otázkách propouštění či kontroly pracovních podmínek?
Odpověď je nasnadě. Tyto otázky a drtivá většina dalších, o kterých vláda rozhoduje, nejsou otázkami odbornými, ale čistě politickými. Člověk s nižšími či průměrnými příjmy má zájem na nízkém DPH a progresivních sazbách přímých daních. Naopak člověk s velmi vysokými příjmy má zájmy přesně opačné. Souboji těchto zájmů se říká politika.
A politika nezmizí tím, že budeme tuto realitu ignorovat. Ani tzv. vláda odborníků nebude a nemůže být nepolitická, neboť bude nezbytně činit politická rozhodnutí.
Zkušenosti s dosavadními vládami odborníků ukazují jasně, proč je odmítnout. Jedna vedle druhé prováděla politiku ve prospěch velkého byznysu a na úkor většiny. Navíc se tyto vlády vždy prezentovaly jako nestranné či nadstranické a svá rozhodnutí jako odborná či kompromisní. Tyto vlády tak byly schopny prosadit opatření, která by politické vlády prosazovaly jen stěží. Těžily přitom jak z aury odbornosti a nadstranickosti, tak z absence politické odpovědnosti.
Byla to ostatně Fischerova vláda, která připravila řadu z reforem současné vlády či pro ně vydláždila cestu.
Vlády odborníků jsou ve svém výsledku vládami, které prosazují stejné zájmy a záměry jako současná Nečasova vláda. V zásadě jsou jednotliví odborníci ve vládě zástupci kapitálových skupin působících v daném resortu.
Volání po vládě odborníků je tak v podstatě voláním po tom, aby ministrem financí byl bankéř či finančník, ministrem zdravotnictví zástupce zdravotních pojišťoven či farmaceutických firem, ministrem průmyslu a obchodu zástupce některého podnikatelského svazu, ministrem dopravy představitel firmy, která staví dálnice, a tak podobně.
Tato představa vypadá na první pohled přehnaně. Holešovští by jistě namítli, že takhle si ony odborníky nepředstavují. Jaké odborníky by ale navrhli oni a jak by je prosadili? Navíc to podle nich mají být lidé nepolitičtí, kteří mají dělat politická rozhodnutí.
Vláda odborníků není proti současnému stavu žádné zlepšení situace drtivé většiny občanů. Taková vláda bude jen variancí na současnou vládu s velkou výhodou absence jakékoliv politické odpovědnosti. Velký byznys již nebude vládnout prostřednictvím politických stran, ale přímo bez „stranické“ kontroly.
Tento požadavek tedy v žádném případě nelze podpořit a tudíž ani demonstraci za tento požadavek.
Holešovské panoptikum
Od požadavků se dostáváme k lidem, kteří za „Národní radou“ stojí. Jsou to vesměs lidé, kteří se nebyli schopni zapojit do plejády již existujících protivládních iniciativ.
Jaroslav Popelka byl za minulého režimu vězněn a je sympatizantem Pravého bloku a souputník Petra Cibulky. Ano, toho Cibulky, který pomocí kyvadélka dokáže zjistit, kdo je či není agentem StB, KGB či jiné tajné služby. Petr Cibulka obvykle nechybí na veřejných akcích ultrakonzervativců a klerofašistů. K vidění bývá například na Pochodu pro život požadujícím zákaz interrupcí s transparentem „Bůh, vlast, rodina!“
Dalším protagonistou Národní rady je Zdeněk Ponert, který je znám bojem za svou „svobodu“ účtovat si ve své taxislužbě 99 Kč za ujetý kilometr a narušováním protivládních demonstrací, pořádaných odbory či iniciativou ProAlt. Politicky je nekategorizovatelný, neboť jeho politické projevy, psané i mluvené, jsou nesourodou směsicí slov, které někde zaslechl a oblíbil si je.
Antonín Mareš, který pak hraje roli esoterického gurua, kolektivu či strany Skutečná demokracie (SKDE).
Na úvodní konferenci svolané Holešovskou výzvou vystoupili jako řečníci také nestoři českého fašismu Jan Skácel a Ladislava Malého. Zatímco Jan Skácel je bývalý předseda Vlastenecké fronty a později člen Národní strany nyní předsedající Českému hnutí za národní jednotu, Ladislav Malý si z fašistické skupiny Národní sjednocení odskočil do Dělnické strany, aby se opět vrátil k NSJ, kde je jakýmsi šéfideologem. Nejde tedy o žádné zbloudilé mladíky, ale veterány české fašistické scény.
Samozřejmě to nutně neimplikuje spojení Holešovské výzvy s fašismem. Nicméně samotný fakt, že přední české fašisty nechali iniciátoři Holešovské výzvy na své konferenci, varuje.
Na druhou stranu není divu, že Holešovská výzva fašisty přitáhla. Její ideologie, dá-li se to tak nazvat, zahrnuje silné „národní“ cítění a paušální odpor proti politickým stranám, elitářský a protidemokratický požadavek vlády odborníků. V této ideové kaši zřejmě zacítili Skácel a Malý dostatek reakčního potenciálu.
Desetitisíce 15. března?
Demonstraci Holešovské výzvy neodmítá podpořit pouze Nová antikapitalistická levice, ale prakticky každá další protivládní iniciativa či levicová opoziční strana. Demonstraci nepodporuje ani Spojenectví práce a solidarity, ani iniciativa ProAlt, ani Iniciativa za demisi vlády. Nově se od této demonstrace distancovala také KSČM.
Lidem, kteří se špatně orientují v protivládním hnutí a vidí naléhavou potřebu se už konečně zbavit vlády, se může zdát, že to jsme my a výše jmenovaní, kdo „ze žárlivosti“ boří jednotu s protivládními bojovníky z Holešovské výzvy.
Skutečnost je ale přesně opačná. Agresivita „holešovských“ vůči ostatním iniciativám a předchozí vyslovené rozbíjení protivládní akcí některými jejich představiteli, stejně jako smrtelný mix jejich požadavků rozbíjejí jednotu.
Holešovské výzvě se dostává značné pozornosti médií. Těžko lze odhadovat důvody, proč tomu tak je. Nabízí se ale možnost, že pro provládní média sehraje Národní rada roli užitečných idiotů, kteří budou využiti k diskreditaci protivládního hnutí.
Proto vůbec poprvé NAL vyzývá k neúčasti na protivládní demonstraci. Je to akce politických dobrodruhů se značným potenciálem zdiskreditovat protivládní hnutí a hrát tak do karet Nečasově vládě.
