Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



V 21. století války dělají média

Podaří se nám v České republice vytvořit vhodné prostředí pro nezávislá média, nebo budeme už vždy svědky konkrétní názorové či rovnou ideologické propagandy? Víme, že Zdeněk Bakala, který se nechvalně „proslavil“ údajným nedodržením slibu v kauze Byty OKD („filantrop“, sponzor galerie DOX a knihovny Václava Havla, přesně ví, jak působit na veřejnost) je nejen vlastníkem Českou televizí často citovaného týdeníku Respekt, ale je také zakladatelem finanční skupiny Patria Finance pod kterou patří i Patria Online. Můžeme se nyní ptát, jak jméno pana Jana Klenora, který podle MediaGuru financuje Echo24, souvisí se Zdeňkem Bakalou a zda i ideově (a tedy ekonomicko-mocenky) patří do stejné „finanční skupiny“, do stejné „rodiny“.

Jana Lorencová kandiduje za Babišovo ANO-2011

Za ANO-2011 kandiduje též investigativní novinářka Jana Lorencová: „Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem došla k závěru, že by byla ode mne zbabělost, kdybych se nepokusila. Vlastně to jde shrnout do věty, kterou pronesl už Konfucius: ‚Zbabělost je, když víme, co máme udělat a neuděláme to.‘ Zbabělost mi zatím nikdo vyčítat nemohl. Věřím, že ani v budoucnu nebude důvod mi ji vyčítat.“

„Doufám, že kluci vědí, co dělaj…“ – přepis telefonátu Andreje Babiše do redakce LN

Babiš: Výborně. To vám dal pan Balšínek? * Kala: (Hlasitý povzdech…) Ne přímo. Jakoby…, já většinou nejsem úplně přímo s ním ve styku… * Babiš: Aha. A kdo vám dal ten pokyn? * Kala: Ehmm… Tak mám nad sebou šéfa domácího oddělení, ale ten předpokládám jde na poradu a tam je i se šéfredaktorem a s dalšími jako, s komentátory… a se vším možným, takže… * Babiš: Ale kdo vám to konkrétně řekl, že nemáte psát? (důrazněji) * Kala: Konkrétně mi to řekl můj šéf domácího, Vladimír Křivka, ale nerad bych byl, aby se to obrátilo nějakým způsobem vůči němu, on prostě v tomhletom taky není úplně jakoby…

Tip: Znáte web Demagog.CZ?

Patrně platí, zřejmě co je svět světem, že pro osobní obohacení a další výhody v politice velmi často slouží metody založené na lži a falši. A zřejmě, bohužel, se tyto metody zdokonalují souběžně s tím, jak roste schopnost faleš odhalovat. Proto vítáme projekt, který lze bez ostychu nazvat skvělý. Najdete jej na webové adrese Demagog.CZ. Jeho autoři se snaží verifikovat tvrzení politiků, která veřejně zazní v médiích: „Projekt Demagog.CZ má za cíl kontrolu tvrzení, která zazní v politických diskuzích.“

Aktivista nevzdává boj s Českou televizí o pravdivý mediální obraz útoků z 11. září 2001

Aktivista za pravdu o 11. září Martin Švadlenka správně trvá na medializaci informací, které naznačují, že oficiální verze událostí ze dne 11. září 2011, tak jak je popisuje vláda USA, se možná nikdy takto neodehrála a není vyloučené, že ve skutečnosti šlo o vědomou a předem připravenou řízenou demolici s dalekosáhlými důsledky.

Nastoluje se nová neviditelná tyranie

„A co je ještě horší – každá lidská bytost je považována za spotřební statek, který je možno využít a pak odhodit. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině. Vyřazovací kultura je upřednostňována a solidarita – poklad chudých – se často považuje za kontraproduktivní. Odporuje totiž racionalitě financí a ekonomiky. Zatímco zisky menšiny exponenciálně rostou, příjmy většiny klesají. Tato nerovnováha má původ v ideologiích, které podporují absolutní nezávislost trhu a finanční spekulace, a brání státům v jejich právu kontroly. Nastoluje se nová neviditelná tyranie, která je někdy virtuální. Tato krutovláda jednostranně a bez možnosti nápravy vnucuje své zákony a svá pravidla.“

Vážená Česká televize, vážený pane O. Nováku – o narůstající polarizaci společnosti

Upřímně mě nezajímají jména jako Klaus, Zeman a Bátora. Vnímám jako ztrátu času i energie, když se musím věnovat těmto sporům, protože tu jsou jiné, důležitější. Není mi však lhostejné, co se v naší zemi děje, jaká nálada tu vzniká a kdo a proč ji rozviřuje. Mrzí mě, že přátelé profesora Martina C. Putny ve jménu boje proti Klausovi/Zemanovi/Hájkovi/Bátorovi a dalším “fašistům”, jak jsou dnes často označováni, si berou celou společnost jako rukojmí, a ta je pak do tohoto umělého černo-bílého sporu zatahována.

Život v kognitivní disonanci – nutná, ale nepříjemná potřeba

Článek je věnován pojmu „kognitivní disonance“, jelikož ihned poté, co mi na něj jeden z mých nejlepších přátel zaslal odkaz, nastala jedna z největších změn k lepšímu v mém životě. Výraz kognitivní disonance můžete znát též jako vnitřní konflikt. Wikipedie jej definuje jako: „Nevědomá reakce mysli na rozpory mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.“

Čtení mezi řádky – nad jedním textem o dění v ÚSTR

A to nejlepší na konec: Fendrychův text (a spolu s ním celá řada novinářů a politiků) se tváří, že jsou to jenom komunisté (popř. pouze levice), kdo mají co skrývat. Není ale správné a objektivní se ptát i po tom, kdo další má co skrývat a komu dalšímu kontrola nad archívem a složkami StB může mocensky posloužit? Převládající způsob argumentace automaticky počítá s tím, že levice je „pošpiněná“ minulostí a má zájem na tom ji umlčovat a falšovat. Text tedy zapomíná na to, že přece i pravicoví politici přece mají svojí minulost.

„Vyrovnávání se s minulostí“, politizace minulosti a zkouška české demokracie

Ve skutečnosti se mi zdá, že tu vyrovnávání s minulostí slouží jako jeden ze způsobů, jak se nedívat a nepojmenovávat současné problémy. Stalo se z něj pohodlné ale k ničemu nevedoucí dívání se do zpětného zrcátka. Vede k tomu, že se neptáme po tom v jakém světě žijeme dnes, co jsou naše dnešní problémy, z čeho opravdu vyplývají a jak je řešit.

Média – intelektuální prostituce?

Pokud vlivná (klíčová) novinářská místa obsadí „ti, kteří spolu mluví“, je zcela zákonité, že se politika v určité zemi „zabetonuje“ na té úrovni poznání společenských jevů, na kterou ta či ona parta „dosáhne“. A protože pracovní místa takto vlivných novinářů (novinářských celebrit) jsou velmi dobře placená (často je u jejich profese uvedeno „analytik“), zcela automaticky tito novináři zastupují zájmy té sociální skupiny, ke které patří. To ovšem nemohou ukazovat otevřeně, je vhodnější, pokud se alespoň tváří středově neutrálně (Šídlo, Sedláčková), nebo dokonce levicově (Mitrofanov). Jejich myšlení a vnímání takové samozřejmě není a sociální cítění u nich často zcela absentuje. Cílem jejich práce tak je v prvé řadě udržování statu quo, protože jakákoliv změna ve společnosti může znamenat ohrožení jejich soukromé pracovní kariéry. Jejich společným nepřítelem je tak mnohem více např. nevypočitatelný Okamura (Šídlo se mu osobně věnoval hned v pěti hanlivých článcích), než korupčníci, kteří tunelují zemi v řádu desítek ba i stovek miliard. Tito novináři nikdy nebudou detailně sledovat např. projekt Státní pokladna, přestože bychom skrze něj mohli ušetřit opravdu vysoké částky. Projektu Státní pokladna nebo-li IISSP se Evropský rozhled opakovaně věnoval viz např. text „Vláda mluví o šetření, plnou transparenci Státní pokladny však nechce“. Nebo snad víte, proč nás novinářské celebrity o projektu za 5 mld. Kč, který dělají firmy HP, IBM, Logica, SAP ČR informují tak žalostně nedostatečně?