Evropský rozhled
Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI • Old Shatterhand se narodil ve Velké Chuchli, Samuel Beckett se narodil v Podolí, Boris Vian se narodil v Karlíně, John Lennon se narodil na Jižním Městě, Kryštof Kolumbus se narodil v Nuslích, Janis Joplin se narodila v Dejvicích, dalajláma se narodil v Kobylisích, Bart Simpson se narodil v Bráníku, Calamity Jane se narodila na Žižkově, Lawrence Ferlinghetti se narodil v Holešovicích, Božena Němcová se narodila v Las Vegas, Ulrike Meinhof se nenarodila vůbec. Sieg heil byznys, kapitalismus akbar!

S tím, jak se lidé od sebe liší, se i snižuje hloubka společenského soužití. Společenský dialog staví na něčem jiném. V České republice alespoň nahrubo víme, co od sebe můžeme očekávat. Na Západě má však stále větší množství lidí více a více rozdílné zázemí a původ, až se i počet společných témat snižuje a místo toho se populace místo hledání vyšší kultury věnuje spíše problematice, jak jednotlivým skupinám umožnit pohodlný život. Integrace selhává.

Jiddu Krishnamurti: „Proto říkám, že bez vnitřního řádu v mysli, ve vědomí, které je ve zmatku, v rozporu, bez nastolení vnitřního řádu v sobě, nemůžeme nastolit řád vně. A krize tu je – krize národů, hospodářská, sociální a tak dále. Krize nepřichází zvnějšku, je opravdu uvnitř. Ale my o tom nechceme vědět.“ I•I Chcem, aby pochopili, že všetko, čo si úprimne priznajú, urobia najmä kvôli sebe a nie kôli názorom iných. V rozprávke o hneve deťom vysvetľujem, že okrem myšlienok-služobníkov v našom vnútornom svete máme aj myšlienky, ktoré pracujú ako vojaci, vďaka ktorým chránime samých seba. A iba vtedy…

Článek je věnován pojmu „kognitivní disonance“, jelikož ihned poté, co mi na něj jeden z mých nejlepších přátel zaslal odkaz, nastala jedna z největších změn k lepšímu v mém životě. Výraz kognitivní disonance můžete znát též jako vnitřní konflikt. Wikipedie jej definuje jako: „Nevědomá reakce mysli na rozpory mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.“

A to nejlepší na konec: Fendrychův text (a spolu s ním celá řada novinářů a politiků) se tváří, že jsou to jenom komunisté (popř. pouze levice), kdo mají co skrývat. Není ale správné a objektivní se ptát i po tom, kdo další má co skrývat a komu dalšímu kontrola nad archívem a složkami StB může mocensky posloužit? Převládající způsob argumentace automaticky počítá s tím, že levice je „pošpiněná“ minulostí a má zájem na tom ji umlčovat a falšovat. Text tedy zapomíná na to, že přece i pravicoví politici přece mají svojí minulost.

Ve skutečnosti se mi zdá, že tu vyrovnávání s minulostí slouží jako jeden ze způsobů, jak se nedívat a nepojmenovávat současné problémy. Stalo se z něj pohodlné ale k ničemu nevedoucí dívání se do zpětného zrcátka. Vede k tomu, že se neptáme po tom v jakém světě žijeme dnes, co jsou naše dnešní problémy, z čeho opravdu vyplývají a jak je řešit.

Volby se vyhrávají přeludy. Sugestivními obrazy. Důležité přitom je, aby do nich co nejvíce lidí chtělo spontánně projektovat to, po čem touží. Ten, kdo si to neuvědomí, nemůže uspět. To ovšem nutně neznamená, že motivace politických vůdců nemůže být čistá. Tato forma manipulace je za současného stavu, v němž se lidé nacházejí, nevyhnutelná. Jednota a tím i síla hnutí ve společnosti vzniká převedením zájmů jednotlivců na „nejnižšího společného jmenovatele“ a to jsou zpravidla city, vášně, pudy a velice jednoduché myšlenky.

Pára na hrncem se proměnila v pestrou nabídku snížených cen, marketingoví alfasamci si oblíbili abstraktní malbu, Jan Hus uznal, že šířil bludy, Vltava omývala břehy Váránasí, sudetští Němci vrátili vše, co zkonfiskovali sudetským Čechům, Lady Gaga amnestovala popírače holocaustu. Cikáni zdokonalovali psychotronické schop- nosti, punk se stal eldorádem horních deseti tisíc, Warhol…

TEN YEARS AFTER Na zámku v Lánech probíhá grandiózní oslava na počest desátého výročí výpletu Klausovy nejoblíbenější tenisové rakety. K tanci a poslechu hraje skupina Mňága a Žďorp, blonďaté letušky Českých aerolinií dolévají vzácným hostům nápoje a kladou na stoly exotická jídla. Vladimír Putin sedí na klíně Václavu Klausovi, Ladislav Jakl sedí na klíně Dimitriji Medvěděvovi. „Ja kamandír, ty tóže […]

Celou noc sem chlastal s Kalouskem. On potom místo placení ukázal číšníkovi fakováka,“ odpovídá Oumulu Bubuku. „Ve kterém pražském podniku?“ vyzvídá šéf. „V Praze ne. Chlastali sme u nás, v Kwewele,“ říká Oumulu Bubuku. „Kalousek přiletěl do Kwewele jen kvůli tomu, abyste se spolu ožrali?“ diví se šéf. „Kvůli tomu jistě ne. Lítá k nám pravidelně každej půlrok. Zdrží se čtyři dny a zase vodletí. Náš kmenovej čaroděj z něj vymítá kladný emoce,“ prozrazuje Oumulu Bubuku šéfovi poroty.

1










Volba lidskosti