V závěru tohoto textu položíme otázku, zda není náš volební systém politických stran ryze formální demokracií, což by vysvětlovalo fakt, že naše země je prorostlá mafií a rozsáhlými korupčními praktikami. Úvodem však dovolte krátké srovnání s dobou před 22 lety. Moderní dějiny vytvářejí politické systémy, které označujeme jako „demokracie“. Zřejmě proto, že se všichni považujeme za moderní a hlavně eticky vyspělé občany, oceňujeme na nich rysy spravedlnosti, které v nich vidíme, nebo – a připadne mi, že čím dál častěji – už jen chceme vidět.

V Praze jsou všechna ministerstva a všechny centrální úřady. V Praze se rozdělují veškeré velké peníze, Praha je semeništěm  korupce, která se šíří do zbytku republiky jako mor. Je to Praha, která se přezíravě dívá na ostatní občany republiky, jež do Prahy posílají svoje daně, které se v Praze rozkradou. V Praze jsou média, která svou vlažnou kritikou projevují loajalitu [...]

Obviňují nás z toho, že jsme nostalgici, kteří jsou hrozbou demokracie. Ale ironií je právě to, že kapitalismus funguje čím dál lépe bez demokracie. Kapitalismus bez demokracie je dnes vlastně kapitalismus nejefektivnější – právě v Číně, kde kapitalismus řídí komunisté. Je velice pěkné dnes vidět naše nepřátele – totalitární komunisty a totalitární kapitalisty – tam, na svém místě, totiž spolu. Problémem dneška je, že tradiční demokracie si neumí poradit s ekonomickou krizí. Protože demokracie nemůže kontrolovat globální nadnárodní kapitál. A to je možná největší výzva v dějinách demokracie.

11 protikorupčních organizací včetně Transparency Int., Ekologického právního servisu, Oživení či iniciativy Veřejnost proti korupci sepsalo tzv. Pankráckou výzvu (podle sídla společnosti ČEZ), ve které žádají odvolání Martina Romana z dozorčí rady ČEZ, kontrolu zakázek pro Škodu Power zahraničním auditorem a několik systémových změn, které zvýší transparentnost a kontrolu hospodaření ČEZu a dalších státem ovládaných společností. Výzva je adresovaná Petru Nečasovi, Karolíně Peake, Miroslavu Kalouskovi a Bohuslavu Sobotkovi, kteří mohou o požadovaných opatřeních rozhodnout. K Pankrácké výzvě se mohou občané připojovat na internetu.

A pak se stalo něco neuvěřitelného, ale přitom naprosto přirozeného co dosavadní atmosféru posunulo na jinou frekvenční úroveň našeho „dospělého“ vědomí. Její malé dítě se z ničeho nic postavilo na své nožičky, přistoupilo ke své matce, pohladilo jí po vlasech a pak jí něžně políbilo na její tvář. Jejich oči se navzájem střetly a s pocitem naprosté blaženosti a uvolnění se začali vzájemně objímat. Ve tváři malého dítěte byl spokojený úsměv a její matce se na malý okamžik v jejích očích usadily drobounké kapičky slz. Slz radosti a štěstí, které si svojí drobnou ručkou poté jemně otřela.

Proti pravicově fundamentalistickému zpochybňování aktivních funkcí státu je třeba důrazně prosazovat pochopení, že hodnotu státu určuje míra vědomí, že stát jsme my. My občané stát potřebujeme pro zajištění veřejných služeb – školství, zdravotnictví, kultury, sociální spravedlnosti, zdravého životního prostředí. Ani bezpečnost, služby policie, hasičů, armády, zahraniční politiku, ani pravidla podnikání, která znevýhodní chamtivost a budou překážet propojení businessu s politikou, nám nezajistí žádná ruka trhu. To je role státu.

Vlna demonstrací se rozpoutala po nepodařené sebevraždě nezaměstnaného absolventa prestižní vysoké školy začátkem prosince. Mohamed Bouazizi se zapálil před vládní budovou ve městé Sidi Bouzid poté, co mu policie zabavila vozík s ovocem, protože prý prodával bez povolení. V úterý zemřel na následky zranění.

Bez druhých nejsme svobodní a to je podle mě nutné zdůrazňovat, protože současné pojetí svobody, a pomíjím jiné zažité zkraty, je často solipsistické, jakoby izolované od světa, který každého (téměř každého) z velké míry spoluutváří.

Myslím, že už na základních školách by bylo dobré dětem ukazovat, že svoboda závisí vždy také na těch druhých a že je třeba poskytovat ji vzájemně. To není nějaké sentimentální žvanění, to je základní předpoklad. (…)

Naše nynější kampaň, Operace odplata, je reakcí na akce, které byly podniknuty proti WikiLeaks. Celá řada světově ekonomicky a politicky nejmocnějších institucí se pokusila zlikvidovat důvěryhodnost této organizace a úplně ji odstranit z internetu. K tomuto útlaku dochází jménem ochrany státních zájmů, avšak (…)