POSLEDNÍ ČLÁNKY



V dnešní době se vyostřuje atmosféra mezi Čechy a národnostní menšinou Romů. Nabízí se otázka, proč se tak nebezpečně zhoršují vztahy, které dříve poměrně dobře fungovaly?

Rasová nesnášenlivost vůči Romům má počátek ve špatných zkušenostech s nimi. Je však  smutné, že všichni Romové jsou strkáni do jednoho pytle. Jsou totiž mezi nimi i takoví, ze kterých bychom si my „bílí“ mohli vzít příklad.

Třeba jen to, že si mezi sebou dokážou pomáhat, svědčí v jejich prospěch. Nemyslím tím zlodějny ani krytí kriminálních deliktů. Když je však nějaký  romský jedinec či celá rodina v sociálním problému, ostatní se je snaží zabezpečit materiální i potravinovou pomocí.

Ale pozor! Toto se týká jen slušných Romů, kteří si mezi sebou navzájem pomohou. I Romové totiž dokážou mezi sebou rozlišovat, kdo je slušný a kdo gauner. A od gaunerů se oni distancují.

 

 

Protože jsem dlouhou dobu žil ve šluknovském výběžku, mám zde i několik přátel v řadách romských obyvatel. Jeden z nich, který se mnou po jistou dobu pracoval, bydlí v domě obydleném pouze Romy. Měl jsem možnost je poznat. Viděl jsem, jak může fungovat romská komunita – všichni si mezi sebou navzájem pomáhali, když se někdo dostal do úzkých, ostatní ho podrželi nad vodou po tak dlouhou dobu, jak bylo třeba.

Přestože nejsem Rom, když jsem se dostal v důsledku řešení životní situace do existenčních problémů, kamarád pomohl i mně – nechal mě u sebe přespat za nevlídného počasí a mohl jsem si u něj uschovat pár svých věcí, než si něco sám seženu. V tomto pro mne složitém životním období pro mne vykonal víc než celá moje původní rodina.

 

O nás „bílých“ se, bohužel, nedá říci, že bychom byli mezi sebou tak dalece solidární. A když už ano, pak je to většinou vzácný případ nebo zas jen pomoc v nouzi mezi chudými navzájem.

Nejsem žádný zastánce Romů, beru je jako sobě rovné, jako ostatní lidské rasy. Někteří z nás v nich však vidí pouze zloděje a kriminálníky a to je špatně. Není na místě bagatelizace, a proto by bylo jen ku prospěchu věci, kdybychom se mezi nimi naučili rozlišovat.

Za minulého režimu museli pracovat jako každý jiný bez rozdílu. Teď pracovat nemusí a velmi často vlastně ani nemohou. V současné době, kdy se zvyšuje nezaměstnanost a kdy sehnat práci je obtížné i pro Čecha, vzniká problém.

Při náboru pracovních sil přijímají zaměstnavatelé raději cizince – Slováky, Poláky, Bulhary, Rumuny, Ukrajince, Moldavany, Rusy atd. Romové chtějí pracovat, ale nikdo ze zaměstnavatelů je nechce. Kde je tedy kámen úrazu? Není v nich, ale ve špatně nastaveném sociálním systému, kdy pro Roma je mnohem jednodušší zajistit si přísun peněz v podobě sociálních dávek než jít pracovat. Není motivován k práci, řekli bychom.

Teď, když je nedostatek pracovních příležitostí jak pro nás bílé, tak pro Romy, by tato otázka měla být řešena přednostně. Cizinci by měli být z práce propuštěni a na jejich místa  přijati naši nezaměstnaní. Takto totiž tomuto problému předchází většina zkušených států Evropské unie.

Při mých cestách za prací po Španělsku se mě tamní obyvatelé ptali, zda u nás existuje národní soudržnost. Mysleli tím solidárnost českého zaměstnavatele vůči českému zájemci o práci. Bohužel jsem jim musel odpovědět, že našim zaměstnavatelům je tento pojem naprosto cizí.

Romové jsou učenliví a dokážou odvést kvalitní práci. To vše není smyšlené, stačí se jen dívat kolem sebe a nenechávat se ovlivnit předsudky.













Volba lidskosti