
Naprosto šokovaný jsem zhlédl hanobení mrtvoly Muammara Kaddáfího libyjskými rebely za hlasitého pokřiku „Alláh Akbar“ a střelby ze samopalů – válečného zločince, masového vraha a po neopomenutelnou dobu věrného spojence a obchodního partnera Západu. Vzpomněl jsem si přitom na hořké konce dalších bývalých klientů západních demokracií, především Spojených států – jak byl po improvizovaném soudu zastřelen dlouholetý spojenec Bílého domu rumunský diktátor Ceausescu jako prašivý pes i se svou manželkou. Vzpomněl jsem si, jak byl irácký diktátor Saddám Husajn po klokaním procesu, kdy byl odsouzen k trestu smrti za zločiny, jež spáchal v době, kdy ještě nebyl na finanční pásce Washingtonu a Londýna, a jež nebyly tak otřesné jako ty pozdější, před oběšením ostouzen svými katy.













