Někteří mí přátelé se chystají volit šarmantního knížete, Kalouskova a Drábkova spolustraníka, na jehož politické dobré skutky si ale jaksi nikdo nemůže vzpomenout. Mnoho lidí se chystá volit Klausovo tlustší alter ego Zemana nebo rudého bankéře Fischera (že prý jsou ekonomové a zkušení politikové, že to tu změní). Anebo politikou netknutého Avatára, který však na nic nemá názor a dosud nikdy nic neudělal pro druhé – nepočítám-li pokus o založení nacionalistického časopisu…

Když jsem asi před 15 lety přijela do USA jako au-pair, těšila jsem se, že se na vlastní oči seznámím s jiným školským systémem. Byla jsem čerstvou absolventkou speciální pedagogiky, za sebou jsem měla praxi ve speciální třídě pro děti se specifickými vývojovými poruchami učení, praxi v pedagogicko-psychologické poradně a diplomovou práci na téma specifické poruchy čtení a psaní.

INTERNET   =    INFORMACE
 
    ČLOVĚK   =   ?

Vzdělávací systém České republiky prošel v uplynulých dvaceti letech řadou převratných změn, které však nebyly vždy ku prospěchu školství, ani samotných žáčků poškoláčků. Na našich školách zdomácněly takové vymoženosti, jako jsou školní vzdělávací programy či uvolnění bariér mezi žákem a učitelem. Otázkou ale je, zda shora zmíněná demokratizační a humanizační opatření vedla k povznesení českého školství na evropskou úroveň, nebo naopak zničila dobře fungující systém přinášející výsledky. Má dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí stejné šance na dosažení kvalitního vzdělání jako dítě top manažera? Pokud tomu tak není, co by se mělo změnit? Zapeklitá otázka, ale jak ji rozřešit? Co takhle zavést školné? Ale tady se nabízí otázka, co by školné samo o sobě vyřešilo. Právě nad těmito otázkami se zamýšlím v eseji nazvané Cesta ke vzdělanostní společnosti v ČR. Jak zajistit rovný přístup ke vzdělání?

Na tento Vzkaz Jana Petránka se určitě podívejte. Málokdy člověk slyší tak jasná slova. Poděkování České televizi za tento pořad… „Když se tak zamyslím ještě nad tím, co je možné s touto zemí, pak je to tvrdý nátlak veřejnosti proti těm nenažraným, kteří si dávají obrovské platy a nemají na to právo.“ – čas 8:10 v pořadu.

Nejdéle lze pobírat mateřskou ve Skandinávii * „Nejdelší mateřskou lze čerpat v severských zemích. Ve Švédsku, Norsku či Dánsku pobírají maminky mateřskou nejméně rok. Mateřská se však téměř shoduje s rodičovskou. (…) V Česku (…) podpůrčí doba u mateřské činí 28 týdnů. Narodí-li se dvě nebo více dětí, má maminka nárok na 37 týdnů mateřské. (…) Jakmile přestane mít v Česku maminka nárok na mateřskou, tak dostává rodičovský příspěvek. Pokud maminka nesplní podmínky pro přiznání mateřské, tak pobírá rodičovský příspěvek ihned po narození dítěte. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory. Nárok na ni má rodič, jestliže po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě. Obvykle je čerpán do 3 let věku dítěte (lze však čerpat i do dvou nebo do čtyř let věku dítěte).

Vesmír.
Svět.
K čemu čas?
A k čemu prostor, plný krás?