POSLEDNÍ ČLÁNKY



Prvomájového pochodu anarchistů Prahou se zúčastnilo několik stovek osob. Pochod začal ve 13:00 hodin na Náměstí Republiky a byl vyvrcholením Akčních dní zaštítěných Platformou prvního máje. Motem demonstrace bylo heslo: Miřme na správné cíle.

„Miřme na správné cíle, protože tu nejsme proto, abychom pracovali, ale abychom žili. Miřme na správné cíle, protože to je to, čeho se bojí. Miřme na správné cíle, protože v sázce je příliš mnoho — to jak budou vypadat naše životy, životy našich dětí, našich partnerů a dalších lidí, které milujeme. Miřme na správné cíle, stejně jako na ně mířili dělníci a dělnice v Chicagu roku 1886, když byli masakrováni policií kvůli tomu, že bojovali za důstojnější pracovní podmínky,“ píše se na stránkách Československé anarchistické federácie.

 

 

 

 

My jsme ti nepřizpůsobíví

Ještě než se průvod vydal na cestu, uskutečnilo se na Náměstí republiky několik projevů. Zejména na obranu Romů, kteří jsou majoritní bílou společnosti dlouhodobě obviňováni z údajného zneužívání sociálních dávek.

Projev je za iniciativu Ne rasismu:


„Žijeme v době prudce se zvětšujících se sociálních rozdílů, narůstajícího sociálního vyloučení a čím dál tím otevřenější xenofobie, která je často podporována i z úst veřejných činitelů. Současná pravicová vláda tyto procesy jen prohlubuje. Léčebné metody, které ordinuje na řešení dnešních problémů, stojí ve skutečnosti u jejich zrodu. Jinými slovy – na rizika produkovanými volným trhem doporučuje ještě více trhu, ještě více volnosti, ještě více konkurence. Důraz na tržní prostředí se ovšem projevuje různě. Postupná privatizace veřejné sféry a s ní související deinstalace sociálního státu, na jedné straně ještě více ohrožuje nízkopříjmové skupiny, na druhé straně vytváří prostředí, ve kterém mohou silné kapitálové subjekty na takovýchto lidech vydělávat. V přímém přenosu jsme tento model mohli sledovat na severu Čech, v místě, které je charakteristické vysokou nezaměstnaností, kdy společnost není schopná integrovat ani příslušníky bílé majority, natož pak segregované Romy. Ti se do oblasti častokrát dostali ne na základě vlastního rozhodnutí, ale díky spekulacím realitních kanceláří. Jsou vykořeněni, segregováni a bez životních perspektiv. Peníze ze sociálního systému jim jen stěží zabezpečí běžnou existenci. Ale stávají se oběťmi dalšího vykořisťování, tentokrát si na své přijdou majitelé ubytovacích zařízení. Využívají toho, že je nikdo ubytovat nechce, účtují si několikanásobně vyšší částky než je obvyklé. V praxi tak sociální dávky podporují amorální podnikání namísto potřebného. Přesto ale ve společnosti sílí účelové tvrzení, že Romové jsou specialisté na zneužívání dávek.  
Byla by ale chyba si myslet, že současný stav je jen výslednicí neoliberálního kurzu politiky.  Ani takzvané levicové strany řešení nemají, a ve výsledku používají velice podobných opatření jako jejich pravicoví rivalové. 

Klíč k pochopení krize stávajícího systému je současný stav zastupitelské demokracie. Zastupitelská demokracie je druhem politického režimu, který zdůrazňuje úlohu voleb jako hlavního prostředku masové participace. Ale nedodává, že tato situace je výhodná jen pro určité zájmové skupiny, které prorůstají politickou reprezentací. Politici již dávno nereprezentují zájmy svých voličů, ale vlivných ekonomických elit. Vyhovuje jim situace, kdy se skutečná politika dělá v zákulisí. To je důvod, proč mají jen pramalý zájem na širokém zapojení občanů a organizací mimo obchodní sektor do politického dění. Nespoléhejme proto na to, že za nás naše problémy vyřeší další volby a nevybíjejme si naše frustrace na těch, kteří jsou na tom hůře než my. Organizujme se, vymáhejme si svá práva, prosazujme svá řešení, obracejme svůj hněv na skutečné viníky současné situace – na ekonomické a politické elity. Zkrátka: Miřme na správné cíle.“

 

 

Sbal si své saky paky do krabice

Po skončení projevů se pochod vydal směrem k Václavskému náměstí, ze všech stran uzavřen mezi policejní těžkooděnce, jelikož se očekával násilný střet se stoupenci Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Účastníci si s sebou nesli papírové krabice, které pak umisťovali před budovy podnikatelů a firem, které vykořisťují lidi.

„Krabice je symbol doby – do krabice si sbališ věci, když tě vyrazej z práce. Dáš si tam svoje věci, když se zase musíš stěhovat z bytu. A je to i věc, na které budeš spát,když skončíš na ulici,“ vysvětlují na svých webových stránkách anarchisté.

První zastávkou byla budova Radovana Vítka, slovenského podnikatele, který v Čechách převzal družstvo Včela tím, že za pár korun najal několik tisíc sociálně slabých lidí, kteří odhlasovali změny stanov. Vlastní i například panelový dům na litvínovském sídlišti Janov, kam sestěhovávají sociálně slabé, aby se uvolnily lukrativnější byty v centrech měst.

„Radovan Vítek je slovenský podnikatel, který své působení v Čechách zahájil převzetím družstva Včela, když najal několik tisíc sociálně slabých lidí, kteří za pár korun odhlasovali změny stanov dle jeho pokynů a Radovan Vítek tak Včelu fakticky ovládl. Dnes patří mezi největší vlastníky nájemných bytů a mezi nejvlivnější osoby, které prosadily deregulaci nájmů a snížení právní ochrany nájemníků. Vlastní například i největší panelový dům na známém litvínovském sídlišti Janov, které proslulo jako místo, kam developeři sestěhovávají sociálně slabé, aby uvolnili lukrativnější nájemní byty v centrech měst.“

Další zastávkou byl dům, ve kterém sídlí Penta. Penta proslula vynesením spisu Gorila, který odhaloval prorůstání podnikatelských zájmů do politiky. Volby tak dle anarchistů pozbývají svůj smysl, když konečné slovo má ve všem nikým nevolená Penta.

„V horních patrech tohoto domu sídlí Penta. Penta je finanční skupina, u jejíhož zrodu stál mimo jiných generál Alojz Lorenc, poslední velitel StB. Penta je symbolem nejen kontinuity předlistopadové a politické garnitury, kdy se z estébáků stali podnikatelé, ale díky slovenskému spisu Gorila, především symbolem prorůstání sféry politiky a byznysu. Spis Gorila zmapoval, jak manažéři Penty vypláceli a řídili slovenské politiky a je především symbolem toho, jak kapitál ovládá politiky bez ohledu na stranickou příslušnost.

Po nás politici chtějí, abychom hodili jednou za čtyři roky lístek do volební urny, a oni tak získali legitimitu a my iluzi participace na rozhodování. Faktickými vládci a hybateli jsou však struktury jako je právě Penta.“

 

 

Vzduchem létaly lahve a dlažební kostky

Krátce po patnácté hodině došlo v dolní části Václavského náměstí a ulici Na Můstku ke střetu anarchistů se sympatizanty DSSS. Ačkoliv byla obě uskupení oddělena kordonem policistů, účastníci protestu po sobě házeli plastové lahve naplněné vodou, skleničky, dlažební kostky a jiné předměty.

„Těžkooděnci nakonec museli účastníky shromáždění oznámeného do ulice Na Můstku vytlačit z Václavského náměstí zpět na původní místo. Při incidentu byli zraněni tři policisté, z nichž jeden skončil v nemocnici. Těm jeden z účastníků nastříkl pepřový sprej do obličeje. Tento dvaadvacetiletý útočník byl následně zadržen a předveden na policejní služebnu pro podezření z trestných činů násilí proti úřední osobě a výtržnictví. Při události ještě došlo ke zranění dvou osob, jakožto přímých účastníků oznámených shromáždění,“ uvádí na stránkách Policie ČR kpt. Mgr. Tomáš Hulan.

Ačkoliv Dělnické listy uvedly, že zranění byli na jejich straně policejního kordoru, nikdo z nich nebyl účastníkem demonstrace DSSS. Jedním ze zraněných byl starší pán romského původu, sympatizant NAL, kterého nacionalisté zasáhli do hlavy dlažební kostkou. Dalšími zraněnými byla německá novinářka, televizní kameraman a policisté.

Pražské sdružení DSSS ve své tiskové zprávě komentuje incident slovy:

„V půlce Erikova projevu bohužel došlo ke smutnému incidentu, kdy kolem našeho povoleného politického mítinku procházel průvod anarchistů, z nichž některým očividně nesvědčila kombinace sluníčka a popíjení od ranních hodin. Anarchisté jako obvykle projevili naprostý nedostatek základní úcty k majetku či zdraví lidí a začali po účastnících našeho shromáždění házet lahve a dlažební kostky.

Několikaminutový incident, při kterém policie nesmyslně zasáhla spíše proti našim lidem, než proti ultralevicovým násilníkům, se naštěstí obešel bez vážnějších zranění. Největší šrámy tak utržila německá novinářka, která skončila s rozbitou hlavou a kameraman České televize, který si k nám přišel posléze stěžovat na „feťácký odpad“. Jsem si jist, že toto „ohromující vítězství“ budou anarchisté ještě dlouho oslavovat.“

 

Jeden odvážný čin dokáže více, než tisíce brožurek

Pochod anarchistů byl ukončen na mostě Legií několika dalšími projevy, mezi nimiž vystoupil i mladý muž, který nabádal k účinným metodám odporu:

„Dnešní demonstrace je pod heslem Miřme na správné cíle. Všichni víme, že nálady ve společnosti nejsou zrovna nejlepší. Lidé organizují pochody, zbrojí proti Romům, proti sociálně vyloučeným, proti lidem, kteří jsou na spodních patrech sociální hierarchie. Ale náš sjezd by neměl mít jenom formu nějakého protestu, nejde jenom o to vyjadřovat, co se nám nelíbí. Nejde jenom o to definovat, kdo jsou naši nepřátelé. Nejde jenom o to vyjadřovat, jaké máme cíle. Jde také o to volit správné prostředky, jak k těm cílům směřovat. V poslední době jste mohli zaznamenat několik protestů, ať to byli studentské protesty proti zavádění reforem, které by měly znamenat mimo jiné zavádění školného, ať to byli odborářské demonstrace a další. Buďme k sobě ale upřímní. K čemu tyto demonstrace vedly? Například nedávno proběhla statisícová demonstrace. Přestože nás tenkrát ulicemi pochodovalo tolik, nic se nám nepodařilo změnit. Ale proč? Protože to byl symbolický protest. Všude ve světě probíhají sociální boje. Studenti okupují univerzity a zavádí tam alternativní vyučovací program, aby zabránili reformám, které mají znamenat zavádění školného. Pracující vstupují do časově neomezených generálních stávek. Přesně tohle jsou ty metody, které nás mohou posunout dál. Naneštěstí v českém prostředí stále převládá názor, že dokud je nás málo, nic nezmůžeme. Ale nás není málo, málo je politických a ekonomických elit, které ovládají naše životy. Je důležité si uvědomit, že kapitalismus a zastupitelská demokracie nám sice nabízí nějaké částečné svobody, umožňuje nám vyjadřovat svůj protest, umožňuje nám pochodovat ulicemi, ale jakým způsobem? Mezi kordony policajtů, tak aby nás měli pod kontrolou, aby nás měli na uzdě. Ale účinný odpor nemusí být vždy závislý na počtech lidí, kteří se shromáždí. Sto tisíc lidí, kteří jenom pochodují z bodu A do bodu B dokážou mnohem méně než menší skupina odhodlaných lidí, kteří přistoupí ke stávkám, sabotážím, okupacím univerzit a dalším účinným formám odporu. Mocenské elity mají jednoho velkého spojence a je jím strach. Strach, který zasévají mezi chudými, mezi neprivilegovanými. Vyhrožují nám hladem, pokud odmítneme otročit pro kapitalisty. Vyhrožují nám kriminálem, pokud začneme zpochybňovat zákony, které legalizují národní otroctví. Ale strach může být spojencem mocných jenom dokud se bojíme a to že jsme zde je dobrý způsob, jak se strachu zbavit, protože dokud jsme rozdrobení, je mnohem jednodušší pro mocné ten strach v nás vyvolat. Pokud se organizujeme ke kolektivnímu boji, strach zmizí a mocní ztrácejí půdu pod nohama. Ruský anarchista Petr Kropotkin kdysi řekl, že jeden odvážný čin dokáže více, než tisíce brožurek. A myslím, že toto heslo je pravdivé i pro současnost a myslím, že bychom si z něj měli vzít ponaučení.“














Volba lidskosti