- Evropský rozhled - http://www.evropsky-rozhled.eu -

Rozhovor s afghánským lékařem, který nikdy neviděl žádného teroristu…

Abdi je lékař, který se narodil a vystudoval v Afghánistánu. Asi před 4 lety odešel pracovat do Německa. Potkal jsem jej v době, kdy dokončil zkoušky a byla mu uznána kvalifikace. Začal pracovat v německé nemocnici. Je mu asi 42 let, je ženatý, manželka je lékařka, t.č. na mateřské. Čeká třetí dítě. Nejstarší syn chodí na základní školu v Německu. Tento článek je přepisem poznámek, které jsem si udělal po dlouhém rozhovoru na německé klinice, kam se přijel ucházet o místo. Rozhovor byl v angličtině, Abdiova němčina není špatná, ale sám říkal „že si od ní rád trochu odpočine“.

 

 

Jak dlouho jsi se připravoval na zkoušky?

Téměř celé ty čtyři roky. Bylo to těžké.

 

Musel jsi se učit některé věci jinak?

Celá ta vaše evropská medicína je jiná. Máte hodně techniky, kterou musíte znát a umět interpretovat výsledky z přístrojů. Techniku u nás moc nemáme. U nás v Afghánistánu léčíme jinak.

 

Jak jinak?

Nespoléháme se na techniku. Protože jí nemáme. Já jsem např. poprvé uviděl EKG až tady v Německu. Sonografii také. Vyšetřujeme více rukama.

 

Tím myslíš fyzikální vyšetření?

Ano. V Afghánistánu máš často jenom fonendoskop. Možná rentgen. A hodně často také žádnou laboratoř, aspoň ne 24 hodin v kuse a ne tolik stanovení. Když ke mně přijde pacient, nechám ho svléknout do naha a vyšetřuji ho od hlavy k patě. Doslova od hlavy k patě. Jsi tak dobrý doktor, jak umíš vyklepávat a poslouchat. Jestli na tohle místo nastoupím, ukážu ti, jak přesně vyklepu výpotek. Sono ani nepotřebuji. Ale když sono bude k dispozici, rád jej využiji.

 

Ale chceš se učit přeci „evropskou medicínu“?

Ale vždyť já se jí učím. Cestoval jsem přes velký kus světa, a tak se musím snažit, abych něco dokázal, abych měl co nabídnout. Učím se každý den večer. Je to ale jako začínat znovu. Všechno máte jiné. Tedy ne úplně všechno. Pacienti jsou stejní. Možná jen trochu sebevědomější.

 

A máš pocit, že tě pacienti jinak vnímají, že jsi cizinec?

Co jsem měl příležitost zažít, tak Evropané jsou na cizince zvyklí. A na předsudky jsem připraven. Ty jsi aspoň bílý, a když jdeš po ulici, tak ani nepoznají, že nejsi Němec. Já jsem tmavý a navíc jsem muslim. Proti islámu jsou v Evropě předsudky.

 

Já třeba žádné nemám.

Myslím, že většina lidí je nemá. A ty jsi doktor, studoval jsi lidské tělo, víš, že uvnitř jsme všichni stejní. Někteří lidé to nevědí. Ale bál jsem se, že to bude horší.

 

Proč?

I muslimové mají předsudky. No vidíš, v tom jsme stejní. My lidé jsme v tom stejní. Je tolik druhů islámu, kolik máš prstů na rukou. I u ostatních náboženství je to tak. Jen černobílé vidění, to je to, co nás rozděluje.

 

Jak to vypadá se zdravotnictvím v Afghánistánu?

Špatně, tak jako s celou zemí. Ale zdravotnictví je takové, jaké je, protože země je chudá. Lékaři se mají z celé společnosti nejlépe.

 

A proč jsi tedy odešel?

Já nechtěl odejít. Kdybych byl sám, nikdy neodejdu. Miluji svojí zemi. Ale čekal jsem rodinu. Pak se to rozhodlo. Já bych zůstal, ale nechci, aby na moje děti někde spadla bomba. Odešel jsem, aby se moje děti měly dobře.

 

Takže jsi utekl kvůli nepokojům?

Já té válce nerozumím. Nikdo jí nerozumí. Lidé u nás byli chudí, to ano. Ale nikdo dřív žádné teroristy neviděl. Aspoň v naší oblasti ne. Ale Afghánistán je veliký. Najednou jsou teroristé prý všude. Ale já žádného neviděl. A neznám nikoho, kdo by nějakého viděl. To je jako s narkotiky. Najednou je Afghánistán největší vývozce drog na světě. Ale u nás ty rostliny nikdy dříve nerostly. Nerozumím tomu. Nikdo u nás tomu nerozumí.

 

Je zdravotní péče v Afghánistánu dostupná?

Lidé u nás vydrží hodně. S banalitami se k doktorovi nechodí. Už proto, že to stojí peníze. Často ale lidé za doktorem jdou, až když je pozdě. Lidé jsou zvyklí trpět i umírat. Zvláště v poslední době. Smrt je u nás stále častěji.

 

Vrátíš se někdy zpátky?

Možná se někdy vrátím, až budou děti velké. Teď ne. Afghánistán není bezpečná země.

 

Martin Smutný