POSLEDNÍ ČLÁNKY



V rámci Týdne neklidu, kterým studenti a studentky protestovali proti připravované vysokoškolské reformě, se konala řada veřejných diskusí, přednášek a dalších akcí. Jedna z nich se 29. února konala v Praze v divadle Na Zábradlí. Nesla téma Univerzity a alternativy k neoliberalismu a jako řečníci na ní vystoupili PhDr. Marek Hrubec, PhD. a Jan Májíček.

Marek Hrubec se zaměřil na vysvětlení zdrojů a podstaty politické filozofie a ideologie neoliberalismu. Neoliberalismus v zásadě vychází z koloniální zkušenosti, kdy kolonizátoři vycházeli z představy, že každý člověk má právo na jím dobyté území, pokud není nikým vlastněno (či jako například v případě kolonizace Afriky vlastník není brán jako lidská bytost). Neoliberální chápání člověka vychází z toho, že je jednotlivcem bez společenských vazeb, snažícím se pouze o vlastní prospěch. Jednotlivci se pak sdružují výhradně utilitárně v jakési gangy, aby čelili jiným gangům.

Role státu v takové představě je zcela minimální. Minimální stát má přebírat co nejméně funkcí. Ty mají být zajišťovány soukromě, zajišťovat si je má každý individuálně na základě svých prostředků. Tato vize sahá až k představě o soukromé bezpečnosti či armádě. Znamená to tedy, že neoliberalismus usiluje o úplnou destrukci sociálního státu a všech veřejných služeb.

Jednotlivec zároveň má právo nebýt státem daněn, jelikož se o své bohatství zasloužil vlastním přičiněním, vlastní pílí a svými schopnostmi. Má tedy právo si v tomto smyslu také privatizovat nahromaděné statky a know-how vytvořené předchozími generacemi.

Společnost podle neoliberální ideologie má být tedy atomizovaná. Člověk je jedinec sám o sobě a jeho vazby na jiné lidi nejsou ničím.

Marek Hrubec ukázal, že reforma vysokého školství vychází z této neoliberální doktríny a že ji nelze vidět odděleně od dalších reforem Nečasovy vlády, které jdou stejným směrem.

Jako alternativu pak navrhl nikoliv pouhou obranu statu quo, čili současného stavu vysokého školství, ale přechod k požadavkům, které jdou opačným směrem než vládní reformy – tedy větší autonomii vysokých škol, větší roli studentů a pracovníků v samosprávě, granty studentů místo školného, apod.

Jan Májíček nejprve zmínil mezinárodní kontext, kdy současné reformy jsou vlastně součástí tzv. Boloňského procesu, který přijala Evropská unie. Ten pod praporem konkurenceschopnosti Evropy a řady bohulibě znějících hesel vlastně zavádí neoliberalismus do vysokého školství, podřizuje školství velkým korporacím, apod. Zmínil příklady, kdy vědecké týmy byly vlastně nuceny utajovat výsledky svých výzkumů, protože to ohrožovalo zájmy korporací, majících dominantní vliv na příslušných univerzitách.

Dále se pokusil zasadit neoliberální program do celkového vývoje kapitalismu poněkud nešťastnou interpretací Marxovy teze o historické tendenci k poklesu míry zisku. Samozřejmě v tak malém prostoru nebyl nejlepší nápad se do takového výkladu pouštět.

Dále uvedl několik nápadů, jak zajistit, aby práce vysokých škol – jak pedagogická, tak vědecká – nebyla odtržena od reality, kterou prožívá společnost, a ohradil se proti vizi neoliberálů, že univerzity musí mít kladný ekonomický efekt pro společnost, jelikož se společenský přínos nedá posuzovat pouze ekonomickými kategoriemi.

V debatě vystoupilo několik studentů i dalších hostů převážně s otázkami, na které řečníci odpovídali či reagovali. Většinou šlo o zajímavé dotazy či příspěvky. Pouze krátký tříminutový příspěvek inženýra Zitka, známého svými videokomentáři na youtubovém kanálu Halo Novin, který trval odhadem 15 minut, využil autor článku k návštěvě WC a k občerstvení.

Jelikož jsem nechtěl být stejně „stručný“ jako tento řečník, vystoupil jsem v reakci na řečníky se dvěma hlavními tezemi. Ačkoliv studenti se na demonstraci toho dne bouřili převážně proti ovládnutí škol stranickými sekretariáty, je tu ještě mnohem větší nebezpečí ovládnutí vysokých škol velkými korporacemi.

Dále s tím, že reforma vysokého školství bude mít také své negativní ekonomické dopady. Podřízení priorit výzkumu zájmům korporací bude mít za následek to, že se zaměří na pro tyto korporace bezprostředně ziskové oblasti. Základní výzkum bude trpět. Přitom řada poznatků základního výzkumu, a to jak v technických, tak v humanitních oborech, které nepřinášely bezprostřední zisk, vedly k technickému a ekonomickému pokroku za 20, 30 či 50 let.

Mítink byl velmi zajímavý obecně, zejména pak výklad Marka Hrubce měl, jak se říká, nejen hlavu a patu, ale také byl erudovaný a srozumitelný i neškolenému posluchači.













Volba lidskosti