Evropa


POSLEDNÍ ČLÁNKY



Nikdo neposlouchá Bělohradského o vládě globálních oligarchií

Když o Václavu Bělohradském vytvořila Česká televize a režisér R. Sedláček portrét s názvem Nikdo neposlouchá, považoval jsem to zprvu spíše za poutavý nadpis, nikoliv za popis reality (viz též ohlasy na serveru csfd.cz). Přitom i Česká televize na svém webu píše toto: >>Pokus o portrét jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů naší doby – filozofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského. (…) Výchozím […]

Skutečný humanista: Chomsky nebo Havel?

Patrně hlavní zásluha návštěvy světového filosofa a humanisty, profesora Noama Chomského, spočívá v tom, že jako lakmus poukázal na SKUTEČNÝ STAV českých „elit“. Na první pohled by se zdálo, že diskuse je vedena o politice, o tom, zda je lepší systém v USA nebo v Rusku. Nebo možná o ekonomii, tedy o tom, zda je lepší volný trh, nebo nějaké částečně řízené hospodářství […]

Noam Chomsky v Olomouci a nové nebezpečí fanatismu

Návštěva N. Chomského v Olomouci je o to podstatnější, že přichází v době, kdy vlády USA a EU (zřejmě kvůli prohlubující se krizi ekonomického systému) neváhají vyvolat ducha studené války. Tomu se podřizují média, která nectí reálná fakta. Ocitli jsme se ve válce. Jsou zde sice zatím „jen“ stovky mrtvých, ale přesto jde o velmi tvrdou válku. Jde o infoválku. Je smutné si uvědomovat, že zfanatizovaným lidem (zejména oblast Prahy vyniká v rétorice ve prospěch moci a kapitálu) nejde o reálná fakta a trpělivé a pokorné cizelování, ale stále více jen a pouze o spoluúčast na síle, na geopolitické moci. Ukazuje se, že zkušenost s fanatismem mas je nesdělitelná. K čemu nám je, když naše média dlouho po válce téměř každý den přinášejí informace o holocaustu a hrůzách fanatismu za Hitlera, když nejsme schopni vnímat, že „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“ a nebezpečí je dnes jinde?

O příčinách životní úrovně a o schopnosti hájit svůj zájem

Snad každý dokáže jasně vnímat, že životní úroveň dětí (např. jak vysoké mají kapesné) závisí na výši příjmů rodičů. Toto je nám tedy zřejmé. Ale pak je mi záhadou, proč nevnímáme, že mj. i platy ve zdravotnictví jsou závislé na výši mezd v celé naší „národní“ ekonomice. Protože celková bilanční suma, která proudí každý rok do zdravotnictví kolem 260 […]

Na způsobu myšlení a vizích záleží

Jakmile se přeruší návaznost, můžeme nenávratně přijít o to, co se vyvíjelo po staletí a tisíciletí, o to, co má pro lidstvo význam, hodnotu. Protože není jedno, zda budoucí společnost bude agresivní, nepřátelská – tedy vlčí – a budou v ní na piedestalu ti, kteří najdou společnou řeč a skrze ni zrealizují svoji cestu k moci na úkor „zbytku“ společnosti, protože přece není žádný Bůh, který by je ztrestal, ani žádné Peklo, kterého je třeba se bát…, takže lze udělat cokoliv, na co síly a schopnosti stačí. Protože tak funguje a chutná moc těch, kteří se řídí heslem život je boj. Je to síť fungujících kontaktů a vzájemných vazeb, ale též dostatku peněz, za které si lze koupit loajalitu, reklamu a další potřebné služby, dnes zejména mediální, protože na obrazu mocných u široké veřejnosti v demokracii tuze záleží. Nemůže nám být lhostejné, zda se smíříme s vlčí vizí společnosti, nebo zda i my dokážeme vytvořit funkční síť kontaktů a vazeb a napomůžeme k vytvoření společnosti vstřícné a pomáhající, v níž bude vládnout duch altruismu.

V 21. století války dělají média

Podaří se nám v České republice vytvořit vhodné prostředí pro nezávislá média, nebo budeme už vždy svědky konkrétní názorové či rovnou ideologické propagandy? Víme, že Zdeněk Bakala, který se nechvalně „proslavil“ údajným nedodržením slibu v kauze Byty OKD („filantrop“, sponzor galerie DOX a knihovny Václava Havla, přesně ví, jak působit na veřejnost) je nejen vlastníkem Českou televizí často citovaného týdeníku Respekt, ale je také zakladatelem finanční skupiny Patria Finance pod kterou patří i Patria Online. Můžeme se nyní ptát, jak jméno pana Jana Klenora, který podle MediaGuru financuje Echo24, souvisí se Zdeňkem Bakalou a zda i ideově (a tedy ekonomicko-mocenky) patří do stejné „finanční skupiny“, do stejné „rodiny“.

Ukrajina, to jsme my (věnováno naší mediální krajině)

Jak říká Martin Konvička, Ukrajina není o Ukrajině.  Ukrajina je “pouze” impulsem pro naše myšlení. Abychom začali (!) alespoň trochu přemýšlet, co je to ten nový svět. A jaké přesně jsou naše zájmy. A co je to to my. A zda se dokážeme zbavit nejednoho předsudku. Každý z nás nechť si sáhne do svého svědomí sám, intimně, jen před sebou. Mě […]

S Bronislavem Ostřanským z AV ČR o diskusi o islámu

V případě skupiny Islám v ČR nechceme jde o štvaní a podněcování k nenávisti v přímém přenosu. V souvislosti s českými internetovými debatami o islámu bych se nebál použít slovo hysterie – taky mě překvapuje, s jakým klidem to bývá nezřídka bagatelizováno a sám sebe se někdy ptám, zda by to bylo stejně vnímáno, kdyby se předmětem zájmu dotyčných aktivistů stalo jiné náboženství či jiné národnosti.

Pohled Čecha na problém multikulturalismu a islámu v západní Evropě

S tím, jak se lidé od sebe liší, se i snižuje hloubka společenského soužití. Společenský dialog staví na něčem jiném. V České republice alespoň nahrubo víme, co od sebe můžeme očekávat. Na Západě má však stále větší množství lidí více a více rozdílné zázemí a původ, až se i počet společných témat snižuje a místo toho se populace místo hledání vyšší kultury věnuje spíše problematice, jak jednotlivým skupinám umožnit pohodlný život. Integrace selhává.

Výroba souhlasu veřejnosti a Česká televize

Česká média mají tendenci podílet se na morálně zabarvených hodnoceních a vyvolávat hysterii a pocity nestability či dokonce morální paniky. Objektivní analýza, která by reflektovala základní charakter politiky, tedy zejména zájmy versus jejich neviditelnost, pragmatismus versus morálka, kompromis versus ideologie, výměna u vlády versus ohrožení demokracie atp., a tím kultivovala politickou kulturu, často chybí.

Jana Lorencová kandiduje za Babišovo ANO-2011

Za ANO-2011 kandiduje též investigativní novinářka Jana Lorencová: „Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem došla k závěru, že by byla ode mne zbabělost, kdybych se nepokusila. Vlastně to jde shrnout do věty, kterou pronesl už Konfucius: ‚Zbabělost je, když víme, co máme udělat a neuděláme to.‘ Zbabělost mi zatím nikdo vyčítat nemohl. Věřím, že ani v budoucnu nebude důvod mi ji vyčítat.“