Evropský rozhled
Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



Pomáhejme trpícím tam, kde žijí

Skutečné oběti hladomoru a válek neutíkají do Evropy. Nemohou si to ani dovolit, většina z nich si za celý život nevydělala na „cestovné“ vyžadované mafiemi. Většina z nich neví co je mobilní telefon a neuměla by jej použít i kdyby jim jej někdo daroval. Neměli by ani komu zavolat. V jejich kruzích se s něčím takovým nesetkávají a z moderních vymožeností poznali hlavně samopaly vojáků, kteří je vyhnali z jejich domova, nebo kamiony, které do uprchlického tábora přivezly pár pytlů rýže a mouky. Chtějí přežít. Chtějí, aby jejich děti nebyly znásilněny, zmrzačeny, nebo zabity vojáky válčících režimů a neumíraly hladem. Ti skutečně potřební nikdy nebyli centrem pozornosti, byli bezpečně daleko a nedožadovali se svých „práv“ a „svých“ nároků, i když to bylo jen právo na život, které jim rozhodně patří. Byli a jsou vděčni za bezpečí, za své životy a za životy svých rodin. V minulosti jsme o nich často neslyšeli, pokud nedošlo k nějaké další přírodní katastrofě, nebo dalším válečným zvěrstvům, dalšímu zločinu proti lidskosti.

Turecké letectvo bombarduje Kurdy v Sýrii, kteří bojují proti ISIL. Letectvo NATO, startující ze základen NATO v Turecku bombarduje pozice ISIL v Sýrii a Iráku, jenž bojuje proti Asadovi a Kurdům, kteří bojují proti Turkům a ISIL. Asad bojuje s podporou Íránu a Hizbaláhu proti ISIL a Turkům. Všichni, kteří bojují proti teroristům ISIL v Sýrii, Iráku a jinde ve světě, brání (vytvořením bezletové zóny bez posvěcení Radou bezpečnosti OSN) syrskému letectvu bombardovat pozice ISIL na svém vlastním území. Současně turecká a americká letadla dopravují vzdušnými výsadky zbraně a zásoby na území ovládaná ISIL v Sýrii a Iráku. Spojenec USA, Saúdská Arábie, podporuje ISIL v boji proti šíitským vládám v Iráku a Íránu a současně likviduje ISIL a Muslimské bratrstvo u sebe doma. Kurdové jsou hrdinové, když bojují proti ISIL a Asadovi, ale naopak teroristé, když bojují proti Turkům a uzavírají spojenectví s Asadem…

Během vysílání, kdy jsem porovnával každý okamžik obou vysílání, seděli ve studiu České televize jacísi „odborníci“, kteří neustále chrlili své jednorozměrné a zaujaté (bias) komentáře do hlav diváků a občas, leč asi s pětiminutovým zpožděním, nechala režie diváka zhlédnout cenzorně vybrané záběry z vojenské přehlídky.

Ve chvíli, kdy se zahraniční hosté klaněli u hrobu neznámého vojína a kdy jste byl několikrát v jasném záběru na živém RT záběru, Česká televize neodvysílala ani vteřinu z těchto záběrů. V té chvíli jsem si říkal, že veřejnoprávní médium, které si neváží svého prezidenta, vlastně zrazuje demokratickou volební vůli národa a snaží se ho rozleptat, a tím se vlastně dopouští zločinného jednání a okamžitě by jí měla být odebrána licence veřejností placeného a tudíž zákonem vyváženého média a její pracovníci, zodpovědní za tento únos a zneužívání veřejností vlastněného média, by měli okamžitě ztratit svá zaměstnání…

…pokud se budete domnívat, že autor je příslušník levice, budete se mýlit. Jsem vaším bývalým spolustraníkem. A slovo bývalým říkám společně se slovem bohudík. Odešel jsem, protože jsou mi odporné praktiky, které vy konkrétně jste přijala za své. A tou základní praktikou je skrývat vlastní programovou a personální prázdnotu za snahu bojovat již vybojované bitvy. // Němcům byly snahy nás vyhubit jako škodnou nejen velkoryse odpuštěny, oni jsou dokonce naši vzácní spojenci, a de facto v EU také naši páni a vládci. Oproti tomu okupace v roce 68, která rozhodně neměla za cíl nás vyhladit, je prezentována jako zlo všech zel, jako něco, co Rusům nikdy odpustit nesmíme.

Zdá se, že jedinou možností je pokusit se nahlédnout svět z nového pohledu, poučeného minulostí a směřujícího do budoucnosti. Neoliberální kapitalismus nelze změnit, jen překonat vytvořením zcela nové vize, či modelu, který není jeho protikladem, ale zcela novou kvalitativní úrovní civilizačního vývoje lidstva. Měla by být změna individuální nebo společenská? Obě roviny musí být vzájemně propojeny. Takže otázka by měla znít co můžeme společně udělat a jak to můžeme udělat. Společně. Nová společnost by měla mravnost nejen vyžadovat, ale i umožňovat. Tedy neměla by se jen tvářit, že manipulace je špatná, ale neměla by manipulovat. Nová společnost by měla být založena na spolupráci a ne konkurenci, tedy soupeření, které likviduje protivníka. Neexistuje jediná, jednou provždy daná definice svobody. Svoboda je neustálá snaha být o krok vpřed před systémem. Skutečně svobodný, moderní člověk musí svobodu neustále přehodnocovat v reakcích na snahy systému.

Vražda telefonem

V Paříži na konci září zemřel muž, kterého počátkem srpna dohnaly zlovolné telefonní žerty k infarktu. Vyšetřující soudci zahájili trestní řízení pro úmyslné plánované ublížení na zdraví proti pachateli, Grégorymu Chellimu. Chelli vystupuje pod přezdívkou Ulcan jako sionistický hacker, nejzákeřnější útoky ovšem v srpnu zaměřil na redaktory, kteří o něm publikovali článek zpochybňující jeho technickou zdatnost, a na jejich […]

S tím, jak se lidé od sebe liší, se i snižuje hloubka společenského soužití. Společenský dialog staví na něčem jiném. V České republice alespoň nahrubo víme, co od sebe můžeme očekávat. Na Západě má však stále větší množství lidí více a více rozdílné zázemí a původ, až se i počet společných témat snižuje a místo toho se populace místo hledání vyšší kultury věnuje spíše problematice, jak jednotlivým skupinám umožnit pohodlný život. Integrace selhává.

Česká média mají tendenci podílet se na morálně zabarvených hodnoceních a vyvolávat hysterii a pocity nestability či dokonce morální paniky. Objektivní analýza, která by reflektovala základní charakter politiky, tedy zejména zájmy versus jejich neviditelnost, pragmatismus versus morálka, kompromis versus ideologie, výměna u vlády versus ohrožení demokracie atp., a tím kultivovala politickou kulturu, často chybí.

Dnes již plně prokázané dlouhodobé zaostávání rozhodně nepřispělo k prestiži (socialismu) kapitalismu a nepřispívá k němu ani trvalá neochota přiznat za toto zaostávání vlastní odpovědnost.(…) Prognostik bude rozhodně užitečnější plnokrevným (socialistickým) kapitalistickým politikům, než šedivým a nudným funkcionářům bez schopnosti imaginace. Není nic (antisocialistického) antikapitalistického na kritice neschopnosti nekontrolovatelné moci. A naopak, není nic (socialistického) kapitalistického na tom, tuto neschopnosti tolerovat nebo dokonce podporovat.

Moc (a z ní plynoucí výhody a závazky) je základním, přímo elementárním cílem, který už nemá žádný reflexivní vztah k voličům a veřejnému zájmu. V minulosti se vláda hájila tím, že „musí dokončit reformy“, které prosazovala často nestandardními prostředky. Dnes už ani o tom nemluví. Dnes už prostě mluví jenom o tom, že neodejde. A nutno dodat, že v případě ODS, Petr Nečas riskuje (nebo spíš obětuje) i politickou budoucnost svojí strany.

Jiddu Krishnamurti: „Proto říkám, že bez vnitřního řádu v mysli, ve vědomí, které je ve zmatku, v rozporu, bez nastolení vnitřního řádu v sobě, nemůžeme nastolit řád vně. A krize tu je – krize národů, hospodářská, sociální a tak dále. Krize nepřichází zvnějšku, je opravdu uvnitř. Ale my o tom nechceme vědět.“ I•I Chcem, aby pochopili, že všetko, čo si úprimne priznajú, urobia najmä kvôli sebe a nie kôli názorom iných. V rozprávke o hneve deťom vysvetľujem, že okrem myšlienok-služobníkov v našom vnútornom svete máme aj myšlienky, ktoré pracujú ako vojaci, vďaka ktorým chránime samých seba. A iba vtedy…

„A co je ještě horší – každá lidská bytost je považována za spotřební statek, který je možno využít a pak odhodit. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině. Vyřazovací kultura je upřednostňována a solidarita – poklad chudých – se často považuje za kontraproduktivní. Odporuje totiž racionalitě financí a ekonomiky. Zatímco zisky menšiny exponenciálně rostou, příjmy většiny klesají. Tato nerovnováha má původ v ideologiích, které podporují absolutní nezávislost trhu a finanční spekulace, a brání státům v jejich právu kontroly. Nastoluje se nová neviditelná tyranie, která je někdy virtuální. Tato krutovláda jednostranně a bez možnosti nápravy vnucuje své zákony a svá pravidla.“

A to nejlepší na konec: Fendrychův text (a spolu s ním celá řada novinářů a politiků) se tváří, že jsou to jenom komunisté (popř. pouze levice), kdo mají co skrývat. Není ale správné a objektivní se ptát i po tom, kdo další má co skrývat a komu dalšímu kontrola nad archívem a složkami StB může mocensky posloužit? Převládající způsob argumentace automaticky počítá s tím, že levice je „pošpiněná“ minulostí a má zájem na tom ji umlčovat a falšovat. Text tedy zapomíná na to, že přece i pravicoví politici přece mají svojí minulost.











Volba lidskosti