POSLEDNÍ ČLÁNKY



 

Květiny pro Koněva, 27. 1. 2020

Květiny pro Koněva, 27. 1. 2020


 

V pondělí 27. ledna 2020 se u pražského památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva konalo setkání nazvané „Květiny pro Koněva“ ku příležitosti 75. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi pořadatelů Jiřího Horáka a Vladimíra Klofáče. Shromáždění s účastí českých komunistů přijeli podpořit Noční vlci ze Slovenska, nechyběli ale ani diplomaté Velvyslanectví Ruské federace v České republice s mediálním pokrytím ruského zpravodajského kanálu Sputnik. Před pomníkem vlála vlajka neuznané Doněcké lidové republiky. Po skončení shromáždění údajně došlo k znesvěcení pomníku skupinou mužů, která po celou dobu shromáždění postávala opodál.

S kloboukem hluboce zaraženým do čela se postavil Jiří Horák před sochu maršála Koněva a uvedl prvního z řečníků Josefa Skálu. Oba dva muži životně spjatí s Komunistickou stranou Čech a Moravy tak zahájili pietní akci, na kterou se dostavila asi stovka osob, kterou po celém obvodu hlídala desítka uniformovaných policistů a několik civilně oblečených osob s kamerami.

Josef Skála svůj projev založil na vyvolávání nenávisti vůči svým politickým odpůrcům. Opřel se například do starosty Řeporyjí Pavla Novotného, o kterém uvedl, že „je sice synem dobrého baviče, ale děti se hold někdy nepovedou“. K ospravedlnění takto neetického výroku vyřčeného na veřejném prostranství mu postačilo, že jako komunista neuznává nápad postavit v Řeporyjích památník padlým vojákům Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova, kteří se stejně jako vojáci Rudé armády podíleli v roce 1945 na osvobození Prahy od nacistů. Během osvobození Prahy jich padlo zhruba tři sta. Pomník není určen generálu Vlasovu ani přímo vlasovcům s ohledem na jejich předchozí spolupráci s fašisty. Pro Josefa Skálu a řadu dalších komunistů je však pomník věnován na památku jednotce pod velením SS, která masakrovala civilní obyvatelstvo v celé řadě zemí. Žádného jiného osvoboditele Prahy než vojáky Rudé armády nebudou komunisté akceptovat.

„Naši odpůrci otevřeli frontu pro sebe velmi nešťastnou. Dělají ostudu České republice,“ pokračoval Josef Skála za velmi výrazné gestikulace rukou a uvedl, že se v tomto ohledu již obrátili na Vládu České republiky, aby tomu konečně začala čelit.

Usnesení Evropského parlamentu z 19. září, které tvrdí, že druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz s Německem, shrnul slovem „zhovadilost“ a nelíbí se mu ani, že by na základě něho měly být pozůstatky totalitních režimů, jako pomník maršála Koněva, odstraněny.

Josef Skála tak narážel s vysokou pravděpodobnosti na přijaté usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, kde se doslovně uvádí, že „před 80 lety, dne 23. srpna 1939, podepsaly komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo smlouvu o neútočení, známou jako pakt Molotov-Ribbentrop, a její tajné protokoly, které rozdělily Evropu a území nezávislých států mezi oba totalitní režimy a seskupily je do oblastí zájmu, což připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války. V přímém důsledku paktu Molotov-Ribbentrop, po němž následovala smlouva o hranicích a přátelství uzavřená dne 28. září 1939 mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, byla Polská republika napadena nejprve Hitlerem a dva týdny poté Stalinem – což znamenalo ztrátu nezávislosti pro tuto zemi a bezprecedentní tragédii pro polské občany – a komunistický Sovětský svaz zahájil dne 30. listopadu 1939 agresivní válku proti Finsku a v červnu 1940 obsadil a anektoval části Rumunska – území, která nebyla nikdy vrácena – a anektoval nezávislé republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko.“

Usnesení chce zvyšovat povědomí o zločinech stalinismu. Evropské země, které trpěly pod sovětskou okupací a komunistickými diktaturami, mají za sebou tragickou minulost a mají nárok ctít oběti těchto diktatur, odsuzovat viníky, vycházet z pravdivých informací a připomínat si minulost. Zmiňuje dále, „že navzdory skutečnosti, že dne 24. prosince 1989 Kongres lidových zástupců SSSR odsoudil podepsání paktu Molotov-Ribbentrop a dalších dohod s nacistickým Německem, ruské orgány v srpnu 2019 popřely odpovědnost za tuto dohodu a její důsledky a v současné době podporují názor, že skutečnými iniciátory druhé světové války byly Polsko, pobaltské státy a Západ.“

Celé komunisty kritizované usnesení si lze přečíst na stránkách Evropského parlamentu v češtině.

 

Jiří Horák

Jiří Horák


 

Druhým řečníkem byl rabín David Bohbot, který velmi stručně zmínil cestu ruského prezidenta Vladimíra Putina do Izraele. Přišel, protože odmítá ignorovat fakta a faktem je, že Rudá armáda osvobodila Českou republiku. Zmínil, že na něj mnoho lidí tlačilo, aby se shromáždění neúčastnil.

 
Jménem Komise mládeže Ústředního výboru KSČM promluvila Petra Prokšanová.

„Nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz, který si dnes připomínáme, že byl osvobozen Rudou armádou, byl továrnou na smrt,“ uvedla a podrobně líčila hrůzy, které se v táboře děly. Symbol vyhlazovací politiky nacistického Německa nebyl jediným peklem na zemi. Podobné zařízení bylo i v Terezíně. Druhého května bylo v malé pevnosti Terezín popraveno přes padesát mladých lidí, většina z komunistické odbojové organizace Předvoj. Platí to i o jiných komunistech, kteří pro národ riskovali vlastní budoucnost. Příkladem uvedla Antonína Kalinu, který v koncentračním táboře Buchenwald zachránil přes 900 lidí. Připomínají si ho jen v ÚV KSČM a v jeho rodném domě. „Odkaz komunistických hrdinů se vytrácí, takto naše společnost udržuje myšlenky antifašismu,“ uvedla Prokšanová.

Ale není to tak úplně pravda, neboť právě Antonín Kalina dostal od Státu Izrael in memoriam titul Spravedlivý mezi národy a také českou státní medaili Za zásluhy. Na internetu nenajdete mainstreamové médium, které by jeho jméno někdy nezmínilo v souvislosti s jeho hrdinským činem.

Dnes se prý podle Prokšanové nikdo neobtěžuje položit aspoň symbolickou květinu Rudé armádě, ale ani 1. československému armádnímu sboru, který po boku maršála Koněva dobýval svět. Armádní generál Ludvík Svoboda nemá v Praze ani sochu.

 

Petra Prokšanová

Petra Prokšanová


 

Vojáci 1. československého armádního sboru jsou zodpovědní za válečný zločin, kterého se dopustili v červnu 1945 při odsunu Němců a který vstoupil do historie jako masakr na Švédských šancích, kdy na příkaz poručíka Karola Pazúra zavraždili 265 německých civilistů, drtivou většinu tvořily ženy a děti. Historik František Hýbl je přesvědčen, že za tímto rozkazem mohli stát právě Ludvík Svoboda a Bedřich Reicin.

Prokšová v závěru vyzvala vedení Prahy, aby ponechali sochu maršála Koněva a zhotovili k ní ještě sochu Ludvíka Svobody. Ale protože předem ví, jak by odpověděli, zareagovala: „Emoční vydírání, že minulý režim vám podobné pocty znechutil, je trapné. I neustálé lhaní, že se zásluhy Rudé armády přeceňují. Lásku k vlasti a vděčnost za osvobození vám nikdo sebrat nemůže, buď ji cítíte, nebo ne a sáhněte si do svědomí, co jste pro ostatní udělali vy a z jakého titulu tak dehonestujete památku těch, kteří neváhali pro naši budoucnost nasadit život.“

V závěru se opřela o Marxova slova, že pravda nezná hranice politického zeměpisu. Jako komunistická strana mají povinnost překlenout všechny vnitrostranické rozpory a ujmout se vedoucí úlohy v budování jednotné a pevné hráze proti současnému sílícímu fašismu, který po skončení druhé světové války nezmizel, ale pouze utichnul, aby v 21. století nabral nové podoby. Je jejich povinností budovat hráz proti fašismu, kterému cestu „umetá“ nadnárodní kapitál, neoliberalismus a centrismus.

Poslední promluvil Robert Vašíček, zastupitel MČ Praha 11 a zároveň místopředseda SPD Praha. Původně nebyl jako řečník ohlášen, ujal se slova sám. Když chtěla Praha 6 odstranit pomník maršála Koněva, připravili návrh, že ho přijmou na Praze 11. Ze 45 zastupitelů pro něj hlasovala 11 zastupitelů napříč politickým spektrem. Jeho posledním sdělení bylo, že vlastenectví je v přímém rozporu s fašismem a tyto dva pojmy nelze spojovat.

 

Robert Vašíček

Robert Vašíček


 

Kladení květin

Před projevy se konalo kladení květin k podstavci pomníku maršála Koněva. Jako první šla skupina Slováků pod vedením Jana Lenického ze Slovenska, o kterém jsme psali již v minulosti během příjezdu Nočních vlků do Bratislavy. Před pomníkem se fotil s Naděždou Mikuláškovou Novou, ale třeba i s ruskými diplomaty Andrejem Konchakovem a Evgenijem Golikovem. Všichni tři zmínění se v listopadu účastnili ruského Mediálního fóra 2019, které se proslavilo „fackou pro redaktora Sputniku“.

Diplomaté Andrej KonchakovEvgenij Golikov položili květiny jako druzí v pořadí. Jejich účast na demonstracích a jiných společenských akcích není výjimečná, objevují se na nich pravidelně. Andrej Konchakov je ředitelem Ruského střediska vědy a kultury a můžeme se ptát, k čemu ředitel kulturního střediska potřebuje mít diplomatickou imunitu. Jeho středisko se kromě zajímavých kulturních akcí nezpochybnitelně stává rovněž dějištěm událostí s podivným průběhem, jako bylo například setkání vojáků Československé lidové armády k připomínce Karpatsko-dukelské operace, během které vojáci předávali dary Zdeňku Zbytkovi. Diplomat Evgenij Golikov se podle diplomatického listu věnuje politickým záležitostem.

 

Jan Lenický zcela vlevo

Jan Lenický zcela vlevo, v pozadí korespondent českého Sputniku Vladimír Franta


 

Vladimír Franta, Sputnik Česká republika

„Zfackovaný“ Vladimír Franta, korespondent české redakce Sputniku, byl na místě rovněž přítomen. Nejčastěji je vidět po boku ruských diplomatů, se kterými vede dlouhé rozhovory, ani tato událost nebyla výjimkou.

Na sociální síti Facebook se dne 12. 12. 2019 pochlubil fotografií z návštěvy moskevského Velkého kremelského paláce (archive.is). Podle harmonogramu paláce tam ten den byly velké oslavy 30. výročí Liberálně-demokratické strany Ruska, během kterých k hostům promluvil Vladimír Žirinovský. Žirinovský v minulosti podporoval evropskou ultrapravici, jakož i českou SPR-RSČ (Sládkovi republikáni).

Vladimír Franta se objevil na společné kandidátce do Evropského parlamentu s Adamem B. Bartošem, nejznámějším českým antisemitou, kterému zároveň dělá tlumočníka při jednáních s ruskými partnery. Je tedy překvapením, že na výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim komunistům nevadilo, že dávají rozhovory člověku, který ve volbách svou přítomností na kandidátce zaujal místo vedle Adama B. Bartoše. Franta dle svých slov podpořil Petra Hanniga, kterého zná ze své hudební kariéry. Komunistům nevadila ovšem ani přítomnost domobranců (Českoslovenští vojáci v záloze za mír v podání A. Krulišové), jejichž myšlenku vzniku lze též přisoudit aktivitám Adama B. Bartoše.

Mimo politickou sféru se Vladimír Franta věnuje hloubkově technikám sociální manipulace a studuje psychologické profily lidí. V této oblasti vyniká, stejně jako ve zpěvu, kdy obsadil druhé místo v soutěži Českého rozhlasu a stal se nositelem titulu RADIO MAN 2007. Býval vedoucím jazykové a literární katedry na univerzitě v Plzni a je spjat s hudebně-divadelním souborem Hudební Hollywood, který se sice po smrti klavíristy Vladimíra Truce začal rozpadat, přesto ještě nedávno ve trojici měli vystoupení v Černošicích u Prahy. Jde tedy o inteligentního a talentovaného člověka, který dokáže velmi dobře hrát svou roli a kromě toho navíc v manipulovat člověka do role, kterou chce, aby zahrál.

 
Zneuctění sochy maršála Koněva

Po skončení demonstrace zůstával Vladimír Franta na místě dlouho poté spolu s Robertem Vašíčkem. Až do našeho odchodu nebyla pieta nikým narušena. Přesto se ve Sputniku následně objevil text, že skupina mužů, která postávala na rohu náměstí Interbrigády, po skončení piety pomočila květiny a svíčky položené k pomníku maršála Koněva. Skupina mužů na rohu skutečně postávala, ale průběh shromáždění po celou dobu nijak nenarušovala. Někteří účastníci shromáždění ale opakovaně vyjadřovali ze skupiny mužů strach a je tedy velkou chybou, že jsme jim na Evropském rozhledu nevěnovali více pozornosti a nezůstali na místě shromáždění až do odchodu posledního účastníka, abychom mohli potvrdit či vyvrátit, zda k události skutečně došlo.













Volba lidskosti